Turecké lesní hospodářství

Karel Vančura

Turecké hospodářství - výraz pro neuspořádanou ekonomiku, korupci, nefunkční byrokracii znamenající chybné plánování, šlendriánství, nepotismus (“já-na-bráchismus”), dušení iniciativy a kreativity. Tento pojem je v České republice jistě každému velmi dobře znám, nicméně následující řádky nemají být popisem současné domácí situace, ale snaží se alespoň stručně přiblížit lesnictví země dvou světadílů (Turecko je vlastně druhá největší “evropská” země) tak, jak bylo představeno účastníkům jednání symposia IUFRO o lesnické legislativě v minulém roce v Istanbulu.

Malé okénko do turecké historie

S “tureckým hospodářstvím” to v Turecku, které v říjnu 2005 zahájilo přístupová jednání s EU, dnes vypadá poněkud jinak. Smysl, v jakém tento pojem používáme v češtině, v podstatě souvisí s transformací osmanské společnosti z feudální teokracie na společnost kapitalistickou na počátku 20. století. Bylo potřebné změnit stereotypy majoritního tureckého obyvatelstva, jádro buržoazie až do rozpadu sultanátu tvořila neturecká etnika – Řekové, Arméni a Židé. Jedním z prioritních cílů zakladatele turecké republiky Mustafy Kemala Atatürka se tak stalo vytváření podmínek pro vznik a posílení buržoazie domácí. Rok po vyhlášení sekulární republiky byla přijata ústava (1924), podle níž bylo osobní vlastnictví zaručeno autoritou státní moci. Dnes už turecké hospodářství není, co bývalo – země představuje jednu z nejdynamičtěji rozvíjejících se ekonomik na světě. Jde ovšem o rozvoj nerovnoměrný - existuje výrazný rozdíl mezi zaostalými zemědělskými jihovýchodními a východními oblastmi, poměrně rozvinutým středem a průmyslovým západem se strojírenstvím, bankovnictvím a rozvinutou sférou služeb.

Je známo, že vyjednávání s EU byla na konci roku 2006 přibrzděna. Brusel vyčítá Ankaře vysoký stupeň angažovanosti státu v ekonomice a váhavost v privatizaci řady důležitých odvětví, není vyřešena kyperská otázka, existuje paragraf na ochranu turectví, citlivou záležitostí jsou masakry Arménů za I. světové války a své problémy má jistě i lesní hospodářství.

Lesní zdroje

Země, ležící na východním okraji evropského kontinentu, hraničí se třemi moři a zahrnuje jedno moře vnitřní, je charakteristická zeměpisnou, podnební, hospodářskou i sociální rozmanitostí. Krajina zahrnuje bohaté roviny v západních a centrálních provinciích, hory na východě, hory příkře spadající k pobřeží na severu a částečně i na jihu. Na severozápadě a v centrálním Turecku je několik větších jezer a údolí delších řek s úrodnou půdou. Velká většina (64,9 %) obyvatelstva žije ve městech (především Istanbul, Ankara a Yzmir), nejlidnatější je severozápad, západ a jižní pobřeží Turecka.

V porovnání s evropským kontinentem je území Turecka vzhledem ke geografické pestrosti velice bohaté z hlediska flory, ale i fauny. Přitom z nynějších asi 9000 vyskytujících se rostlinných druhů je jedna třetina typická právě jen pro Turecko. Žije zde 132 druhů savců a 106 druhů plazů, ze 450 ptačích druhů je jich 415 chráněno.

Turecko má 33 národních parků (celkem 688 631 ha), 17 parků přírodních (69 505 ha), 35 přírodních chráněných stanovišť (84 020 ha), 101 přírodních památek a 837 dalších chráněných stanovišť zahrnujících i památky historické či archeologické.

Lesy, jejichž většina je ve vlastnictví státu, je pokryto 20 703 122 ha půdy, tj. 26,9 % území. Zhruba polovina lesů je hospodářsky využitelná, zbytek jsou lesy neproduktivní a jejich rozložení je velmi různorodé - některé oblasti jsou téměř bezlesé. Na obyvatele připadá 0,16 ha lesů, resp. 17,7 m3 z celkové zásoby dřeva. Pouze 18 492 ha lesů (méně než 1 %) je v soukromém vlastnictví.

Borovice lesní se vyskytuje na ploše asi 758 tis. ha, rozšířenější je borovice černá (2 527 685 ha), která zde má přirozené poddruhy Pinus nigra var. pallasiana, var. pyramidalis a var. yaltiriana. Jedlové porosty jsou tvořeny druhy Abies nordmaniana, A. bormuelleriana, A. equi-trojani a A. cilicica. Ostatní jehličnaté dřeviny zastupují především cypřiše – C. sempervirens má i poddruh var. horizontalis.

Z více druhů dubů jsou nejvýznamnější Quercus robur, Q. petrea, Q. cerris, Q. vulcanica, Q. ilex, většinou existují ve formě pařezin (1 524 011 ha). Buky – Fagus silvatica
a F. orientalis – se vyskytují zejména na severu. Roste zde jasan ztepilý, j. úzkolistý a j. zimnář. Olše lepkavá zde má poddruhy var. orientalis a barbata. Z ostatních listnáčů se vyskytuje javor (Acer platanoides. A. campestre, A. tataricum. A. monspessulanuum), bříza (Betula pendula, B. medwiedewi), lípa (Tilia tomentosa, T. platyphyllos, T. rubra) a přirozeně i platan východní. Z topolů se vyskytují Populus nigra, P. alba, P. tremula a P. euphratica. Významný je Liquidambar orientalis, extrakt z jeho kmene je užíván v kosmetice a farmacii.

Za posledních 10 let se roční těžba pohybuje okolo 14 mil. m3. Z toho je přibližně 6,8 mil. m3 dříví palivového a cca 7,3 mil. m3 průmyslového dříví (z toho 3 mil. m3 pilařské kulatiny, 1,6 mil. m3 vlákniny a 2,7 mil. m3 ost. průmyslového dříví). Vzhledem k domácí spotřebě cca 11 350 tis. m3 surového dříví – se zahrnutím exportu 17 tis. m3 – je nutné počítat s ročním dovozem téměř 1,5 mil. m3.

Lesnická politika a legislativa

Základní principy a strategie lesnického sektoru jsou zastřešeny lesním zákonem, lesnickými sektorovými plány, pětiletými plány rozvoje připravovanými státní plánovací organizací, zprávami zvláštních odborných komisí (připravovaných každých pět let jako základní dokumenty pro pětileté plány rozvoje) a zprávou 1. národního lesnického fóra (1993). Speciální expertíza odborné komise a zpráva prvního lesnického kongresu zaměřily pozornost na environmentální aspekty a spolupráci, neboli na participační proces spojený s účastí všech zájmových skupin. Lesnické zásady a strategie lesnického sektoru jsou v těchto dokumentech formulovány následovně:

- Lesní zdroje by měly být obhospodařovány a využívány tak, aby na základě udržitelného hospodaření poskytovaly rozmanité produkty, ekonomické, sociální a environmentální funkce a užitky pro současné i budoucí generace.

- Měla by být podniknuta opatření nezbytná pro účinnou ochranu existujících původních lesů zejména proti ohni, ilegálním těžbám a pastvě, neoprávněným zásahům a osídlení, hmyzu a houbovým chorobám.

- Zvláštní podpory by se mělo dostat zalesňovacím programům a aktivitám zajišťujícím zalesnění na rozsáhlých plochách degradovaných lesních půd.

- Zalesňování by mělo být podporováno i za účelem rozšiřování plochy lesa.

- Národní parky, přírodní rezervace a další chráněné oblasti by měly být rozšiřovány a obhospodařovány se zaměřením na efektivní záchranu zvláštních přirozených a kulturních hodnot v lesních oblastech.

- Nezbytná podpora by měla být poskytována programům na zlepšování životních podmínek venkovského obyvatelstva.

- Iniciativy soukromého sektoru v lesnictví, zvláště při zakládání lesa, by měly být podporovány nezbytnou legislativní, finanční a technologickou pomocí.

- Měla by být zahájena nezbytná kampaň na podporu role a významu lesních zdrojů.

- Vzhledem k očekávání a vývoji institučního rámce a měnících se podmínek v sektoru by se mělo zvláštního významu dostat i posilování kapacit a vzdělanosti v lesním hospodářství.

Lesní zákonodárství zahrnuje značné množství zákonů, předpisů, instrukcí a směrnic. První lesní zákon byl ustanoven v roce 1924 (Zákon o vědeckém řízení a využívání všech lesů). Soustředil se na ekonomické využití lesního fondu a zahrnoval ustanovení pro dlouhodobé smluvní obhospodařování lesů velkými domácími i zahraničními společnostmi.

Lesní zákon č. 5658/1952 zahrnul články povolující návrat zestátněných ploch lesa jejich předchozím majitelům. Nicméně plocha vrácená jejich předchozím majitelům byla až do r. 1956 velmi skromná. Navíc soukromé vlastnictví umožňující nakládat s lesem pouze po dobu 49 let může být bez náhrady pozastaveno. Současně platný Lesní zákon č. 6831 byl vydaný v roce 1956. Během následujících let bylo přijato několik dodatků a změny nastaly v různých článcích současného zákona po ustavení dvou článků, čl. 169 a čl. 170, turecké ústavy z roku 1982. Článek 169 uvádí, že hranice lesů nesmí být měněny a zakazuje využití lesní půdy pro jiné než lesnické účely. Navíc článek uvádí, že tresty za jakýkoliv druh poškození lesa jako zapálení, ničení nebo zmenšování plochy lesů a také za politickou propagandu k vedení takové akce nejsou součástí případné amnestie nebo jiného prominutí. Potřebnost efektivní spolupráce mezi státem a obyvateli “lesních vesnic” je diktovaná článkem 170, který naznačuje vhodná opatření, která budou v rámci zákona využita ke zlepšení životních podmínek venkovanů závislých na lesích (mj. jsou jim z ustanovení zákona povolovány výjimky ohledně pastvy, sběru plodin či paliva). Hlavní organizace lesních venkovských společenství jsou Svaz lesních obecních družstev a lesních družstev, kterých je dohromady 1593, a Odborová organizace lesních dělníků.

V roce 1995 byl vydán tzv. mobilizační zákon č. 4122 o zalesňování, zalesňovacím fondu a boji s erozí, jehož cílem je podpora místních společenství, zahrnutí soukromého sektoru i státních institucí a agentur do zalesňování a boje proti erozi nejen v lese, ale i na dalších státních a soukromých pozemcích.

Mezi důležité předpisy patří nařízení o lesním hospodářském plánování, o rozpočtu, o lesním fondu či o rozvoji venkovského obyvatelstva závislého na lese.

Je pozoruhodné, že za existence článku 169 ústavy a situace, kdy prakticky vše je v rukou státu, je jedním z největších problémů, který turečtí hostitelé symposia IUFRO zmiňovali, zábor lesa pro jiné účely, zejména pro stavebnictví. Že by přece jen ono zmiňované turecké hospodářství...?

Organizační struktura v lesnictví

Ministerstvo lesnictví, obnovené v roce 1991, nyní Ministerstvo životního prostředí a lesnictví, je jedinou organizací odpovědnou za zachování, obhospodařování a udržitelný rozvoj všech národních lesních zdrojů v souladu se zákonnými normami, hospodářskými plány a vývojovými cíli státu v celé zemi. Ministerstvo vykonává své povinnosti prostřednictvím ústředí a provinčních organizací. Ústředí má čtyři generální ředitelství v Ankaře a oblastní venkovní subjekty, které mají ve své struktuře: 9 oblastních ředitelství, 46 školkařských provozů, 145 hlavních inženýrů, 12 výzkumných institucí s celkem 553 inženýry a dalších 51 ředitelství nižších stupňů.

Jedno z Generálních ředitelství lesů (OGM) je podle zákona č. 3234, upraveného v roce 1985, odpovědné za celkové hospodářské řízení (ochrana, lesní výroba, doprava, skladování a marketing) státních lesů. OGM má 10 útvarů a 50 oddělení ve své ústřední organizaci a 27 oblastních ředitelství, 244 lesních úseků rozdělených na okresy, 1316 úsekových úřadů v prozatímní organizaci. Od roku 1997 pod něj spadá protipožární ochrana lesů.

Generální ředitelství pro zalesňování a boj proti erozi (AGM) má především odpovědnost za zalesňování všech kategorií půdy, zvláště: degradované plochy, erodované rokle, písečné duny, městské zelené pásy, ochranné lesní pásy a větrolamy. Zabezpečuje provoz 152 školek s produkcí cca 750 mil. sazenic ročně. Roční zalesňování je od roku 1997 stanoveno na 300 000 ha.

Generální ředitelství pro vztahy venkovských komunit a lesa (ORKOY) bylo ustanoveno před 30 lety s cílem snižovat konflikty mezi lesnickým sektorem a obyvatelstvem lesních osad prostřednictvím úvěrů, půjček k zajištění možných příjmů a zřizování malých podniků.

Poslední je Generální ředitelství národních parků a lovu zvěře (MP), odpovědné za organizaci, plánování a management národních parků a dalších chráněných oblastí, mj. s cílem zachování biodiverzity a pro zajištění rekreace, vzdělávání a vědeckého bádání v přirozeném přírodním prostředí. Stará se i o 40 šlechtitelských stanic lovné zvěře (868 ha) a 119 chráněných území se zvěří volně žijící (1818 tis. ha).

V oblasti vztahující se k ochraně a rozvoji lesa a ostatních přírodních zdrojů a rozvoje venkova působí i několik nevládních organizací. Komora lesních inženýrů, Asociace tureckých lesníků a lesnické fakulty jsou důležité instituce, které jsou cenným příspěvkem v poradenství, tréninku a vytváření obecného povědomí o důležitosti lesa ve všech úsecích sektoru.

Lesní požáry

V současnosti je ve Středozemí evidováno ročně okolo 50 000 požárů (dvakrát více než v roce 1970). V případě Turecka tento nárůst činí z 600 na 1400, je však relativně stálá spálená plocha. Možná i proto, že Turecko přijalo zákonná opatření, která vlastníkům lesa ukládají preventivně čistit podrost okolo cest a železničních tratí. Většina požárů se vyskytuje od června do října zejména v turisticky navštěvovaných oblastech. Celkem 97 % požárů zaviní lidé (z toho je 23 % klasifikováno jako žhářství, 27 % vznikne neopatrností), pouze ve 3 % případů vznikne požár po úderu blesku. Žhářství se často dopouštějí lidé s nejnižší životní úrovní. Založením požáru se snaží získat půdu, práci a zajistit existenci, přitom mnozí z nich při hašení požáru zahynou.

Protipožární ochrana je federální záležitostí a její strategie byla rozvinuta za pomoci projektu FAO. Povinnosti stanovené plánem boje s lesními požáry jsou plněny jednotlivými lesními závody řízenými oblastními ředitelstvími. Každá oblast je k likvidaci požárů dostatečně vybavena prostředky, které mj. zahrnují: 208 požárních aut, 12 helikoptér, 11 letadel, 882 protipožárních pozorovatelen, 8472 vysílaček, 650 zásahových (12-15 lidí) a 120 záložních posádek (40-50 lidí). Byla vytvořena národní databáze požárů, informace získané v jednotlivých lokalitách pomáhají rozvíjet požární plánování a prevenci. Jsou budovány protipožární pruhy a s ohledem na množství borových lesů rovněž v pásech vysazovány jiné, ohni odolnější druhy. Celkem 71 % požárů do uhašení nepřesáhne 5 ha (cca 8 % spálené plochy) a pouze 1 % požárů se rozšíří až na 200 ha (37 % plochy).

Soukromý sektor

Do zakládání nových výsadeb je zapojen jen omezený počet soukromých společností, naopak existuje množství soukromých školek a jejich produkce zejména ozdobných a rychle rostoucích druhů se během posledních let významně zvýšila. Stejně tak se zvětšil počet malých a středně velkých soukromých firem, které nabízejí různé lesnické služby na smluvním základě (hospodaření v lesích, v národních či přírodních parcích, plánování lesních cest a jejich budování). Dalšími institucemi zapojenými do zalesňovacích aktivit jsou také místní samosprávy, jejichž přínosy k produkci sazenic a výsadbě mj. v intravilánu obcí rovněž nabyly na významu.

Mezinárodní spolupráce

Světová banka v letech 1997 až 2000 podpořila přezkoumání lesnického sektoru. Hlavním cílem recenze bylo připravit strategii ke zlepšení životní úrovně 7,2 milionu obyvatel žijících v lesních oblastech, jejichž nízký příjem plyne pouze z lesních zdrojů, a zajistit udržitelné obhospodařování lesů. Doporučení této recenze tvořily základy pro formulace aktivit navržených pro další vývoj sektoru.

Turecko má lesnický hlavní plán (FMP) pro období 1990-2009, ale připojilo se k zemím připravujícím národní lesnické programy. Turecký NLP byl připraven za spolupráce všech zainteresovaných stran v letech 2001 až 2003 a měl by pokrýt větší rozsah témat než existující FMP a zahrnout i multifunkční využití lesa. V této věci bude ministerstvu lesů také napomáhat FAO, které mj. podpořilo zviditelnění tureckého lesnictví i tím, že zemi bylo přiděleno uspořádání světového lesnického kongresu v Antalyi v roce 1997.

S cílem získat nové informace a zvýšit zájem o odvětví se Turecko snaží hostit co nejvíce mezinárodních akcí. Dokladem je i výše zmíněné symposium IUFRO, na jehož zahájení přiletěla z Ankary speciálem delegace v čele s ministrem životního prostředí a lesního hospodářství Osmanem Pepe. O takovém zájmu si české lesnictví, natož lesnický výzkum, v poslední době může nechat jen zdát.

Turecko podepsalo všechna rozhodnutí z ministerských konferencí na ochranu lesů v Evropě (v roce 1999 byl celý soubor kritérií a udavatelů TUH přeložen do turečtiny a na zkoušku cirkuloval po lesních závodech, byl vyvinut systém národních kritérií a v roce 2004 jsou ukazatele TUH používány při usměrňování činnosti základních hospodářských jednotek) a je signatární zemí většiny hlavních mezinárodních konvencí týkajících se životního prostředí.

Za významnou je považována Úmluva OSN o boji s desertifikací. Turecko je jednou ze zemí, kde je půdní eroze závažným problémem, do určité míry je jí vystaveno 75 % všech půd. Pro boj s desertifikací a suchem byl ustanovený meziministerský výbor připravující národní akční program zaměřený na poznání faktorů zapříčiňujících degradaci půdy a na přípravu praktických protiopatření. Ta mají zahrnovat zejména rehabilitaci povodí a projekty odpovědného obhospodařování společenstevních lesů.

Současně jsou rozšiřovány programy vedoucí k rozšiřování povědomí o významu péče o les a jeho existenci pro venkovské obyvatelstvo i lesní personál. V tomto ohledu je s využitím hromadných sdělovacích prostředků věnováno více pozornosti i široké veřejnosti.

Adresa autora:

Ing. Karel Vančura, CSc.

ÚHÚL Brandýs nad Labem

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Fotografie k článku naleznete

na přední vnitřní obálce časopisu.

LMDA lesnický a myslivecký digitální archiv

Digitální archiv časopisů

Archiv časopisů Lesnická práce od roku 1922 je nyní k nalezení na adrese: lmda.silvarium.cz

Zpracovaná data lze prohlížet v digitální knihovně prohlížeče Kramerius 5, který je standardem národních knihoven. Data budou postupně doplňována s určitým zpožděním oproti aktuálnímu vydání.

Každý návštěvník může zdarma využívat pro vlastní (nekomerční) potřebu data LMDA pro vyhledávání informací obsažených v digitalizovaných titulech.