Leden 2011 - Úvodník
Kulatý rok 2010 skončil a ohlédnutí za ním je téměř povinností. Jednalo se totiž o rok poměrně velkých očekávání. Třetí krizový rok přinášel naděje na oživení světové ekonomiky, růst stavebních investic a tím i větší poptávku po dříví. V České republice byl také rokem trojích voleb, jak do poslanecké sněmovny, senátu a nakonec i voleb komunálních, které slibovaly pozitivní změny politických poměrů. S tím je pak spojena i tolik žádoucí stabilizace celého lesního hospodářství, ať už se jedná o majetky soukromé, státní, či podnikatelskou sféru. Dnes můžeme konstatovat, že příliš mnoho nadějí naplněno nebylo a dokonce jsme mohli zaregistrovat věci v minulosti zcela nevídané.
Ceny některých sortimentů surového dříví se vyšplhaly tak vysoko, že dokonce v některých případech přesáhly ceny v sousedním Rakousku. To byla špatná zpráva zejména pro zpracovatele a měla by být příznivá pro vlastníky lesů. Málokdo si však uvědomuje, že jen do té doby, až zpracovatel usoudí, že na východ od našich hranic jsou podmínky pro jeho práci výrazně lepší. Téměř to vypadá, že prodávající chce sdělit svému odběrateli, že je tu nežádoucí.
Krizový rok prožila podnikatelská sféra. Ještě nikdy nenastala situace, že na počátku prosince nezná většina firem své zakázky na 2. leden. Největší zadavatel – Lesy ČR sice vyhlásily roční výběrová řízení, avšak s tak absurdními výsledky, že jejich vítězové jsou vlastně ti poražení. Za nabídnuté ceny je většina „vítězných nabídek“ zcela nerealizovatelná, přesto se na tomto základě zveřejňují fantastické odhady navyšování tržeb o 70 % apod. Jistě je možno říci, že to je věc zejména toho, kdo takovou nabídku podá. Svůj podíl však má i ten, kdo firmy tomuto chaotickému prostředí vystavil a rovněž zde to téměř vypadá, že zadavatel chce dodavateli sdělit, že je tu nežádoucí.
Třetí věcí, která již tak výjimečná není, je úroveň informací, které jsou prezentovány veřejnosti. Novinové titulky o miliardových tunelech v lesích, o konečně tržním způsobu prodeje dříví, který přinese zázračné výsledky, evergreenové tvrzení zprávy o stavu životního prostředí, že stav našich lesů je nejhorší v Evropě a mnoho dalších mýtů, není však dílem novinářské fantazie a neinformovanosti. Tyto informace produkuje lesnická sféra, mnohdy dokonce na základě placené inzerce. To může mít jediný důsledek, a tím je vzkaz veřejnosti, že lesníci jsou krajně podezřelí lidé, jejichž práce je pro společnost škodlivá a nežádoucí.
Ve snaze tyto poměry změnit politici lesníkům příliš nepomáhají, byť určité náznaky již existují. Obchodní politika největšího správce – Lesů ČR byla na rozdíl od minulých, mnohdy amatérských snah, vypracována v gesci MZe a projednána v Zemědělském výboru, vyjádří se k ní i vláda. Je to po dlouhých letech opět postup odpovídající důležitosti spravovaného majetku. Možná se dočkáme konečně věrohodného zdroje ekonomických informací o lesním hospodářství a různých modelech jeho správy, možná se opět dočkáme renesance lesnicky vzdělaných odborníků na všech důležitých funkcích. Je však pravdou, že na tom musí největší podíl práce odvést lesníci sami, a to především prezentací své odbornosti a jednoty. Rozdělování hajných na podnikatelské a ty ostatní, zatracování různých modelů obchodu se dřívím, vynášení nepodložených, zato však kategorických soudů, nekonečné zpochybňování reformy z roku 1992, to vše je živnou půdou pro zpochybnění jakéhokoliv sebedokonalejšího systému, a především lesníků samotných. Jen opuštěním těchto praktik a přístupů může dojít k nápravě českých lesnických poměrů, neboť právě to je deformuje daleko intenzivněji než jakákoliv krize či ne zcela počestné politické vlivy. Bohužel, rok 2010 jsme v tomto negativním směru využili téměř dokonale. Nový rok 2011 proto může být počátkem snahy o novou cestu komunikace a novou, výchozí základnu seriózních informací o lesnících a jejich práci. Měli bychom dělat vše proto, abychom ji v nesmyslných půtkách opět nepromarnili.
Jiří Oliva