Biomasu bychom si měli zpracovat sami, jde o naše ovzduší

Využití biomasy jako obnovitelného zdroje energie patří v současnosti k často skloňovaným pojmům. I v České republice působí společnosti, které mají ve zpracování biomasy, konkrétně těžebních zbytků pro energetické účely, dlouhodobější zkušenosti. Majitel společnosti Obnovitelné zdroje, s. r. o., pan Vladimír Čermák patří mezi první, kteří se pustili do velkoobjemové produkce dřevní biomasy. Dnes provozuje dva drtiče (Doppstadt a Vermeer) včetně dalšího příslušenství. Nejen proto jsme se ho zeptali na jeho názory a zkušenosti.

Počátky, obtíže, očekávání

- V České republice jste jedním z průkopníku v oblasti zpracování těžebních zbytků pro energetické účely. Kdy jste začal podnikat v tomto oboru a co vás k tomu vedlo?

K rozhodnutí mě vedla návštěva Dánska, kde jsme navštívili většinu kotelen na biomasu. Měli jsme v úmyslu v roce 1996 začít provozovat nebo převzít kotelnu na uhlí, která vytápěla strašická kasárna, a zavést teplo i do obce. Bohužel z tohoto projektu z politických důvodů sešlo.

V Dánsku jsem viděl, jak fungují kotelny na slámu, na dřevní biomasu, na pelety, na komunální odpad. Zkrátka se mi to líbilo a řekl jsem si, že počkám, až nastane ten správný čas v České republice. V roce 2002 jsem dostal zprávu, že Plzeňská teplárenská bude spalovat biomasu. Zakoupili jsme štěpkovač, který jsme si nechali upravit na zpracování klestu. Ke klasickému štěpkovači, jaký používají cestáři, nám zhotovili speciální stůl. Výrobce uváděl výkon 50–60 m3 za hodinu. Skutečný výkon byl 5 m3 za hodinu. Dodávali jsme přibližně 300 tun měsíčně. Následně došlo ke snížení výkupní ceny elektrické energie z biomasy Energetickým regulačním úřadem, a tím pádem klesla naše cena kriticky dolů. Museli jsme výrobu dotovat.

V roce 2004 jsme zakoupili velký drtič, protože štěpkovače se nám nevyplatily a nedělaly to, co jsme my i odběratel požadovali. Postupně jsme pořídili 3 hydromanipulátory John Deere, sloužící de facto místo vyvážecí soupravy, a začali jsme dodávat do Plzeňské teplárenské, do elektráren Poříčí, Tisová. Poté opět Energetický regulační úřad snížil cenu.

- Ve kterém roce to bylo?

Myslím v roce 2004. To bylo vypsáno výběrové řízení na dodávky do společnosti ČEZ. Tam se přihlásily firmy, které neměly žádnou technologii, ovšem nabídly celkovou dodávku, a to v množství asi 180 tisíc tun za rok. Někdo nabídl takovou cenu, která neodpovídala ani výrobě, tudíž se stalo, že vítěz tendru nedodal ani kilo biomasy.V tomto roce ČEZ nespálil prakticky žádnou biomasu, protože byl tendr neúspěšný. My jsme tedy neměli kam dodávat a chodili jsme tři čtvrtě roku prosit Energetický regulační úřad, aby s cenami něco udělal, protože jsme se ocitli na pokraji krachu.

- Jaké nejzávažnější obtíže doprovázejí vaše podnikání?

Nejdříve jsme neměli kam dodávat, protože si všichni mysleli, že hrabeme hrabanku v lese. Až po návštěvách zástupců společnosti ČEZ, kteří viděli naše technologické postupy, jsme jim mohli začít dodávat surovinu. ČEZ ale potřebuje biomasu ve frakci 0–7 cm. Drtiče takovou velikost dost dobře neumí vyrobit, nebo lépe řečeno umí, ale cena biomasy je vyšší, protože se rotor musí točit déle. Další obtíží bylo snížení výkupní ceny výrobcům elektrické energie (tzn. teplárnám, elektrárnám, papírnám) Energetickým regulačním úřadem. Výrobci elektrické energie samozřejmě snížili cenu nám, protože jim bylo jedno, jestli pálí uhlí nebo biomasu, imisní limity ani povolenky neexistovaly. Až v roce 2005 začal platit zákon, dle kterého byly vystaveny emisní povolenky, ve kterém už byly dané dotace a ve kterém byla biomasa rozdělena do třech skupin a podle těch byly rozdělené ceny. Teprve tehdy se celý trh začal rozvíjet.

Problémy byly s provozem a servisem drtiče Vermeer. Ten jsme opravovali vlastními silami, abychom vůbec mohli pracovat, abychom měli na splátky leasingu apod. Tři roky jsme prodělávali a když jsme mohli efektivně pracovat, praskl nám rám stroje. Stále se točíme kolem otázky bytí či nebytí a nemáme dostatečnou rezervu na pořízení nových strojů. Myslím si, že se situace bude zlepšovat, ale tomu věřím již od samého počátku.

Spolupráce

- Můžete zhodnotit spolupráci s vlastníky lesa?

U první společnosti, kterou jsme založili, máme desetileté nebo pětileté kontrakty se soukromými lesy. Kontrakty s Vojenskými lesy a statky jsou tříleté, protože ty musí dělat veřejné soutěže. U LČR je situace složitější vzhledem k problémům s výběrovými řízeními. Obvykle s nimi uzavíráme smlouvu na jeden rok.

- Liší se požadavky u různých majitelů lesů? Ve smyslu úklidu klestu, procent ponechané hmoty, požadavků na rychlost úklidu apod.

Požadavky jsou různé. My klest shrnujeme, protože víme, že paseka by měla být čistá, aby mohla být bez problémů zalesněna. Pokud máme na jeden hektar více než 300 nebo 400 m3 hmoty, nelze klest zapracovat do půdy, nebo dokonce ponechat rozdrcený na místě, ale je nutné ho z paseky odstranit.

- Jak funguje spolupráce mezi vámi - producenty energetické biomasy a zpracovateli -elektrárnami a teplárnami?

U elektráren nebo tepláren se toho moc nezměnilo. Uhlí, které se spalovalo dvacet let, se spaluje stále a frakci z biomasy k tomu přihrnují. Nikdo z nich neudělal žádné zásadní technické úpravy dopravy biomasy do kotlů. V Plzeňské teplárenské proběhla investice a chtějí spálit větší množství biomasy a vyrobit více elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Jinde je biomasa dopravována po klasických linkách na uhlí, tam mají problémy. To znamená, že my musíme dodávat biomasu frakce 0–7 cm tak, aby tam, kde propadlo uhlí, propadla i biomasa.

- Jaké formy státní podpory lze v této oblasti podnikání v současnosti využít? A považujete státní podporu za dostatečnou?

Abych vám řekl pravdu, tak do dnešního dne jsme nedostali od státu ani korunu, ani žádnou jinou podporu, opravdu ne. Stále se ptám, sháním, ale na tyto technologie se podpora nevztahuje.

- V posledních měsících se mluví o masivním vývozu energetické biomasy do zahraničí. Je tomu skutečně tak?

Podle mých informací a podle toho, jaké dostávám nabídky, je snadné vyvážet biomasu do Rakouska, do Německa. Naše firma zatím nevyváží, snažíme se udržet českou biomasu v České republice.

- Myslíte si, že je důležité vývozu zabraňovat, nebo je lepší nechat vývozu volný průběh?

Já si myslím, že to, co tady vyroste, by u nás mělo i zůstat. Biomasu bychom si měli zpracovat sami. Ze zahraničí bych raději dovážel, protože jde o naše ovzduší a o naši imisní situaci.

Technologický postup

- Můžete nám stručně představit váš technologický postup výroby štěpky?

Řekněme biomasy, protože štěpka je produkt ze štěpkovače a my provozujeme drtiče. Zapojili jsme se do provádění úklidu klestu po mýtních těžbách, tzn. pokud vzniknou mýtní těžby, my připravujeme holiny pro jarní výsadbu, tedy zalesňování. Paseku vyklidíme, shrneme, vyvezeme klest na okraj paseky, přijedeme s drtičem, rozdrtíme, vyvezeme na deponii, naložíme do kamionu a odvezeme do teplárny či elektrárny.

- Máte zkušenosti s využitím štěpkovačů i drtičů. Můžete nám prozradit jejich zásadní charakteristiky?

Vzhledem k tomu, že jsme udělali špatnou zkušenost s koupí štěpkovače, nemůžu štěpkovače moc vyzdvihovat. Štěpkovač funguje na principu ostrých nožů. Klest je obvykle znečištěný sám o sobě. Často se proto stává, že je třeba nože brousit, popř. měnit i vícekrát za směnu. Nabrousit jeden nůž nás stálo 750 Kč. Z toho důvodu jsme přešli na drtiče, které fungují úplně jinak. Drtící kladiva jsou opatřená speciálními obrusy, které vydrží podstatně více než nože.

- Drtiče se tedy v provozní praxi ukazují jako výhodnější?

Určitě, znečištěný klest nečiní u drtiče takové problémy. Náš drtič je umístěn na pásech, díky kterým se dostaneme až na místo určení. Drtič váží 30 tun. S drtičem zapřaženým za kamion je pohyb v lese velmi neobratný.

Aktuální otázky

- Častým argumentem proti zpracování těžebních zbytků je ochuzování půdního profilu o živiny a minerální látky. Je podle vás tento argument na místě?

Strom roste více než 90 let a za tu dobu spadne dostatek živin v podobě jehličí, větví atd. Existují lokality, kde by měl klest zůstávat, ale na většině lokalit to nutné není.

- Jakým způsobem ovlivnila vaši činnost kalamita z ledna letošního roku?

Máme více práce a více hmoty. Teď vyklízíme u vojenských lesů (na Tachovsku), kde padlo údajně 100 tisíc m3. Nevím, kolik bychom byli schopni vyklidit, ale představuji si tak 50 %, to je pro nás rok práce.

- Projevila se extrémně teplá zima snížením poptávky odběratelů štěpky?

Teplá zima se projevila v náš prospěch, můžeme pracovat. Energetičtí giganti a závody odebírají stále, když se jim neporouchá kotel.

- Jaká cena biomasy vám umožní dál investovat a slušně existovat?

To je těžká otázka. Ceny by se měly pohybovat od 120 do 160 Kč/GJ co se týče zpracovaných těžebních zbytků z lesa včetně dopravy. Měly by se striktně rozlišovat kategorie biomasy, protože když se biomasa nerozlišuje, jsou náklady úplně jiné.

- Vaše podnikání je přímo závislé na lesnictví. Co byste lesníkům rád vzkázal?

Tam, kde pracujeme, si o nás může každý udělat obrázek. Vidí naši práci. Snažíme se lesníkům pomáhat v úklidu klestu, aby ho nemuseli pálit, aby nevznikaly další požáry. Doufám v dobrou spolupráci s nimi, v to, že bude spolupráce úspěšná alespoň tak jako do současnosti. My se na druhou stranu budeme snažit nakoupit takové technologie, které budou lesníkům vyhovovat.

Děkuji za rozhovor (13. 3. 2007), Jan Příhoda

LMDA lesnický a myslivecký digitální archiv

Digitální archiv časopisů

Archiv časopisů Lesnická práce od roku 1922 je nyní k nalezení na adrese: lmda.silvarium.cz

Zpracovaná data lze prohlížet v digitální knihovně prohlížeče Kramerius 5, který je standardem národních knihoven. Data budou postupně doplňována s určitým zpožděním oproti aktuálnímu vydání.

Každý návštěvník může zdarma využívat pro vlastní (nekomerční) potřebu data LMDA pro vyhledávání informací obsažených v digitalizovaných titulech.