Návrhy změn hospodaření ve Slezských Beskydech

Petr Čermák, Otakar Holuša

Od začátku tohoto století se v oblasti Slezských Beskyd na Lesní správě Jablunkov (východní část České republiky) začaly objevovat příznaky chřadnutí smrku ztepilého (Picea abies (L.) Karst.). Toto chřadnutí se projevuje několika příznaky: žloutnutí, defoliace, snížení radiálního přírůstu a odumírání jednotlivých stromů i skupin v různě starých porostech, v některých případech s uplatněním biotických mortalitních faktorů (václavky, lýkožrout smrkový, l. severský a l. lesklý), v dalších případech bez identifikovatelného mortalitního faktoru (viz LP 3/2009). Při současných a očekávaných klimatických změnách lze logicky očekávat, že se podobné epizody chřadnutí budou opakovat v dalších oblastech České republiky. Lesní hospodářství na tento jev bude muset nevyhnutelně reagovat. Pro zajištění trvalosti a bezpečnosti produkce lesa stejně jako pro zajištění plnění mimoprodukčních funkcí je již nyní nutné definovat a realizovat řadu adaptačních opatření.

Plošné úpravy půdního prostředí

Současný stav půdního prostředí je pro lesní porosty Beskyd zřejmým predispozičním stresorem.  Zásoba živin v půdě je v celé oblasti Beskyd dlouhodobě nízká, nedostatek bazických živin je doložen již minimálně od 80. let. Dlouhodobě jsou v půdě doloženy také vyšší obsahy síry. Půdní prostředí Beskyd je navíc výrazně heterogenní – i na malých územích se mohou střídat velmi vyhraněné půdní typy s výrazně diferencovanými trofickými podmínkami. Zásoby živin jsou sice obecně vyšší v nadložním humusu než v podložních horizontech, ve smrkových porostech je ovšem vzhledem k rozložení kořenů často patrné výraznější vyčerpání živin ze svrchních vrstev půdy (Šrámek et al. 2008).

Názory jednotlivých autorů na opatření směřující k plošné úpravě (tj. k hnojení a vápnění) takto ovlivněných půd se liší. Řada autorů konstatuje zvýšení obsahu Ca, Mg a eventuálně i P, K v půdě či v jehlicích smrku ztepilého na vápněných plochách ve srovnání s nevápněnými, a to s různým časovým odstupem od aplikace v různých evropských lokalitách včetně Beskyd (např. Irgeslev, Halbäcken, 1999; Bonneau et al. 2000; Rosberg et al. 2006; Kulhavý et al. 2009). Na druhou stranu některé studie z Německa (Huber et al. 2006a, 2006b) či Skandinávie (Nilsen, 2001; Sikström 1997, 2002, 2005) poukazují, že vápnění ve střednědobém či dlouhodobém měřítku nemělo žádný nebo mělo jen malý vliv na obsahy živin v jehlicích smrku nebo na jeho výživu jako takovou. Absence výraznějšího zlepšení půdních vlastností a kvality výživy byla zjištěna i při dlouhodobém pozorování (18 let) vápněných ploch v Moravskoslezských Beskydech (Vavříček, Betušová 1996).

Příznivý vliv vápnění na bazickou saturaci je často doprovázen nežádoucími dopady na dynamiku dusíku v kyselých půdách pod smrkovými porosty (Formánek, Vránová 2003). Krátkodobý, ale značně vysoký obsah Mg a „luxusní“ výživa s výrazným nepoměrem k obsahu draslíku mohou (vzhledem k významnému antagonismu tohoto dvojvalentního prvku) vést k nedostatečné výživě draslíkem (Vavříček 1998, 2001). Dále může také docházet k zrychlení rozkladu surového humusu. Z těchto důvodů je pak povzbuzen růst a rozvoj kořenového systému ve svrchních organických vrstvách na úkor spodnějších vrstev. Tento nesoulad se vzhledem k současné vyšší intenzitě působení klimatických stresorů může negativně projevit na zdravotním stavu vápněných porostů (Vavříček 2001). Tím pádem mohou porosty častěji a silněji reagovat na přísušky, výrazné změny teplot atd.

Rozhodování o případných úpravách půdního prostředí je problematické, je provázeno řadou nejistot a nutně musí vycházet v poměrně velké části ze subjektivního odhadu nejistých budoucích zisků na straně jedné a rizik na straně druhé. Autoři tohoto textu považují plošné zásahy do půdního prostředí ve Slezských Beskydech za rizikové.

Změny dřevinné skladby

Základem navrhovaných změn dřevinné skladby pro Slezské Beskydy, respektive šířeji pro celou přírodní lesní oblast 40 – Moravskoslezské Beskydy je snížení zastoupení smrku ztepilého. Primárně by se mělo počítat s tím, že smrk ztepilý bude ve 3. a 4. lesním vegetačním stupni (LVS) zcela chybět. Pro případný vznik kvalitního přirozeného zmlazení současných porostů v místech, kde je problematická obnova jiných dřevin, navrhujeme pro cílovou dřevinnou skladbu využít smrku ztepilého ve 4. LVS se zastoupením do 10 %. Pro 5. LVS navrhujeme zastoupení v rozmezí 10–20 %, v 6. LVS potom až do 50 % dle typu stanoviště (tj. edafické kategorie).

Je zřejmé, že bude nutné rozšířit spektrum druhové skladby dřevin. Větší počet druhů vytváří předpoklad pro širší uplatnění přírodních adaptačních procesů a tak i pro celkově vyšší odolnost porostů. V cílové skladbě by měly být zastoupeny tyto dřeviny: buk lesní, jedle bělokorá, dub letní (pouze 3.–4. LVS, se zohledněním změn klimatu možná i stávající 5. LVS), javor klen, javor mléč, jasan ztepilý, habr obecný (3.–4. LVS), třešeň ptačí (živná stanoviště 3.–4. LVS), jilm drsný (živná a obohacená stanoviště), jeřáb ptačí a v určité míře i bříza bělokorá či topol osika.

Otázkou zůstává, se kterými druhy pracovat jako hlavními porostotvornými dřevinami místo smrku ztepilého, a to zejména ve 4. a 5. LVS, kde bude zastoupení smrku ztepilého nejvíce sníženo. Vzhledem k vysoké reprodukční schopnosti i relativně široké ekologické valenci se logicky nabízí buk lesní. Pro úvahy o jeho zastoupení v cílové dřevinné skladbě je však třeba brát v úvahu možná rizika, která jsou s jeho pěstováním spojena při uvažovaných klimatických změnách. Patří mezi ně ohrožení patogeny typu hub rodu Phytophthora, nejisté změny růstu, konkurenční schopnosti i odolnosti buku lesního v podmínkách zvýšeného množství CO2 v ovzduší či možnost vyššího uplatnění některých, zejména savých škůdců v podmínkách změněného klimatu. Domníváme se, že přes tato rizika bude v hospodářských lesích (především z pěstebních důvodů) komplikované vyhnout se u buku lesního určitému navýšení jeho podílu v situaci, kdy bude znatelně redukováno zastoupení smrku ztepilého, a to i vzhledem k problematické obnově a odrůstání dalších dřevin tvořících navrhovanou cílovou skladbu (navíc i jejich reakce na klimatické změny je nejistá či komplikovaná). Navrhujeme proto zastoupení buku lesního v cílové dřevinné skladbě ve 4. LVS 20–50 % (dle stanoviště, na exponovaných stanovištích eventuálně až 60 %), v 5. LVS 10–40 % a v 6. LVS 10–30 %.

Obmýtí a obnovní doba smrku ztepilého

Dosavadní výzkumy naznačují, že ve změněných environmentálních podmínkách smrk ztepilý rychleji stárne. Smrky nad 60 let jsou navíc obecně více ohroženy biotickými škůdci a větrem. Snížení obmýtí má své důvody nejen pěstitelské či environmentální, ale také eko-nomické. Hanewinkel et al. (2010) ve svých modelových hodnoceních ekonomických dopadů na smrk ztepilý a buk lesní v podmínkách klimatické změny v jihozápad-ním Německu konstatují, že jako optimální se jeví pro obmýtí věk přibližně 80 let. Navrhujeme proto snížení obmýtí smrku ztepilého v rámcových směrnicích hospodaření cca o 10 až 20 let ve srovnání se současným stavem a dále možnost operativního snížení obmýtí dle stavu porostu až na 60 let. Vzhledem k cílové podobě následných porostů, kdy se počítá nejen s bohatší druhovou skladbou, ale pokud možno s bohatší vertikální i horizontální strukturou porostů, je žádoucí také prodloužení stávající obnovní doby (20–40 let dle stanoviště) porostů se smrkem ztepilým. Obnovní doba by měla být 30 až 40letá s možností v případě odůvodněné potřeby ji dále prodloužit.

Práce byla realizována s podporou projektu MSM 6215648902 „Les a dřevo“ a SP/2d1/93/07 „Czech Terra - adaptace uhlíkových deponií v krajině v kontextu globální změny“.

Seznam použité literatury je k dispozici u autora.

Autoři:

doc. Ing. Petr Čermák, Ph.D.

doc. Ing. Otakar Holuša, Ph.D.

Ústav ochrany lesů a myslivosti

LDF MENDELU v Brně

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.