Dřevo jedle obrovské

Aleš Zeidler, Vladimír Gryc, Hanuš Vavrčík, Jiří Lukášek

V našem seriálu o dřevu introdukovaných dřevin se s vámi rozloučíme dřevinou, ke které se vzhlíží se značnými nadějemi a která je považována, podobně jako douglaska, za jednu z nejnadějnějších dřevin pro naše lesnictví. Jedná se o jedli obrovskou. Jestli splňuje očekávání i z pohledu kvality a možností využití dřeva, ponecháme na čtenářích. Výzkum na jedli obrovské právě probíhá, proto na rozdíl od předchozích článků je údajů o vlastnostech méně. Nicméně hustota je považována za poměrně spolehlivý ukazatel mechanických vlastností a poskytuje tak dobrý prvotní obraz o kvalitě dřeva.

Rozšíření a popis dřeviny

Stejně jako douglaska pochází jedle obrovská ze Severní Ameriky, a to konkrétně z její západní části, kde je rozšířená od Britské Kolumbie až po Kalifornii. Na evropském kontinentu se objevila teprve v 30. letech 19. století. V původních oblastech dosahuje obvykle výšek kolem 43 m a průměru do 120 cm. Za příznivých okolností však dosahuje výšek až přes 70 m a průměrů kolem 150 cm.

Popis dřeva a jeho vlastností

Jedle obrovská je jehličnatá dřevina, která nemá pryskyřičné kanálky. Jedná se o dřevinu s vyzrálým dřevem, což znamená, že zóna bělového dřeva je barevně odlišitelná od středové části vyzrálého dřeva jen v čerstvém stavu po pokácení. Po vyschnutí se barevný rozdíl ztrácí. Barva dřeva je bělavá až světle hnědočervená.

Obchoduje se pod názvem Grand fir. Dřevo se dobře suší i opracovává. Je měkké, lehké, málo pevné a málo houževnaté, s malou odolností proti biotickým činitelům a povětrnost-ním podmínkám. Problematický může být také výskyt vodnatosti („mokrého jádra“), jejíž přítomnost snižuje kvalitu dřeva.

Nízkými hodnotami hustoty a pevnosti v tlaku se jedle obrovská podobá vejmutovce. Na základě hustoty lze odhadnout, že i další pevnostní charakteristiky budou obdobné. Jedná se tedy o dřevinu, která nedosahuje kvality našich domácích druhů. V úvahu připadají podobné oblasti využití dřeva jako u smrku, samozřejmě se zohledněním menší pevnosti. Jednalo by se především o použití na stavební řezivo, vlákninu, bednění, sloupky, bedny a obaly. Jako plus je možné uvést nepřítomnost pryskyřice, což je z hlediska povrchových úprav nebo lepení, případně i transportních obalů na potraviny, příznivější.

Autoři:

Ing. Aleš Zeidler,Ph.D.,

Ing. Jiří Lukášek

Katedra zpracování dřeva

Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.


Ing. Vladimír Gryc,Ph.D.,

Ing. Hanuš Vavrčík, Ph.D.

Ústav nauky o dřevě

Lesnická a dřevařská fakulta,

Mendelova univerzita v Brně


Foto: Aleš Zeidler