Praktické zkušenosti se zaváděním MZD v Brdech

Václav Pernegr

V následujícím textu bych se chtěl zabývat problematikou zavádění melioračních a zpevňujících dřevin (dále MZD) v Brdech a uvést zde praktické zkušenosti z lesní správy Obecnice. Tato lesní správa a současně LHC je součástí Vojenských lesů a statků ČR, s. p., divize Hořovice a leží ve východní části centrálních Brd, západně od Příbrami.

Negativní faktory působící při zalesňování MZD
Protože naší snahou je skutečně co největší měrou postupně zvyšovat podíl MZD, hledáme cesty, jak toho úspěšně dosáhnout. Za hlavní způsob samozřejmě považujeme používání MZD při zalesňování.

V současné době jsme povinni při obnově porostů použít při zalesňování určitý minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin podle hospodářských souborů. V našich podmínkách se toto procento pohybuje na úrovni 25–30 %. Podle výkladu lesního zákona a prováděcí vyhlášky se úkol minimálního podílu MZD vztahuje na porost; při několika obnovních zásazích v rámci jednoho porostu se úkol podílu MZD nevztahuje na jednotlivý obnovní prvek, ale na porost, kde v rámci jednoho decenia musí být splněn minimální podíl MZD.

V praxi to obvykle probíhá tak, že se určité části obnovních prvků (pasek) oplotí a zalesní MZD. Nyní jde o to, zda jsou či nejsou tyto části vhodné pro obnovu MZD. Buk lesní, jako hlavní MZD v našich podmínkách (jako další přimíšená MZD se používá hlavně jedle, která však není tak choulostivá) není vhodný při obnově na rozsáhlejších holosečích. Úspěšné založení a zajištění bukové kultury je závislé na těchto hlavních faktorech:
- stanoviště – nadmořská výška, bohatost či chudost podloží a půdy, ovlivnění vodou. Typ stanoviště nemůžeme příliš ovlivnit;
- buřeň – v našich podmínkách není zabuřenění takové, aby se nedalo řešit chemickou přípravou půdy.
- velikost seče – obvykle platí, že čím větší seč, tím menší šance na úspěch. Čím horší stanoviště, tím spíše toto pravidlo platí;
- expozice a směr obnovy – nejvýhodnější obnovní směr se jeví od severovýchodu či severu. Pak jsou obnovní prvky co možná nejvíce zastíněny, to platí zejména pro jižní expozice;
- šířka seče – i když směr obnovy volíme od severu, buku s jedlí se obvykle nejlépe daří do 15–20 m od porostní stěny a v místech, kde je nejmenší proudění vzduchu, např. blízko od boční stěny sousedního porostu, proto není vhodné dělat pro tyto dřeviny seče příliš široké;
- stáří paseky a původního porostu – paseku je nutno zalesnit co nejdříve, obvykle následující rok po těžbě. Je důležité, zda matečný porost byl plně zakmeněn; je velmi obtížné zalesňovat bukem paseky po smýcení přestárlých ředin – tato místa mají charakter starých holin, na kterých je již rozložen humus. Podobný případ je vylepšování starších mezernatých kultur bukem – zde je neúspěch téměř zaručen. Většinou též platí, že čím mladší matečný porost, tím lépe pak kultury odrůstají;
- zvěř – všechny listnáče a jedle se oplocují, jinak nemají šanci. Poté záleží na tom, jestli se podaří oplocenku udržet funkční, a to co možná nejdelší dobu (hlavně u jedle).
Pokud silněji zapůsobí některý z těchto mnoha nepříznivých faktorů nebo jejich kombinace, nemůžeme počítat s tím, že se nám podaří založit plnohodnotnou zapojenou odrůstající bukovou či smíšenou mlazinu. Pak jsme rádi, že nám zde „nalétne“ modřín, smrk či bříza, abychom nemuseli paseku vylepšit smrkem. Buk zůstane v hluboké podúrovni (pokud se nějaký zachová) a porost se časem zapojí.

Využití maloplošné skupinovité obnovy
Většinu z těchto nepříznivých vlivů můžeme eliminovat použitím „jemnějších“ způsobů hospodaření. V souvislosti se zvyšováním těžeb a rozvojem harvestorových technologií se začaly provádět ve větší míře clonné seče. Zásadně je však nevhodné provádět velkoplošné prořeďování smrkových porostů pouze za účelem získání hmoty bez vzniku holiny. Pokud nechceme, abychom po takových sečích měli souvislé smrkové zmlazení (pokud se zde zmlazuje smrk; zmlazení dalších dřevin kromě modřínu je kvůli zvěři vyloučené), a aby tedy takto vznikly znovu stejnorodé stejnověké monokultury, je nutno využít maloplošné skupinovité obnovy – obnovy kotlíkové. Nejde o nic nového, kotlíkové seče se praktikovaly v různých dobách a na různých majetcích. Platí to dodnes, jen uplatnění v praxi trochu pokulhává. Dříve záleželo umístění obnovních prvků především na taxátorovi; při zařizování LHP vznikla těžební mapa, podle které pak provoz prováděl obnovní těžby. Dnes to již záleží především na zodpovědném lesním hospodáři, který je ochoten sám nebo s kolegy provádět vyznačování obnovních těžeb. Dalším důležitým předpokladem pro realizaci vhodných obnovních prvků je dostatečná výše plánované roční těžby. V letech, kdy je naše těžební činnost poznamenána kalamitou, není možno mýtní úmyslnou těžbu provádět. Potřeba obnovy mýtních porostů se pak dále odkládá. Navíc se nám dále zvyšují plochy přestárlých porostů silně proředěných kalamitou, které by bylo třeba nutně domýtit. Též dnešní silné probírkové zásahy v předmýtních porostech, prováděné harvestory (nejsou výjimkou zásahy s intenzitou kolem 100 m3 na 1 ha v porostech kolem věku 60 let i v brdských růstových podmínkách) nám podstatně ubírají z celkové výše těžeb. Nutně bychom potřebovali obnovovat přestárlé mýtní porosty a začínat s rozpracováním rozsáhlých stejnorodých smrčin vzniklých u nás např. těžbou rezerv či po mniškových kalamitách v době první republiky, které se již blíží do mýtního věku. Zatím porostní zásoby stále rostou, není potřeba mít obavy z přetěžení, což dokládají i různá odborná šetření (inventarizace lesů apod.). Naopak při zašetřování těžeb nebudeme schopni provést přeměny monokultur a kalamity nám budou komplikovat hospodaření stále více.

Konkrétní praktické zkušenosti

Maloplošná skupinovitá obnova
Nyní ke konkrétním zkušenostem z LS Obecnice: v průběhu let 2000–2007 zde bylo realizováno cca 200 těchto kotlíků z úmyslné těžby, dalších cca 30 z nahodilé těžby. Velikost kotlíků se pohybuje od 0,04 do 0,15 ha. Současné zkušenosti s odrůstáním MZD v nich jsou jednoznačně pozitivní. Pokusil bych se vyjmenovat alespoň hlavní pozitiva:
- bezproblémové ujímání a odrůstání sazenic, umělá obnova buku (jedle) se obvykle ještě doplní náletem různých dalších dřevin, takže se nemusí vylepšovat;
- i v okolí kotlíků dochází kvůli přísunu světla k intenzivnímu zmlazování dalších dřevin;
- nehrozí zde poškození sazenic pozdními mrazy jako na velkých holosečích; většinou zde nečiní problémy ani buřeň;
- malé oplocenky nejsou tak poškozovány různými činiteli a lépe se udržují;
- při obnově rozsáhlejších smrkových porostů je výhodná kombinace kotlíků s okrajovými holými sečemi a clonnou sečí na zbývající ploše. Do dostatečného počtu kotlíků se umístí MZD. Na holé seče umístíme hlavní hospodářskou dřevinu. Tam, kde je potenciál PZ, se na zbývající ploše po clonné seči zmladí smrk. Tak je spolehlivě zajištěn předepsaný podíl MZD v porostu;
- kotlíky poslouží později jako další východisko obnovy – podle umístění v porostu je lze při dalším obnovním postupu buď zahrnout do okrajové holé seče, nebo je uvolnit dalším rozšířením; uvolnění kotlíků v určitém věku je důležité pro jejich další rozvoj;
- při dodržení velikosti kotlíků přibližně na výšku stromu nemusíme mít obavy z nepříznivého působení větru a dalších škodlivých činitelů na okolní porost, o tom jsme se přesvědčili při orkánu Kyrill;
- kotlíky s následným zalesněním MZD nemusí vznikat jen při úmyslné těžbě; je vhodné využít pro zalesnění MZD též např. kůrovcová kola a jiné podobné případy. Po extrémně suchém roce 2003 bylo možno využít řadu takových prvků;
n po dospění dřevin v kotlících do produktivního věku je naděje na další šíření těchto dřevin ze skupin do okolí, pokud bude jejich struktura mozaikovitě rozšířena po co největší ploše, mělo by být jejich působení nejpozitivnější.

Přirozená obnova
Kromě tohoto hlavního způsobu jak zvýšit podíl MZD se nabízí další, ale již méně významné možnosti. Jednou z nich by mohlo být využití přirozené obnovy listnatých dřevin a jedle. Zde je ovšem několik činitelů, které lze jen velmi těžko ovlivnit. Je to jednak nedostatek listnatých porostů či alespoň vtroušených listnáčů, které by zde mohly zanechat své potomstvo. Proto při úmyslných těžbách chráníme listnáče a jedli – pokud jsou jen trochu životaschopné, necháváme je na pasekách stát. Při výchovných zásazích je upřednostňujeme a uvolňujeme. Dále nepříznivé stanovištní podmínky, kdy na zdejších většinou chudých a kyselých půdách odrůstá přirozené zmlazení těchto dřevin (pokud se vyskytuje) velmi pomalu. Třetí faktor je vliv spárkaté zvěře na vegetaci. Samozřejmě, že v moři jehličnatých monokultur na převážně chudých stanovištích nemohou obstát nálety jedle či listnáčů, pokud se zde vyskytuje jelení a srnčí zvěř třeba i v malém množství. Faktem ale je, že na několika málo bohatých stanovištích může např. buk vlivu zvěře úspěšně odrůst. V rámci LS Obecnice je to ale naprosto ojedinělá záležitost.
Pokud už se tedy přirozené zmlazení listnáčů či jedle vyskytne ve větší míře, je nutno jej oplotit (před oplocením je ještě vhodné snížit zakmenění na únosnou mez). Za posledních 15 let bylo takto oploceno (a většinou postupně úspěšně odrůstá) cca 7 ha náletů buku, jedle či klenu pod porostem, většinou v porostech svažitých, půdoochranného charakteru, kde se zachovaly staré listnaté porosty. Pokoušeli jsme se i o individuální ochranu náletových jedinců jedle či buku proti zvěři tubusy či oplůtky, ale tento způsob zřejmě nemá většího významu.

Podsadby
Více možností, jak docílit zastoupení MZD v mýtních porostech ještě před domýcením, nám dávají podsadby. Hlavní dřeviny, které lze úspěšně pro podsadby použít, jsou buk a jedle, které dobře snášejí zastínění a pod porostem vydrží řadu let, aby po uvolnění začaly o to víc přirůstat. Mají zde lepší podmínky než na holé seči větších rozměrů. Je ale možno využít  – ovšem na bohatých stanovištích – i lípy a klenu. Tyto dřeviny jsou na světlo náročnější, takže se hodí jen do porostů se značně sníženým zakmeněním.
Co se týče horní etáže, podsázené dřeviny rostou dobře pod smrkem a ještě lépe pod modřínem. Samozřejmě, pokud chceme, aby ze spodní etáže bylo něco  „kloudného“, je nutno všechny podsázené porosty oplocovat, a protože se jedná o dlouhodobější záležitost, oplocení důsledně udržovat ve funkčním stavu.
Podsadby jsme provedli v posledních 15 letech na ploše cca 22 hektarů porostní plochy v těchto případech:
- na bohatých stanovištích, kde se nacházely staré řediny přestárlých porostů. Podsadbě předcházelo smýcení neperspektivních jedinců horní etáže a chemická příprava půdy;
- v přestárlých smrkových porostech silně proředěných námrazovou kalamitou ze zimy 1995/96;
- v hřebenových partiích (800–850 m n. m.) vrchů Brdce a Tok. Jedná se o nejvyšší polohy Brd. Rozsáhlé stejnověké smrkové porosty jsou zde již řadu let ve značně špatném zdravotním stavu, který je způsoben jednak extrémní chudostí a kyselostí matečné horniny a potažmo půdy, jednak působením imisí (a imisní depozicí z minulosti) a jednak povětrnostními vlivy – opakující se kalamity námrazové, větrné i působení kůrovce. Zde se snažíme o jakousi biologickou melioraci tím, že umisťujeme podsadby buku do nejvíce proředěných částí těchto porostů. Jsme si vědomi toho, že po smýcení těchto porostů na větší ploše sem již nebude možno MZD umístit.
- Ostatní případy použití podsadeb – využití nesouvislých porostních mezer po kalamitách nebo záměrné proředění vhodných částí porostů při úmyslných těžbách a následné podsázení.
Podsadby je nutno sledovat a podle potřeby spodní etáže postupně nebo najednou smýtit horní etáž. Zde je vhodné využít vysoké sněhové pokrývky. I když to není možné, je reálné takřka bezeškodně horní etáž smýtit. Oplocení je ovšem třeba před těžbou rozebrat a poté znovu instalovat.
Závěrem lze na základě získaných praktických zkušeností doporučit výše uvedené obnovní postupy a provádění podsadeb všude tam, kde je to vhodné a potřebné pro zvýšení podílu MZD.

Autor:
Ing. Václav Pernegr
Vedoucí správy LS Obenice
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor