Kveten 2011 - Uvodnik

Vážení čtenáři,

v poslední době při různých příležitostech debatujeme s kolegy lesníky o otázkách týkajících se lesa, lesního provozu a lesního i lesnického prostředí. Dá se říci, že někdy jsou tato nosná témata spojována s popovídáním si o věcech, které k našim životům neodmyslitelně patří a jsou jejich součástí. Hlavním z nich je samozřejmě rodina se všemi jejími radostmi a starostmi, od našich drahých poloviček až po naše někdy trochu nezvedené ratolesti. Zde se dostávám k předmětu mého zamyšlení.

Zdá se, že je něco v nesouladu s tím, na co jsme byli dříve zvyklí a co jsme považovali za normální. Nechci použít přímo slovo hrdí, ale i tento termín naše stavovská čest zná a umí ho používat.

Na dotaz na případná další studia našich potomků bývá převažující odpovědí, že určitě nepůjdou studovat lesnictví, ale zcela určitě něco jiného. Někdy je tato odpověď hovorově nadnesena rodičovským komentářem typu: „…musel bych mu ruce přerazit, kdyby chtěl jít studovat lesařinu“. Myslím si, že se každý z nás s tímto setkal, ale já se potom sám sebe ptám, co se to děje?

Povolání, jehož výsadou byla rodová tradice, povolání, které mělo všechny atributy předávání z otce na syna (dnes i na dcery) je v současnosti vystaveno takové nevůli v tomto pokračovat. Proto jsem se o toto začal více zajímat a snažil se dopátrat relevantních dat, se kterými by bylo možné argumentovat při jednáních s představiteli našeho lesnického cechu.

Členy Republikového výboru ČLS jsou zástupci středního a vysokého lesnického školství, takže se tomuto můžeme věnovat s patřičnou erudicí a znalostí problematiky. Sám jsem byl překvapen, když na můj dotaz o získání demografických údajů popisovaného problému přišla pohotová odpověď ze SLŠ Hranice, že tyto údaje mají, poměrně dlouhodobě je sledují a pravidelně vyhodnocují. Pokud patříte mezi bytosti oplývající odvahou a lesníky zvyklé z provozu na vše možné, pokračujte v zamyšlení se mnou.

Z doložitelné statistiky vyplývá, že v letech 1980 až 1995 byl zájem o studium žáků pocházejících z lesnických rodin u 2/3 z podaných přihlášek. Zbývající třetina byla z nelesnických rodin, ale většinou z venkovského prostoru. Po roce 1996 se situace prudce mění, většina uchazečů o studium na lesnické škole pochází z měst nad 10 000 obyvatel. Ve školním roce 2001/2002 byl podíl uchazečů o studium pocházejících z lesnických rodin 23 %, což již není ani celá čtvrtina. V následujícím roce klesá na 18 % a v roce 2004 dosahuje 14 %. Nevím sám, zda mám pokračovat. Ti, co mě znají, vědí, že budu pokračovat. Ve školním roce 2007/2008 to je již jen 9,6 % a v tomto roce je to již jen 3,6 % žáků, kteří pochází z rodin, kde lesnictví tvoří příjem do rodinného rozpočtu. Co dodat? Má úvaha není myšlena tak, že bychom měli své potomky nutit ke studiu na lesnické škole, ale měla by nás přinutit k zamyšlení, proč tomu tak není samo od sebe. V minulosti mělo naše povolání perspektivu, určitou stabilitu a vážnost ve svém okolí, zvláště pak v prostředí venkova, kam toto povolání zcela jistě patřilo, patří a bude patřit, tak jako les a jeho přírodní lesní prostředí.

Pavel Draštík

Česká lesnická společnost

LMDA lesnický a myslivecký digitální archiv

Digitální archiv časopisů

Archiv časopisů Lesnická práce od roku 1922 je nyní k nalezení na adrese: lmda.silvarium.cz

Zpracovaná data lze prohlížet v digitální knihovně prohlížeče Kramerius 5, který je standardem národních knihoven. Data budou postupně doplňována s určitým zpožděním oproti aktuálnímu vydání.

Každý návštěvník může zdarma využívat pro vlastní (nekomerční) potřebu data LMDA pro vyhledávání informací obsažených v digitalizovaných titulech.