Lesní zákon na křižovatce dějin

Josef Lenoch

Již dlouhou dobu se diskutuje o podobě a obsahu nového zákona o lesích. Přibývá zejména názorů a článků, kde je ten současný zákon o lesích č. 289/95 Sb. označován za zbytečně přísný a nemoderní. Tyto názory vychází zejména z různých srovnávacích studií lesních zákonů České republiky a jiných evropských zemí, ve kterých je podobný způsob obhospodařování lesa. Naše české lesnictví je ve světovém měřítku v oblasti jednotlivých lesnických disciplín na velmi dobré úrovni, a to včetně lesnické legislativy. V rámci historie evropského lesnictví jsme vždy patřili k průkopníkům moderních lesnických přístupů. Zhodnocení historie lesnické legislativy na území ČR a popsání současné situace kolem této problematiky z pohledu priorit lesnické politiky lze považovat za důležité a aktuální.

Historie lesnické legislativy

Lesnická legislativa se na území České republiky vyvíjela tak, jak společnost postupně využívala funkcí lesa a jak se vyvíjely potřeby lesnictví. Prošla obdobím dlouhého a složitého vývoje, v jehož průběhu se v návaznosti na vývoj ostatních lesnických disciplín formovala do dnešní podoby. Lesní řády, patenty, zákony a vyhlášky vytvářely po staletí právní rámec pro hospodaření v lese a pro rozhodování lesních správců i vlastníků lesa.

Když porovnáme současný lesní zákon a rakouský lesní zákon z roku 1852, zjistíme, že mají mnoho společného. Většina lesnicky důležitých opatření, principů a přístupů si je v obou zákonech velice podobná, mají tedy zřejmě obecnou nadčasovou platnost. Je možné si to vysvětlit tím, že na těchto principech je lesnictví schopno dlouhodobě fungovat bez výraznějších konfliktů mezi jednotlivými zúčastněnými zájmovými skupinami. Historické zavedení principů hospodářské úpravy lesů a některých poznatků tzv. tradiční německé školy bylo ve své době nezbytné pro zajištění kvantity a kvality nutně poptávané dřevní suroviny. Současný trend přechodu od tradiční německé školy k lesu bohatých struktur je opodstatněný a také nezbytný. Tento přechod by však měl být prováděn na základě pečlivého uvážení, a co se týká formy, rozsahu a rychlosti tím způsobem, aby skutečně byl schopen zajistit trvale udržitelný rozvoj všech funkcí lesa, které společnost bude využívat a potřebovat.

Co porovnávat?

Neměli bychom posuzovat lesní zákon pouze z pohledu toho, co je v něm přísné a co mírné, ale zejména toho, co je v něm správné a co špatné, co přebývá a co chybí. V čem konkrétně je současný lesní zákon přísný vůči vlastníkovi či správci lesa do té míry, že to skutečně poškozuje jeho vlastnická práva a jeho svobodu nakládání se soukromým majetkem? Určitě by bylo prospěšnější zjistit, co se ostatním zemím v lesnické legislativě podařilo a co se u nich pak také skutečně projevilo zlepšením stavu lesa, zlepšením podmínek pro vlastníky a lepším využíváním celospolečenských funkcí celou společností. Mohli bychom také porovnat současnou legislativu těchto zemí přímo se skutečným stavem jejich lesů a lesního hospodářství. Přísnost či naopak mírnost zákona je spíše věcí morálního a politického posouzení než důkazem jeho odborné kvality. Nelze proto prezentovat přísnost či benevolentnost lesního zákona jako hlavní znak moderního, efektivního a kvalitního obhospodařování a využívání lesů.

Hlavní zájmové skupiny v problematice lesnické legislativy 

Veřejnost:

- narůstá zájem o využívání celospolečenských funkcí lesa a požadavek ochrany životního prostředí;

- odmítá těžby, přestože preferuje výrobky ze dřeva a poptává neustále rostoucí objem dřeva;

- není ochotna za poskytování celospolečenských funkcí lesů poskytovat vlastníkům lesů přiměřenou kompenzaci.

Vlastníci a správci lesů:

- jsou a budou i do budoucna odkázáni na samofinancovatelnost lesních majetků;

- pouze oni jsou schopni uspokojovat poptávku po dřevní surovině prostřednictvím její dodávky na trh; 

- snaží se udržet v rovnováze zájem a pozice vlastníků lesů jako jednotlivců oproti společnosti jako celku.

Ochránci přírody:

- jejich zájmem je spíše společnost jako celek než svoboda jednotlivce a jeho právo na nakládání se soukromým majetkem; 

- je možné vylišit dva stupně ekologického přístupu, intuitivní a pragmatický. Intuitivní ekologie je ta, kde úmysl spáchat v přírodě dobrý skutek je důležitější než výsledný efekt. Tento přístup je charakteristický pro mladé lidi a neodborníky. Vyšším a dokonalejším stupněm je ekologie pragmatická, která přísně dohlíží na efektivní využití finančních prostředků investovaných do životního prostředí. Pokud má společnost možnost použít finance v této oblasti, pak by je měla investovat co nejefektivněji a s co nejlepším výsledkem. Trvale udržitelný rozvoj společnosti je do budoucna podmíněn úzkou spoluprácí mezi ekology a ekonomy.

Současná situace a výchozí podmínky

Lesníci disponují vzděláním v oboru lesnických disciplín, znají tedy především současné, hospodářskou činností ovlivněné lesy kulturní krajiny. Vědí, na jakých principech fungují, jak se chovají a jak se dají převádět na jiné formy. Přírodovědci se zase zabývají chováním původních přírodních ekosystému. Tyto dva pohledy na přírodu a les nelze oddělovat. Bez znalosti fungování dnešních lesů mohou ekologové možná vytyčit cíl této snahy, tedy podporovat trvale udržitelný vývoj a využívání celospolečenských funkcí lesa, ale pouze ve spolupráci s lesníky je možné navrhnout a zavádět formy a způsoby prosazování těchto snah a trendů. Musí být známa a respektována reálná situace současných lesů a pak teprve je možné tento stav někam posouvat.

Současný tlak v naší společnosti směřuje k tomu, aby lesní majetky, a tím tedy i vlastníci a správci lesů byli finančně soběstační a přitom umožňovali stále intenzivnější využívání celospolečenských funkcí lesů většinou za cenu zhoršování finanční situace hospodaření svých lesních majetků. Tato situace je dnes zjevná a je zcela samozřejmé a správné, že se tím vlastníci a správci lesů zabývají. Přitom u každého lesního majetku existuje hranice, kde se při narůstajícím omezování vlastníka sníží zisk na nulu, a tím pádem dojde i ke ztrátě finanční motivace hospodaření pro vlastníka lesa. Les, který se přestane hospodářsky využívat, vyžaduje finanční prostředky na zabezpečení celospolečenských funkcí lesa, např. bezpečné rekreace. Pokud tyto prostředky bude muset vynakládat soukromý vlastník, bude ztrácet zájem i o vlastnictví lesa. Pokud je nebude vynakládat soukromý vlastník, bude je muset vynakládat stát. Je tedy na zvážení, co je pro společnost – pro stát výhodnější, zda udržet samofinancovatelnost lesních majetků či muset zajišťování celospolečenských funkcí nákladně dotovat.

Priority lesnictví pro další vývoj legislativy

Vždycky bude existovat zájem vlastníka lesa a na druhé straně zájem společnosti. Tyto zájmy budou vždy v něčem podobné a v něčem rozdílné. Poslední dobou čím dál více narůstá zájem společnosti na celospolečenských funkcích lesa, mnohdy na úkor oprávněných zájmů vlastníků lesů. To, že „pro blaho” vlastníků lesů zásadně uvolníme lesní zákon, se nám v podmínkách současných trendů Evropské unie může nepříjemně vrátit až tak, že zbytečně vyklidíme pole; jako lesníci přenecháme spoustu tradičně lesnických záležitostí sektoru životního prostředí a jako stát to přenecháme Evropské unii. Pokud něco zrušíme na úrovni zákona, který mají vlastníci lesa „zdarma”, hrozí vysoce pravděpodobné riziko, že nás Evropská unie přiměje mnohá legislativní opatření znovu zavést, ovšem už v jiné, pro vlastníka lesa a lesního správce mnohem nevýhodnější podobě. Zatím to ani náhodou nevypadá, že by se Evropská unie snažila kdekoliv snižovat legislativní a administrativní náročnost, tak proč by k tomu mělo dojít právě v lesnictví?

Je potřeba nejprve vyřešit problém budoucího postavení lesnictví ve společnosti a jeho vztah k ostatním oborům - zejména ochraně životního prostředí - a teprve potom vymezit, podle jakých legislativních předpisů se bude lesní hospodářství řídit. Zda se rozhodneme pro cestu spíše represivní, spíše finančně motivující, či pro vyvážený poměr obou těchto přístupů. Je zájmem lesníků udržovat pokud možno co nejvyšší samostatnost lesnického oboru, vhodně jej začlenit do okolní společnosti, nebo z něho nechat udělat přívěšek problematiky životního prostředí? V tomto by mělo být jasno předem, aby „o nás bez nás“ vytvořený zákon o lesích lesníky samotné dodatečně nepřekvapil. Je to náš zákon a především lesnický sektor by se měl věnovat přípravě jeho budoucí podoby. K tomu by měla proběhnout široká diskuze lesnických odborníků a právníků, kteří pak mohou navrhnout nejvhodnější podobu nového zákona o lesích, jenž zajistí optimální plnění všech funkcí lesa i vyvážené respektování zájmu vlastníků lesa a zájmu společnosti.

Budoucnost patří realistickému přístupu
Naše lesnická legislativa prošla velice dlouhým vývojem zodpovědného, pečlivého a poctivého utváření. Naši lesníci měli vždy pověst vzdělaných, zkušených a schopných hospodářů, kteří uměli rozumně využívat generačních zkušeností i moudře nahlížet do budoucnosti. To, že dnes čeští lesníci vyváží lesnické know-how do mnoha cizích zemí, tuto skutečnost jen potvrzuje. Je zbytečné podléhat přehnanému a dnes již dávno překonanému „euronadšení”. Budoucnost patří pragmatikům a realistům (a to i „eurorealistům”). Jasně formulovaná pravidla v lesním zákoně ještě neznamenají jeho závadnost. Nejprve je potřeba definovat náš lesnický a společenský zájem, a teprve potom přemýšlet o budoucí podobě lesního zákona. Nesmí se stát, aby pro nás byla cesta důležitější než cíl. Jako se to stalo v případě, kdy pro nás byl vlastní vstup do EU důležitější než to, jak tam vstoupíme a co nám to přinese.

Adresa autora:
Ing. Josef Lenoch
Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky, LDF MZLU v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.