Lesní hospodářství Německa
Německo je z hlediska klimatického jakýmsi mostem mezi západním atlantickým a východním kontinentálním prouděním, zároveň mezi teplejším jihem a studeným severem. Od jižní hranice, kterou částečně tvoří Alpy, se táhnou zalesněná pohoří až k Severnímu a Baltickému moři. Tak jako v zemích střední Evropy se i u našich západních sousedů během posledních dvou tisíciletí krajina původně hustě porostlá lesem změnila zejména ve prospěch zemědělství. Jako jinde byly lesy pro venkovské obyvatelstvo vždy nezbytné k naplnění základních potřeb a les poskytoval dřevo pro stavbu domů, palivo, další rostlinné produkty i krmivo pro dobytek, umožňoval lov zvěře.
Až do 19. století byl preferován dub namísto přirozeně dominujícího buku a poslední dvě staletí pak byla degradovaná lesní půda obvykle zalesňována smrkem a borovicí z obvyklých i u nás známých důvodů: semena tohoto druhu jsou snadněji skladovatelná než žaludy a bukvice – i proto je zalesnění jehličnany levnější; jehličnaté dřeviny rostou mnohem lépe na jednou již vyčerpané lesní půdě a jehličnaté dřevo lépe splňuje potřeby industrializujícího se hospodářství. Lesy, kde původně na obvykle se vyskytujících stanovištích převládal buk (jen na velmi suchých, mokrých, bohatších či naopak chudých půdách měly šanci další druhy jako dub, javor, jasan, třešeň, topol, vrba, borovice a ve vyšších polohách smrk a jedle) byly zredukovány na cca 30 %.
Lesy SRN – aktuální úkoly lesnictví
Země se spolkovým uspořádáním (celkem 16 spolkových zemí včetně Berlína, Brém a Hamburku) má více než 82 mil. obyvatel. S ohledem na historický vývoj je dnes 46 % plochy lesa v Německu v soukromém vlastnictví – jde hlavně o rodinné farmy, přičemž průměrná velikost lesů je jen 5 ha. Téměř žádný les není vlastněn průmyslovými podniky.
Prakticky všechny lesy v Německu jsou určeny k těžbě dříví, dokonce i ty na okrajích měst, jinak intenzivně využívané pro rekreaci. Nicméně se podobně jako v ostatních zemích EU lesy v poslední době stále více využívají s ohledem na své další, „mimoprodukční“ funkce, ochranu a dodávku pitné vody apod. Stát rovněž dbá o zachování a vhodné zvýšení biologické rozmanitosti v lesních ekosystémech. Rozloha SRN je 35 698 000 ha, z toho 31,7 % patří mezi chráněná území (např. 14 biosférických rezervací na ploše 1 559 000 ha, 31 mokřadů chráněných jako „ramsarská“ stanoviště – 829 000 ha).
Aktuálním trendem v německém lesnictví je zvýšení poměru tvrdých listnatých dřevin, smíšených a nestejnověkých porostů. Monokultury často trpí sněhem a větrem s následným rozšířením kůrovců. Od roku 1980 navíc mnoho stromů ztratilo vitalitu nebo v určitých regionech odumřelo kvůli imisím produkovaným průmyslem či dopravou. V posledních letech byly lesy jako jinde v Evropě poničeny bořivým větrem – orkán Kyrill ve SRN poškodil téměř 60 milionů kubíků dřeva.
Řízení lesního hospodářství
Lesní hospodářství SRN je řízeno Federálním ministerstvem pro ochranu životního prostředí, výživu a zemědělství, a to podle Spolkového lesního zákona – Zákon na ochranu lesa a podporu lesního hospodářství (Gesetz zur Erghaltung des Waldes und zur Forderung der Forstwirtschaft), nicméně všechny spolkové země mají své lesní zákony a instituce, které se o les starají.
V roce 1987 byl přijat „Koncept uchování lesních genových zdrojů v SRN“, který byl po sjednocení rozšířen i na východoněmecké státy. Důležitou roli v této záležitosti má na federální úrovni Bavorský zemský ústav pro lesní semenářství a šlechtění v Teisendorfu. Ústav v minulosti spolupracoval i s pracovišti v ČR a díky bývalému řediteli Albrechtu Behmovi měli pracovníci VÚLHM možnost získávat při krátkodobých stážích vědomosti týkající se mj. izoenzymových analýz lesních dřevin.
Spolupráce s ČR
Významný je i federální institut v Hamburku, který od počátku vzniku koordinačního programu ICP-Forests hraje vedoucí roli v evropském monitorování zdravotního stavu lesů (zatímco bylo v ČSFR/ČR od počátku 90. let ve VÚLHM tzv. Programové koordinační centrum Východ (PCC-East), pracoviště v Hamburku koordinovalo činnost západní Evropy (PCC-West) a celého programu). Je dobré připomenout i podporu, kterou Institut prostřednictvím Stana Čejchana v uplynulých letech poskytoval našim lesníkům při výuce odborné němčiny.
Tolik stručně o lesním hospodářství SRN. V některém dalším čísle LP, v části zabývající se lesním hospodářstvím sousedících zemí, shrneme základní údaje o Bavorsku a Sasku, s jejichž lesníky v minulosti naši praktici i výzkumná pracoviště rovněž spolupracovala. Kromě řešení problematiky imisních škod v oblasti tzv. Černého trojúhelníku to byly např. aktivity v rámci programů INTERREG, Lesní ochranné služby nebo biomonitoring v Západočeském kraji.
Autor: Ing. Karel Vančura
ÚHÚL, Brandýs nad Labem
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.