Archiv časopisu Lesnická práce

Pavel Šamonil

Typologické systémy uplatňované až dosud na našem území lze bez výjimky začlenit pod širší koncept potenciální vegetace, v tomto případě aplikovaný skrze ekosystémovou klasifikaci – systém Zlatníkův, spoléhající zejména na diagnostickou hodnotu bylinného patra; Mezery-Mráze-Samka preferující diagnostiku půd i na ně navazující systémy Málka a Plívy-Průši, byly bohatě diskutovány v předchozích Lesnických pracích. Podle práce Tüxena (1956), která je pro celý koncept stěžejní, mají být mapována konkurenčně nejzdatnější společenstva vyskytující se v daném regionu, která odpovídají příslušným stanovištním podmínkám. Přestože definice byla později mírně modifikována, její ústřední myšlenka se nezměnila (viz Kowarik 1987, Härdte 1995). Při typologickém mapování člověkem pozměněných ekosystémů se využívá analogie, nejlépe s pralesovitými porosty. Ty jsou pro konkrétní stanovištní podmínky vlastně obrazem závěrečného, klimaxového lesa.

Jiří Viewegh

Typologický systém ÚHÚL – pod tímto názvem znají všichni lesníci klasifikaci lesů v ČR. Jeho významní představitelé Eduard Průša (1921–2002) a Karel Plíva (1922–2011) sice vytvořili základní a dodnes neměnné principy, ale nikdy nebránili jeho dalším modifikacím. Byli si vědomi, že neměnný klasifikační systém se stává dogmatem a vlastně i počátkem jeho zániku. Byli si vědomi toho, že v přírodě není nic neměnné, vše se neustále vyvíjí a že klasifikace vegetace je lidskou snahou vše třídit a vytvářet nějaké systémy. Současně jim bylo jasné, že klasifikace lesní vegetace, která byla několik tisíc let vykořisťována člověkem, nemůže vykazovat ustálená lesní společenstva.

Jiří Smejkal

Antropogenně ovlivněné a změněné lokality se jeví zdánlivě jako okrajová záležitost, ale data Statistické ročenky životního prostředí 2010 poskytují jiný obraz. V České republice bylo v roce 2009 dotčeno těžbou 57 340 ha, z toho je v Moravskoslezském kraji 35 %, v Ústeckém 31 % a v Karlovarském kraji 12 %. V ČR je 11 500 ha rozpracovaných rekultivací, 20 412 ha dokončených rekultivací, z toho v roce 2009 1 101 ha. Největší podíl dokončených rekultivací v ČR je v Ústeckém kraji – 53 % z celostátního objemu, a je zde i největší podíl rozpracovaných rekultivací – 50 %. Podíl lesnických rekultivací na celkové ploše rekultivací je 41 %, ale s útlumem zemědělské výroby jejich podíl stoupá.

Zdeněk Domes

Lesy ČR vytvořily v roce 2011 hospodářský výsledek ve výši 5,275 mld. Kč před zdaněním. V přepočtu na 1 ha lesní půdy se jedná o částku 3 937 Kč (o 1 579 Kč více než roce 2010). Pro srovnání: Rakouské státní lesy (ÖBF AG) vytvořily v roce 2011 před zdaněním a před odvodem tzv. Fruchtgenussentgelt, srovnatelný hospodářský výsledek ve výši 2 991 Kč/ha (při přepočtu na průměrnou těžbu 5,98 m3/ha lesní půdy u LČR a při průměrném kursu 24,50 Kč za 1 euro), srovnatelný hospodářský výsledek Bavorských státních lesů (Bayerische Staatforsten) činil v hospodářském roce 2010/2011 1 887 Kč/ha.

Jaromír Vašíček

Tržby za vytěžené dříví jsou stále, a to i přes všechny diskuse o významných mimoprodukčních funkcích poskytovaných lesy, hlavním zdrojem příjmů vlastníků lesů. Objem vytěženého dříví je předmětem mnoha zkoumání a diskusí. ÚHÚL by rád po roční přestávce k těmto debatám přispěl řečí čísel.

Rozhovor s Petrem Skočdopolem, ředitelem divize Lipník nad Bečvou VLS ČR, s.p.

Divize Lipník nad Bečvou je, jako celá severní Morava, postižena odumíráním porostů následkem dlouhodobého sucha a působení václavky a lýkožrouta severského. Jak probíhá hospodaření na divizi s několika nej – nejbohatší, s největšími výrobními úkoly a největším počtem zaměstnanců v uvedených podmínkách, přináší následující rozhovor.

Vážení čtenáři a přátelé Lesnické práce,

Veřejností, a to nejen lesnickou, hýbe téma, které stojí za to, abychom se jím zabývali s veškerou vážností. Je to snaha o vyhlášení Národního parku Křivoklátsko.
Kdyby to bylo k smíchu, tak by bylo možné konstatovat jako ve Švejkovi: „Tak nám zase chtějí udělat Národní park, paní Müllerová...“, ale ono to bohužel k smíchu není.