Rod Podstatzký-Lichtenstein - Historie a současnost šlechtických lesních majetků

Rozhovor s Františkem Karlem Podstatzký-Lichtensteinem, spolumajitelem panství Podstatzký-Lichtenstein, a lesním hospodářem Jiřím Vávrou

V květnovém čísle Lesnické práce jsme seznámili čtenáře se záměrem zmapovat historii a současnost šlechtických lesních majetků v České republice formou rozhovorů s potomky šlechtických rodů. K realizaci dalšího rozhovoru jsme zavítaly do Velkého Meziříčí na panství rodu Podstatzký-Lichtenstein.

Navrácení majetku a počátky hospodaření

- Pane hrabě, můžete velice stručně shrnout historii vašeho rodu?

Historie zámeckého panství začíná v podstatě rokem 1907, kdy můj dědeček hrabě Harrach převzal panství po bezdětném strýci Lobkovicovi. Měl tři dcery, z nich nejstarší, hraběnka Josefa, moje maminka, se provdala v roce 1933 za hraběte Aloise Podstatzkého-Lichtensteina. Byli jsme tady do roku 1948, potom jsme nuceně odešli a vrátili se po roce 1990. Nevrátil se tatínek, protože mezi tím zemřel v cizině, a panství převzala nově maminka paní hraběnka Josefa Podstatzká-Lichtensteinová.

- Dlouho jste žil v Kanadě, jaké tam mají lesy?

My jsme žili deset let v Chile a potom jsem žil skoro 40 let v Kanadě, tam jsem prodával vína. Lesy v Kanadě nejsou jako ty naše. Tady máme park, lesy máme v pořádku. Opravdu, když sem někdo přijede, nevěří, že naše lesy jsou v takovém pořádku. V Kanadě když máte v majetku les, tak kácíte, co chcete. Ty nejstarší stromy se kácí, mladší zůstanou, to není jak tady – hektar, další hektar a sto let v podstatě čekáme, tam nikdo nečeká na nic.

Nutno říci, že jsem žil v západní části Kanady v Ontariu, to se samozřejmě nedá porovnávat s celou Kanadou, protože západní část je lesnicky trochu jiná než východní a severovýchodní. Lesy v Ontariu v po-rovnání s českými připomínají křoví, jednoduše řečeno.

- S jakými pocity jste se vrátil do Čech?

Na začátku jsem měl strach – když jedenkrát ztratíte majetek, že vám ho opět vezmou. To bylo to první. Ale doma je doma.

- Tady jste doma?

To víte, že ano. Celá rodina se narodila v Čechách, chodili jsme v Čechách do školy, takže v roce 1948 nám bylo 10 až 15 roků, češtinu jsme ovládali dobře, ale za 40 let v cizině se samozřejmě jazyk trochu zapomene.

- Jak probíhalo vydání rodového majetku?

Měli jsme právníka v Praze a ten udělal celou práci za nás. Maminka už měla 90 let (narozena v roce 1905, takže v roce 1996, když přebírala majetek, jí bylo 91 let). První, co nám vrátili, byla krypta, tak už jsme tady mohli umřít. Potom to byl zámek a následně lesy.

Zámek vydávalo město Velké Meziříčí, které ho užívalo, bylo v zastoupení státu vlastníkem, takže předání bylo velice rychlé. Následně potom byly vráceny lesní porosty. V podstatě se jednalo o dvě oblasti, které dělila řeka Oslava, na sever to byla oblast bývalého Lesního závodu Nové Město na Moravě, na jih to byla oblast bývalého Lesního závodu Jihlava a některé části Lesního závodu Náměšť a Lesního závodu Jaroměřice nad Rokytnou, ale vydávaly to všechno samozřejmě Lesy České republiky. Vrácení bylo trošku komplikovanější v tom, že došlo k odvolání, řešily se drobnosti s občanstvím, a než se záležitost vysvětlila, tak to trvalo do roku 1996, zatímco většina ostatních šlechtických vlastníků – například Kinští ze Žďáru, už měli majetek vydán v roce 1993. Musíme ale říci, že toto zpoždění nemělo v podstatě na nic vliv, protože LČR se zachovaly velmi korektně. Věděly, že se lesy budou vydávat, takže od roku 1992 do jejich vydání nedělaly obnovní těžbu, prováděly pouze výchovné zásahy.

- Jaké byly začátky hospodaření na lesním majetku?

Spadli jsme do toho rovnýma nohama.

Na začátku nám chyběly finanční prostředky, v roce 1996 jsme museli přistoupit k jednoduché půjčce od soukromníka z Velkého Meziříčí, tyto peníze také posloužily na akutní opravu střechy zámku.

Začátkem roku 1997 začal lesnický provoz fungovat, první dodávky dříví šly na pilu Ždírec a do 30 dnů jsme obdrželi peníze a souběžně jsme začali dodávat dříví některým menším provozům, jako byla třeba pila Křižanov, což byly Jihomoravské dřevařské závody, s nimiž jsme se dohodli na záloze nebo na rychlé platbě do 10 dnů, takže do měsíce až měsíce a půl jsme měli první peníze. Celý první kvartál roku 1997 jsme těžili obnovní těžbu za účelem získání finančních prostředků na rozjezd, na pěstební činnost atd. Naštěstí byly porosty převzaty v dobrém stavu a zásoby dříví byly dobré.

- V 80. letech postihla oblast velká větrná kalamita, v jakém stavu byly postižené porosty v době, kdy vám byly vráceny?

Jednalo se o kalamitu z roku 1984, která postihla 500 ha porostů na bývalém LZ Jihlava. V roce 1985 a 1986 byly vzniklé holiny zalesněny zejména pomocí polských brigádníků a díky nim a vypomáhajícím LZ z celého jihomoravského kraje bylo zalesnění zvládnuto. Je fakt, že se tam opakovala chyba z minulosti, porosty byly obnoveny převážně smrkem a vznikla smrková monokultura. Na přelomu let 1996/97 byly již holiny stoprocentně zalesněny a zajištěny.

- Jak jste získávali zaměstnance v oblasti lesnictví?

Současný správce Ing. Vávra pracoval u Kinských ve Žďáře, hrabě Kinský ho nepotřeboval, měli tam dva ředitele, tak nám ho poslali. Ekonom tam také pracoval. Ostatní zaměstnanci k nám přišli ze státních lesů, respektive lesních společností.

Současné lesnické hospodaření

- Jaké je současné personální zajištění správy vašeho majetku? Pěstební a těžební činnost si zajišťujete vlastními silami, nebo najímáte firmy či jednotlivce?

Technicko-hospodářské pozice i některé dělnické práce zabezpečujeme my. V roce 1997 jsme měli sedmdesát zaměstnanců, osm hajných a dva polesné. Teď máme čtyřicet zaměstnanců, z toho šest hajných a dva polesné a sedm THP pracovníků na ústředí. To jsou všechno lidé, kteří tady pracovali pro státní lesy, a každý je zde zná.

Na těžební činnosti využíváme cizí firmy a soukromníky na živnostenský list, v pěstební činnosti je poměr vlastních zaměstnanců a OSVČ přibližně půl na půl. Na jaře při zalesňovacích pracích využíváme brigádníky, abychom všechno stihli.

- Můžete přiblížit současné lesnické hospodaření?

Lesní hospodaření probíhá samozřejmě ve smyslu lesního zákona, takže dodržujeme při zalesňování minimální podíl 25 % melioračních a zpevňujících dřevin. Vnos tzv. MZD se nám daří a realizuje se dle našich dobrých zkušeností především s bukem. Buk nám tady vyhovuje, je nejrychleji zajištěn a prostě se mu daří. V menší míře využíváme jedli a ostatních dřevin.

- Jaké je procentuální zastoupení dřevin na vašem majetku?

Převládá smrk s 85 %, dále je zastoupena s 10 % borovice a 5 % ostatní dřeviny. Máme jedno specifikum. Vlastnili jsme bývalý statek zvaný Křeptov se 150 ha zemědělské půdy těsně u dálnice, a jakmile začaly platit dotace na zalesňování zemědělské půdy, využili jsme toho a během 10 let se nám podařilo zalesnit cca 50 ha zemědělské půdy převážně dubem, borovicí, a něco málo smrkem.

- Jaký je stav těchto nově založených porostů po 10 letech?

Nedávno proběhla na těchto plochách exkurze studentů lesnictví Mendlovy univerzity pod vedením profesora Oldřicha Mauera. Ten konstatoval, že díky vysokému podílu melioračních a zpevňujících dřevin, především dubu, jsou tyto plochy ve výborném stavu.

- Jaká je úloha rybničního hospodaření?

Máme skoro 300 ha rybníků a prodáváme 120 až 150 tun ryb ročně. Moc velký výdělek z toho není, cena je špatná, krmivo ale bylo poslední dva roky laciné, tak jsme přežili. „Zelení“ nám říkají, co můžeme dělat, co můžeme chovat, kolik můžeme krmit v území Natura 2000 a s tím máme problémy.

- Váš dědeček byl, pane hrabě, prý zvaný Velekapr?

Je to pravda, a víte proč? Jeho koníčkem bylo rybářství. Náš kapr je chuťově jeden z nejlepších v republice, protože nemáme tolik bláta, rybníky mají písek. Naše ryby jsou lepší, protože nejsou cítit bahnem. Ale k dědečkovi, hraběti Harrachovi – za první republiky sezval rybářské odborníky, které vedl doktor Černajev, a založil tady Hydrobiologickou stanici Františka Harracha. Byla to věhlasná rybářsko-biologická stanice, která ovlivnila zejména chov kapra v celém tehdejším Československu.

- V čem spočívá hlavní zdroj příjmů?

Jednoznačně obchod se dřívím. Kdybychom tu neměli „stromečky“, tak bychom tu neseděli.

- Jaká jsou specifika vašeho lesnického hospodaření? Je v něčem atypické?

Naše hospodaření v rámci podmínek ČR v ničem atypické není, neboť je tady převaha smrku. To je samozřejmě dobře. My velebíme předky, že sázeli smrk a zase smrk, protože ten je nejlépe prodejný. Se všemi listnáči jsou časově nějaké problémy v prodejnosti, ale u smrku ne. Díky Bohu za počasí, jsme v oblasti, kde jsou dostatečné srážky, takže nemáme problémy s kůrovcem. Samozřejmě ho hlídáme, kontrolujeme, ale na rozdíl od jižnějších oblastí – Třebíčsko už má zásadní problémy s kůrovcem – my je nemáme. V naší oblasti se také nevyskytovala vysoká zvěř a porosty netrpěly nadměrným poškozováním.

- Jakým způsobem probíhá myslivecké hospodaření? Jak zajišťujete rovnováhu mezi stavem zvěře a stavem porostů?

Olovem, to je nejjednodušší způsob, ono to ani jinak nejde. Máme tři vlastní honitby, z nichž jedna je obora. Je to jedna z nejstarších obor v českých zemích, byla vybudována v letech 1680–1700, má výměru 160 ha a leží v katastru Dolní Heřmanice, tzn. 5 km směrem k Brnu jižně od dálnice. Přikoupili jsme k ní asi 30 ha zemědělských pozemků východním směrem, samozřejmě zaplotili, zaobroubili lesním porostem. Chováme tam daňka, muflona a jelena siku. Potom máme další dvě režijní honitby – Oslavičku o výměře 800 ha, druhá honitba je Zahradiště, tam máme srnčí a divoká prasata. Ostatní lesní plochy jsou pronajaty mysliveckým sdružením do společenstevních honiteb, takže na ně tlačíme a působíme, aby dodržovali plán lovu a lovili. Loni jsme na ně zkusili ještě jednu věc, navrhli jsme jim, aby provedli zimní ošetření lesních kultur proti škodám zvěří s tím, že jim zajistíme ochranný prostředek. Byla k tomu spousta připomínek, ale všechny ze 13 mysliveckých sdružení ošetření provedly.

- Nemáte problémy při vnášení melioračních a zpevňujících dřevin?

Nemáme, ale musíme plotit, protože je to v monokulturách samozřejmě jiný prvek, takže stoprocentně se mimo smrku musí plotit.

Trh s dřívím

- Jak hodnotíte současný stav trhu dříví?

Odběratelé berou a platí. Sice platí třeba do 60 dnů, cena je „jakžtakž“, byla už i lepší, ale dá se to nahradit řekněme množstvím. My nikdy nedotěžujeme roční podíl etátu, těžíme tak na 80 %, takže máme rezervu, necháváme si cca 4 000 m3 ročně stát, a když potřebujeme, není problém vytěžit o pár m3 víc, abychom cenovou disproporci srovnali.

- Krize na trhu s dřívím se vás nedotkla?

Krize na trhu s dřívím – to je otázka. To se týká řeziva, ale ne surového dříví. Možná že se to týká listnáčů, ale smrku ani borovice ne.

- Cena neklesla?

Klesla, řekněme před rokem a půl o 250 Kč, vloni se o 50 Kč vrátila, letos se cena vrátila o dalších 100 Kč, takže je to mínus 100 Kč oproti ceně před dvěma lety, což není tak hrozné. Zásadní odběratel v této oblasti je Stora Enso se svou velkou pilou ve Ždírci, která normálně řeže milion m3, ale v důsledku krize v loňském roce řezali, myslím, asi 700 tisíc. My obchodujeme přes SVOL, protože Stora Enso platí tzv. množstevní rabat. Když prodáte 10 000 m3, dostanete navíc 50 Kč za m3, když prodáte 20 000 m3, tak 100 Kč za m3. SVOL dohodl obchod 300 000 m3 se stokorunovým bonusem a všichni zúčastnění dostávají například i za 5 000 m3 nebo méně tento bonus, to je výhoda společného obchodu. Další velký odběratel je na jih od nás 10 km za hranicemi v Rakousku v Retzu firma Maresch, zastoupená v ČR firmou Madrev.

- Vozíte tedy dříví i do Rakouska?

Ano. Firma Maresch řezala v loňském roce 700 tis. m3 a bude objemy navyšovat. Vloni, když byl trochu problém s prodejem, Maresch měl prodej zajištěný a dříví kupoval. Je to od nás 60 nebo 70 km, to je běžná odvozní vzdálenost. Jinak zásobujeme asi pět soukromých pil v okolí, namátkou pilu v Netíně, velký objekt vznikl směrem k Třebíči, ten řeže asi 40 000 m3 ročně. Problém s odbytem jehličnatého dříví nemáme.

- Dnes je ekonomicky zajímavá produkce dříví pro energetické účely, máte s tím nějaké zkušenosti?

Ano, letos začínáme s pěstováním topolu na asi hektarové ploše a jedna z možností využití biomasy jsou právě mladé lesní porosty – dnes pětadvacetileté – do pěti let do nich půjdeme s první probírkou, jedna z možností je, že by se kmeny celoplošně vytěžily ve stromech a vyvezly se z lesa a rozštěpkovaly k dalšímu využití. Již dnes při těžbě harvestory, pro nás pracuje firma z Telče, která nejenže vytěží a vyklidí dříví, ale nasadí potom tzv. balíkovačku, která klest a těžební zbytky stlačí, slisuje, po dvou metrech je zařízne. Vznikne z toho taková nohavice, přibližování probíhá vyvážecí soupravou a balíky se odváží do výtopny Třebíč. Tak se klest a zbytky po těžbě zužitkují a výsledkem je, že paseka je v podstatě čistá. Samozřejmě nezůstává tam minerální hmota, která normálně zůstane, i když se zbytky spálí. Plocha se ale nikdy nevyčistí úplně, takže potom nasadíme finskou frézu, která rozseká zbytky a zapracuje je do země. Necháme minimálně půl roku, lépe přes zimu, materiál slehnout a potom zalesňujeme.

- Jaké procento z těžeb tvoří těžby harvestorem?

Harvestor zásadně využíváme jen v obnov-ních, tedy silných těžbách, a na holosečích. Když těžíme 20 tis. m3 obnovních těžeb, tak takových 4–5 tis., takže čtvrtinu, do 25 % tvoří podíl harvestorů. Do probírkových těžeb jsme si zatím nedovolili harvestor vzít, máme z toho obavu.

Rekreační funkce lesa

- Domníváte se, že se změnil přístup návštěvníků k lesu jako soukromému majetku?

Nezměnil. Byli jsme donuceni zazávorovat cesty, které vedou lesem, a zamezit tak přístupu, protože jsme se setkávali s krádežemi dříví. Situace je v České republice taková, že odvozní soupravy z Vysočiny jezdí v západních Čechách, soupravy ze severní Moravy jezdí na Vysočině a takhle se to různě střídá… Když se vám ztratí za odpoledne fůra dříví, tak je nedohledatelná. Dalším problémem jsou krádeže vánočních stromků, vysázíte jich 2 000 a přes noc jsou pryč.

V poslední době má už ale spousta lidí umělý stromek a občané, co bydlí v naší oblasti po vesnicích, si ten stromek třeba uříznou v lese, ale ti s ním cítí, ti vědí, který můžou uříznout. Problémem jsou ale krádeže stromků ve velkém.

- Potýkáte se se zvýšeným rekreačním tlakem na vaše lesy?

Ano, evidujeme na majetku kolem 70 chat, a problém s chataři je všeobecně známý. Nepovolujeme majitelům chat rekonstrukci nebo obnovu a víme, že chaty byly povoleny na jejich životnost, takže jednou nastane moment, kdy majitelé zjistí, že bude lepší chatu odstranit. Necháváme tomu zatím volný průběh. Většina chat je dnes „načerno“ elektrifikovaná, což v minulém režimu nebylo naprosto možné, do roku 1990 jste se s elektrikou nedostali do lesa, ale potom je ČEZ nezákonně připojila. Dnes už to neudělají, na připojení je potřeba stavební povolení. Přístavby nedovolujeme. S většinou chatařů se dohodneme, s některými méně. Myslíme si, že chatová euforie časem úplně zanikne, protože kdo dnes lpí na tom, aby se jezdil rekreovat na chatu? Možná prvousedlíci, to už jsou starší lidé a jsou s tím místem nějak svázáni. Jsou to trochu chudáci, postavili si chatu a pozemek není jejich. To jsem nikde ve světě neviděl. Mladí už vůbec ne, ti jedou raději do ciziny.

Srovnání se zahraničím, perspektivy LH

- Pane hrabě, můžete srovnat způsob lesnického hospodaření v ČR a v zahraničí?

Já znám jen Kanadu. Na severu Kanady sázeli studenti v létě stromy, především tedy holky, protože jsou rychlejší a dívka vysází dvakrát tolik stromků než kluk. Jak jsem už řekl, tam můžete kácet, co chcete, sázet co chcete a nikdo vám nic neřekne.

- A musíte zalesňovat?

Ne. Opravdu děláte, co chcete.

- Ten les je v majetku státu, nebo soukromých vlastníků?

Na severu Kanady mají tisíce hektarů, co patří státu, vlastní je královna. Na jihu Kanady je všechno soukromé.

- Jak hodnotíte jako soukromý vlastník stav lesnictví a lesního hospodářství?

To vám řeknu, nikdy nemáte dost lesa. Kupte každý strom, když můžete. Tak to hodnotím já. Když máte 4 000 ha, kupte ještě tisíc ha, bude se vám dařit lépe. Opravdu. Já bych řekl, že je to krása. Jak jsem řekl, krize nekrize, my prodáváme. V Rakousku se říká: „Hrabě spí a les roste“. Vlastnictví lesa má význam, když je alespoň 200–300 ha, protože potom je vlastník schopen hospodařit, ale do těch 200 ha je to špatná záležitost. Na Vysočině se říká „les je pes“, tam je spousta práce a víme, že do 50 roků věku se do lesa pořád musí investovat, teprve potom se to začne pomalu vracet. Ta investice není tak rychle návratná, jako by byla v jiných komoditách. Proto třeba zalesňování zemědělské půdy je s otazníkem. Teprve až třetí generace je z toho schopná těžit. My kácíme, co sázel dědeček Harrach.

- V čem vidíte perspektivu podnikání v lesnickém sektoru?

V Německu a v Rakousku čekají, že v příštích letech budou moci kupovat lesy v Česku… Letos končí moratorium na prodej nemovitostí obecně a pozemků pro cizince, v příštích letech vznikne boom, samozřejmě půjdou ceny nahoru, český člověk bude reagovat velice rychle, takže ceny pozemků, nemovitostí a lesů určitě půjdou nahoru.

Každý stát si svoje lesní hospodářství chrání jako základní složku životního prostředí. Jenom tady se pořád kalkuluje, jestli by nebylo lepší státní lesní hospodářství prodat. Zatím není zákon, státní lesy se prodávat nesmí. V lese je tak ohromný balík peněz, že určitě spoustě lidem vrtá hlavou, jak se k těm penězům dostat.

Děkujeme za rozhovor (23. 3. 2010)

Ing. Gabriela Pavloňová

spolupracovnice redakce

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Ing. Petra Kulhanová

Foto: autorky