Krize trhu se dřevem v roce 1932 a dnes

Jan Řezáč

O současné krizi na trhu se dřevem a jejích příčinách i důsledcích toho bylo napsáno již poměrně hodně. Není to první ani poslední krize a příčiny i důsledky a možná řešení si jsou v posledních 100 letech velmi podobné. Rád bych poukázal právě na tu podobnost průběhu a navrhovaných řešení jednotlivých krizí. Vybral jsem si k tomu příklad krize z roku 1932, která byla podrobně zpracována ve sborníku „Cenová a odbytová krise v lesním hospodářství“, jejž vydala Čs. Akademie zemědělská v roce 1932. Byla to první dřevařská krize ovlivněná globálními ekonomickými aspekty – krachem na newyorské burze v roce 1929 a celosvětovou hospodářskou krizí, která přišla náhle bez varování.

Začátek – rozsáhlé kalamity
Když větrná pohroma dne 4. července 1929 zničila rozsáhlé lesní porosty v jižních a východních Čechách a nahromadila veliké hmoty dřeva v obvodu poměrně omezeném, bylo toto neštěstí sice s těžkým srdcem zaznamenáno v dějinách pohrom, kterými lesní hospodářství bývá stíháno, ale nikdo netušil, že jest počátkem nebývalé krise v lesním hospodářství.
Pokles odbytu dřeva po přepjatém stavebním ruchu v roce 1929 dával sice tušiti, že nastává opět těžké období lesního hospodářství a nutil ke hledání prostředků, kterými by očekávané krisi v obvyklém a vícekráte již zaznamenaném rozsahu mohlo býti čeleno. Avšak rozsah krise se stále zvyšoval, neboť nezůstalo jen při neustálém klesání cen dříví, nýbrž stupňoval se nebývalý pokles jeho odbytu.
V době, kdy zdálo se, že obtíže vyvrcholují, a že nastane snad obrat k lepšímu, přišla pak nová sněhová a větrná kalamita ve dnech 26. a 27. října 1930 s dodatečnou vichřicí dne 23. listopadu 1930, které způsobily zejména na Českomoravské vysočině škody, jakých není pamětníka. Nahromadění zásob polomového dříví v době kritické mělo ovšem účinek daleko nebezpečnější, nežli by tomu bylo při poměrech poněkud pravidelných.
Přes veškeré obtíže nasadilo lesní hospodářství všecky síly a v krátké poměrně době byla i tato kalamita likvidována, ovšem jen pokud se týče zpracování dřeva a jeho přípravy pro dřevařský trh. Třeba že napadlá hmota dosahovala číslice velmi vysoké a byla odhadována asi na 40 % pravidelné roční výtěže dřeva v republice, není možno přičítati vinu na dalším katastrofálním vývoji krise jenom obavám z nadprodukce, nýbrž zdá se, že daleko více hrály zde úlohu momenty jiné.
Jistě zapůsobily hluboce nepříznivé poměry v sousedních státech, zejména v Německu a Maďarsku, které byly a jsou hlavními odběrateli československého dříví. Také nesmí býti přezíráno, že i domácí trh velmi oslabil, činnost stavební poklesla, schopnost nákupní ochabla. Avšak přes tyto nepříznivé okolnosti nebylo naprosto třeba, aby krise cenová a hlavně odbytová dosáhla takového stupně, jako tomu právě bylo v době nedávno minulé a jak ještě pozorujeme v době přítomné.

Navrhovaná řešení
Dr. K. Šiman jako generální ředitel státních lesů, které jsou zastoupeny ve všech částech naší republiky a jsou tudíž vysazeny veškerým obtížím nejenom celkovým, nýbrž i krajovým, poukázal na prvý pokus, který byl hned na počátku krise učiněn.
Aby bylo zabráněno nezaměstnanosti, zejména ve východní části státu, bylo hledáno východisko z kritické situace usměrněním těžby porostů přístupných a kvalitních, k zlevnění výroby a zvýšení odbytu. Tato opatření však nepřinesla žádného úspěchu a dnešní velké zásoby dříví, zejména palivového, nahromaděného ve východních zemích, svědčí o naprostém zastavení odbytu, neboť tyto zásoby nemožno upotřebiti na místě, nemožno však také je vyvézti ani do zemí českých ani zahraničních. Při přeplněných skladištích, podvázání odbytu, těžkých hospodářských poměrech států sousedních, jest nutno uvědomiti si, zdali jest vůbec možno nutiti výrobce, aby při těchto beznadějných poměrech novou hmotu vyráběl a tuto na skladištích ukládal bez naděje, že drahocenná dřevní hmota, která musí růsti desítky let, bude dále zhodnocena.
Na druhé straně nesmí býti se zřetele puštěny otázky sociální politiky, jichž klidný vývoj jest zejména pro východní části našeho státu nevyhnutelnou podmínkou. Dříve nacházeli zde lidé obživu spojením prací lesních a polních. Obyvatelstvo odcházelo z lesnatých hor do úrodnějších nížin na polní práce a přinášelo zpět živobytí, v zimě pak pracovalo v lese. Loni byla však úroda velmi slabá, lid nemohl si zaopatřiti potřebné zásoby do příští sklizně a při omezené práci v lesích postrádá obvyklého výdělku a trpí bídou.
Lesní hospodářství musí proto učiniti vše, aby alespoň v jarních měsících, než otevře se jiná práce, lidu poskytlo jiného vhodného výdělku, neboť hlad a zoufalství jsou špatnými rádci činu. Ovšem opatření potřebné práce a výdělku nemůže se nyní státi dalším kácením dřeva, poněvadž tím by se jenom zvyšovaly neprodejné zásoby, které by byly určeny ke zkáze. Jest však mnoho jiných, velmi potřebných produktivních prací v lesním hospodářství vedle těžby dřeva, tak např. práce kulturní, prořezávky, lesní meliorace, opravy a budování lesních dopravních prostředků a mnohé jiné, kterými jest možno lidu alespoň přes dobu nejhorší do jara vypomoci.
Dr. K. Šiman upozornil, že je nutno věnovati pozornost hlavně těmto otázkám:
- omezení a usměrnění těžby dříví v našich lesích,
- úpravě a usměrnění cen dříví,
- úpravě obchodních smluv s Maďarskem a Německem,
- opatřením celním,
- opatřením tarifním,
- odbytu a spotřebě dřeva,
- opatřením úvěrovým.

Podpora odbytu a spotřeby dřeva
Správa státních lesů propaguje stavby dřevěných domků, chce stavěti především vlastní budovy lesoven a hájoven ze dřeva, a chce podle možností podporovati i výstavbu kolonií dřevěných domků v okolí větších měst a konečně chce i v samé Praze uplatniti dřevěnou dlažbu. V 2. čísle tohoto ročníku Československého Lesa uvádí dr. Weingartl v článku „Dřevo v moderním stavitelství“ velmi podrobně rozsáhlé možnosti opětného zavedení dřeva do stavebnictví, tak zejména stavbu dřevěných domků a domů v různých kombinacích, zavedení krovových střech na místě střech plochých, obkládání dřevem, užití parket, rozsáhlé možnosti užití překližovaných desek. Poněvadž z kruhů stavitelských ozývají se podobné hlasy, lze se nadíti, že toto volání nezůstane marným. Ale kdo chce odbýt, musí přesvědčivěji nabízet.
Proč na místo psaní a řečnění nepostavit na příhodném místě začátek dřevěné kolonie, proč nevyrobit seriové trampské boudy a výletní domky, proč ne při každé příležitosti předváděti parkety, obklady a vše, co stavební truhlářství vyráběti může, jako všude setkáte se s nabídkou cementového zboží, tašek, různých staviv a hospodářských strojů. Vždyť se o tom v širší veřejnosti vůbec neví, že existují v Československu firmy na výstavbu nespalitelných dřevěných domků, vždyť si zájemci píší o prospekty do Drážďan, Berlína i do Švédska, jenom ne do Prahy, do Brna nebo Bratislavy.
A vždyť naše hájovny a myslivny stavíme tak, aby se co nejméně dřeva spotřebovalo, vždyť nevíme o závodu, který provádí konservaci dřeva po stránce nespalitelnosti, vždyť my, kteří dřevo dodáváme, myslíme, že jsme vykonali svůj úkol, když jsme kupci odevzdali konsignaci. Dnes ve století reklamy, propagace a místní nadvýroby musí jít hora k Mohamedovi, a dnes by se velkým statkům úředník obstarávající toto spojení a informaci lépe vyplatil než inspektor hledající spásu v předpisech. Rozsáhlé statky mají své stavitele. Tito by mohli udělat upotřebení dřeva v kruzích stavitelských větší reklamu než kdo jiný a mohli by sami zkoušet, přesvědčit se o potřebné jakosti, aby nadbytečnou kvalitou se stavba nezdražovala, mohli by hledat nové cesty a způsoby společně a v bezprostředním styku s lesníky.
Druhé velké odvětví spotřeby užitkového dřeva, truhlářství, mohlo by rovněž mnoho vykonat pro zvýšení domácího konsumu. Vždyť přece nemusí se dělat nábytek jen z amerického ořechu, mahagonu apod. Máme tolik krásných dřev v tuzemsku, duby, javory, jilmy, modříny, douglasku apod., které jsou schopny všeho zušlechtění a bylo by možno daleko více uplatnit materiál domácí než dosavad. Nejsme tak obeznámeni s průmyslem nábytkovým, abychom mohli posoudit, v čem jest příčina malého upotřebení domácí suroviny. Snad v malé, nebo roztříštěné nabídce, nedostatečném spojení, drahotě dopravy, požadavku konsumu, na který však v tomto případě lze dobře působit, jistě ale neleží příčina v horší kvalitě domácí suroviny.
Při velmi střízlivé úvaze a dobrém vědomí, že z ochoty a z lásky k lesnímu hospodářství se obchodovat nebude, lze konstatovati, že zvýšení konsumu užitkové kulatiny jest velmi snadno možným bez jakékoli oběti, ba ku prospěchu konsumenta.

Úprava a usměrnění cen dříví
Lesní hospodářství československé zůstávalo dosud mimo zájmového rámce hospodářství celostátního. Z ochrany, které se dostávalo jiným odvětvím hospodářským, hospodářství lesní bývalo zpravidla vyjmuto. Poněvadž toto odvětví hospodářské změnilo od základů svoji vlastnickou formu v důsledku pozemkové lesní reformy a poněvadž jest důležitou součástí celkového systému hospodářského, jest nutno, aby veřejný zájem o jeho prosperitu a existenci byl zvýšen, a aby v čelo tohoto boje za zvýšení ochrany a pochopení potřeb lesního hospodářství postavilo se jako nejpovolanější činitel ministerstvo zemědělství.
O lesním hospodářství převládá namnoze nesprávná představa, že les jest darem přírody, že vypěstěn byl bez nákladů a že i správa a těžení lesů nehraje velkou roli v nákladu výrobním. Zapomíná se naprosto, že dnešní lesy byly již uměle vypěstěny nákladem často velmi značným. Velkých výloh vyžádalo si zušlechtění, zařízení, zaměření a úprava lesního majetku, lesní hospodářství dneška vyžaduje stálých a nákladných investic a v důsledku toho náklady režijní velmi podstatně stouply, ba v některých položkách zvýšily se o celá sta procent, což má značný vliv na výnosové procento lesního hospodářství, které podle prokázaných číslic má tendenci spíše klesající.
Podle dosavadních šetření jest vzestup režie dvojnásobný oproti vzestupu ceny dřeva. Pokles výnosového procenta není snad zjištěn pouze ve státě našem, nýbrž i ve státech okolních. Podle rozsáhlého šetření na soukromých lesních statcích činil v r. 1930–31 ryzí příjem 20 až nejvýše 32 % hrubého příjmu za poměrů normálních, nečítaje v to zúročení základního kapitálu a úrokové zatížení případnými dluhy. Poměry předválečné, sloučení více hospodářských odvětví pod jedním vlastnictvím, celková zámožnost majitelů velkostatků, byly příčinou, že zapomínalo se na nízké procento výnosnosti a les oceňoval se více podle absolutního zisku nežli v poměru k vloženému kapitálu. Při změněných poměrech dlužno však uvažovati o základech výnosovosti.
Chceme-li uvažovati o výnosovosti nejenom se stanoviska jednotlivého majitele, nýbrž i se stanoviska celku, musíme především zachytiti a znáti poměry, jak výrobní, tak spotřební. Jest proto nutno, aby lesní statistika byla vybudována podle potřeb lesního hospodářství, a aby zjišťování poměrů výrobních nedělo se pouze v dlouholetých obdobích, ale bylo stále v přehledu udržováno. Současně jest třeba vybudovati spolehlivou statistiku spotřební, t.j. zjistiti jak počet, umístění a rozsah závodů dřevozpracujících, tak zjistiti upotřebení dřeva při nejrůznějším podnikání hospodářském i průmyslovém. Tato míra spotřeby může nás teprve přesvědčiti, jak dalece jest nutno přizpůsobiti výrobu lesní poměrům odbytovým i v tom případě, když by zahraniční trhy uzavíraly se pro dříví československé.
Udržení výnosovosti není jenom v zájmu jednotlivce, nýbrž v zájmu celostátním a proto jest důležito, aby udrženy a stabilisovány byly ceny za lesní výrobky a umožněn jejich plynulý odbyt. Tohoto úkolu jest možno dosáhnouti především ulehčením břemen lesní hospodářství zatěžujících. Doposud bylo lesní hospodářství pouze pramenem mimořádných dávek, podkladem dvojitého zdanění, které bylo často prováděno na základě nesprávných předpokladů, předmětem zvláštní vázanosti lesního kapitálu v zájmu celostátním, aniž by za tuto vázanost byla poskytnuta jakákoliv náhrada. Kontrolní výkony ve smyslu zákona prováděné, které jsou výhradně v zájmu státním, staly se omezováním volného hospodaření a finančním zatížením lesa. Jinak nutné pojištění sociální stalo se svou složitostí zatížením hospodářské manipulace a jest také po této stránce třeba značného zjednodušení.

Usnadnění uspořádání tarifní přepravy
V druhé řadě jest třeba usnadniti vhodným uspořádáním tarifním přepravu dřevních hmot a zvýšiti tak radius upotřebitelnosti lesních produktů. Jest nutno, aby dráhy vzdaly se zásady, že domácí dřevo musí se voziti, poněvadž by jinak v lese shnilo, a aby nezapomínaly, že celé naše tarifnictví spočívá na zásadě poměru k hodnotě zboží. Jest nutno, aby naše dráhy projevily tutéž ochotu a pružnost pro dopravu dříví domácího jako v mnohých případech jeví pro dopravu dříví cizího. Při dosavadních sazbách není např. možno z obvodu kalamitního dopravovati kulatinu na vzdálenější pily, rozvážeti palivo na větší vzdálenosti, krátce umožniti upotřebení jinak bezcenné dřevní hmoty. Dále jest třeba odstraniti obtíže manipulační při přistavování vagonů, vážení apod. Vysokými sazbami při vývozu ztěžuje se konkurence našemu řezivu a znemožňuje se úplně vývoz kulatiny. Není možno, abychom trvale platili za dopravu dřeva po železnici v poměru k jeho ceně 4krát více nežli před válkou.

Celní opatření
Přesnými číselnými údaji bylo dokázáno, že při normální těžbě dřeva ročnímu přírůstu odpovídající, zbývá nám přebytek této suroviny pro vývoz, a poněvadž podle zkušenosti jest zřejmo, že při sebemenším působení abnormálních poměrů jak při dovozu dřeva, tak při zvýšení těžby, toto množství k vývozu nutné se značně zvyšuje, jest v zájmu celostátním, aby vývoz byl podle možnosti usnadňován, neboť dosavadní povolovací řízení u mnohých druhů vývoz ztěžuje, ba u listnaté kulatiny často znemožňuje. Celá řada států dřevo dovážejících nemá vůbec vývozních omezení, jedině Československo brzdí všemožným způsobem vývoz svého dřeva. Jistě jest na místě, aby vývoz suroviny přeměňoval se ve výrobky hodnotnější, avšak tato přeměna není možná najednou, nýbrž postupně, a vyžaduje předchozí úpravy v obchodních smlouvách s cizími státy.
Zcela nemožnou jest situace, pokud se týče dovozu dřeva ze zahraničí. Československo zdědilo v této příčině nezájem bývalého Rakousko-Uherska a jest jediným ze států, který zůstává zde úplně bez ochrany. Veškeré státy zavedly již, anebo zavádějí a zvyšují dovozní cla na dřevo, a jejich autonomní sazby na dovoz dřeva jsou zároveň zbraní při sjednávání obchodních smluv. Jediné Československo zůstává dovozu otevřeno a dokonce zrušilo z větší části i ony dovozní poplatky, které po státním převratu byly zavedeny.
V této příčině jest stát náš postižen dvojnásobně jednak tím, že dovozem cizího dřeva stěžuje se odbyt a znemožňuje omezení domácí těžby, jednak tím, že dovozem dřeva ze států, které levněji vyrábějí, nežli jest u nás možno, nebo které vyvážejí i s vědomou ztrátou, stlačují se ceny našeho dřeva pod úroveň výrobní. Jest naprosto nutno, abychom přizpůsobili se alespoň sousedním státům, které volně k nám svoje dřevo dovážejí, ale dovoz do státu vlastního vším způsobem stěžují a často úplně zabraňují.

Omezení a usměrnění těžby dříví
Teprve po úpravě těchto poměrů bude možno pomýšleti na přizpůsobení, resp. omezení domácí těžby dřeva. Toto omezení ovšem nutno pokládati za prostředek pouze přechodný, který by usnadnil hospodářskou situaci a nikoliv tuto zatížil. Nelze trvale vyráběti surovinu, která delším uchováním se znehodnocuje, a která nemá odbytu. Lépe jest upraviti těžbu dočasně na nižší úrovni, ale tak, aby byla plynulou, nežli při nadbytku zásob zastaviti těžbu vůbec. Úbytek zaměstnanosti lze velmi výhodně nahraditi prováděním produktivních investic.
Rozumí se, že i samo lesní hospodářství musí přispěti k udržení výnosovosti, zlepšením vnitřního uspořádání, tj. poměrným přizpůsobením jednotlivých položek režijních, cílevědomou a vhodnou investicí, přizpůsobením se ve směru obchodním, užším semknutím se v zájmových korporacích, neustálým pokrokem podle učiněných zkušeností.
Avšak nejenom lesní hospodářství, nýbrž i lesní průmysl musí zaříditi se ve směru vyšší podnikavosti, lepší vnímavosti v případech mimořádných, naprosté solidnosti obchodní, musí uvažovati o lepším rozdělení a umístění závodů dřevo zpracujících, o lepším využití hmoty, se kterou se často plýtvá, o lepší obchodní organisaci, domácí i zahraniční.

Úvěrová a další opatření
Aby veškeré tyto úkoly byly splněny a situace lesního hospodářství usnadněna, jest kromě uvedeného také třeba vybudovati úvěrnictví, které by odpovídalo potřebám lesního hospodářství, totiž jeho vysoké konservativnosti a nízkému zúročení, dále přizpůsobiti vzdělání lesnického dorostu více směru obchodně-podnikatelskému, rozšířiti lesnické výzkumnictví po stránce praktického upotřebení dřevních hmot a zušlechtění dřeva vůbec.
Tím ovšem není myšleno, že by dosavadní konservativnost lesního hospodářství ve výrobě a výchově porostů byla naprosto opuštěna, nýbrž jest třeba pouze přizpůsobiti jí daným poměrům. Lesní hospodářství ať zůstane při svém prvotním úkolu, totiž při výrobě dřevní hmoty a přenechá další její zpracování průmyslovému podnikání, které nechť přidruží ke svým režijním podnikům výrobním tak dalece, pokud toho vyžaduje nutná ochrana, zejména v případech neočekávaných těžeb kalamitních.
Jest naprosto jisto, že při úpravě a dodržování těchto podmínek zdárného vývoje lesního hospodářství bude toto hospodářské odvětví opětně činitelem vysoce významným nejenom po stránce výroby hmoty, nýbrž i po stránce zaměstnanosti obyvatelstva a doporučujeme proto široké veřejnosti, aby o těchto našich námětech a příčinách odbytové a cenové krise v lesním hospodářství střízlivě uvažovala a při řešení těchto otázek nám pomocnou ruku podala.
Poznámka: Když jsem si podrobně pročítal v úvodu zmiňovaný sborník, který jsem si koupil za 20 Kč v antikvariátě, začal jsem mít neodbytný pocit, že se dějiny neopakují, jen my v naší novodobé historii stojíme po každé revoluci opět na začátku, že začínáme stále znovu a znovu a že jsme se za 80 let moc daleko při rozvíjení nápadů nedostali, že se k nim neustále jen vracíme a opět je opouštíme v zárodečném stadiu.

Autor:
Ing. Jan Řezáč
Nadace dřevo pro život
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.