Okus dřevin ve vztahu k jejich zastoupení v obnově

Petr Čermák

V letech 2005–2007 jsme prováděli rozsáhlý monitoring poškození dřevin okusem na lokalitách po celé ČR v širokém rozpětí přírodních podmínek. Jeho primárním cílem bylo zjištění stavu přirozené obnovy a jejího poškození na konkrétních lokalitách. Sekundárním cílem byla snaha o zodpovězení některých klíčových otázek – vztah intenzity poškození a dominance dřeviny v nárostech přirozené obnovy byl jednou z nich. Na základě předchozích zkušeností bylo vybráno 5 potravně atraktivních dřevin objevujících se na monitorovaných plochách od zcela nepatrného až po eudominantní zastoupení (>10 %) – javor klen, javor mléč, javor babyka, jasan ztepilý a jeřáb ptačí. Pro možnost analýzy vztahu mezi potravně atraktivními a méně atraktivními dřevinami byla zpracována také data o nejčastější eudominantní dřevině – buku lesním.

Faktory ovlivňující intenzitu poškození dřevin
Intenzita poškození jednotlivých druhů dřevin okusem sudokopytníky závisí vždy na poměrně širokém spektru faktorů. Kromě početnosti zvěře, vlastností stanoviště a vlastností dřevin hrají roli také druhová skladba dřevin v nárostech a denzita těchto nárostů (rozdílné množství biomasy pro konzumaci, obtížnost přístupu k sazenicím atd.). Okus má většinou výrazně selektivní charakter, tj. poškození jednotlivých druhů dřevin se znatelně a významně liší. Díky opakovanému selektivnímu okusu tak prokazatelně dochází nejen k zpožďování přirozené obnovy, ale také k výrazným změnám dřevinné skladby.
Se změnou síly vlivu sudokopytníků na dřevinnou vegetaci se může měnit nejen vlastní intenzita poškození dřevin, ale také další parametry, např. letalita (poměr uhynulých a poškozených dřevin). V oblastech s vyššími stavy zvěře bývají relativně vyrovnané intenzity poškození jednotlivých dřevin, atraktivní druhy však vykazují vyšší procento úmrtnosti. Naopak v oblastech s nižší, ale přesto zřejmou zátěží, se často zásadně liší jak míra poškození jednotlivých druhů dřevin, tak úměrně s ní (a s jejich druhovou odolností) jejich mortalita (Motta 1996). Nárůst letality lze očekávat zejména při opakovaném poškození (Eiberle 1978, 1980; Fiňdo 1992), nejsilněji opakuje-li se okus v průběhu téže vegetační sezóny. Opakovaně jsou přitom poškozovány nejčastěji potravně vysoce atraktivní dřeviny s dobrou schopností kompenzačního růstu.
Často uváděnými faktory ovlivňujícími vyhledávanost dřeviny zvěří jsou druhová skladba nárostu (dřeviny jsou intenzivněji vyhledávány, pokud jsou v kombinaci s méně atraktivními dřevinami) a vzácnost dřeviny, respektive její dominance (tj. procentuální zastoupení). V některých případech byl zjištěn narůst poškození dřevin s relativním zastoupením, v jiných vzrůstá okus se snižujícím se podílem těchto dřevin v nárostech. Obě polarity vztahů jsou přitom interpretovatelné (Strole, Anderson 1999), zásadní roli mohou hrát rozdíly v míře tlaku zvěře, uplatněná potravní strategie, intenzita konkurence dřevin apod.

Metodika monitoringu
Monitoring poškození dřevin byl realizován na více než 60 transektech 20 lokalit ČR. Z těchto ploch bylo následně vybráno 34 transektů z 15 lokalit, na kterých byly zastoupeny v úvodu uvedené druhy dřevin. Plochy reprezentují široké rozpětí přírodních podmínek od 2. do 6. lesního vegetačního stupně.
Na všech územích byl přítomen srnec obecný – pouze na 2 lokalitách sám, na 9 lokalitách společně s jelenem lesním, na 3 s daňkem evropským a na 1 lokalitě s ním byly oba tyto druhy. Přepočtené početnosti zvěře (dle vyhlášky č. 491/2002 Sb.) se pohybovaly od 14 do 85 ks jedinců spárkaté zvěře na 1000 ha.
Okus byl monitorován na transektech o šířce 3 m a délce od 25 do 100 m, délka se odvíjela od místních terénních a porostních podmínek, od hustoty zmlazení apod. Transekty byly zakládány v porostech, kde již byly patrny známky přirozené obnovy. Okus byl hodnocen u všech dřevin do 150 cm výšky. Hodnoceno bylo aktuální poškození, tj. poškození z uplynulé zimy a probíhající vegetační sezóny. Jako poškozené byly hodnoceny dřeviny s poškozením terminálu nebo se silným poškozením bočních výhonů (poškozeno více než
20 % výhonů).

Relativní vyjádření poškození daného druhu dřeviny
Prosté procento poškozených jedinců daného druhu dřeviny se pro analýzu vztahu intenzity poškození a zastoupení ukázalo jako nevhodné. Jednotlivé plochy se (dle očekávání) znatelně lišily celkovým poškozením – celkové poškození (souhrn poškození všech druhů dřevin) bylo od 4 % (Sidonie) do 83 % (Pálava). Stejné procento poškozených jedinců daného druhu tak lze na jedné ploše označit jako vysoké (ve srovnání s dalšími druhy), na druhé ploše naopak jako malé. Pro posouzení vlivu zastoupení na poškození bychom tak museli mít plochy s přibližně stejným celkovým poškozením. Vzhledem k tomu, že výše poškození pochopitelně není dopředu známá, vyžadovalo by to při analýze pracovat s výběrem, který by musel být proveden z enormně velkého množství ploch.
Z těchto důvodů jsme pracovali s relativním vyjádřením poškození daného druhu dřeviny. Poškození jsme vyjádřili jako:
- rozdíl poškození druhu a celkového po-škození (souhrn všech druhů);
- podíl poškození druhu a celkového poškození (souhrn všech druhů).

Poškození okusem vzrůstá s poklesem zastoupení
Rozdíl poškození daného potravně atraktivního druhu dřeviny a celkového poškození negativně koreloval s procentuálním zastoupením tohoto druhu dřeviny; stejný vztah byl zjištěn pro podíl poškození a procentuální zastoupení. Statisticky významné korelace byly zjištěny pro javor klen, javor mléč, jeřáb ptačí a pro všechny testované soubory druhů (klen + babyka + jasan; klen + babyka + jasan + mléč; všech 5 dřevin). Relativní intenzita okusu potravně atraktivních dřevin tedy vzrůstala s jejich snižujícím se procentuálním zastoupením v nárostech přirozené obnovy.
Se zvyšujícím se zastoupením se logicky zvyšuje i vliv druhu na celkové poškození, při vysokých procentuálních zastoupeních byl tedy rozdíl poškození daného druhu a poškození všech druhů blízký nule.
Větší poškození méně zastoupených dřevin už dříve zaznamenali např. Čermák (1998), Paulenka (1986), Horvat (1990), Danell et al. (1991), Ammer (1996), Senn, Suter (2003) či Stergar (2005), jednalo se však na rozdíl od zde prezentovaného monitoringu většinou o lokální studie a vztah zastoupení a poškození nebyl zpravidla detailněji statisticky testován. Ve všech citovaných případech šlo o dřeviny s vyšší atraktivitou. Pro méně atraktivní dřeviny je třeba počítat s možností opačného vztahu zmíněného v úvodu, tj. nárůstem poškození se zvyšujícím se zastoupením, jak například na datech z rozsáhlé inventarizace škod zvěří realizované IFER a ÚHÚL v roce 1995 dokládá Moravčík (1997). Výskyt poškození okusem mírně vzrůstal s vyšším podílem jehličnatých dřevin na ploše 4 km2, tj. v blízkém okolí porostu. Tato závislost byla nejzřetelnější u kultur smrku ztepilého, kde dosáhla statistické průkaznosti.

Vztah okusu atraktivních dřevin k zastoupení buku
Statisticky významná pozitivní korelace byla zjištěna také mezi procentuálním zastoupením buku lesního a poškozením atraktivních dřevin. Čím vyšší bylo procentuální zastoupení buku, tím vyšší byla relativní intenzita poškození sledovaných atraktivních dřevin. Vztah je logickým doplňkem ke korelacím komentovaným v předchozích odstavcích.
Stejný vztah mezi relativním zastoupením různě potravně atraktivních dřevin a jejich poškozením okusem dokládají z Bernského kantonu Eiberle, Bucher (1989). Na 199 plochách v jedlových bučinách sledovali poškození okusem srnce na zmlazení buku, javoru klenu, jasanu, jeřábu ptačího, jedle a smrku. Ve shodě s našimi daty zjistili, že vyšší zastoupení klenu, jasanu a jeřábu snižuje poškození jak buku a smrku, tak jedle. Kromě toho zjistili, že při vysokém zastoupení buku a smrku ve zmlazení stoupalo poškození jedle a naopak – vysoké zastoupení jedle přispívalo k vyššímu poškození buku a smrku.

Závěr
Analýza dat rozsáhlého monitoringu okusu prokázala, že relativní intenzita poškození potravně atraktivních dřevin vzrůstá s jejich snižujícím se relativním zastoupením a se zvyšujícím se podílem buku lesního v nárostu. S redukcí početnosti těchto dřevin okusem se tak znatelně zesiluje tlak vyvíjený na jejich populace, což může vést k akceleraci jejich selekce a následnému ochuzení dřevinné skladby o tyto dřeviny. Mizení minoritně zastoupených dřevin z dřevinné skladby je ostatně opakovaně prokázáno.
Zjištěný vztah intenzity poškození a zastoupení dřeviny také logicky vede k úvahám, jak by měl být okus monitorován, aby jeho monitoring byl schopen reflektovat možnosti uplatnění jednotlivých dřevin v přirozené obnově a jejich budoucnost v lesních porostech. Ukazuje se potřeba dalšího parametru kromě vlastní intenzity poškození, parametru reflektujícího přežívání, či ještě lépe odrůstání dřevin. Mohl by například být hodnocen věk nárostu ve výšce 0,5 m, tj. výšce, v které je nárost často dlouhodobě držen, a zároveň stanoveno přípustné navýšení tohoto věku, tj. tolerovatelné zpomalení odrůstání. Samotné procento okusem poškozených dřevin sice vystihuje vliv zvěře, musí být ovšem interpretováno v kontextu zastoupení a složení dřevinné skladby, navíc podstatné je přeci především to, zda dřeviny odrůstají, v jakém druhovém složení a časovém horizontu.

Práce byla realizována s podporou projektu MSM 6215648902 Les a dřevo.
Seznam použité literatury je k dispozici u autora.

Adresa autora:
doc. Ing. Petr Čermák, Ph.D.
Ústav ochrany lesů a myslivosti LDF MZLU v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor