Úvodník 4/2009

Vážení čtenáři,
toto vydání Lesnické práce vám přinese řadu informací o tom, jak stát podporuje lesní hospodářství, ať již z národních a krajských prostředků, nebo ze zdrojů Evropské unie.


Podpory, jako jeden z ekonomických nástrojů lesnické politiky, patří, vedle regulačních a informačních nástrojů, ke klíčovým prostředkům umožňujícím směrovat vývoj v lesnickém sektoru. Představují
tzv. „měkkou cestu“ – pomyslnou měkčí ruku lesnické politiky, která ukazuje směr, klestí průseky, případně uhrabává cestu tam, kam se má lesní hospodářství vyvíjet. Pro mne osobně je to také určitá forma díků (i když často velmi kostrbatá a křivolaká), které vzdává společnost vlastníkům lesa za celou řadu užitků, jež jejich majetek nám všem poskytuje bezplatně.
Jak moc si naše společnost těchto užitků váží? Letmým pohledem na jednu z částí podpor, konkrétně prostředky směrované do lesa prostřednictvím ministerstva zemědělství, respektive od roku 2005 také krajů (které v sobě zahrnují příspěvky na hospodaření, služby pro vlastníky lesů, finanční povinnosti vyplývající z lesního zákona a také dotace z programů EU), lze říci, že objem těchto prostředků za posledních deset let zaznamenal nejprve sestup, určitou stagnaci, a pak opět mírný nárůst v posledních letech, díky němuž se celkový objem dostal alespoň na úroveň roku 2000. Na tomto stoupajícím trendu se v letech 2004–2007 podílely evropské fondy. Zejména vliv startujícího Programu rozvoje venkova v roce 2007, který i přes to, že v tomto roce ještě nebyla spuštěna řada lesnických opatření, byl významný. V tomto případě je však třeba připomenout, že se jednalo pouze o finance schválené, nikoliv proplacené.
Společně se zdroji z gesce ministerstva životního prostředí se pro naše lesnictví otevírá stále pestřejší nabídka podpor, která je však také často spojena s novými požadavky, a cesta k financím nebývá  nejjednodušší.
Nedá mi to a neodpustím si srovnání s celosvětovou lesnickou paralelou, která se vzhledem k blížícímu se 8. Fóru o lesích OSN přímo nabízí. Jedním ze základních témat tohoto jednání budou také „Finance a prostředky zavádění trvale udržitelného hospodaření v lesích“. Pozice EU, kterou zde bude Česká republika zastupovat, je velmi zjednodušeně taková, že finančních zdrojů pro implementaci je víceméně dostatek. Daleko větším problémem je přístup k nim – proto je třeba vytvořit jakýsi usnadňující prostředek (facilitační nástroj), který pomůže najít a získat finance na zavádění trvale udržitelného hospodaření v lesích v konkrétním případě.
Samozřejmě, že u nás nehovoříme o zavádění trvale udržitelného hospodaření a už vůbec se nechci pouštět do hodnocení dostatečnosti podpor na naší národní úrovni, zejména ne ve srovnání se zemědělstvím, nicméně s ohledem na šíři a pestrost nabídky podpor v naší republice a také notoricky připomínanou administrativní zátěž spojenou s jejich získáváním se skoro zdá, že bychom nějaký usnadňující prostředek také užili. V této souvislosti se jeví jako velmi příhodné a nanejvýš potřebné i financování poradenské činnosti (podporované například v Programu rozvoje venkova), která může dopomoci k tolik potřebné orientaci.
Přeji vám příjemné chvíle při čtení článků, které vám přiblíží rozsah podpor připravených pro naše lesnictví. A přeji našemu lesnictví, aby byly tyto podpory využívány co nejefektivněji.

Jaroslav Kubišta
ÚHÚL