V regionu se osvědčuje, když spolu lidi mluví

Rozhovor s Janem Hřebačkou, ředitelem Správy KRNAP

Na Správu Krkonošského národního parku jsme zavítali v době, kdy se buduje Krkonošské centrum environmentální výchovy, které by mělo návštěvníkům nabídnout veškeré potřebné informace předtím, než vyrazí do hor. Snaha o komunikaci a spolupráci uvnitř regionu se táhla jako červená nit celým rozhovorem, ať už jsme si povídali o hospodaření parku v době krize, společných projektech s polským Krkonošským národním parkem, či lesnickém výzkumu. V této souvislosti jsme se nemohli nezeptat na názor na medializovaný problém v Národním parku Šumava i na možné vyhlášení dalšího národního parku na území České republiky.

- Stojíte čtvrtým rokem v čele našeho nejstaršího národního parku. Co považujete v dosavadním působení za svůj největší úspěch?

Na samém začátku jsem byl v pozici, kdy nebyl v rámci regionu dojednaný ani jeden koncepční dokument, neexistoval nový plán péče, nový návštěvní řád, uvažovalo se o změně zonace. V podstatě v průběhu dvou a půl roku se mi podařilo tyto věci projednat. Uvedl bych jeden příklad. V roce 2008 jsem zaslal dopis na zastupitelstva, že přijedu a představím koncepci parku. Přijel jsem do Rokytnice nad Jizerou, kde vedeme dlouholetý spor, jestli má lanovka na Lysou horu jezdit i v létě. My si myslíme, že nemá, protože je tam velmi výrazná populace tetřívka a arktoalpínská tundra, která by provozem utrpěla. Na jednání jsem s hrůzou zjistil, že za celou dobu fungování Správy od roku 1963 nevzal nikdo lidi ze zastupitelstva do arktoalpínské tundry – do oblasti Lysé hory, nikdo jim neukázal, co jsou ty hodnoty, nikdo je nevzal na Pančavskou rašelinu, neukázal moruškovou kleč… to je prostě špatně. Hned jsme to napravili a zastupitele vzali na odbornou pochůzku, kde jsme jim ukázali unikátnost toho místa. Asi za největší úspěch Správy tedy považuji to, že se postupně otevírá regionu a lidem, aniž by rezignovala na své zásadní poslání, tzn. ochranu přírody. Samozřejmě v některých věcech je potřeba dělat kompromisy, ale od toho je právě pozice národního parku, aby vyvažovala všechny pilíře tak, jak se o nich hovoří v rámci trvale udržitelného rozvoje regionu, tzn. ekologický, ekonomický, a samozřejmě i sociální pilíř.

Hospodaření parku v době krize

- Jaký je současný rozpočet parku a kolik procent kryje prodej dřeva?

Rozpočet je zhruba 330 mil. Kč. Těžíme kolem 80–100 tis. m3, tzn. máme cca 100 mil. příjmů za dříví, což je zhruba třetina rozpočtu Správy NP. Důvodem těžeb není ekonomický přínos, ale rekonstrukce druhotných smrkových monokultur. Samozřejmě se ale v rámci těžby snažíme o maximální zpeněžení a postupujeme standardně. Myslím si, že naše ekonomické výsledky jsou v poslední době velmi dobré.

- To ale znamená, že po ukončení rekonstrukce porostů budou parku tyto prostředky chybět.

Snižování těžeb nepřijde v horizontu 10–20 let. Zhruba polovina plochy v budoucnosti bude v první a druhé zóně NP a druhá polovina bude ve třetí zóně. Ve třetí zóně NP se bude jednat o trvale obhospodařované plochy, samozřejmě specifickým způsobem s ohledem na požadavky NP. Navíc máme poměrně velké ochranné pásmo, kde hospodaření bude probíhat trvale udržitelným způsobem. Nemůžeme si dovolit za situace, kdy máme uvnitř národního parku a ochranného pásma 29 obcí, abychom zcela zásadně rozšířili bezzásahové zóny právě na úkor jejich životního prostoru. Strategie, jakým způsobem bychom měli hospodařit, je prezentovaná v plánu péče, kde se jasně říká, že ve třetí zóně a ochranném pásmu se počítá s trvalým obhospodařováním těchto ploch.

- Rok 2010 byl ve znamení škrtů ve veřejném sektoru, dotklo se uvedené i Správy KRNAP?

Od roku 2009 do roku 2012 přijde správa NP o 42 % příspěvků ze státního rozpočtu. To znamená téměř o 80 mil. Kč. Nechceme sedět a stěžovat si na to, že nejsou peníze. Privátní sektor, to já velmi dobře vím, se musel s těmi problémy vypořádat sám, aniž by jim někdo pomáhal. Musíme hledat jiné zdroje, a velký prostor jsou právě evropské peníze. To je jedna z priorit.

- V roce 2010 jste avizoval reorganizaci Správy - z devíti lesních správ a tří středisek terénní služby se měla vytvořit tři územní pracoviště. V jakém fázi je tato reorganizace?

Právě s ohledem na úspory, které jsou plánované, a s ohledem na zajištění reorganizace jsme finální datum reorganizace posunuli. První fázi jsme realizovali, když jsme sloučili ochranu přírody a péči o les. Kromě určitých detailů proběhla tato fáze v roce 2009.

K 1. 1. 2013 bychom rádi vytvořili zmiňovaná tři územní pracoviště.

- Co reorganizace znamená z personál-ního hlediska?

Když jsem nastupoval, tak jsme měli zhruba 336 zaměstnanců, před letošním krácením to bylo 268 zaměstnanců a letos jsme snížili stav o dalších 25 lidí. Jsou to věci bolestné, na druhou stranu se snažíme reorganizaci realizovat tak, aby to pro Správu byl spíš ozdravný proces. Správa NP funguje od roku 1963 a v průběhu let se na ni nabalila spousta aktivit, které nesouvisí s posláním NP. Měli jsme opravárenské středisko ve Svobodě nad Úpou, při likvidaci zahradnictví, které jsme v posledních letech pronajímali, jsme pro naše muzeum zachránili starou a zrezivělou ceduli: „Správa KRNAP zahajuje prodej růží“. To opravdu nejsou stěžejní aktivity, které by správa národního parku měla dělat. Nechceme to kritizovat, prostě byla nějaká doba, prostor pro tyto aktivity byl, ale dnes už není. Dnes jdeme na podstatu věci a myslíme, že to je správně, musíme si říct svoje priority a takto se dívat na další fungování Správy.

Spolupráce uvnitř regionu a práce s veřejností

- V roce 2010 byl schválen nový Návštěvní řád KRNAP, můžete ve stručnosti jmenovat hlavní změny oproti původnímu řádu?

Návštěvní řád konečně vyjasnil a zpřehled-nil možnosti vjezdu do NP, nabídl například boudařům to, že mohou pro získání povolenky pro svého klienta využít webovou aplikaci a nemusí jezdit do našeho informačního střediska. Druhá zásadní věc je, že jsme napravili některé legislativní chyby. V minulém návštěvním řádu byl zakázaný vstup do druhé zóny NP, což bylo zpřísněním existujícího zákona, a to bylo opatření, které při dnešním výkladu zákona není možné. Celou druhou zónu jsme otevřeli pro vstup pěších mimo cesty.

- Společně se zástupci Svazku měst a obcí Krkonoše jste ustavili pracovní tým, jehož cílem je připravit zadání pro analýzu rozvojových možností širšího regionu Krkonoš a následně i Krkonošský integrovaný plán rozvoje (KIPR), zacílený na region národního parku a jeho ochranného pásma. Kde osobně vidíte potenciál v možnosti rozvoje a zaměstnanosti na území Krkonoš?

Určitě v turismu. Jako ochranářům se nám to neříká úplně lehce, ale chceme být součástí procesu a tento strategický dokument by nám měl pomoci v dalším plánovacím období pro čerpání z nejrůznějších operačních programů. Spojili jsme se proto se Svazkem měst a obcí Krkonoše, což je náš logický a nejvýraznější partner. Turismus tak, jak ho vnímáme, by měl být rozprostřen pokud možno v průběhu celé sezóny, neměl by se orientovat jenom na hlavní zimní sezónu, která samozřejmě vždycky bude hrát v Krkonoších nejdůležitější roli. Jde nám o to, aby zatížení hřebenových partií nebylo tak markantní jako v současnosti. Bohužel dnes sledujeme momenty, kdy v létě a zimě jsou určitá místa extrémně zatěžována a navštěvována. Ročně park navštíví 6 mil. lidí na české straně, další 2 mil. na polské straně. V průběhu prázdnin bylo na Sněžku jenom z polské strany 6,5 tisíce vstupů denně. Zamýšlíme se nad tím, jak lidem říct: „Pojďte se podívat na velmi zajímavé věci i do podhůří.“ Co se týká zimy, snažíme se ukazovat i jiné věci, než je tzv. tvrdý turismus, tzn. sjezdové lyžování. Jsou známé naše aktivity na podporu lezení na ledopádech, skialpinismu, běžeckého lyžování atd.

- V jednom z našich národních parků jsme se setkali s názorem, že s ohledem na přírodní hodnoty o velkou návštěvnost neusilují.

Ono je dobré rozlišovat mezi národními parky v ČR. ČR má čtyři národní parky a každý z nich je úplně jiný, a to nejenom v tom, co chrání, ale i v tom, jaké má podmínky. Na území malých národních parků je potřeba s návštěvností zacházet velmi opatrně, protože území je citlivé. Krkonoše jsou také citlivý region, ale území je zásadně větší. Je to region, kde začínala spolu s Alpami zimní turistika v rakousko-uherské monarchii, a je spolu s Českým rájem jednou z kolébek letní turistiky. Tradice využívání krajiny člověkem je v Krkonoších 400 let stará. Tvrdá turistika, což je především sjezdové lyžování, není z hlediska historie to nejdrastičtější, co Krkonoše potkalo. Nejdrastičtější byly začátky kolonizace, kdy se ve velkém těžilo dřevo, během 70 let se lidem podařilo Krkonoše kompletně odtěžit. Kromě závěru Labského a Obřího dolu zde nezbyl les. V NP chráníme to nejcennější, co máme, což je arktoalpínská tundra – svým způsobem divočina, světový unikát, který nikde na světě není, ale chráníme také kulturní krajinu, luční enklávy, které jsou cenné, pro to, co vytvořil člověk. O tyto hodnoty přijdeme, když zde nebudeme mít hospodáře, a hospodáři tady nebudou, když nebudeme mít turisty, protože hospodáři jsou zároveň provozovatelé turistických služeb. Bylo by iluzorní domnívat se, že bez turistů zde hospodáři zůstanou.

- NP Krkonoše je příkladem velmi dobře zvládnuté PR a komunikace směrem k veřejnosti. Akce jako Miss louka či Cena ředitele Správy KRNAP aktivně zapojují veřejnost „do života parku“. Kterou z akcí pořádaných Správou KRNAP považujete doposud za nejzdařilejší?

Určitě první ročník udělení „Ceny ředitele“. Nevěřili jsme, že to bude tak kladně hodnocené, a i s ohledem na to, že byli oceněni lidé, kterých si nesmírně vážíme, to pro nás má velký význam. Velký úspěch má také cyklus programu „Nás učí příroda“. Cyklus neustále nabaluje další díly a témata, rozšířili jsme ho dokonce ještě o cyklus „Toulky minulostí Krkonoš“. Je to kolem dvaceti programů za rok. Od září jsme cyklus v rámci úsporných opatření zpoplatnili. Programy přestaly být úplně přeplněné a začaly být „jen“ úplně naplněné. Programy se odehrávají uvnitř NP, vždy jdeme do terénu, jsou zaměřené na konkrétní druh nebo konkrétní typ ekosystému. Naší snahou je prostřednictvím těchto programů lidem dávat příběh hor nebo krajiny. Nemáme moc míst, kam by lidé normálně nemohli, většina Krkonoš je zpřístupněná cestami a tento program člověku dá šanci poznat příběh, který normálně v krajině Krkonoš nevidí. Doufáme, že to přinese nějakou multiplikaci, že lidé si třeba část příběhu zapamatují a pak ho budou vyprávět svým přátelům, nebo se naučí na přírodu dívat novým pohledem a začnou si příběhy sami hledat. Obecně chceme říct lidem v regionu, že tady nejsme pro to, abychom stavěli bariéry, abychom jim pořád donekonečna říkali – tohle nejde, i když to v rámci své činnosti taky říct musíme, abychom ochránili přírodní hodnoty, které tady jsou. My jim chceme sdělit – jsme tady pro vás, pokud máte jakýkoliv problém, můžete se na nás obrátit. Veřejnost nás kontroluje, koneckonců jsme placeni z veřejných prostředků.

Šumava a vyhlašování nových národních parků

- Jak vnímáte situaci okolo NP Šumava?

Šumava potřebuje ze všeho nejvíc dlouhodobou strategii, která v Krkonoších naštěstí je. Bezpochyby má Šumava obrovský potenciál k tomu, aby tam bylo území, které je bezzásahové. Každopádně to ale musíme být my ochranáři schopni vysvětlit v první řadě regionální sféře, tzn. politikům a lidem, kteří v regionu žijí, a pak to obhájit na centrální úrovni. Jak sledujeme přípravy nového zákona o NP Šumava, tímto směrem se to ubírá.

- Domníváte se tedy, že připravovaný vládní návrh zákona situaci vyřeší? Co by měl obsahovat?

Nejsem v pracovní skupině a nejsem ten, kdo vytváří vládní návrh zákona, ale předpokládám, že v zákoně musí být jasně stanoveny určité mantinely tak, aby se dalo veřejnosti najevo, kam národní park směřuje.

- Jaký je váš názor na vyhlašování dalších národních parků v České republice?

Jsme v současné době asi před vyhlášením jednoho NP, to je velmi dobrý počin. Přírodní hodnoty, které v oblasti Křivoklátska jsou, bezpochyby mají ambici na to, aby se území stalo národním parkem. To, jakým způsobem bude společnost dál rozhodovat, kolik národních parků má ještě vzniknout, je otázka dalšího vývoje.

- Přírodní hodnoty jsou například i v Jeseníkách. Není ale v době, kdy se národním parkům krátí prostředky, vyhlášení dalšího unáhlené?

Ano, v Jeseníkách jsou tyto hodnoty také. Na druhé straně je potřeba diskutovat o tom, zda podobný ekosystém, který je chráněn jinde v republice, je potřeba chránit dalším NP, ale to jsou otázky odborné. Co se týká ekonomické otázky, to je věc, která vychází z rozborů možností republiky, co dokáže zafinancovat. Předpokládám, že odpovědní lidé, kteří se tímto problémem zabývají, mají vše dostatečně a dobře zanalyzováno a prostředky v současné době jsou. Na rovinu říkám, že se nám nestalo, že by nám někdo řekl, že s ohledem na vznik NP Křivoklát budeme kráceni na rozpočtu.

- Nemáte pocit, že když není zcela vydiskutován vznik NP s vlastníky lesních pozemků, může nastat stejný problém jako v NP Šumava?

Pokud mám správné informace, tak vím, že se problémy diskutují, že se dávají na stůl jednotlivé varianty, jak má být nový zákon, kterým se bude vyhlašovat NP, postaven. To je právě to, říkat věci na rovinu. V národním parku omezení budou, a je potřeba říct jaká. Pokud se bude říkat na začátku – nebojte, ono se to nějak vyřeší, budete si moct dál sbírat dřevo v lese a řezat stromky, je to špatně. Pokud to má být plnohodnotný NP, tak je to lidem potřeba říct na rovinu.

- Jak v této souvislosti pohlížíte na iniciativu vzniku lesnických parků?

V tomhle případě si myslím, že to je nešťastné. Pokud to má být iniciativa pro to, aby se nezřídil NP, tak je tady stát, který se nějakým způsobem rozhodl. Co se týká obecně vzniku lesnických parků, nejsem proti, ale měly by vznikat jinde než na území i potencionálních NP.

Koncepce výzkumu a lesnické projekty

- Na území Krkonošského národního parku je řešeno každoročně několik výzkumných projektů. Můžete ve stručnosti představit koncepci výzkumu?

V roce 2008 jsme zjistili, že nedržíme v ruce žádnou koncepci, která by nám říkala, kudy máme jít s výzkumem. Domluvili jsme se, že budeme pracovat na dlouhodobé koncepci, která je potřebná – samozřejmě i s ohledem na les. Koncepce byla v roce 2010 schválena Radou parku, vyjadřovala se k ní i regionální sekce, tzn. že nejde jenom do sféry výzkumníků, profesorů a univerzit, ale problematika byla konzultovaná i s lidmi z veřejné sféry, protože ty data z výzkumů také zajímají. K tomu jsme připravili systém prezentací, které jsou uveřejněné na webu, kde je soupis všech výzkumných aktivit, které v současné době probíhají, data, lidé se mohou obracet na řešitele projektů. Správa není uzavřený subjekt, který něco tají a „vystartuje“ v momentě, kdy se zahájí správní řízení a potřebuje argumenty využít. Chceme lidem dát najevo, že data z výzkumných aktivit jsou k dispozici. Zprovoznili jsme mapový server, kde jsou veřejné vrstvy určitých přírodních hodnot, které můžeme zveřejnit. Koncepci výzkumu jsme rozdělili do pěti kategorií: Člověk a Krkonoše, Krkonošské lesy a louky, Krkonošské druhy, Krkonošská tundra a Kli-matická změna.

- Můžete představit nejzásadnější lesnické projekty?

Základní výzkumný projekt – je to spíše monitorovací projekt, který v současné době dobíhá, je statistická provozní inventarizace. Jedná se o velmi významný monitorovací projekt, který byl zaměřený na podstatu fungování přirozené dynamiky v lesích Krkonoš. Nový LHP, u kterého se připravuje zadání pro výběrové řízení, se bude zpracovávat na podkladě této statistické provozní inventarizace.

- Takže půjdete stejnou cestou jako v NP Podyjí?

Je to stejná metodika. Dlouhodobě monitorujeme stav lesa, zejména z hlediska pedologie, společenstev, sledujeme biometrické charakteristiky stromů na výzkumných plochách. Chceme se více zaměřit na managementový monitoring, to nám chybělo. Pokud si chceme ověřit, že postupy v lese jsou správné, tak bychom měli mít v ruce relevantní data. Potřebujeme vědět, že struktura porostů se vyvíjí správným směrem, vzniká bohatá struktura lesních porostů, ostatní druhy hospodařením netrpí, zvolené hospodaření je vhodnější než jiné. To je velmi významný bod koncepce ve vztahu k lesu. Zabýváme se také druhy, které žijí v lese, ať už stavem ptačích populací, jeden projekt se zabývá bezobratlými. V rámci lesa se zabýváme i geologií a geomorfologií, monitoruje se chemismus půd, spolupracovali jsme i se zahraničními univerzitami (Amsterdam), v současné době hodně spolupracujeme s pražskou fakultou, kdy se v podstatě navazuje na výzkum, který začínala Univerzita Amster-dam. Jsme zapojeni do sítě ECP Forest. Sledujeme vodní režim, dlouhodobě se sleduje dynamika vodních toků, stresových faktorů. Nejenom les, ale i nelesní zeleň je zajímavá, takže probíhá také mapování a výzkum jejího stavu. Řešíme i entomopatogenní houby a možnost jejich využití.

Projekt redukce kleče

- V roce 2011 skončil první projekt redukce kleče na 38 ha v oblasti Pančavské louky – Labské louky. Celkově Správa parku počítá se zásahy na území o rozloze cca 180 ha, redukce kleče by měla proběhnout ještě na lokalitách Bílá louka a okolí Chalupy na Rozcestí. Jaký je harmonogram práce?

Na úvod chci říct, že projekt má mojí velikou podporu. V první fázi jsme se zabývali 38 ha, kde jsme redukovali od 10 % až po 90 % kleče, tzn. někde jsme zredukovali pouze 10 %, někde 90 %. Souvisí to s tím, které biotopy a který fenomén je potřeba v rámci zásahu podpořit. Neděláme žádný schematický zásah, zásah je detailně naplánovaný a měl by podpořit přírodní hodnoty, které v oblasti arktoalpínské tundry jsou. Stejně jako jsem mluvil o lese, kde je potřeba nastavit managementový monitoring, tak jsem v letošním roce po skončení první etapy redukce kleče dal pokyn, že nastavíme sledování, které nám má říci, zda jsou postupně naplňovány cíle projektu, tzn. podpora biotopů, uvolnění prostoru pro mrazové jevy.

- Kdy lze očekávat výsledky sledování?

Monitoring je v současné době nastaven ještě na příští rok, uvidíme, zda v roce 2013 budeme projekt spouštět znovu. Byl bych rád, kdyby čtenáři z mých slov vycítili, že nechci v žádném případě postupovat tak, že si vytyčím nějaký cíl a za tím cílem jdu hlava nehlava. Je důležité si uvědomit, že než se začalo zasahovat v uměle vysázených klečových porostech, předcházela tomu zhruba desetiletá velmi intenzivní a často i bouřlivá debata uvnitř Správy KRNAP mezi zastánci obou postojů. Po deseti letech a poté, co proběhl pilotní zásah na malém prostoru u rozcestí U Čtyř pánů, bylo rozhodnutí kvalifikovaně prodiskutované i odůvodněné. Nezabýváme se všemi umělými výsadbami. Jsme občas napadáni, že se zabýváme jenom nepůvodními klečovými porosty. Není to tak, zabýváme se plochami, kde hustota kleče brání rozvoji přírodních hodnot.

- V říjnu 2011 proběhl na území parku sběr šišek kleče, k čemu bude osivo použito?

V Krkonoších se při vysokohorských výsadbách často postupovalo tak, že se dojelo k cestě a od ní se sázely řady kleče a na druhou stranu se nesázelo nic. Když se podíváte na letecké snímky, a bohužel je to vidět, i když procházíte tundrou, jsou patrné jasné hranice. Domluvili jsme se, že bude jak negativní arondace, tzn. snížení hustoty, tak i pozitivní, kdy se na některých místech dosází určité laloky tak, abychom napodobili přírodní proces. Druhý důvod výsadby kleče je směřování návštěvníků. Na Pančavské louce jsou historické cesty, které se už nepoužívají, nebo se používají jenom jako zimní cesty. To svádí turistu, aby se tam prošel. Ve chvíli, kdy vysadíme tři keře kleče na vstupu do cesty, zásadním způsobem omezíme vstup turisty a zároveň nebráníme zimnímu využití cesty, protože v zimě zde leží 2,5 m sněhu.

Spolupráce s polským Krkonošským parkem

- V říjnu 2011 jste obdrželi certifikát od Federace EUROPARC (Federace evropských přírodních a národních parků) jako potvrzení kvalitní přeshraniční spolupráce s polským Krkonošským národním parkem. Které oblasti vzájemné spolupráce byste vyzdvihl?

Harmonizace přístupu, to je nejzásadnější. V současnosti máme stejně postavené plány péče, tzn. pohled na péči o les a bezlesí, který donedávna ještě nebyl sjednocen, pohled na ochranu přírody jako takovou, na regionální rozvoj, turistiku. Spolupráce mezi námi a ředitelstvím polského NP je dennodenní. Zmiňoval jsem koncepci výzkumu. Jeden ze základních předpokladů, když se zadává výzkum na území Krkonoš, je, aby byl přeshraniční. Krajinný integrovaný plán rozvoje je také z podstaty plánován jako přeshraniční. Veškeré věci se uvažují v kontextu celých hor. Máme spoustu projektů, které řešíme v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce. V současnosti máme 11 společných přeshraničních projektů – 9 běžících a 2 jsou ve fázi závěrečného vypořádávání.

- Můžete ve stručnosti představit ty nejzajímavější projekty?

Zmíním rozvoj turistické infrastruktury. Na polské straně se vytváří kvalitní informační středisko z prostředků EU, u nás rekonstruujeme vrchlabskou klášterní zahradu, kde bude geoexpozice, rastrové záhony krkonošských rostlin. Chtěli bychom zpřístupnit i části naší záchranné stanice pro handicapovaná zvířata. Budujeme Krkonošské centrum environmentální výchovy a rekonstruujeme muzeum, kde plánujeme přírodovědnou expozici. To bude hlavní centrum, kde se lidé dozvědí téměř vše o Krkonoších. Společně se vzděláváme v polštině a v češtině. Máme společný projekt Krkonoše bez bariér, který je zaměřený na handicapované. Dále stojí za zmínku projekty Bezpečné Krkonoše I a Bezpečné Krkonoše II. V již ukončeném projektu Bezpečné Krkonoše I jsme spolupracovali s Horskou službou na proškolení našich pracovníků v poskytování první pomoci. Na základě spolupráce jsme se například domluvili na přesné šířce turistických cest v první zóně NP, o čemž se pořád diskutovalo. Mnohé z nich byly klečí téměř zarostlé. Dnes máme jasné parametry, jakým způsobem mají být tyto cesty prořezané, aby byly bezpečné a aby nebyla poškozovaná příroda. U projektu Bezpečné Krkonoše II jsme se spojili se složkami IZS a vytvořili jsme systém traumatologických bodů, ty jsou vyznačené přímo v terénu, kde je číslo (kód), a složka IZS tak má informace o tom, jak rychle se k vám dostane, jakým autem apod. V regionu se osvědčuje jedna věc, hrozně pomáhá, když spolu lidi mluví, není nic zázračnějšího. Když jste se ptala, co vyzdvihnout z česko-polské spolupráce, osobně bych zůstal u toho nejprimitivnějšího – to, že spolu mluvíme, pomáhá ve všech ostatních věcech.

- S polským národním parkem spolupracujete také na projektu návratu jedle do Krkonoš.

Tento projekt je zaměřen nejenom na jedli, ale na podporu druhové struktury a struktury založených lesů po imisní kalamitě. Projekt se zabývá také úpravou vodního režimu. Máme zdokumentováno, že už druhý rok po vytvoření přehrážek v místech, kde byly v porostech odvodňovací kanály, vegetace obsazuje obnažená místa. Projekt podporuje vytvoření biotopu pro tetřívka. Tetřívek je jeden ze zásadních a naturových druhů ptactva a v Krkonoších máme v podstatě jednu z posledních stabilních populací v republice.

Děkuji za rozhovor (9. 11. 2011)

Petra Kulhanová

Foto: Kamila Antošová,

archiv Správy KRNAP