Staré lesnické mapy

Rozhovor s Ivanem Ročkem

Les byl na mapách od počátku jejich existence zakreslován jako významný prvek. Již na počátku zobrazování zemského povrchu, i v těch nejjednodušších mapách, byly zaznamenávány lesy, zejména velké lesní celky.

Starým lesnickým mapám se již více než 20 let věnuje profesor Ivan Roček, který spolu s Petrem Fenclem z Národního zemědělského muzea v Praze (NZM) sestavil a publikoval několik zajímavých souborů starých map. Díky mezinárodním stykům profesora Ročka byly ve spolupráci s Petrem Fenclem staré české lesnické mapy vystaveny v roce 2011 také v Paříži, při příležitosti oslav výročí 250 let od založení Francouzské akademie zemědělství.

Staré lesnické mapy

- Kdy jste se začal o historii lesnických map zajímat?

Každý lesník by se měl zajímat o historii map lesa, protože bez znalosti historického vývoje lesa nemůže pochopit problémy současného lesního hospodářství. Mapy lesa, lesních porostů, jsou spolu s archivními údaji o lese, vynikajícím zdrojem poznání a pochopení mnohých problémů lesního hospodářství. Je ale také třeba zdůraznit nevšední půvab těchto grafických prací, které mají mimo hodnoty odborné a dokumentární také mimořádnou cenu uměleckou, estetickou. Jsou to začasto nádherná grafická díla svědčící o mimořádné úrovni dávných „měřičů“ a lesníků.

Můj zájem o staré mapy začal někdy před 50 lety, kdy jsem získal nádhernou mapu části Evropy a Asie z roku 1739.

Systematicky jsem se začal zabývat starými mapami po roce 1990. Začal jsem navštěvovat Národní archiv, kde jsem objevoval v mapové sbírce nádherné originály. Protože jsem s nimi chtěl pracovat, rozhodl jsem se pořídit jejich kopie. To ale nebylo vůbec jednoduché. Díky pochopení ÚHÚL jsem měl možnost zhotovit kopie na moderním xeroxu. Poznamenávám, že v té době byla digitalizace v naprostém počátku, a navíc práce s originály map starými často několik století nebyly jednoduché. Kromě toho samo zapůjčení originálu mapy ke kopírování bylo podle předpisů vázáno na nutnost, aby po celou dobu zápůjčky pracovník archivu dozíral na manipulaci s originálem mapy.

Měl jsem veliké štěstí, že pro studium starých map zaměřených na les a českou krajinu měl mimořádné pochopení tehdejší ekonomický náměstek ředitele ÚHÚL Petr Fencl. Díky jemu se podařila spolupráce s Vojenským zeměpisným ústavem v Praze a jeho zásluhou jsme mohli vydat v roce 2001 první soubor 12 starých map s podrobným komentářem (v češtině, angličtině a němčině). Soubor map jsme nazvali „Svědectví map“, protože ve starých mapách můžeme skutečně nacházet „svědectví“ a velmi četné doklady i poučení o vývoji naší krajiny. Vydání prvního svazku provázel velký zájem jak odborné, tak laické veřejnosti.

Na pobočce výroby a služeb ÚHÚL, kde se mimo jiné tehdy tiskly lesnické mapy pro celou ČR) se pak Petru Fenclovi podařilo vybudovat kvalitní skenovací pracoviště, a tak bylo možno postupně od kopií přejít k digitalizaci starých map. V rámci své práce v ÚHÚL zahájil Petr Fencl systematický průzkum ve všech Státních oblastních a Zemských archivech. Tento průzkum byl do roku 2006 prováděn pod hlavičkou ÚHÚL. Po zrušení odd. historických průzkumů nastoupil Petr Fencl jako kurátor v Národním zemědělském muzeu Praha a průzkumové práce a mapy byly převedeny do archivu NZM, kde dále probíhá průzkum nejrůznějších archivních zdrojů a digitalizovaní, sbírka map se stále rozšiřuje a podařilo se vydat další tři díly souboru starých map „Svědectví map“.

- Kterých map si nejvíce vážíte a proč?

My se zajímáme o zobrazování malých celků, mapy panství, revírů nebo polesí, ale někdy i daleko menších částí lesa. Samozřejmě nejatraktivnější jsou mapy rukopisné, to znamená mapy zhruba do poloviny osmnáctého století. Značné množství starých kartografických děl je provedeno jako panoramatické mapy. Ale i některé tištěné mapy z počátku století devatenáctého jsou velmi krásně zdobené, například vedutami. Součástí mnoha map jsou texty, které mají nejrůznější obsah – od vysvětlujícího popisu až po celý příběh. Například: „Stalo se toto vyměření a v mapu uvedení lesa odporného (sporného) až tak mezi paní hrabinkou z Thunů a paní hrabinkou Kýslovou činiti jest v přítomnosti pánů zřízených komisařů k spatření hranic a mezníků od Jejich Milosti Nejvyšších pánů úředníků zemských v Království ležícího z Soudu zemského většího deputýrovaných, 19. Maj léta 1659 Ode mne Samuele Glóbice z Bučiny, měřiče zemského při deskách zemských v Království Českém.“ To je mapa, která řeší vlastnický spor. Nebo na jiné mapě z roku 1676 řešící hraniční spor mezi majetkem města Strážnice a tehdejšími Uhry je latinsky sepsán v dolní polovině mapy celý protokol o vytyčování hranic. Orientační body a mezníky jsou označeny písmeny a čísly, u kterých jsou popisy, např. pod č. 14 se uvádí: „Osekaný strom s přilehlým velkým kamenem, kde chtějí Strážničtí se Skalickými položit mezníky. Uherský královský fiskus když uviděl kámen, protestoval, že prý nemá ani velikost, ani znaky hlavního kamene. Ze strany Strážnických je replikováno, že byl onen kámen od Uhrů via facti přenesen a rozbit, aby již na něm nebyla vidět znamení. Nabízí potvrzení svědky.“ Popis jednoho mezníku je vlastně celým příběhem.

Takových příkladů by bylo možno uvést velké množství. Mapy jsou popisovány česky, německy i latinsky, a často i směsí dvou či více jazyků.

Ale velmi krásné jsou i mapy, které řeší lesnické problémy. Ilustrují například začátek velkého rozšiřování smrku jako „ekonomicky výhodné“ dřeviny, nebo mapy, které se snaží zachytit informace potřebné pro lesní hospodáře, tj. věk porostu, hospodářský tvar nebo skladbu dřevin. Mám rád a obdivuji celý vývoj mapování nejen lesnického, ale spíše mapového zobrazování extravilánu, „venkovského prostoru“.

Velmi krásné kresby na starých mapách ukazují neobyčejnou zručnost a výtvarnou kulturu tvůrců těchto map. Někteří si dávali velmi záležet například na označování orientace mapy. Růžice vyznačující orientaci mapy vůči světovým stranám je mnohdy velmi umně konstruovaná, jindy označení sever nese andílek nebo alegorická postava atd. Na starých mapách nacházím stále nové pozoruhodnosti i krásná poučení.

Nejvíce si vážíme map znovu objevených a zachráněných. V archivech jsou tisíce lesnických map a map souvisejících s hospodařením v lese. Mnoho je jich bohužel v takovém stavu, nebo v tak velkých rozměrech, že je obtížné je studovat na badatelnách archivů. Poškozené mapy každou manipulací trpí a finanční prostředky pro restaurování jsou nedostačující. Právě digitalizace takových archiválií je jejich záchranou a možností zpřístupnění badatelské veřejnosti bez jejich dalšího poškození. Příkladem je jeden z nejkrásnějších krajinářských souborů Tomáškových map Čimelického panství, kde se jedná o velké formáty nástěnných map podlepených plátnem, stočené do rolí.

- Jaké jsou dnes hlavní zdroje starých lesnických map?

Jsou to především archivy – Národní archiv, Státní oblastní archivy, Moravský zemský archiv v Brně a Zemský archiv v Opavě, dále pak Okresní archivy a další, jako např. Archiv města Brna apod. Mapy najdeme také ve sbírkách Akademie věd, Archivu ČUZK, muzeí (včetně Národního muzea v Praze, Národního technického muzea a Národního zemědělského muzea), ale existuje také sbírka map Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy nebo u Kanonie premonstrátů v Nové Říši na Moravě, v neposlední řadě v soukromých sbír-kách.

Historie lesních a lesnických map

- Za jakými účely a kdy vznikaly první mapy a jak na nich byly původně zakreslovány lesy?

První mapy, na kterých byly zobrazovány lesy, rozhodně nebyly mapy lesnické. Les se na mapách zakresloval jednak jako významná součást krajiny, ale také jako poměrně stabilní, lokálně určený prvek. Les byl totiž obvykle na místech, která nebyla vhodná pro zemědělské obdělávání. Hranice lesa často nebyly jasné; je třeba si uvědomit, že do devatenáctého století (ba i do počátku století dvacátého) se v lese páslo a až do vzniku stabilního katastru se mnohde nedalo určit, kde začíná a končí les, jeho hranice byly dosti nejasné.

Samozřejmě není možné všechny mapy takto jednoznačně zařadit a také v časové ose posoudit. Hospodaření bylo na různých majetcích na rozdílné úrovni a vývoji nových poznatků.

Lesy na starších mapách byly označovány topografickými značkami „stromečků“ různých tvarů, ale jsou i případy schematického označení lesů jen zelenou barvou (např. na mapě Šumavy, resp. mapě hranic mezi biskupstvím pasovským a knížectvím Eggenber-ským, panstvími Krumlov a Vimperk od neznámého autora, zhotovená v 18. století). Stromečky znázorňující lesy mají nejrůznější tvary, někdy pro autora mapy typické.

- Kterou mapu by bylo možné označit za první skutečně lesnickou mapu?

Tento problém je úzce spojen s otázkou, kdy vlastně vzniklo lesnictví jako samostatný obor, anebo od které doby můžeme mluvit o vzniku lesního hospodářství. Obvykle jsou lesnické mapy spojovány se snahou trvalé udržitelnosti, s regulací těžeb, se zajištěním dostatku dříví i do budoucna.

Můžu uvést několik příkladů. V roce 1739 provedl Johan Georg Plansker první zařízení schwarzenberského panství Chýnov a mapy z tohoto elaborátu lze považovat za lesnické, i když nevykazují kartografické zpracování pozdějších map.

Mapa z roku 1755, kterou se přiděluje kus lesa (výměra cca 290 ha) uprostřed šumavských lesů pro potřeby skláře Tobiáše Adlera rozděluje celou přidělenou plochu na dvě části: zhruba jednu čtvrtinu (4 leče) určuje k přeměně na pole, louky a pastviny, ale zbytek (12 lečí) přiděleného lesa na mapě jasně označuje  „zum Wiederwachs“.

Na konci osmnáctého století František Haydemon (autor slavného spisu o dendro-metrii) na mapě hranických lesů (z roku 1779) zavádí topografické značky pro různé dřeviny, a dokonce různé značky pro různé věkové skupiny jednotlivých dřevin. Ke konci tohoto století se objevují mapové vyznačené těžební zásahy v jednotlivých částech lesa.

Jiný český lesník Jan Tomášek je autorem celé řady map (například z roku 1801 až 1803 mapy panství Čímelice, patřící tehdy rodu Mitroviců), které již nesou jasné znaky lesního hospodářství. Na mapách z této doby vidíme uplatňování lánové nebo staťové soustavy. Existují mapy s vyznačením tzv. mýtosvazů, mapy obor, jiné s vyznačením názvů jednotlivých částí lesa pro parforsní hony.

Teprve během 19. století se objevují mapy sloužící přímo provozu, složené na „kapesní formát“, často podlepené plátnem, mapy s barevným odlišením věkových tříd. Barevné odlišení věku porostů prošlo zajímavým vývojem, který jsme se snažili ukázat ve čtvrtém díle souboru Svědectví map.

- Daří se nalézt na mapách odpovídající měřítko, resp. jednotky, které by umožňovaly porovnat plochy zaznamenané na starých ma-pách s dnešním stavem?

I když na většině map jsou uvedena měřítka, nemusí to znamenat jednoduchá řešení. Je třeba si uvědomit, že metrická soustava byla zavedena v Rakousku až od roku 1876, a do té doby platily lokální jednotky. Šimon Podolský z Podolí, významný český měřič, sepsal měrné jednotky roku 1617, toto jeho dílo bylo vydáno dlouho po jeho smrti roku 1683. Ale často na mapách není uváděn kompletní název jednotky, která je použita a kterou můžeme nalézt v různých historických metrologiích.

Problém spočívá v určení používaných jednotek, pokud to není pod měřítkem napsáno. Jde o používání regionálních měr – např. sáhů délkových je 22, sáhů čtverečních 28 atd. Tedy pokud není napsáno například sáh vídeňský nebo pruský, je určení složitější.

Na mapách z konce 19. století jsou uvedena často měřítka dvě – staré i nové metrické.

- Jak se na mapách vyvíjelo vertikální znázornění terénu?

Terén se začal zobrazovat tzv. kopečkovou metodou (např. Globicova mapa Krkonoš 1668, ale také třeba Planskerovy mapy), později se na mapách lesů objevovalo šrafování, a to nejdříve jen vyznačování výrazných vertikálních rozdílů. Po prvním vojenském mapování se šrafování používá více. Izolinie výškopisu, tedy vrstevnice, se začaly ve větší míře v mapách objevovat až v první polovině 20. století. Výškopis byl přebírán z topogra-fických map a v mapách velkých měřítek příliš zahušťoval kresbu, proto v období po roce 1950 si ÚHÚL vyhotovil svůj redukovaný výškopis z topografických map. Samozřejmě se můžeme setkat s vrstevnicemi na mapách konce 19. století, ale na mapách malých měřítek jsou opět převzaty z topografických map, respektive lesnický detail je vkreslen do topografické mapy malého měřítka.

- Kdy se mapy začaly vytvářet na základě geodetických podkladů?

Měřický stůl je geodetická pomůcka, která je známa již v 16. století. Metodou měřického stolu byl až na malé výjimky změřen celý katastr v českých zemích. Na mnoha mapách z 18. století můžeme v parergonu (obrazová nebo grafická výzdoba, umísťovaná nejčastěji do rohů starých map) najít obrázek měřické stolu. Lze tedy dovozovat, že například ta konkrétní mapa byla zpracována na podkladě geodetického měření. Samozřejmě, že v době existence stabilního katastru a vojenského mapování byly tyto mapové podklady využívány také pro konstrukci lesních a lesnických map.

- Mohl byste stručně shrnout vývoj map z hlediska jejich přesnosti?

V roce 1949 vyšla publikace „Mapa královských lesů východních Krkonoš“ (autorů E. Flégl, K. Kuchař, O. Roubík), kde je porovnávána Globicova mapa Krkonoš z roku 1668 s mapou současnou. Přestože se tvrdí, že Globic ani celý terén nemohl v té době projít, odpovídá situace zobrazená na mapě skutečnosti, ale přesnost detailů polohopisu není příliš veliká; výškopis v té době nepadal v úvahu. Některé mapy zobrazující detaily, zvláště pak, když se jednalo o problémy majetkové nebo hraniční, byly dosti přesné. Na mnoha lesnických mapách jsou zobrazeny měřičské stoly či jiné měřičské přístroje a pomůcky, zřejmě také proto, aby se zdůraznila přesnost nebo skutečnost, že se jedná o výsledek měření. Ostatně na některých mapách jsou vysloveně uvedena dvě jména (zaměřil, kreslil), nebo jedno jméno (s poznámkou zaměřil a nakreslil). Byly provedeny podrobné studie přesnosti starých map, např. u Müllerovy mapy Čech (z roku 1720) která byla podrobena porovnávání a byla u ní konstatována značná přesnost. My jsme se studiem přesnosti starých map zatím detailně nezabývali.

Lesní i lesnické mapy jsou mapy velkých měřítek a jsou velmi přesné, v závislosti na době, kdy vznikaly. Většina map byla zpracována na základě geodetických terestrických měření.

Velmi zajímavé je srovnání starých map, i rukopisných se současným leteckým snímkem. Zatím jsme neprováděli georeference rukopisných map, ale snad se to podaří např. v zadání některé diplomové práce.

- Jak se postupně měnilo zobrazení lesních porostů a jak se určení dřevinné skladby, případně věkové skladby, vyvíjelo?

Zpočátku zejména v 18. století se objevovala snaha nějakými topografickými značkami zobrazovat dřeviny na mapě, někdy to bylo velmi realistické. František Haydemon, Jevišovický lesmistr a významný lesník, autor spisu pojednání o dendrometrii z roku 1779, se snažil vytvořit soubor topografických značek nejen pro různé dřeviny, ale dokonce s odlišením stáří. Tento systém použil i na mapách, které vytvořil, ale jeho návrh se neujal, protože byl příliš složitý a k vyřešení barevného odlišení věkové struktury porostů na mapách došlo až počátkem století dvacátého, ale spíše v jeho druhé polovině.

Začátky byly krušné, byla snaha do mapy vtělit grafickým způsobem co nejvíce informací o mapovaném lese. Existují spousty slepých cest tohoto vývoje, ale i to bylo užitečné a zachovalo se z tohoto období mnoho krásných map. Postupně se ujednotil směr znázornit na ploše věk porostu, ať už ve věkových třídách nebo stupních, a pro další údaje zpracovávat kromě mapy porostní také mapu hospodářskou a později těžební.

- Od kdy se píše historie map, které můžeme označit za lesnické provozní?

Jak jsem zmínil v předchozí odpovědi, o lesnických mapách můžeme hovořit zhruba od druhé poloviny devatenáctého století, ale různé náznaky můžeme pozorovat již dříve, a naopak skutečné provozní mapy, tak jak jsme na ně zvyklí dnes, se objevují až okolo poloviny století minulého.

Skutečné mapy lesnické provozní přinesla až Saská metoda, jsou to mapy se zákresem věkových tříd ve stupních šedi.

Prezentace starých lesnických map

- Vaše sbírky historických lesnických map se stávají známými nejen v České republice, ale i v zahraničí. Kde všude jste historické mapy vystavovali, a kde si je budou moci zájemci prohlédnout v budoucnosti?

První výstavy proběhly na Šumavě na Modravě v rámci Semináře o starých lesních mapách, dále v Muzeu Prachaticka a v Jiho-českém muzeu. Následovaly výstavy na Slovensku v Lesnickém muzeu ve Zvolenu a v Ústředním bánském archivu v Bánské Štiavnici. Další výstava proběhla s velkým úspěchem v sudetoněmeckém institutu v Mnicho-vě. Průběžně došlo k vydání čtyř dílů Svědectví map s lesnickou tématikou, poslední díl – Lesnické mapy vydalo NZM Praha v loňském roce a byl pokřtěn na lesnickém veletrhu Silva Regina 2012, kde také byly vystaveny všechny čtyři díly. V loňském roce jsme také obdrželi zvláštní ocenění České kartografické společnosti v soutěži Mapa roku 2010 za prezentaci starých lesních map. V současné době nás oslovilo Slovenské technické muzeum v Košicích se žádostí o vystavení map v Košicích a Bratislavě. Faxi-mile starých lesních map jsou také k vidění v Moravském kartografickém centru ve Velkých Opatovicích. V roce 2007 Petr Fencl realizoval expozici tohoto jediného geodetického a kartografického muzea v České republice. Protože se mu dostalo lesnického vzdělání, je dobře polovina exponátů tohoto muzea spojena s lesnickým mapováním. Na realizaci našich souborů Svědectví map se podílí také vědecký pracovník Národního archivu Praha Vladimír Waage, jehož historická a archivář-ská erudice nám velmi pomáhá.

Na pozvání Francouzské akademie zemědělské jsme upořádali dvě výstavy v Paříži - jednu v budově francouzského ministerstva zemědělství a druhou v budově Polytechnic-kého Institutu FCBA. Vernisáže se zúčastnila osobně velvyslankyně České republiky Marie Chatardová, která velice ocenila výstavu našich map i z hlediska propagace naší republiky. Pro výstavu v Paříži jsme připravili soubor 47 map, samozřejmě digitálních barevných kopií tištěných na plátně. Výstava originálů by byla nesmírně náročná na bezpečnostní opatření, a samozřejmě i pojištění. Pro podobnou výstavu v ČR by asi bylo vhodné upravit výběr map. Například jsme chtěli do souboru pro Francii zařadit několik map hory Říp, kterou máme na mapách před zalesněním (v 19. století) a po zalesnění okrašlovacím spolkem, ale pak jsme zjistili, že Říp jako náš český symbol by bylo nesmírně těžké cizincům krátce v popisce exponátu vysvětlit.

Snad se ještě letos uskuteční výstava na třetím místě, buď v Paříži, nebo v jejím okolí. Uskuteční se snad také výstava ve Švýcarsku (na Polytechnice v Curychu). Až přivezeme materiály z Francie, určitě se uskuteční výstavy i v České republice.

- Jak hodnotí expozici zahraniční návštěvníci?

Setkali jsme se jen se slovy obdivu a nadšení. Snad až někdy závistivě bylo konstatováno, že jinde v cizině tak dobře zpracovaný přehled vývoje lesnických map nemají. To zaznívalo zejména na květnové výstavě v Paříži, kdy výstavu map viděla celá řada reprezentantů akademií z celé Evropy.

- Jaká bude vaše další mapová sbírka?

Kolega Petr Fencl z NZM přišel s nápadem zpracovat a vydat staré vodohospodářské mapy, především mapy rybniční a plavební. Mně se tento nápad velmi líbí a začínáme na něm pracovat. Rybníky jsou zajímavý fenomén, dosti typicky český, vždyť velký podporovatel stavby rybníků byl už Karel IV.

Děkuji za odpovědi,

Jan Příhoda