Rod sternbergů - Historie a současnost šlechtických lesních majetků

Rozhovor s Jiřím Sternbergem, majitelem Panství Jemniště, a Arnoštem Koreckým, správcem panství.

Další z rozhovorů ze seriálu o šlechtických lesních majetcích o osudech, současném hospodaření, podnikání v lesnictví či pohledu na lesní hospodářství v České republice se uskutečnil v krásném prostředí zámku Jemniště.

Navrácení majetku a počátky hospodaření

- Většina lidí si asi jméno Sternberg spojí s filmem Černí baroni, kdo byl předlohou postavy hraběte Sternberga? Můžete prosím ve stručnosti popsat osudy rodiny během druhé světové války a po nástupu komunismu?

Předlohou postavy byl můj strýc, Zdeněk Sternberg, současný vlastník hradu Český Šternberk. Strýc byl u PTP v dolech v Karviné, pokud vím, na Zelené hoře nikdy nebyl, nicméně ve filmu se promítla jeho práce u pomocných technických praporů.

Co se týká 2. světové války a osudů rodiny, můj dědeček Jiří Sternberg žil na Českém Šternberku. Měl dvě sestry, Terezii a Gabrielu, ty obývaly zámek Jemniště. Gabriela zemřela a jedinou majitelkou se stala Terezie Sternbergová, která se provdala za Františka Mensdorffa – Pouilly, což byla rodina, která původně přišla z Francie, část rodiny v podstatě utekla před napoleonskými válkami, usadili se v Rakousku, získali rakouský a český inkolát, takže tady mohli nabývat statky a mohli se účastnit politického života. Za 2. světové války byla jak na Český Šternberk, tak na Jemniště uvalena nucená správa, což znamenalo, že byl nacistickou vládou jmenován nucený správce, který dbal na to, aby celé hospodářství i za těch těžkých dob nějak fungovalo. Smyslem nucených správ na určitých majetcích bylo údajně to, že po skončení války chtěl Hitler odměnit své generály a zasloužilé pohlaváry tím, že je obdaruje majetkem. Šlo o to, aby majetky byly zaběhnuté, aby nedával něco, co nefunguje. Na Jemništi nucená správa celý zámek i s panstvím prodala panu Oskaru Daňkovi, což byl člověk, který vlastnil nedaleký zámek Tloskov, kde vznikla střelnice SS. Pan Daněk byl nucen své panství opustit, ale mohl si vybrat náhradu a vybral si Jemniště. Říšská vláda nabídla pratetě Terezii, že od ní celé panství odkoupí. Teta na to nepřistoupila, tudíž byl celý majetek konfiskován a Jemniště bylo v roce 1943 předáno Oskaru Daňkovi von Esse. V roce 1945 prateta zažádala o restituci, která se protahovala, nicméně její nárok byl uznán, ale bohužel vinou událostí v roce 1948 k restituci nedošlo. Majetek byl zestátněn komunistickým režimem a my jsme se znovu začali o restituci zajímat v roce 1992 a v roce 1995 došlo k prvnímu vydání – zámku, poté rybníků a lesů.

- Od roku 1992 se tedy snažíte o navrácení majetku – jak probíhala restituce?

Vrátím se ještě k předcházející otázce. Můj dědeček měl 9 dětí, všichni žili na Českém Šternberku. Dědeček v roce 1966 zemřel, a když došlo k možnosti restituce, tak se v roce 1991 sjeli téměř všichni sourozenci a dohadovali se, jak se bude restituce řešit, protože část jich žila a dosud žije v cizině. Nakonec se domluvilo, že strýc Zdeněk – nejstarší syn – bude tím, kdo veškerý majetek zrestituuje. Výjimka se udělala u Jemniště, kdy Terezie Mensdorffová-Pouilly napsala závěť, ve které odkazuje celé panství mně, resp. otci. Zvolila se možnost, že o restituci zažádal otec, protože k ní byl blíže příbuzný a bylo to celé jednodušší. Jelikož si jak strýc, tak můj otec zvolili stejnou advokátní kancelář, která restituci řešila, domluvili se, že napřed se vyřídí gró věcí z Českého Šternberka a pak teprve se bude restituovat Jemniště, protože díky konfiskaci už za Němců a tomu, že pan Oskar Daněk byl v roce 1945 zaknihovaným vlastníkem, se restituce jevila jako problematičtější, proto se odsunula o tři roky. Samozřejmě o restituci bylo zažádáno v zákonných lhůtách.

- V jakém stavu byl majetek předán?

Jak který. V podstatě větší poslední stavební úpravy, které na zámku probíhaly, byly někdy v období před 1. světovou válkou. 1. světová válka byla velmi komplikovaná, po válce se hospodářství stabilizovalo, ale nezbývalo mnoho financí na údržbu tak velkého domu, ta samá situace byla během 2. světové války. Po válce se na zámku střídalo mnoho různých muzeí a výstav, ale k jediným větším stavebním úpravám došlo před rokem 1974, protože v tomto roce se otvírala stálá výstava Československo-sovětského přátelství. Co jsem se dočetl, tak se proinvestovalo 14–15 mil. Kč, což byla tehdy neuvěřitelná částka. Bohužel spousta věcí nebyla udělána dobře, dělalo se v zimě, v létě, některé stavební práce domu spíše uškodily. Takže investovalo se tu, ale zámek byl zanedbaný, ošumělý. Co se týče dalších budov, které k zámku patří, ty byly v ještě horším stavu. Stav lesa byl, řekněme, ucházející.

- Takže se stavem lesního majetku v době předání jste byl spokojený?

To asi úplně ne. Vydávání lesů se táhlo dlouho. Větší část restituovaných porostů spadala pod LČR, bývalou správu Vlašim, a v době, kdy se již vědělo, že se majetek bude vracet, se dělala jenom nahodilá těžba a nejnutnější pěstební práce. Tam, kde vznikly holiny, nebyl zájem dávat peníze do oplocení MZD. Nějaké problémy tedy byly, ale nic, co by se vymykalo normálu.

- Panství Jemniště patřilo historicky k zámku Jemniště, kde tvořilo jeho hospodářskou základnu. Jak bylo zmíněno, během druhé světové války a komunistického režimu byl majetek zabaven a systém hospodaření přerušen. Jaké byly počátky hospodaření po navrácení majetku?

První byl vydán v říjnu nebo listopadu 1995 zámek, první lesy byly vydané v červnu 1996. Samotný začátek byl velmi komplikovaný, protože nebylo z čeho zámek financovat. Je pravda, že v té době jsme už měli pronajaté rybníky, které k majetku kdysi patřily, ty obhospodařoval pozemkový fond a jako budoucí restituent jsme měli možnost si majetek pronajmout, to byla jediná věc, na které se tehdy hospodařilo. Pak došlo k postupnému vydávání všech lesních a ostatních pozemků v okolí, přičemž zemědělských pozemků byla vydána zhruba polovina, protože větší část byla po válce daná do přídělu fyzickým osobám. Začátky byly komplikované hlavně proto, neboť jsme se rozhodli, že první, do čeho půjdou investice, bude oprava zámku, tudíž nezbývalo mnoho financí na rozvoj hospodářství. Hospodářství se snažíme rozvíjet až poslední 3–4 roky.

Charakteristika majetku

- Můžete ve stručnosti charakterizovat lesní majetek?

Restituce se vlekla poměrně dlouhou dobu a byla ukončena až v roce 2006. V roce 1996 byla vydána část lesů bývalého LZ Vlašim, což bylo zhruba 850 ha a část od LZ Konopiště – celkem kolem 1 000 ha, z toho se několik hektarů prodalo. S tímto majetkem jsme hospodařili až do roku 2004. Na bývalém LZ Vlašim končil LHP v roce 2000, a protože jsme věděli, že restituce lesů není ukončena, a na LZ Konopiště byla platnost plánu do konce roku 2004 a nebylo jasné, kdy nám budou vráceny zbylé pozemky, obnovili jsme plán jenom na části, která přišla od Vlašimi, a na části konopišťské jsme čekali do vydání dalších lesů. Po roce 2004 jsme vytvořili druhý LHC na porostech bývalého LZ Konopiště. Poté byly vydávány průběžně až do roku 2006 od bývalé LS Vlašim, dnes je to LS Kácov, další porosty, což bylo asi 37 ha. Do konce roku 2010 jsme hospodařili podle dvou hospodářských plánů plus na 37 ha podle zbytkových úkolů z plánu Kácov. V současnosti máme podán na krajském úřadě návrh nového LHP, kde jsme veškerý lesní majetek sloučili do jednoho LHC. Podle návrhu plánu je současná výměra lesů 1 117 ha, z toho v ORP Benešov je 996 ha, v ORP Vlašim 121 ha. Zastoupení dřevin je následující – jehličnaté dřeviny 80 %, z toho smrk 61 %, borovice 12 %, modřín 6 %, jedle 1 %; listnáče 20 % – z toho dub 7 %, buk 5 %, bříza 3 %, olše 2 %, zbytek ostatní listnaté dřeviny. Z LVS převažuje třetí – 64 %, čtvrtý – 36 %. Nejvíce zastoupený HS je 451 – 29 %, pak 471 – 24 % a 431 – 19 %. U zastoupení věkových stupňů je nadnormální nejvíce 9. věkový stupeň, pak 11., 12., 13. a 14. Hodně podnormální je 4.–8. věkový stupeň.

- Jaký je důvod těchto výkyvů?

Starší porosty, především 9. stupeň, jsou nadnormální kvůli  mniškové kalamitě, 2. i 3. věkový stupeň dosahuje normality, protože tady byly větrné kalamity, v 80. letech sněhové, možná před tím se tady tolik netěžilo. Majetek má své specifikum, které je pro hospodaření spíš mínusem než plusem, je rozptýlený na velké katastrální ploše. Máme dva větší celky, které mají zhruba 250 ha, a pak je to od několika arů do 160 ha, jedná se i o těžko přístupné enklávy mezi poli.

- Na majetku převažují smrkové porosty, jaký je jejich současný zdravotní stav?

Porosty smrku, asi jako všude v těchto nadmořských výškách, jsou napadené hlavně kořenovníkem vrstevnatým a václavkou. Část porostů, která je dnes v mýtním věku, prodělala v 80. letech sněhovou kalamitu vrškovou a je napadená pevníkem krvavějícím, takže tam je hniloba i shora. Reagovali jsme tím, že při obnově LHP jsme se, samozřejmě v rámci zákonných možností, snažili u hlavních HS snížit o něco obmýtí. Odhadujeme, že až 70 % smrků v mýtním věku je napadených hnilobou.

- Můžete prosím ve stručnosti představit i zemědělský majetek?

Rybníků je 24, od malých, půlhektarových, větší jsou dva – 7 a 12 ha. Celková výměra vodní plochy je 66 ha. Všechny rybníky si obhospodařujeme sami.

Co se týká zemědělství, tak k zámku patří zhruba 80 ha, které jsou také rozptýlené po několika katastrálních územích, část pozemků jsme si ještě pronajali, takže nyní obhospodařujeme 120 ha. Zemědělství vždycky bude vzhledem k lesnímu hospodářství minoritní. V podstatě jsme se zemědělstvím začali proto, abychom si mohli vypěstovat krmení pro ryby. Došli jsme k závěru, že je výhodnější mít větší výměru, ale do budoucna bychom nechtěli překročit 150 ha zemědělské půdy, možná 200 ha. Chceme zůstat malou zemědělskou firmou.

- Vlastníte briketovací lis na briketování šťovíku, plánovali jste briketovat i dřevěnou štěpku a piliny. Došlo k realizaci tohoto plánu?

Pěstovali jsme šťovík, je to odrůda, která byla vyšlechtěna na Ukrajině jako krmná. Tento šťovík se nechová jako plevel, je to kulturní plodina. Kontaktovala nás paní inženýrka, která se tímto zabývá, představila nám pěstování šťovíku, zpracování a topení s ním jako dobrou variantu. Nadchli jsme se pro to, pořídili briketovací lis a založili jsme dva porosty šťovíku. Po třech letech pěstování jsme se nedostali na výnos, se kterým jsme počítali jako s optimálním, takže na podzim jsme jeden porost zrušili, druhý pravděpodobně také zrušíme. Briketami, které si lisujeme, topíme. Vytápí se jimi celý zámek. Podařilo se nám sehnat makovinu, která se dá stejně lisovat, má stejnou výhřevnost a je levnější.

Piliny máme jako odpad z pily, nicméně nejsou suché a musíme na ně pořídit sušičku. To je otázka asi příštího nebo přespříštího roku, až se nám podaří slisovat zásobu makoviny. Štěpku jsme zatím nelisovali, stejně jako u pilin by bylo nutné vyřešit sušení, a je otázka, co by tomu řekl lis, přece jen má štěpka jinou strukturu.

Současné lesnické hospodaření

- Můžete představit současné lesnické hospodaření?

Do roku 2007 jsme těžili zhruba 8 tis. m3 ročně, pak nás postihl Kyrill, Emma. V loňském roce jsme de facto na větší části lesů měli jenom zbytkové úkoly, takže abychom byli schopni nějakým způsobem financovat zvýšené náklady pěstební činnosti po kalamitách, museli jsme požádat o navýšení těžby o 2 tis. m3.

- Můžete vyjádřit podíl nahodilé těžby?

Do roku 2007 byl podíl nahodilé těžby zhruba 50 %. V letech 2007 a 2008 to bylo po 90 % a v roce 2009 nám zazlobil kůrovec. Loňský rok i díky příznivému počasí a dalším okolnostem se situace zase dostala do normálu. Navrhovaný etát v novém plánu je 124 tis. m3, což je 12 400 ročně. Po našich zkušenostech a vzhledem k tomu, že v dalším decéniu by mohlo dojít k mírnému propadu, jsme domluveni na tom, že bychom těžili zhruba 9,5 tisíce jako roční podíl. Samozřejmě se těžba může zvýšit buď nahodilou těžbou, nebo v případě investice většího rozsahu, abychom získali nějaké peníze. U výchovných zásahů do 40 let – prořezávek, probírek jsme ročně průměrně do konce loňského roku realizovali 30 ha, v současnosti je předpis 332 ha – to je 33 ha ročně, přičemž doporučených je 281 ha. Co se týče podílu MZD, dlouhodobý průměr do konce roku 2010 je i včetně vykázané přirozené obnovy 37 %. U umělého zalesnění jsme někde na 45 % MZD z podílu prvního zalesňování. Průměrná výměra prvního zalesňování včetně přirozené obnovy je zhruba 12 ha a přirozená obnova se na tom podílí průměrně 15 %, vloni to bylo 28 %. Většinou se jedná o smrk s tím, že by se tady dobře zmlazoval i buk, ale vzhledem k problémům se zvěří to není téměř možné.

- Jakým způsobem probíhá těžba a obnova?

Snažíme se hospodařit šetrně v souladu s přírodními procesy, ale samozřejmě ne na všech stanovištích jde využít přirozenou obnovu. Máme hodně zastoupené typy 3S, kde už při malém proředění nahodilou těžbou dochází k zabuřenění, hlavně ostružiníkem, takže úspěšnost přirozené obnovy je menší. V těchto místech se obnova řeší holosečně, máme i přestárlé porosty nebo porosty, kde není účelné se o přirozenou obnovu snažit. Snažíme se v předstihu vnášet MZD před hlavní dřevinou tak, jak by se to teoreticky mělo dělat. Vzhledem k tomu, že máme pilu, tak používáme motomanuální technologii, protože na pilu potřebujeme dříví v celých délkách. Využíváme i harvestory, do konce loňského roku jsme je používali jen v mýtní úmyslné těžbě při holosečích. V letošním roce jsme použili poprvé zhruba na 1 tis. m3 harvestor do výchovných zásahů, ale ne do těch prvních, až od 35–40 let do 70 let.

Procentuálně tvoří těžba harvestorem asi 20 %. Samozřejmě záleží na situaci – orkán, na cenách dřeva, na potřebě pro pilu.

- Jaká je na majetku organizační struktura, jak zajišťujete pěstební a těžební činnost (vlastní zaměstnanci, OSVČ)?

V lesním hospodářství je jeden THP. Máme pět zaměstnankyň v pěstební činnosti, které máme na dobu neurčitou. Zbytek – těžební činnost a část pěstební činnosti – jsou OSVČ, těch je v průměru 9 a zaměstnáváme je téměř po celý rok. Tito lidé jsou z místa, vědí, co od nás mohou čekat a my od nich, orientují se v lese. Tím, že jsou stálí, se zjednodušuje jejich řízení a kontrola. Na pile máme jednoho technika a pět dělníků. U rybníků je jeden THP, který vykonává i manuální práci, a to samé je v zemědělství.

Obchod s dřívím a pila

- Dříví si obchodujete sami, nebo přes SVOL?

Dříví obchodujeme sami, ve společném obchodu nejsme. Má to několik důvodů. Zaprvé zde máme vazby na odběratele, kteří jsou víceméně dlouhodobí. Třetinu své produkce zpracujeme na pile. Nejsme plně schopní zajistit pravidelné dodávky.

V podstatě s našimi dvěma odběrateli, kteří od nás odeberou cca 90 % zbylé hmoty, obchodujeme asi 10 let, v dobách dobrých i zlých, takže není důvod je měnit. To byl také důvod, proč jsme nevstoupili do společného obchodu přes SVOL. Jinak se SVOL máme velmi dobré vztahy.

- V čem spočívá hlavní zdroj příjmů?

Samozřejmě hlavní zdroj příjmů je lesnická výroba. Když vezmeme rybářství, to je taková „trošku sranda“, vyprodukujeme cca 300 metráků ročně, není to věc, na které bychom mohli postavit rentabilitu celého panství. Stejně tak zemědělství. Pila také neprochází optimální dobou kvůli tomu, že se podstatně snížily objemy stavebního řeziva a investice do staveb vůbec. Zámek také nějaké peníze vydělá, nicméně dosud ještě není ekonomicky soběstačný. Doufáme, že jednou bude, ale očekávali jsme, že to nastane dříve. Takže hlavním zdrojem jsou příjmy z lesního hospodářství.

- Pilu Chalupy provozujete od roku 2007, v jednom rozhovoru jste se vyjádřili, že rozjezd pily nebyl lehký z důvodu konkurence i krize. Jak jste zmínili, situace není ani v roce 2010 optimální. Jaké sortimenty nyní pila nabízí? Kdo jsou hlavními zákazníky?

Pilu jsme koupili na přelomu roku 2006/2007, tam byla opět problematická restituce, kdy se pila v podstatě neoprávněně dostala do privatizace. Někdy v roce 2004/2005 jsme se začali věnovat tomu, abychom pilu dostali zpátky. Koncem roku 2006 jsme se s tehdejším vlastníkem domluvili na předání části, která v rámci restituce předat šla. Na druhé části byla provedena za socialismu zásadní rekonstrukce, tam jsme dopláceli. Od března 2007 pilu provozujeme. Pila je „specializovaná“ na výrobu stavebního řeziva.

Na pile je starý provoz, který vznikl po povodni v roce 1906, před tím to byl mlýn. Nejsou zde možnosti dalšího rozvoje, pila je přizpůsobena těm podmínkám, kde stojí. Navíc poslední větší investice byla začátkem 70. let. To byl i důvod, proč jsme ji ve finále museli koupit, protože se rozšířila pilnice a ta nebyla předmětem restituce. Pila není stavěná na velkou sériovou výrobu, takže se zabýváme výrobou jednotlivých zakázek, hlavně vazeb na domy a paletářskými přířezy. Něco je truhlařina, ale to jsou malé objemy.

- Na pile řežete jen své dříví, nebo i nakupujete?

Kromě vlastního dříví nakupujeme hlavně od drobných vlastníků nebo obecních lesů v okolí.

- Kdybyste měli tu možnost se rozhodnout v dnešní době začít provozovat pilu – šli byste do toho znovu?

Určitě bychom do toho šli znovu, protože pila svůj potenciál má, ale teď je špatná doba, s tím se nedá nic dělat. I když v roce 2011 má stavebnictví podle různých předpovědí pořád ještě stagnovat, tak když jsme vydrželi dva roky hospodářské recese, horší už to být nemůže.

Pro nás má pila i velký význam v tom, že na ní můžeme třídit a manipulovat dříví, což má při roztříštěnosti našich lesů značný vliv na zpeněžení dřeva, zvláště z roztroušených nahodilých těžeb. Navíc se snažíme nově dělat i palivové dříví, které dnes zažívá rozmach.

Čerpání dotací

- Kromě lesnictví se zabýváte zemědělskou produkcí. Pociťujete nějaký rozdíl v přístupu státu k podpoře těchto jednotlivých druhů zemědělské výroby?

Využíváme dotací do rybářství (na odbahnění rybníků) i do zemědělství, kde dostáváme platby na plochu. Letos bychom poprvé chtěli využít podporu na tvorbu biopásů, což si myslíme, že by mohlo být zajímavé a přínosné pro přírodu. Co se týká lesnictví, využíváme dotace z krajského úřadu, ale dotace jsou rok od roku nižší. U zemědělských dotací je to dané plochou, a když to přeženu, tak pro to nemusíte mnoho udělat, aby se dotace daly požadovat. Celkově si myslím, že dotace do zemědělství jsou příhodnější než dotace do lesa. Jsou lehčeji získatelné.

Dotace na podporu hospodaření v lese jdou dnes přes krajské úřady. Nejenom, že dotace pořád krátí (v současnosti je to ve Středočeském kraji 250 tis. na jednoho žadatele), ale nedají se čerpat ani v průběhu celého roku. Sázíme větší procento MZD, než nám ukládá zákon, část listnatých dřevin sázíme na podzim, protože s tím máme nejlepší zkušenosti, ale v té době už peníze na dotace prostě nejsou.

- Zmíněných 250 tis. je bez ohledu na velikost?

To je maximální strop. Vloni to bylo 450 tis. a stejně cca v červnu byl „stopstav“, takže jsme je ani nevyčerpali. V současnosti jsme ještě čerpali dotace přes SZIF na lesnickou techniku.

- Na jakou konkrétně?

Pořizovali jsme traktor do lesa – Zetor. A před pár dny byla schválena dotace na pořízení motorového koně.

Postavení soukromých vlastníků

- Pane Sternbergu, jak hodnotíte postavení soukromých vlastníků lesů v ČR? A jak obecně hodnotíte stav lesnictví a lesní hospodářství u nás?

ČR má oproti okolním státům podstatně vyšší podíl státní půdy. Samozřejmě z toho

do jisté míry musí vyplývat i to, že soukromí vlastníci nebudou mít moc možností diskutovat o tom, jakým směrem se lesnictví a lesní hospodaření bude ubírat, zvlášť v dnešní době, kdy se řeší, jak bude stát obhospodařovat své pozemky. Osobně si myslím, že by se k té otázce měl postavit tak, že by měl mít vlastní aparát, který bude vlastní lesy spravovat, protože není možné, aby to dělal v podstatě někdo jiný, kdo na tom má ekonomický zájem. Myslím, že SVOL se snaží dělat dobrou práci a zastupuje spoustu soukromých vlastníků, nicméně když i této organizaci je ne vždy poskytnut prostor nebo možnost se vyjadřovat k určitým věcem, tak si myslím, že já jako soukromý vlastník jsem pro stát absolutně nezajímavý, v žádném případě ne partner.

- Myslíte si, že by stát měl vlastníkům lesů přispívat k zabezpečení celospolečenských funkcí? Pokud ano, jaký způsob by byl dle vašeho názoru nejvhodnější?

Myslím, že by to mělo být nejenom v lesnictví, ale všude, kde stát něco nařídí a dotyčného omezí, to omezení – tu škodu by měl vyjádřit v nějaké jiné podpoře. Například na zámku, když se dělají jakékoli opravy a rekonstrukce, tak jedním z těch, kdo do toho má hodně co povídat, je Státní ústav památkové péče. A chápal bych to tak, že když mě v něčem omezí nebo rozhodnou, co mám udělat a bude to dražší oproti normálnímu ceníku, stát nebo Ministerstvo kultury by to mělo zadotovat. Tak bych viděl smysluplný a spravedlivý přístup v tomto případě k památkám a stejně tak by to mělo podle mě fungovat v jakémkoliv jiném hospodaření.

Děkuji za rozhovor (14. 3. 2011), Petra Kulhanová

Foto: Petra Kulhanová

Znění celého rozhovoru najdete na www.silvarium.cz