Těžba v amazonském deštném lese - Lesní podnik Maderacre

Lenka Ehrenbergerová

V současnosti je těžba dřevin v tropických deštných lesích v zemích třetího světa diskutovaným tématem, a to zejména v souvislosti s jejich rychle se snižující rozlohou. Lesnická praxe v Amazonii se značně liší od české. Rozdílné jsou nejen dřeviny, klima, rozloha jednotlivých lesních komplexů, ale také samotný způsob hospodaření. Autorka strávila v rámci pracovní stáže týden na místě těžby v lesním podniku Maderacre v Peruánské části Amazonie a tímto způsobem by se ráda podělila o svoje zkušenosti.

Základní informace

Lesní podnik Maderacre se nachází v peruánském deštném lese poblíž brazilských a bolivijských hranic v regionu Madre de Díos, asi 30 km východně od městečka Iñapari. Maderacre započalo svoji aktivitu v roce 2002 a nyní spravuje 49 376 ha nížinného deštného lesa, přičemž 2 500 ha je chráněno a není lesnicky využíváno. Podílníky Madercre je 19 obyvatel městečka Iñapari a tento lesní podnik má certifikaci FSC a CCBA.

V části deštného lesa, která je nyní obhospodařována lesním podnikem Maderacre, byly v minulosti těženy stromy velkých rozměrů s cenným dřevem, zvláště mahagon. Poté byl les opuštěn. Pomístní těžba nezpůsobila v lese výrazné škody, protože obydlené oblasti jsou odtud vzdáleny, a tudíž místní obyvatelé zbytek lesa nevypálili a nezačali s pastvou jako v jiných částech regionu. Stojí za zmínku, že lesní podnik Maderacre sousedí s pozemky ve vlastnictví komunity původních obyvatel (comunidad nativa Belgica), která také dostala povolení k těžbě dřeva na 53 000 ha.

V současnosti těží podnik průměrně 0,8 stro- mů na ha, a to celkem 11 druhů dřevin.

Plánování a realizace těžby

Celá plocha lesního podniku je rozdělena na 22 částí a v každé části probíhá těžba jeden rok. Těžaři se tak vracejí na stejné místo po 22 letech. Pro dvě nebo tři spolu sousedící části se staví základní tábor, ve kterém zůstávají pracovníci po celou dobu těžby, přičemž mají volné neděle a jednou měsíčně volný víkend, kdy mohou odjet do několik hodin vzdáleného městečka Iñapari, či se vydat do sedm hodin vzdáleného města Puerto Maldonado. Většina pracovníků je ze vzdálených oblastí Peru (personál pro obsluhu strojů je hlavně z Pucalpa, protože zde probíhá těžba již delší dobu a mají tak zkušenosti s těžařskou technikou) a někteří z Brazílie, tudíž se zdržují po celou dobu v táboře a po skončení prací se vracejí domů. Asi 20člennou pracovní skupinu má na starosti jeden lesní inženýr a jeden technik. Těžba probíhá pouze od května do října, protože později přichází období dešťů a práce musí být zastaveny kvůli nesjízdnosti silnice pro těžkou techniku. Během autorčiny návštěvy v říjnu přišly asi třikrát silné deště s prudkými poryvy větru a všechna odvozní auta musela zůstat v základním táboře těžařů až do druhého dne, dokud silnice nevyschly.

Práce probíhá tak, že se nejdříve v dané části, která je plánována k těžbě, vymezí pásy o šířce 70 m a průměrné délce 3 km (délka se přizpůsobuje tvaru a velikosti dané části) v jejichž středové ose se vytyčí kolíky vždy po 25 m. Lesní inženýr následně prochází po středové ose, na které se orientuje podle kolíků, a provádí inventarizaci všech komer-čně důležitých druhů s průměrem větším než 40 cm. U těchto stromů zaznamenává průměr, výšku (odhadem) a druh. Každý jedinec dostává také číselný kód v terénu. Na základě zmíněné inventarizace se vytvoří mapa s umístě-ním a číselnými kódy stromů. Jakmile započnou těžařské práce, je vytvořena jedna pracovní skupina, která vyhledává stromy určené ke kácení a vyznačuje průsekem mačetami a fáborky nejvhodnější cestu pro lesní kolový traktor, který se používá k odvozu kmenů. Těžba probíhá motorovými pilami. Lesní kolové traktory pak soustřeďují kulatinu na skládku, kde si ji následně přebírají odvozní stroje. Traktory se pohybují po lesní cestě, přibližovací cestě a přibližovací lince.

Na skládce dřeva pracují dvě ženy – jedna je zaměstnankyní lesního podniku a druhá pily, která dřevo kupuje. Obě zaznamenávají množství prodávaného dřeva a druh stromu. Dřevo naložené na kamiony prochází ještě jednou kontrolou při odjezdu z lesního podniku, kterou by nemělo projet dříví, které nebylo odbaveno zmíněnými dvěma pracovnicemi.

Umělá obnova se neprovádí. Světlinu vzniklou pokácením velkého jedince hlavní etáže rychle obsadí jedinci ze spodní etáže. Přirozenou obnovu není nutné podporovat ani ochraňovat. V lesním podniku se začala před několika lety sledovat obnova a přírůsty Swietenia macrophylla kvůli cennému mahagonu. Světliny vzniklé těžbou často zarůstá místní bambus, který vytvoří neproniknutelný trnitý porost a brání obnově.

Problémy v regionu Madre de Díos

Jak již bylo naznačeno, velkým problémem nejen regionu Madre de Díos, ale většiny deštných pralesů světa, je vypalování lesa pro zakládání políček a získání pastvin pro dobytek. Při čtyřhodinové cestě z Iñapari do Puerto Maldonado je možno sledovat ohně vypalovaných lesů, které jsou skoro všude. V Peurto Maldonado se mnohé dny snáší na ulice popílek a slunce má sytě oranžovou barvu, jak je zahaleno do kouře. V posledních letech se tlak na lesní společenstva ve jmenovaném regionu ještě zvýšil kvůli výstavbě silnice, která má spojovat Peru s Brazílií, a dá se předpokládat, že po jejím dokončení se situace ještě zhorší. Stále více lidí, zejména z horských oblastí Peru, migruje do Madre de Díos a staví si své příbytky podél této nově budované mezinárodní silnice. Při odletu z Puerto Maldonado je z letadla vidět nejen kouř a hořící lesy, ale i řeku a lesní porosty kolem ní zdevastované těžbou zlata – jak legální, tak nelegální.

Shrnutí

Vysoká míra těžby v tropických deštných lesích, a zejména jejich následné vypalování a přeměna na pastviny, je jedním z velkých problémů celého světa. Jen málo podniků v těchto oblastech má rozvinutý dlouhodobě udržitelný způsob hospodaření. Jelikož lesní podnik Maderacre těží v průměru pouze 0,8 stromu na ha a na stejné místo se s těžbou vrací až po dvaceti dvou letech, dá se předpokládat, že za tuto dobu se les, s ohledem na svou rychlou dynamiku, zregeneruje bez toho, že by došlo k jeho degradaci.

Pozitivem tohoto lesního podniku je i to, že jeho podílníci jsou místní obyvatelé, a nikoli zahraniční firmy. Ohledně zaměstnanosti by bylo do budoucna vhodné zvýšit vzdělanost místních pracovníků, kteří by mohli následně obsluhovat těžební techniku, a tak by se zvýšila zaměstnanost v regionu a nebylo by nutné najímat pracovní sílu ze vzdálených částí Peru, případně z Brazílie.

Zjišťování výšky odhadem je značně nepřesné, a tím pádem vznikají i nepřesnosti v propočtu množství těžby a množství dřeva, které bude prodáno. Nicméně měření výšky v hustém porostu deštného lesa je opravdu problematické.

Kdyby vzniklo více podniků hospodařících na podobných principech a s podobnými zásadami jako Maderacre, zřejmě by se zlepšila i současná situace deštných pralesů a částečně se i snížilo množství nelegální těžby.

Autorka:

Ing. Lenka Ehrenbergerová

Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, LDF MENDELU v Brně

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autorka