Příliš mnoho analýz k ničemu

Petr Havel

Bývaly doby, kdy bylo při posuzování problémů skýtajících nejednoznačná řešení rolí nezávislých analýz objektivně posoudit možná pro a proti a navrhnout optimální řešení. Dnes mají ale bohužel analýzy roli poněkud jinou – vytvořit zdání objektivity a alibi pro prosazování lobbistických zájmů.

Alibi nejen pro podobu tendrů na lesnické zakázky

Typickým příkladem manipulačních analýz jsou nesčetné dokumenty dokazující zásadní vliv člověka na klimatické změny přesvědčující laickou veřejnost o globálním oteplování s cílem donutit politiky a podnikatele ke změnám dosavadního jednání. Ve skutečnosti jde zejména o využití nových technologií, které někdo vyrábí a někdo z nich profituje. Nic proti novým technologiím, ale při obhajobě jejich využití by se nemělo lhát. Že se tak děje, dokazují další nesčetné dokumenty zpochybňující zásadní vliv člověka na klimatické změny a dokazující, že čísla používaná zastánci oteplování neplatí. Rozdíl je jen v tom, že tato druhá skupina analytiků nemá v médiích srovnatelný prostor se zastánci katastrofických vizí a globálně tajících ledovců ze skupiny první. Obdobné naprosto rozporuplné analýzy se týkají i jiných oblastí – například pozitiv či negativ biopaliv a obecně obnovitelných zdrojů energie. Stejný vývoj – byť jen na malém tuzemském rybníčku – mají přitom také analýzy týkající se podoby veřejných výběrových řízení (tendrů) na lesnické zakázky. Také zde se argumentuje různými typy analýz, jejichž vyznění je zcela opačné – a i tady záleží především na tom, jaký dostanou jednotlivé materiály prostor v médiích, aniž by se někdo zabýval skutečnou argumentací v nich obsaženou. Do současnosti mají přitom v tuzemských médiích větší prostor materiály, jejichž hlavním cílem je obhajoba zestátnění obchodu s dřevem jeho prodejem na odvozním místě (OM). Základní filosofií je v tomto případě regulace a omezení podnikání v oblasti těžby a zpracování dřeva zcela v duchu přežívající předlistopadové doktríny, podle které je podnikatel nepřítelem státu, a je-li dokonce bohatý, musí být nutně zloděj. Ne nadarmo jsou zastánci modelu OM levicově laděné zelené organizace a politici z levicového spektra. Veřejně přiznat, že jde o regulaci podnikání a upevnění role státu, se dnes ale nehodí. Analýzy jsou tak zastíracím manévrem, jak tento přístup prosadit sofistikovaněji a zároveň alibi pro jeho obhajobu před laickou veřejností.

Několik příkladů

Nejvíce se přitom v ČR argumentuje závěry expertní skupiny Národního lesnického programu II (NLP) a odsouhlasením tohoto dokumentu v parlamentu. Ve skutečnosti ale nejde o dokument odsouhlasený Koordinační radou NLP, takže zákonodárci dělali takzvaný účet bez hostinského. To ale nevadí aktivistům z Hnutí Duha i některým tuzemským médiím, aby materiál bez mandátu koordinační rady považovali za hotovou věc. Další z analýz, která má například podle týdeníku Respekt podpořit model OM a kritiky jednoročních tendrů na rok 2011, je dokument konzultantské společnosti AT Kearney z roku 2007. Ta ovšem tento model doporučuje bez jakékoli ekonomické analýzy rozdílných způsobů prodejů dřeva a odvolává se pouze na porovnání se situací ve vybraných zemích EU. Svým významem zcela přeceňovaný materiál je ve skutečnosti pouze „svodkou“ veřejně známých dat. Materiál neobsahuje k těmto datům žádnou přidanou hodnotu a vůbec se například nezabývá rozdíly v legislativě a daňové politice v ČR a LČR s porovnávanými státními subjekty v jiných zemích. Kromě toho dokument přímo vybízí ke zneužívání dominantního postavení LČR na trhu, například: „LČR by měly využívat svého výhodného postavení velkého dodavatele na trhu a aktivně se podílet na jednání o cenách...“ Ve stejném roce vznikla také analýza nadnárodní společnosti Ernst&Young, která dochází ke zcela opačným závěrům, a o které není v současných diskusích o podobě tendrů a způsobech prodeje dřeva ani zmínka. Podle Ernst&Young by se prodejem dřeva při pni (P) zvýšily čisté výnosy LČR o 118 procent, což by při cenách z let 2006 a 2007 znamenalo částku 4,404 miliardy korun. Dokument této společnosti tak před třemi lety došel ke stejnému závěru jako současné vedení ministerstva zemědělství a vede-ní LČR, kdy je prodej dřeva prostřednictvím smluvních partnerů LČR pro státní podnik výrazně výhodnější. Netřeba dodávat, že několik miliard navíc v podnikatelském prostředí v oblasti lesnictví v ČR může udržet při životě daleko více firem, než když si bude s dřevem stát obchodovat sám. Také je třeba vzít v úvahu, že nadnárodní společnost Ernst&Young má poněkud větší váhu než AT Kearney a s ohledem na své image by si neměla dovolit fatálně špatné závěry.

Chceme vůbec podnikatele v lesnictví?

Ačkoli by se mohlo na první pohled zdát, že zatímním odmítnutím modelu OM se prostor pro podnikání v lesnictví v ČR více otevřel, není tomu tak. Z podmínek smluv, které LČR nabízejí pro rok 2011 smluvním partnerům, totiž vyplývá, že tentokrát jsou to samotné státní lesy, které se snaží podnikání v této oblasti dostat do fatálních ekonomických problémů. V tomto případě je ďábel skutečně v detailech smluv, které jsou pod rozlišovacími schopnostmi jak laické veřejnosti, tak o oboru píšících novinářů. Tím dochází ke značnému paradoxu – veřejnost odsuzuje podobu tendrů, protože se prosadil pro obor a podnikatele (i pro stát) vhodnější model prodeje dřeva na „P“. Podnikatelé ale staví podmínky smluvních vztahů s LČR do pozice subjektů úvěrující stát – LČR a nesoucí veškerá rizika vyplývající z pohybů cen dřeva i počasí měnící plány těžeb i plány pěstební. Výsledkem je, že podnikatelé protestují proti principu, který sami hájili, což je navenek velmi nepochopitelné. Necitlivost vedení LČR v konstrukci navrhovaných smluv tak podle všeho ve finále nahraje kritikům, s nimiž samy LČR bojovaly. Na místě je přitom otázka, zda stát – LČR, ale i různé nevládní organizace vůbec podnikatele v oblasti lesnictví a zpracování dřeva chtějí. Vše totiž nasvědčuje tomu, že ne, a pokud se naplní dosavadní předpoklady, lze čekat zásadní problémy v sociálně nejchudších oblastech českého a moravského venkova, kde může být dřevozpracující průmysl významným zaměstnavatelem. Jenže asi nebude – a vůbec nejde o to, zdali problémy zasáhnou velké, střední, nebo malé firmy. Pokud se v příštím roce nezvýší ceny dříví, problémy budou mít všichni. Nebo pokud nepřijde větrná kalamita, která již jednou v minulosti do nesmyslně konstruovaného trhu s dřevem v ČR pozitivně zasáhla.

Místo analýz selský rozum

Je opravdu nepochopitelné, jak složité je v ČR vybudovat jednoduchý, transparentní a pro ekonomiku těžby a zpracování dřeva vhodný systém. Možná i proto, že stát, LČR, média, nevládní organizace i sami podnikatelé řeší především formu, jak veřejné zakázky organizovat, ačkoli prvotní by měl být především cíl. K tomu ale nejsou nutné složité a navíc protichůdné analýzy, ale zdravý selský rozum a vize. To předpokládá schopnost dobrých nealibistických manažerských rozhodnutí na straně státu a schopnost konzultovat tato rozhodnutí s těmi, jichž se budou přijatá opatření týkat. Samotný cíl je přitom jenom jeden – vytvořit podnikatelům bez rozdílu velikosti co nejširší prostor k jejich činnosti a na minimum redukovat roli státu v podnikání. Ten se má především soustředit na veřejně prospěšné funkce lesů, jejich kvalitu, rekreační potenciál a osvětu v oblasti těžby, zpracování a užití dřeva. To přece není tak složité.

Autor:

Petr Havel

zemědělský a lesnický analytik

E-mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.