ICP Forests, úroveň I – výsledky sledování v České republice v roce 2011

Petr Fabiánek, Kateřina Hellebrandová

Program ICP Forests – Mezinárodní kooperativní program sledování a vyhodnocování vlivu znečištění ovzduší na lesy je realizován pod záštitou Evropské hospodářské komise při OSN již od roku 1986. Jsou do něj zapojeny všechny evropské země společně s USA a Kanadou a je řízen Programovým koordinačním centrem (PCC) v Hamburku. V roce 2011 naplňoval tento program současně také cíle projektu FutMon programu LIVE plus Evropské komise. Hlavním cílem tohoto programu je monitorovat v evropských zemích stav lesa ovlivněný dlouhodobým působením znečištění ovzduší. Podle intenzity a plošného rozsahu tohoto monitorování se v tomto programu rozlišují dvě úrovně (úroveň I a II).

I. úroveň programu ICP Forests
I. úroveň programu ICP Forests v České republice představuje v současné době pravidelné šetření stavu lesa v systematické síti monitorovacích ploch základní sítě 16 × 16 km a vybraných ploch ze sítě 8 × 8 km v celkovém počtu 306 ploch. Tyto plochy jsou rozmístěny rovnoměrně podle lesnatosti po celém území České republiky. Plochy jsou umístěny v lesních porostech tak, aby dobře charakterizovaly dané stanovištní a porostní podmínky. V nadmořských výškách od 150 m do 1 100 m se hodnotí každým rokem 28 druhů lesních dřevin v různých věkových třídách. V roce 2011 bylo hodnoceno více než 11 tisíc stromů.
Zdravotní stav stromů je hodnocen podle úrovně defoliace, která je definována jako relativní ztráta asimilačního aparátu v koruně stromu v porovnání se zdravým stromem, rostoucím ve stejných porostních a stanovištních podmínkách. Je to ztráta, která je způsobena především vlivem nepříznivých změn prostředí lesních ekosystémů jako důsledku dlouhodobého a nadměrného znečištění ovzduší různými škodlivinami (SO2, NOx, O3, prachové částice aj.).

Vývoj defoliace u jehličnanů a listnáčů
U hospodářsky nejvýznamnějších jehličnatých druhů je vývoj defoliace u porostů starších než
59 let ve sledovaném období 1986–2011 charakterizován výrazně odlišnou dynamikou. V průběhu konce osmdesátých let došlo k prudkému nárůstu defoliace, v následujícím období devadesátých let tato dynamika vývoje defoliace výrazně poklesla a po roce 2000 následovaly jen velmi mírné změny. Ve sledovaném období 1986–2011 dosáhla průměrná hodnota defoliace smrku a borovice výrazného kulminačního bodu v roce 1992. Následovala stagnace, v roce 1996 průměrná defoliace těchto dřevin opět stoupla a dosáhla maximální hodnoty (smrk 33,9 %, borovice 38,3 %). V dalších letech následoval pokles a počínaje rokem 1999 defoliace velmi mírně stoupala až do roku 2009. Poslední dva roky vykazují mírný pokles defoliace, struktura hodnocení podle tříd defoliace je v roce 2011 nejvíce podobná výsledkům z roku 2006.
U listnáčů stejné věkové kategorie (porosty starší 59 let) je dlouhodobý vývoj defoliace v porovnání s jehličnany odlišný. Ve sledovaném období 1991–2011 dosáhla defoliace listnáčů nejvyšší úrovně v roce 1993 (průměrná defoliace dubu 43,0 % a buku 22,5 %), v dalších letech klesala až na nejnižší úroveň v roce 1998 (průměrná defoliace dubu 27,8 % a buku 14,6 %). Následoval zřetelný vzestup defoliace do roku 2000 a v dalším období až do roku 2011 defoliace starších listnáčů s nevýraznými výkyvy velmi mírně stoupá. Mezi jednotlivými druhy jsou výrazné rozdíly. Dub má z pohledu dlouhodobého vývoje větší rozkolísanost a vyšší úroveň defoliace než buk.
Mladší porosty (do 59 let) jehličnatých i listnatých dřevin dosahují v porovnání se staršími porosty všeobecně nižších hodnot defoliace. Nejvýraznější je tento rozdíl u smrku a naopak nejméně výrazný je u borovice. Mladší jehličnany (do 59 let) vykazují v dlouhodobém trendu nižší defoliaci než porosty mladších listnáčů. U starších porostů (starších 59 let) je toto srovnání opačné, starší jehličnany mají výrazně vyšší defoliaci než porosty starších listnáčů. Borovice má u obou věkových kategorií zásadní podíl na vyšším procentu defoliace za skupinu jehličnanů. V období let 1998–2008 defoliace (zastoupení třídy 2–4, defoliace >25–100 %) u mladších jehličnanů mírně stoupala, od roku 2009 ale zřetelně klesá (zastoupení třídy 2–4 pokleslo z 34,3 % v roce 2008 na 23,2 % v roce 2011 a současně zastoupení třídy 0, defoliace 0–10 %, stouplo z 31,7 % v roce 2008 na 48,0 % v roce 2011). U stejné věkové kategorie listnáčů byl ve stejném období dlouhodobý pokles zastoupení třídy 0 (defoliace 0–10 %) výraznější, z 53,3 % v roce 1998 pokleslo na 17,7 % v roce 2008. Příznivá změna počínaje rokem 2009 má však rozkolísané meziroční hodnoty defoliace.

Výsledky sledování defoliace v roce 2011
U starší věkové kategorie jehličnanů (porosty 60leté a starší) nebyla v roce 2011 zaznamenána žádná výrazná změna ve vývoji celkové defoliace v porovnání s minulým rokem. K výrazným změnám nedošlo ani u jednotlivých druhů dřevin v této věkové kategorii. Ve vývoji celkové defoliace v mladší věkové kategorii jehličnanů (porosty do 59 let) byl v roce 2011 v porovnání s minulým rokem zaznamenán velmi mírný pokles, zastoupení defoliace ve třídě 0 mírně stouplo při poklesu zastoupení ve třídě 1. Tento mírný pokles defoliace se vyskytl u všech sledovaných hlavních jehličnatých druhů (Picea abies, Abies alba a Larix decidua) kromě borovice (Pinus sylvestris), u které je patrný již několik let mírný vzestupný trend defoliace.
Ve vývoji celkové defoliace listnáčů ve starší věkové kategorii (porosty 60leté a starší) nedošlo, podobně jako u stejné věkové kategorie jehličnanů, k žádné výrazné změně. Z jednotlivých druhů bylo zaznamenáno mírné zvýšení defoliace pouze u buku (Fagus sylvatica) mírným poklesem zastoupení defoliace ve třídě 1 při současném zvýšení zastoupení ve třídě 2. U mladších listnáčů (porosty do 59 let) došlo, podobně jako u stejné věkové kategorie jehličnanů, k mírnému poklesu celkové defoliace. Zastoupení ve třídě defoliace 0 stouplo z 21,0 % v roce 2010 na
28,3 % v roce 2011 při současném poklesu zastoupení ve třídách 1 a 2. Na této pozitivní změně u mladších listnáčů měla největší podíl méně zastoupená dřevina bříza (Betula pendula), u které velmi výrazně stouplo zastoupení defoliace ve třídě 0.
Na začátku vegetačního období roku 2011, během května, byly některé porosty (především bukové) ve fázi rašení poškozeny ve značném rozsahu pozdním mrazem. Následné rašení z proventivních (spících) pupenů v mnoha případech již nedokázalo nahradit ztrátu asimilačního aparátu v plném rozsahu. Na regeneraci poškozených korun měla nepříznivý vliv také nevyváženost průběhu počasí (poměr teploty a srážkového úhrnu). V porovnání s dlouhodobým normálem byly průměrné měsíční teploty ve vegetačním období většinou nadprůměrné (v dubnu odchylka +3,2 °C), podprůměrné byly pouze v 7. a 10. měsíci, a to velmi mírně. Průměrný měsíční úhrn srážek byl při tomto srovnání naopak většinou podprůměrný (nejméně v dubnu 74 %), nadprůměrný byl pouze v 7. a 10. měsíci.

Shrnutí
U emisí hlavních znečišťujících látek (tuhé látky, SO2, NOx, CO, VOC, NH3) nebyla v uplynulých deseti letech zaznamenána žádná výrazná změna, celkové emise většiny těchto látek dlouhodobě přes určité výkyvy mírně klesají, emise tuhých látek a NH3 vykazují setrvalý stav. Přestože imisní zátěž výrazně poklesla již v polovině 80. let, lesní porosty stále vykazují vysokou míru defoliace, která patří mezi nejvyšší v porovnání s ostatními evropskými zeměmi. Zpožděná reakce lesních porostů na pozitivní změny prostředí se projevila výrazným poklesem dynamiky vývoje defoliace v polovině 90. let. Pozitivní změny ve struktuře defoliace v letech 2010–2011 u starších jehličnatých porostů, které lze považovat za nejlepší indikátor vlivu imisní zátěže na zdravotní stav lesních porostů, nelze prozatím považovat za jednoznačný obrat v dosavadním dlouhodobém vývoji defoliace.

Autoři:
Ing. Petr Fabiánek,
Mgr. Kateřina Hellebrandová, Ph.D.
VÚLHM, v.v.i.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: Petr Fabiánek