Zpráva o nálezu starého smrku u Plešného jezera na Šumavě

Vojtěch Čada, Miroslav Svoboda

Smrk ztepilý, který uschl v roce 2004 po žíru kůrovce, padl v roce 2010 přes cestu od Plešného jezera na vrchol Plechého na Šumavě. Když byl tento smrk krácen, aby byla stezka opět průchozí, všiml si pan Luděk Švejda (strážce NP Šumava) vysokého počtu let na průřezu. Další akce následovaly, a proto se můžete nyní začíst do životní historie druhého nejstaršího známého smrku na Šumavě.

Úvod

Výřezy z výšek 150 cm a 30 cm nad zemí byly zpracovány v dendrochronologické laboratoři při Katedře pěstování lesa, Fakulty lesnické a dřevařské, České zemědělské univerzity v Praze. Na těchto výřezech jsme se pokusili rozluštit „přírodní archiv“ života stromu. Šířka a další vlastnosti letokruhu vypovídají o podmínkách, které panovaly v době jeho vytvoření. Proto jsme přeměřili šířky letokruhů ve čtyřech směrech na výřezu z výšky 150 cm a v jednom směru na výřezu z výšky 30 cm. Tyto série jsme následně porovnali mezi sebou a vytvořili křivku průměrného přírůstu. Zjistili jsme například, že v nejkritičtějším období (viz obrázek) smrk často z některé strany vůbec nerostl, tj. nevytvořil letokruh. Takových částečně chybějících letokruhů se vyskytovalo ve výšce 150 cm sedmadvacet a ve výšce 30 cm ještě dalších třináct.

Příběh smrku

Na výřezech bylo nalezeno 559 letokruhů ve výšce 30 cm. První letokruh byl datován do roku 1446. K tomuto věku se připočítá doba, za kterou smrk v těchto podmínkách dosáhne výšky odběru výřezu 30 cm. Odhadem se tak stane za 4–20 let. Tloušťka výřezu byla v tomto věku 51 cm. Průměrná šířka letokruhu tedy byla 0,5 mm. Smrk zvětšil v průměru každý rok svoji tloušťku o 1 mm.

Život smrku by se, na základě rychlosti jeho růstu, dal rozdělit do třech období (viz obrázek). Strom začal růst v relativně otevřených podmínkách kolem roku 1440. Do výšky odběru vzorku dorostl ve chvíli, kdy na jeho místě panoval otevřený zápoj, protože šířka letokruhů převyšovala 1 mm. Smrk rostl ve volném prostoru. Toto období však trvalo pouze několik málo desetiletí (1457-1487). Po třiceti letech dosáhl tloušťky 5 cm. Brzy nastává druhé období, kdy byl potlačen (zastíněn) svými sousedy. Není jasné, zda to bylo tím, že malá porostní mezera, ve které vyrostl, mu již přestala stačit, anebo tím, že ho přerostli stejně staří konkurenti z jeho okolí. Byl potlačen tak silně, že často vytvořil letokruh pouze na části kmene, kdežto jinde letokruh chyběl. Přežil pravděpodobně díky slabším narušením, při kterých byl slabě rozvolněn porost nad ním tak, že smrk mohl růst. Reagoval na to 2–3krát malým zvýšením přírůstu. Druhé období trvalo více než 300 let (1457–1807) a smrk dosáhl tloušťky 18 cm. Třetí období začíná zásadní událostí někdy mezi lety 1807–1810, kdy došlo k odumření stromů v okolí smrku. Reakce smrku byla radikální, dlouhodobá a náhlá. Došlo ke zvýšení přírůstu na poloměru z 0,2 mm/rok na 1,7 mm/rok, tj. o 1,5 mm/rok. Roční přírůst se zvýšil o 750 %. Díky této události se smrk dostal do hlavní korunové úrovně a neměl již problémy s nedostatkem světla. Po několika desetiletích intenzivního růstu, kdy si upevňoval místo v úrovni, jeho přírůst na poloměru poklesl na 0,7 mm/rok. Začal plodit. Třetí období trvalo asi 200 let (1807–2003) a na jeho konci smrk doplatil na další událost, která způsobila odumírání stromů. Nyní již byl on dominantním stromem, na jehož úmrtí radikálně reagovaly stromy pod ním, kterým léta stínil. Dosáhl tloušťky 51 cm.

Smrk během svého života zaznamenal dvě silná narušení (a pravděpodobně i několik slabších) a během třetího sám zahynul. Silná narušení se vyskytla asi v letech 1450, 1807 a 2003. Intervaly mezi nimi byly tedy cca 360 a 200 let. Tato informace však odkazuje pouze na plochu několika metrů čtverečních, kde smrk rostl.

Závěrem

V šumavských pralesích v chráněných polohách jsou pravidelně nalézány stromy přes 300 let staré. Hlavními takovými pralesními komplexy v chráněných polohách je prales Boubínský a právě prales Trojmezenský, rozkládající se mezi vrcholy Třístoličníku a Plechého. Stromy starší 400 let jsou i zde už vzácností a nalézt strom starší 500 let je skutečnou raritou. Nejstarší známý šumavský smrk Želnavský dosáhl věku 585 let. Hned na druhé místo se zařadil náš smrk od Plešného jezera s cca 563 lety. Dále je známý smrk Stožecký (525 let) a smrk z Boubínského pralesa (513 let). Společným znakem takových starých stromů je často dlouhodobé potlačení (tj. dlouhý život v zástinu), a fakt, že přežily narušení.

Poděkování: Práce byla podpořena Správou NP a CHKO Šumava.

Autoři:

Ing. Vojtěch Čada

doc. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D.

Katedra pěstování lesa, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autoři