Zahájení přestavby smrčin v mladém věku

Milan Košulič st.

Ústup smrku z druhové skladby porostů jako důsledek jeho chřadnutí kumulací stresů hlavně z nedostatku vody a aktivace václavky a kůrovců je dosud nebývalou výzvou k rychlému zahájení přestavby smrkových lesů. Její realizace v podobě systému hospodářských opatření, každoročně na lesních správách naplňovaných plánovaným rozsahem, by se měla stát jedním z hlavních zájmů současného lesnictví ČR. Základním cílem by mělo být zvýšení adaptační schopnosti lesů pro očekávanou změnu klimatu.

Zatímco význam a smysl změn druhové skladby lesů je většinou lesníků chápán, o různověkosti, hlavně jejím dosahování, to říci nelze. Přitom různověkost je vedle pestré druhové skladby jednoznačně nejdůležitější předpoklad preventivní obrany lesa, jeho statické a ekologické stability, zcela odlišného chování proti odporům prostředí, zejména kalamitám. Různověkostí lze dosáhnout stavu velmi blízkého lesu výběrnému, ačkoliv cílem přestavby nemusí být výběrný les. Existují i názory, že různověké smíšené lesy jsou dobrý tvar lesa pro globální klimatické změny, takže přestavba smrčin získává i strategický význam. Nedojde-li však k tomu ještě v gene-raci dnes mladých smrčin, rostou vstříc novým kalamitám. Neznám z odborné literatury jediný poznatek, že by ze středoevropských výběrných lesů byl kdy některý kalamitně poškozen, natož zničen, ale ani to, že by u nás někdo usiloval o „rychlou“, systematickou funkční přestavbu smrčin, aby byla v hlavních rysech skončena ještě ve stávající generaci porostu. Naopak se předpokládá, že bude skončena, a tedy účinná až v další, příp. přespříští generaci lesa. Tento článek je o zrychlení procesu přestavby smrčin, která by se uplatnila již v dnešní generaci porostů a mohla by jejich kalamitnímu konci předejít, aniž by tím její kvalita utrpěla.

Jak je tomu dosud?

Dnes převládající praxe zahajovat přestavbu smrčin až na začátku jejich obnovní těžby ve věku 70–80 roků nebo krátce před ní, ale i mnohem později v porostech starších 100 let, je málo efektivní. A to tím více, čím kratší je obnovní a zmlazovací doba, čím později se s přestavbou začne, protože porosty jsou rozměry stromů málo diferencované a přibývá v nich hnilob, kůrovce, václavky a kalamitního rozvratu. Tyto porosty jsou často silně poškozené až zničené dříve, než se přestavba dokončí, a tak se připouští, že se dosáhne jen zčásti, až „někdy“ v budoucnosti, nebo vůbec ne. Zpravidla se i přiznává, že se očekává až přes následnou generaci daného porostu a projekty se pro daný účel navrhují i ve starých porostech s určitými nedostatky, hnilobami, značným proředěním, zabuřeněním apod. Když uvážíme, že některé přeměny se zahajují i na holosečích zalesňovaných přímo klimaxovými dřevinami včetně buku a jedle bez přípravných porostů, máme obraz chybného hospodaření v českých lesích jako na dlani a tristní základ pro trvalost lesů.

Jak to změnit?

Navrhuji podle mého názoru účinnější přestavbu stávajících smrčin na různověké a druhově diferencované porosty, spočívající v jejím raném zahájení, tj. mnohem dříve, než je dosud zvykem, od nejpoškozenějších k ještě celkem zachovalým porostům. Podle výkladu lesního zákona (§ 33, odst. 4) může OSSL vlastníku lesa povolit těžbu v porostech mladších 80 let jako výjimku ze zákona, pro niž může být důvodem mimo jiné i převod hospodářského tvaru lesa nebo formy hospodářského způsobu, ale málo se toho využívá.

Podstata preventivního řešení požadavku větší stability a lepšího biologického stavu nových porostů spočívá v jiné časové úpravě přestavby dnešních smrčin obnovou. A to náhradou vleklé, dlouho trvající přestavby věkové struktury relativně urychlenou jednogenerační přestavbou, kterou lze dosáhnout tehdy, když se začne co nejdříve, již v třetím věkovém stupni. Hlavním ukazatelem zahájení přestavby je zdravotní stav porostů a přirozený vznik mezer po odumírajících stromech. Když smrky začínají hromadně odumírat již v mlazině až tyčkovině, pak jde o správný čas a správné místo k zahájení přestavby. Ale i tehdy, když takové příležitosti dosud spontánně nevznikají a je třeba je navodit uměle, vytěžením obnovních míst – kotlíků. Budeme-li otálet, vzniká riziko obnovy porostu třeba až po uhynutí většiny smrku a jeho domýcení, tj. na holině, což by byla mimo bioekologickou také ekonomická újma, která by byla výrazně větší než výnosová ztráta při přestavbě nestandardně zahájené v mladém věku. Ostatně tato ztráta nemusí být nijak velká, jak dále ukážu, a mimoto bude kompenzována jinými přínosy.

V této souvislosti uvádí Dannecker (1955) zajímavou informaci, že v knížecím revíru Zeil v SRN byla přestavba od počátku spojována s velkoplošnými podsadbami jedlí ve smrčinách ve věku 30–100 let, v poslední době dokonce v ještě mladších, což v podstatě znamená také přestavbu. Nevadí, že by to u nás nebylo hlavně jedlí, ale zejména listnatými MZD.

Detaily navrhovaného postupu

Uvedený postup znamená, že se části smrkového porostu od počátku považují za přípravný porost s cílem zavedení věkem odlišných skupin melioračních a zpevňujících dřevin v jejich víceméně plném cílovém zastoupení do konce obmýtí stávajícího porostu, a to několika časově dostatečně oddělenými zásahy. Nejdříve se vyhledají přirozené mezery po vývratech, kůrovci aj., které se postupně doplňují umělými kotlíky celkem třemi-čtyřmi zásahy těžby současně s podsadbami MZD, tj. kotlíky proředěnými na zakmenění 0,3–0,5, velkými okolo 5 arů do celkových 30–40 % plochy celého porostu. Bude-li to ve stadiu tyčkoviny až tyčoviny, vytěží se část smrku na pahýly asi 1 m vysoké, aby vytvořily aspoň částečné ochranné záštity pro přísadbu listnáčů a jedle, jak je uvedeno v Lesnické práci v článku 4/2001, na straně 160. To znamená, že jde o proces přestavby postupnými dílčími těžebně-obnovními kroky během jednoho obmýtí smrčiny, z pohledu lidského věku procesem stále dlouhým, nejméně pro dvě generace lesníků. Během této doby by se mělo dosáhnout jednak zastoupení celého podílu listnáčů a jedle s věkovými rozdíly dvacet-třicet let, jednak základní texturní rozvrstvení porostu přibližně šesti-osmi skupinkami nových dřevin, MZD. Když se nebudou rozšiřovat, nebo jen velmi málo a opatrně, dojde po jejich obvodu ke vzniku malých vnitřních porostních plášťů se zachovanými zelenými větvemi okrajových smrků na větší části kmene, a tím s hlubokou korunou. To lze dále podpořit správnou výchovou okrajů skupinek, aby se zde zavětvené stromy zachovaly co nejdéle, resp. větve byly dle potřeby odstraněny pro ochranu sousedních buků jen na straně dovnitř kotlíku. Porost jako celek se pravděpodobně již tímto opatřením značně zpevní. Jak chránit takovou přestavbu proti zvěři, to je jiná kapitola, kterou by snad nejlépe v dané oblasti vyřešila skutečně velká redukce spárkaté zvěře, dočasně buď oplocení každého kotlíku, nebo několika porostů společně. Případně spoléhat na individuální biologickou ochranu přísadbou MZD k pahýlům smrku s využitím okolního klestu, což se osvědčilo na Lesní správě Město Albrechtice u přísadeb buku, ale lípa a jedle byly i tak poškozovány zvěří. Po založení většiny nebo všech kotlíků a jejich zalesnění MZD, příp. o něco zpožděně, následuje na zbývající ploše pokus o přirozenou obnovu smrku výběrnou těžbou, nebo se zbytek plochy postupně dolesní jinou dřevinou než smrkem (bo, md, kl), příp. i smrkem, po nepravidelném pomalém dotěžování starého porostu podle jeho zdravotního stavu. To znamená, že může vzniknout porostní směs nejméně tří dřevin s odpovídajícími věkovými rozdíly, které věkovou diferenciaci porostu zvýrazní již ve stávající generaci a podstatně jej zpevní.

K výnosové efektivnosti raného zahájení přestavby

Samozřejmě vzniká otázka, jak se raná přestavba smrčiny projeví v produkci. Proto jsem pomocí růstových tabulek vypočítal orientační výnos porostu bez přestavby a na jejím konci.

- Celková produkce smrčiny bez přestavby dotěžené v průměru ve 100 letech poskytne na 2. bonitě produkci 741 m3/ha hr. s k.,

- Porost po přestavbě s vytěženými kotlíky v průměrném věku porostu 85 r., ve složení sm 7, bk 3 dá produkci dokonce větší, 925 m3/ha (sm na bonitě 2, bk na bonitě 3), tj. + 184 m3/ha,

- Porost s přestavbou zahájenou v 25 letech věku smrčiny s vytěžením kotlíků při průměrném věku 53 let vyprodukuje 854 m3/ha, tj. o 71 m3/ha (8 %) méně než v předchozím případě, ale o 113 m3/ha více než porost bez přestavby.

To znamená, že porosty při obou časových způsobech přestavby dávají vyšší produkci než porost bez přestavby a že přestavba zahájená později (normálně) je produktivnější než přestavba raná, ačkoliv ne příliš, ale v obou případech je celková produkce porostů v přestavbě časově zpožděna.

Výnosový rozdíl ve prospěch zahájení přestavby ve věku 70 let spočívá hlavně v tom, že smrk v kotlících dává do průměrného věku dotěžení kotlíků (85 roků) vyšší výnos než smrk vytěžený při nižším průměrném věku smrčiny (53 roků), v daném případě o 71 m3/ha. Určitá, ostatně nevelká výnosová ztráta při raném zahájení převodu by neměla být zásadní překážkou v době, kdy se celostátně ročně netěží ani celý běžný přírůst a kdy plochy lesů stále přibývá (ačkoliv nevíme, jak dlouho obojí potrvá).

Shrnutí

Soustavné ničení stávajících smrčin různými kalamitami je pro většinu lesníků „noční můrou“ a pro národní hospodářství velkou ztrátou. Netvrdím, že popsaný způsob jejich přestavby je „zlatou cestou“ nápravy, ale snad by její časné zahájení náchylnost smrčin ke kalamitám podstatně zmírnilo, a to z podstatné části již v současné generaci smrčiny. Nynější postupy přestavby to v soudobém produkčním cyklu smrčin zpravidla nedokážou, protože porosty jsou často zničené dříve, než je přestavba skončena, takže jsou důvody zahájit systematickou přestavbu mnohem dříve, když mladé smrčiny v některých oblastech státu již odumírají ve značném rozsahu. Důležité je také to, že přestavba zasáhne do porostů ještě relativně odolných proti větru a snad se brzy projeví i návykový efekt kotlíkového postupu. V podsazovaných kotlících se také příznivě projeví vliv polostínu na genekologické vlastnosti MZD a ušetří se náklady za přípravné porosty pionýrských dřevin, které by se pravděpodobně musely zakládat, kdyby se převod konal až na holinách po odumřelých smrčinách. Historické příklady takových podsadeb existují, a to i u nás již jako dvanáctileté mlaziny listnáčů a jedle v kotlících, založených ve smrkových mlazinách v přestavbě. Snad vůbec za nejdůležitější považuji v navrhovaném řešení to, že se bezpříkladně narušuje kdysi započatý koloběh „nekonečné“ stejnověkosti pasečného lesa věkových tříd a nastoluje princip různověkosti. Při vůli a odvaze lesních hospodářů provádět takovou přestavbu každoročně v určitém rozsahu by se mohly dosavadní české smrčiny změnit v relativně krátké době k nepoznání.

Autor: Ing. Milan Košulič st.

Foto: Milan Košulič ml.