Lesní školkařství správy NP a CHKO Šumava

Petr Kahuda

Cílem školkařského provozu Správy Národního parku a CHKO Šumava (dále Správa) je vypěstování potřebného množství kvalitního a geneticky ověřeného sadebního materiálu lesních dřevin pro obnovu lesa v Národním parku Šumava (dále NPŠ). Důležitým předpokladem úspěšné obnovy lesa je zajištění odpovídajícího počtu sazenic alespoň částečně adaptovaných na místní podmínky, a tudíž odolnějších. Proto Správa pěstuje sadební materiál výhradně z osiva získaného sběrem z geneticky vhodných (uznaných) zdrojů na svém vlastním území a veškerý sadební materiál dopěstovává ve vlastních školkách. Malá část sazenic, zejména buku, se pěstuje z náletu vyzvednutého rovněž v geneticky vhodných porostech na území NPŠ. Tyto sazenice se pěstují v trvalém zastínění a následně se používají při podsadbách.

Lesní školky klasické a podokapové
Správa NP a CHKO Šumava provozuje dvě větší a několik menších lesních školek rozmístěných po celém území NPŠ. Prakticky na každém z šesti územních pracovišť (dále ÚP) NPŠ se nachází alespoň jedna menší lesní školka, a to buď lesní školka běžná, anebo školka podokapová. V podokapových školkách se pěstují semenáčky jedle a buku v trvalém zastínění. Takto získané semenáčky se v minulosti využívaly pro výsadby pod porostem, v současnosti se za částečného přistínění dopěstovávají jako sazenice do výsadbyschopných rozměrů. Celková rozloha lesních školek NPŠ je okolo 32 ha, avšak produkční plocha je mnohem menší, neboť velké části lesních školek se využívají k jiným účelům než k produkci sadebního materiálu (klonové archivy, semenné sady apod.).
Z hlediska rozlohy i objemu vyrobených sazenic jsou strategicky nejdůležitější lesní školka Staré Srní (ÚP Srní) a lesní školka Klášterec (Rybí líheň a přidružená dřevařská výroba Borová Lada). Produkce těchto školek představuje zhruba tři čtvrtiny celkové výroby sazenic Správy. Tyto sazenice se rozdělují na jednotlivá ÚP podle spádové oblasti lesních školek (Srní – západní část NPŠ, Klášterec – jižní část NPŠ). Případné přebytky sazenic se prodávají dalším subjektům hlavně na území NP či CHKO Šumava a v jejím bezprostředním okolí. Drtivá většina sazenic (v současnosti všechny lesnicky využitelné) je však určena pro vlastní spotřebu.

Pěstované dřeviny
Lesní školky Správy pěstují zejména ty druhy dřevin, které v člověkem ovlivněných porostech Šumavy ustoupily ve své době preferovanému smrku a v současnosti se do zčásti monokulturních smrčin opět navracejí. Jedná se zejména o jedli bělokorou, buk lesní a javor klen. Dále jsou to borovice lesní, jilm horský, jeřáb ptačí a rovněž tis červený. Pro zalesňování kalamitních ploch a podsadby geneticky nevhodných a nepůvodních porostů se pěstuje potřebný počet smrkových sazenic zejména pro 8. lesní vegetační stupeň (LVS).
Objem produkce hlavních druhů dřevin uvádí tabulka 1 a graf 1.
Z nich je patrné, že produkce sazenic není vyrovnaná a závisí hlavně na celkové potřebě sazenic pro obnovu porostů v jednotlivých letech. Co lze však jednoznačně z uvedených dat vyčíst, je skutečnost, že v posledních letech roste produkce žádoucích dřevin na úkor produkce smrku, což je pozitivní trend nastartovaný rozhodnutím směřujícím k podpoře místně původních dřevinných druhů. Tento trend posledních let není tak patrný u jedle. Důvodem je využití vysokého množství vyprodukovaných prostokořenných sazenic pro další pěstování v lesních školkách. Lépe tedy zmíněnou skutečnost vystihují grafy 2 a 3.

Druhy sadebního materiálu, technologie
Krytokořenný sadební materiál hraje při obnově lesa v NPŠ stále větší úlohu, a proto se mu i ve školkařských provozech věnuje patřičná pozornost. Dlouhodobě tvoří produkce obalovaných sazenic okolo 40 % z celkového expedovaného množství sadebního materiálu (do hodnocení nejsou zahrnuty semenáčky z podokapových lesních školek). Důvodem je zejména požadavek na pěstování silných poloodrostků pro účely podsadeb a dlouhotrvající sněhová pokrývka na místech s plánovanou umělou obnovou lesa s nutností časového posunu zahájení zalesňování.
Ve školkách se sazenice pěstují v obalech různých velikostí od menších obalů HIKO přes obaly Quick–pot až po obaly velkoobjemové, tzv. Forward–plasty. Od plastových manžetových obalů deformujících kořenový systém se upustilo. Ve zmíněných Forward–plastech, které jsou patentem NPŠ, se již několik let s úspěchem pěstují poloodrostky a odrostky jedle, buku, javoru či jeřábu. Při výběru správného typu obalu se řídíme aktuálním Katalogem biologicky ověřených obalů VÚLHM. Osazování semenáčků či sazenic do obalů probíhá ručně. V grafu 4 je uveden procentický podíl krytokořenného sadebního materiálu na celkové produkci sazenic v NPŠ v letech 2003–2008.
Ani v lesních školkách NP se při pěstování sadebního materiálu zcela neobejdeme bez pomoci chemických přípravků. Pesticidy a hnojiva se však využívají jen v odůvodněných případech a v nejnutnějším množství. V posledních letech jsme vzhledem k extrémnímu přemnožení drobných hlodavců na některých lokalitách byli donuceni využít i rodenticidy a repelenty. Všechny používané přípravky jsou registrovány a zapsány v Seznamu povolených přípravků na ochranu lesa vydávaném Ministerstvem zemědělství ČR.
V roce 2005 jsme na dvou našich největších lesních školkách aplikovali při školkování semenáčků biopreparát pro mykorhizaci kořenového sytému buku. U takto ošetřených semenáčků byl již v průběhu vegetačního období tři měsíce po aplikaci zaznamenán pozitivní efekt, a to celkové zvětšení objemu kořenového systému a bohatší kořenové vlášení než u srovnávacího vzorku. Sazenice vypěstované z takto ošetřených semenáčků budou použity pro obnovu lesa na vhodných lokalitách, kde jsme však při předchozím zalesňování nebyli tak úspěšní, jak bychom si přáli.

Současná koncepce produkce
Dlouhodobá koncepce produkce sadebního materiálu Správy NP a CHKO se stále více přiklání k produkci MZD. To je dáno rozhodnutím zahájit či spíše efektivněji pokračovat v cílených podsadbách s úkolem postupné přeměny druhové skladby k tomu určených lesních porostů spravovaných Správou zejména v 6. a 7. LVS.
S ohledem na tento úkol tedy již byly v rámci analyzovaných produkčních možností lesních školek zahájeny práce směřující ke zhruba dvojnásobné produkci (ve srovnání s dlouhodobým průměrem) zejména JD a BK. Vysoký podíl sazenic bude stále pěstován ve formě poloodrostků v obalech právě s ohledem na použití dopěstovaných sazenic. Předpokládá se, že pro účely podsadeb bude dlouhodobě určeno okolo 1/2 až 2/3 celkové produkce. Zároveň se v současnosti uvažuje o využití téměř všech aktuálních produkčních ploch lesních školek NPŠ.
Novinkou v nastíněné koncepci je určitý podíl výroby sazenic přípravných dřevin – zejména břízy pýřité a jeřábu ptačího. Ačkoliv lesnický personál nebyl v minulosti na pěstování těchto dřevin zvyklý (hlavně BŘP), jejich produkce je nyní nedílnou součástí lesního školkařtví v NPŠ. Děje se tak s ohledem na platný příkaz ministra ŽP podpořený moderními vědeckými poznatky při obnově lesa na holinách extrémních poloh.
Co se týká technologie produkce v lesních školkách Správy, zůstává dlouhodobě zachován velmi vysoký podíl ruční práce, který souvisí zejména s velkým množstvím krytokořenných sazenic v různých druzích obalů. Snahou je udržet využití chemických prostředků na co nejnižší úrovni (např. ruční pletí), především s ohledem na ochranu přírodního prostředí NPŠ.

Závěrem
Při pěstování sadebního materiálu v lesních školkách NPŠ nejde ani tak o to, jak rychle se sazenice vypěstuje, či jak intenzivně celý proces její výroby probíhá, ale spíše jde o kvalitu a především o jistou formu adaptace sazenic na „drsné“ šumavské klima – největší lesní školka Správy na Starém Srní se nachází v nadmořské výšce okolo 850 m n. m.

Autor: Ing. Petr Kahuda
Správa NP a CHKO Šumava
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor