Cílový hospodářský soubor versus typ vývoje Lesa

Hospodářská úprava lesů u nás používá metodu věkových stupňů (HÚL-VS) a tzv. (cílový) hospodářský soubor ((C) HS). V národních parcích je ministerstvem životního prostředí prosazována hospodářská úprava lesů metodou provozní inventarizace (HÚL-PI), kde figuruje tzv. typ vývoje lesa (TVL). Někdy poněkud zavádějící situace ohledně pojmů a obsahu a některé zkušenosti a problémy z praxe používání CHS (HS) a TVL vedly k napsání tohoto článku.

CHS a TVL mají zcela shodný základ

Především je nutno velmi zdůraznit, že jak cílový hospodářský soubor (CHS), tak typ vývoje lesa (TVL) jsou v našich podmínkách jen různě nastavenou agre­gací jednotek lesnické typologie (LT). Zatímco agregace jednotek LT do CHS je dána vyhláškou 83/96 Sb., agregace jednotek LT do TVL je zatím volným novotvořením při aplikaci (HÚL-PI) v národních parcích. Pokud se však po­díváme na dosud vytvořené TVL v jed­notlivých národních parcích, je hned patrná snaha o určité sběrné agregace podobné CHS. Je to pochopitelné a logické, odpo­vídá to naší tradici stanovištního pojetí pozměněných lesních ekosystémů – ale popořádku.

Pojem cílový hospodářský soubor (CHS) je nelogickým reliktem z doby, kdy označoval např. smrkové hospodář­ství kyselých stanovišť vyšších poloh. Ve vyhlášce 83/96 Sb. zůstalo pak už jen např. hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh. A že by cílem bylo hospo­dářství kyselých stanovišť? Paradoxně, když přidáme porostní typ, nazýváme to hospodářským souborem (HS) bez slova cílový, a přitom tam by to slovo teprve mohlo mít logiku. CHS vznikl postupně z pojmu hospodářský soubor lesních typů (HSLT), který se dosud používá na Slovensku. Přidáním porostního typu k HSLT se pak jednotka dříve nazývala provozním souborem (PS). Jak předcho­zí PS, tak i současný HS se z praktických (provozních) důvodů pochopitelně pod­řizuje do značné míry porostnímu typu a funkčnímu zaměření, a aby nevznikalo mnoho jednotek s malými plochami, vět­šina HS jsou sběrné, provozně účelové jednotky, kde kmenový CHS více či méně ztrácí svůj stanovištní původ. A protože v metodě HÚL-VS dochází při rozdělení porostních skupin k dalšímu zjednodušení, je pak pochopitelně infor­mace o stanovištních poměrech porost­ních skupin v LHP/LHO zkreslená a dosti různorodá.

Pojem typ vývoje lesa (TVL) k nám byl infiltrován z německého prostředí (Waldentwicklungstyp), přičemž v pů­vodním pojetí sám o sobě představuje určitou kompilaci stavu porostů s před­stavou, kam by dané porosty měly smě­řovat. To, že u nás je i TVL postaven v podstatě na stanovištním podkladě, tedy rovněž na agregaci jednotek LT, jen potvrzuje stanovištní tradici u nás. Sna­ha převzít od německých sousedů metodu hospodářské úpravy ve strukturně boha­tých lesích v případě nakládání s lesy v národních parcích je pochopitelná právě především z titulu způsobu základního rozdělení porostů na stanovištním zákla­dě (pod rouškou TVL) a zjednodušeného věkového členění. Dlužno však dodat, že i v metodě HÚL-VS lze nastavit sta­novištní prioritu a bohatě strukturované lesy popsat s pomocí etáží očíslovaných např. pořadově, jak umožňuje vyhláška 84/96 Sb.

Nevýhody CHS v praktickém použití

Je třeba připomenout, že skladba a struktura hospodářských souborů (HS) se tvoří u každého zařizovaného LHP, ale i LHO zvlášť, a to ještě při každé ob­nově LHP/O trochu jinak. Podstatnou roli vedle plošného zastoupení jednotli­vých stanovišť (v podobě jednotek LT) hraje zastoupení jednotlivých porostních typů na různých stanovištích a konečně i funkční zaměření jednotlivých porostů. Z hlediska stanovištního (CHS) pak vznikají různě kombinované sběrné HS, u kterých pokud použijeme kmenový CHS (první dvojčíslí) pro informaci o stanovištním určení, dostaneme se úpl­ně někam jinam – viz obr. 1. Proto je po­měrně obvyklá praxe, že např. procento a výčet dřevin MZD (melioračních a zpevňujících dřevin) se odvozuje přímo podle jednotek LT bez ohledu na zařaze­ní do konkrétních HS v rámci zařizova­ného celku. Pokud totiž odvozujeme podíl a výčet MZD podle konkrétního výsledné­ho sběrného HS podle přiřazovací tabulky daného zařizovaného celku, nepostihu­jeme stanovištní určení původních CHS. Lze to snadno zjistit, porovnáme-li v po­rostní skupině číslo HS a jednotek LT. Na obr. 1 je ukázka CHS odvozeného z HS uvedených v porostních skupinách, zatímco na obr. 2 je znázorněno zařazení do CHS přesně podle mapy jednotky LT bez ohledu na porosty. Tento rozdíl by­chom téměř eliminovali, pokud bychom použili z porostních skupin pouze jed­notku LT a tu zařadili do správného („vyhláškového“) CHS nezávisle na po­rostním HS.

Není to žádná fikce. Pokud např. chtě­jí Lesy ČR, s.p., provádět srovnatelné analýzy a kontroly podílů a výčtů MZD v různých organizačních jednotkách či na konkrétní porosty, jde to jedině přes jednotku LT uvedenou v popisu porostu, nikoli podle tamtéž uvedeného HS (CHS).

U některých krajů pak dokonce dochá­zí v dotacích na obnovu lesa k absurdi­tám, kdy používaný program porovnává u porostní skupiny jednotku LT s HS, a pokud to nesedí, dotaci úředníci ne­schválí, přestože z hlediska jednotky LT by bylo na dotaci oprávnění.

Východiska

Jestli bude i v budoucnu HÚL-PI omeze­na jen na národní parky a další chráněná území, či se bude šířit do ostatních lesů, není tolik podstatné jako to, co bude jednotně povinné uvádět za informace v popisu po­rostních skupin. Způsob vytváření skladby a struktury TVL v jednotlivých národních parcích se příliš neliší od způsobu vytváření CHS v zařizovacích celcích. Rovněž jsou čas­to pro malou plochu a pro zjednodušení do jednoho TVL namíchány zcela odlišné jed­notky LT – především pak nepříznivých stanovišť – ochranných lesů (např. 5J – jil­mová javořina spolu se 7Z – zakrslá buková smrčina apod). Nebo například CHS obsa­hující pojem „exponovaná stanoviště“ u nás představují pouze informaci o tom, že se jedná buď o svah nad 41%, nebo o kameni­tost mezi 50–80%, nebo oboje najednou, nic více, nic méně. Fakt, že takto specificky vy­mezený soubor stanovišť byl pasován na úro­veň TVL např. při tvorbě TVL v KRNAP, jen dotvrzuje skutečnost podobného vnímá­ní CHS a TVL v našich poměrech.

Nesporným faktem pak stále zůstává, že bez ohledu na metodu HÚL a způsob rozdě­lení lesa je nezbytné, aby se v nejmenších jednotkách rozdělení lesa vždy objevila informace o jednotce LT, protože jedině tak lze analyzovat lesy ve vztahu ke stanovišti a v rámci celé ČR. Jedině na bázi jednotek LT by měly být postaveny politika mini­málního podílu MZD (přirozené dřevinné skladby), dotační politika apod.

V tab. 1 je uveden přehled tzv. stanovišt­ních souborů (soubor stanovišť), ze kterých se u nás odvozují CHS a TVL. Právě pojem stanovištní soubor (soubor stanovišť) v na­šem prostředí nejlépe vystihuje podstatu jak CHS, tak TVL. Zavedený pojem hospodář­ský soubor by zůstal po přidání porostního typu a funkčního zaměření ke stanovištnímu souboru, který by nahradil pojem CHS a ne­pletlo by se jako dosud používání pojmů CHS a HS. Dokonce by se po obsahové stránce nic nestalo, pokud bychom pojem stanovištní soubor použili v našem prostředí místo TVL.

Pokud TVL (např. podle tab. 1) vymezíme způsobem, tak jak je vymezen CHS z mapy jednotek LT na obr. 2, dostaneme podkladovou mapu TVL pro tvorbu po­rostů ve smyslu HÚL-PI pro celou ČR jednotně, najednou a hned.

Autor: Ing. Miroslav Mikeska, Ph.D., Katedra pěstování lesa FLD ČZU v Praze, ÚHÚL E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.