Zpracování těžebních zbytků v praxi

Energeticky využitelná biomasa v podobě těžebních zbytků je nejsnáze dosažitelným a nejvíce racionálním zdrojem energie, kterým se může lesnictví podílet na zvýšení podílu využívání obnovitelných zdrojů energie. Zpracování těžebních zbytků hned třemi způsoby realizují na Lesní správě Telč, kde redakce navštívila lesního správce Vladimíra Dolejského, jenž nám velmi ochotně a fundovaně zodpověděl naše dotazy.

- Jaké způsoby zpracování a využívání těžebních zbytků realizujete?

V letech 2005 a 2006 jsme na Lesní správě v Telči pracovali s dendromasou třemi metodami.

První z nich nelze zařadit do kategorie zpracování těžebních zbytků s následným využitím – drcení a zapracování dendromasy do země je limitováno hlavně množstvím balvanů a kamenů ve vrstvě půdy do 30 cm. Tato metoda je využívána v zemích s vyspělejšími systémy zpracování biomasy v nikterak významném objemu.

Druhou metodou, která již řeší využití zpracované dendromasy, je štěpkování dendromasy na odvozním místě. Ve Švédsku je štěpkování v lese nejpoužívanější technologií s dopravou do zpracoven s tím, že energie vložená do štěpkování a dopravy představuje asi 3 %, takže asi 97 % je využitelná energie pro výrobu elektřiny a tepla. Podobně s preferencí ve využití této metody je na tom Rakousko.

Třetí metodou zpracování dendromasy použitou po obnovních těžbách na LS Telč zkušebně v roce 2006 bylo prováděné svazkování (balíkování) větví. Tato metoda je ve větší míře používaná ve Finsku. Slisované svazky (balíky) klestu jsou dopravovány podobně jako dříví, před spalováním dochází k jejich štěpkování ve stacionárních štěpkovačích.

V České republice prozatím převažuje shazování klestu do hromad či pruhů a jejich ponechání na pasece, což jistě nelze označit za metodu, která je optimální z hlediska možných rizik v ochraně lesa proti kůrovcům. Nezaručuje také rychlý a plošný přesun odebraných živin do půdy. Z estetického hlediska nepovažuji osobně takové řešení za šťastné. Spalování klestu je ještě větším zlem, škody lesními požáry evidujeme každoročně, neevidujeme škody související se zničením celého spektra entomofauny větví smrku, o přechodu živin do půdy můžeme mít vážné pochybnosti, není-li popel po ploše relativně rovnoměrně rozptýlen. Oba způsoby dosud preferované v ČR jsou významně finančně náročnější než zpracování dendromasy s cílem jejího využití pro energetické účely.

- Jaké hlavní důvody vás vedly ke zpracování těžebních zbytků pro energetické účely?

Snažím se pracovat na základě přesvědčení, že obecně správným řešením hospodaření v lesích pod správou státu je rozumný průnik ekonomiky a ekologie s cílem využití produkčních potenciálů současně s plněním dílčích cílů v rovině mimoprodukčních funkcí lesa.

Obnovitelné zdroje energie (OZE) lze považovat za zdroje nevyčerpatelné, na rozdíl například od fosilních paliv. Jedním ze zdrojů OZE (energie sluneční, vodní, větrné a geotermální) je také biomasa se svými subkategoriemi. V našem případě jde tedy o dendromasu – těžební zbytky a větve těžených stromů (hmotu nehroubí). Definovat výhody využití dendromasy k energetickým účelům není dnes již ten hlavní problém - obnovitelný charakter, snížení spotřeby dovážených zdrojů, snížení spotřeby neobnovitelných zdrojů, snížení zatížení dopravních systémů, snížení ostatních negativních dopadů na životní prostředí atd. Z kladů pro lesníka speciálně potom zdůrazním pozitivní vliv na stabilitu v ochraně lesa a velmi pozitivní účinek v estetice lesa a rovněž pro ekonomiku. Dendromasa je předmětem trhu a stává se tak dalším produktem lesa.

U našich nejbližších sousedů v Rakousku, se z biomasy vyrábí asi 14 % energie všech primárních zdrojů (Finsko 28 %, Švédsko 18 %, Irsko 12 %, Dánsko 7 %, Francie 5 %, Itálie 2 %, zdroj www.biom.cz, 2006), u nás je to necelé jedno procento.

Bezesporu každý lesník může více či méně považovat tento stav za výzvu. Mám-li tedy důvody, proč se zabýváme zpracováním těžebních zbytků pro energetické účely shrnout do jedné věty, jde potom v tomto čase a prostoru o přirozenou reakci na vývoj ve vyspělých zemích Evropy, jde o přípravu na zapojení se do fungujícího systému při naplňování závazků vůči EU a jde jistě také, byť v omezené míře, o rozumný průnik ekonomiky a ekologie.

- Mohl byste podle zkušeností vaší lesní správy porovnat technologii štěpkování a svazkování?

V rovině ekonomické není v roce 2006 při nasmlouvaných cenách významný rozdíl porovnáme-li realizaci svazkování sházeného klestu a shazování pro následné vyvezení klestu a štěpkování na odvozním místě. Obdobně je tomu porovnáme-li dopady na terén, protože při obou metodách je klest vyklizován velmi šetrně. Objem klestu (jeho vrstvu), který zůstává na ploše k přirozenému rozpadu, určuje vlastník lesa. Nad čím je třeba se zamýšlet jsou jistě dopady na životní prostředí v širším smyslu. Zřetelně cítím odpovědnost za nadměrné zatížení a opotřebování dopravní sítě v regionu. S ohledem na množství dendromasy, které je přepraveno v rámci jednoho nákladu (jednou jízdou) v podobě slisovaných větví při jedné (konstantní) odvozní vzdálenosti by bylo na místě preferovat tuto metodu. (Metoda svazkování je považována za nejefektivnější z hlediska redukce objemu.) Zda bude v budoucnu ve větší míře používána ta či ona metoda zpracování dendromasy, to určí teprve realizace ekologické politiky státu a realizace státní energetické koncepce. 

- Existuje jen velmi málo seriózních informací, které by se týkaly problematiky vlivu odebrání těžebních zbytků z porostu. Pozorujete, byť z hlediska lesa v krátké době, nějaké negativní aspekty odebrání těžebních zbytků z porostu?

V úvodu odpovědi na tuto otázku bych rád zdůraznil, že je třeba průběžně a relativně rychle v lesnických kruzích objektivizovat argumenty a problematiku přenést z dosud zhusta intuitivních polemik do roviny věcné a doložitelné argumentace. Při všech neoddiskutovatelných a zcela zřejmých výhodách a pozitivních aspektech, které mluví pro metody zpracování dendromasy s cílem jejího dalšího využití, je třeba se zmínit o problému, který je odpůrci popsaných metod často zmiňován. Existující „ekologické dogma“ tedy argumentace, že množství hmoty odebrané při zpracování větví těžených stromů významně negativně ovlivňuje kvalitu lesní půdy, je třeba odmítnout jako velmi zjednodušené tvrzení. Tento často velmi lacině prezentovaný argument neobstojí, víme-li, že každoročně je dodávána do země hmota opadaných větví (listí, jehličí), dále je do země dodávána veškerá hmota nehroubí ze všech výchovných těžeb za celý život určitého porostu, zůstávají a rozpadají se také všechny pařezy všech kdy rostoucích stromů v porostu. Seriózní studie zabývající se problematikou koloběhu živin v lesní půdě skutečně v souvislostech rozebírají složitý projev změn obsahu živin v půdě (zvláště obsah Ca a Mg, poměr obsahu Al k Ca a Mg atd.).

S jistotou lze říci, že větve stromu odebrané pro další využití jako obnovitelný zdroj energie jsou pouze procenty z odebrané hmoty celkem za život porostu. Je nezpochybnitelné, že intenzívně využívané lesní porosty jsou každou těžbou ochuzovány o část živin, protože hmota hroubí (sortimenty dříví) tvoří z celkového objemu stromu asi 65 % (kořen a pařez asi 15 %, větve a vrch 20 %). Některé z chybějících živin (Ca, Mg) výrazně ovlivňují pH půdy. Kritikům zpracování části dendromasy často uniká, že větším nebezpečím a nenapravitelnou odbornou chybou je opakovaná obnova smrkových monokultur mimo stanoviště přirozeného výskytu smrku. S ohledem na výše popsané, s ohledem na skutečnost, že vnímám nebezpečí zhoršování kvality lesních půd jako vážný problém, osobně přísně dbám, aby na plochách, na nichž se zpracovává klest k dalšímu využití, nebyl vyklizován ve stoprocentním objemu, nýbrž v určitém poměru objemu disponibilního klestu ke zpracování a objemu klestu s ponecháním na místě určenému k rozpadu. Současně se snažím pracovat s podloženými informacemi o moderních technologiích zpracování dendromasy včetně možností vracení živin do systému ve formě popela z biomasy. V podmínkách České republiky je zřejmě ve střednědobém horizontu reálná možnost využití popela z biomasy spíše tématem pro zemědělství (kratší dopravní vzdálenost od spaloven, technika k rozmetání).

Věřím, že v dlouhodobějším horizontu budou i lesníci vracet živiny tímto způsobem do lesních půd.

- Jak vidíte budoucnost využívání těžebních zbytků pro energetické účely?

Domnívám se, že objem využitých těžebních zbytků pro energetické účely se bude v následujících letech zvyšovat. Lesníci však musí být připraveni na věcnou diskusi k této problematice, nemohou vnímat pouze ekonomickou rovinu, pohybují se a pracují v živých a zranitelných ekosystémech.

Děkuji za rozhovor (2. 2. 2007)

Jan Příhoda

LMDA lesnický a myslivecký digitální archiv

Digitální archiv časopisů

Archiv časopisů Lesnická práce od roku 1922 je nyní k nalezení na adrese: lmda.silvarium.cz

Zpracovaná data lze prohlížet v digitální knihovně prohlížeče Kramerius 5, který je standardem národních knihoven. Data budou postupně doplňována s určitým zpožděním oproti aktuálnímu vydání.

Každý návštěvník může zdarma využívat pro vlastní (nekomerční) potřebu data LMDA pro vyhledávání informací obsažených v digitalizovaných titulech.