LESS po roce insolvence

Rozhovor s Janem Mičánkem

V říjnu roku 2012 se holding LESS a jeho klíčové součásti, lesnický LESS & FOREST a dřevařský LESS & TIMBER, dostaly do úpadku. Redakce Lesnické práce se po roce insolvenčního procesu rozhodla oslovit majitele holdingu LESS Jana Mičánka s žádostí o rekapitulaci a aktuální informace.

- Zrekapitulujte prosím situaci holdingu LESS a společností LESS & FOREST a LESS & TIMBER po roce insolvenčního řízení.

Především jsme nepočítali s tím, že bude in­solvence trvat tak dlouho. Dnes máme za sebou rok práce, nepřeberně jednání, museli jsme se naučit spousty nových věcí týkajících se insol­venčního zákona a mnoha souvisejících práv­ních předpisů. Museli jsme se také naučit chápat naši firmu z úplně jiné pozice, než jsme byli zvyklí, a to byla velmi těžká věc. Firma stále zaměstnává zhruba 700 lidí a vleklost insolvence nepřispívá k jejich jistotě. Bohužel ani v tuto chvíli nejsme schopni přesně odhad­nout, jak dlouho to ještě bude trvat, i když všichni doufáme, že do konce roku bude jasno.

V tuto chvíli se nacházíme v procesu předložení reorganizačních plánů a očeká­vání schůzí věřitelů, které zřejmě proběhnou v průběhu říjnu a které by měly rozhodnout o realizaci předložených projektu. LESS a.s. je již v konkurzu.

- Měl jsem za to, že banky reorgani­zaci pozastavily.

Banky nic nepozastavily. Pouze v případě firmy LESS & FOREST jsme požádali o od­klad termínu schůze věřitelů, tak abychom mohli do projektu zapracovat další připo­mínky věřitelů a tím výrazně posílit pravdě­podobnost jeho schválení.

- Rozhodnutí schůze věřitelů bude definitivní?

I když věřitelé schválí reorganizační plán, mají ti, kteří nebudou souhlasit, možnost se odvolat k Vrchnímu soudu.

- Co konkrétního vás čeká v souvislos­ti s reorganizací společnosti LESS & FO­REST?

Základním krokem je vklad fungujících částí podniku do nové společnosti, která by měla sloužit jako transportér zdravé části k novému investorovi. To se v případě LESS & FOREST týká zejména lesních školek, do­pravy s kamiony na dřevo, lesních závodů s těžebními stroji a personálem obsluhujícím zakázky v lese, samozřejmě i smluv s doda­vateli, odběrateli, a zapodstatových pohledá­vek a závazků. Tato část podniku vložená do společnosti Nový Forest byla nabídnuta investorům ve výběrovém řízení, s jediným kritériem nejvyšší nabídnuté ceny. Vítězem výběrového řízení se stal Agrofert.

Ostatní majetek, který nebyl zahrnut do společnosti Nový Forest (např. některé nemovitosti, pozemky, pohledávky, ale také soudní spory) bude postupně prodán a vý­nos bude rozdělen věřitelům. Až bude tento proces ukončen, půjde firma LESS & FO­REST do likvidace.

- A co vás čeká v souvislosti s reorga­nizací společnosti LESS & TiMbER?

U LESS & TIMBER proběhlo výběrové řízení, které si řídil věřitelský výbor. Vý­běrové řízení zatím nesplnilo očekávání, neboť k dnešku není k dispozici žádná zá­vazná nabídka.

- Čím si nezájem o LESS & TIMBER vysvětlujete?

Je to čerstvá informace, kterou nechci v tuto chvíli hodnotit, protože já jsem s in­vestory nejednal, to byl úkol poradce vybra­ného věřitelským výborem.

- Byla v tomto výběrovém řízení sta­novena minimální nabídková cena?

Myslím si, že nebyla, ale nevím, jak přes­ně vypadalo zadání věřitelského výboru pro prodejního poradce.

- Co vás na průběhu insolvenčního řízení nejvíc překvapilo?

Myslím, že nebudu přehánět, když řek­nu, že jsme touto situací byli všichni za­skočeni a chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovali v tomto pro nás novém a ne­známém prostředí.

Průběh takto velkých a komplikovaných insolvencí, a my jsme největší insolvencí loňského roku, trpí tím, že v ČR není zatím dostatek zkušeností a precedentů. To se týká všech zúčastněných, a to poradenských fi­rem, advokátních kanceláří, zaměstnanců bank, ale i insolvenčních správců a soudů. Jsem laik, ale jsem přesvědčen, že ani le­gislativa, která je k dispozici, není v opti­málním stavu.

Podle našich informací je v zemích, které mají dlouhou a nepřetržitou podnikatel­skou tradici, průběh podobných případů rychlý a relativně hladký. Zástupci zaintere­sovaných subjektů se obrazně řečeno sejdou u jednoho stolu a umí rychle pojmenovat zá­jmy, srozumitelně a otevřeně je předložit ostatním a všichni společně tyto zájmy hodnotí, váží a hledají kompromisy. Pracu­jí především s dlouhodobou zkušeností, která říká, že prodlužování tohoto procesu stojí hodně peněz všechny věřitele. Z delší­ho procesu profitují pouze ti, kteří se insol­vencemi zabývají profesně, to znamená, že delší dobu posílají faktury.

Odhaduji, že kdyby tomu tak bylo i v ČR, mohl být i náš komplikovaný případ za šest měsíců dokončen. My jsme spolu s našimi poradci takhle celou věc připravovali a je pro mne velkým zklamáním, že se to nepo­dařilo. Znamenalo by to nejen dramatické snížení nákladů insolvenčního procesu v řádech desítek milionů korun, ale i rych­lejší uspokojení věřitelů a pro nás, kteří tu věc prožíváme, ušetření nervů a sil.

- V souvislosti s aktuálním děním okolo dolu Paskov mne napadá, proč jste v kritické situaci před insolvencí nepožá­dali o pomoc stát?

Hledali jsme řešení až u premiéra této země. Problémy se netýkaly pouze firmy LESS, ale většiny lesnických firem. Ale pro­tože naši situaci zavinil stát, je dovolávání se státní pomoci poměrně absurdní postup. Naši firmu zlikvidovaly Lesy ČR, tedy stát. Dnes držíme posudky nezávislých znalců, které to jednoznačně potvrzují.

- Pokud se vám nepodaří banky pře­svědčit o reorganizačním řešení, potom přijde na řadu konkurs. Myslíte si, že tak mohou věřitelé získat víc peněz?

Konkurz v žádném případě nebude pro věřitele výhodnější, naopak. Například po­kud by se konkurz na LESS & TIMBER dotkl i LESS & ENERGY, bude to mít fa­tální dopady. Tato společnost by přišla o zelené bonusy, o licenci a z fungující elektrárny se stane hromada šrotu. V přípa­dě konkurzu by také došlo k ukončení exis­tujících smluv a ke ztrátě zakázek atd.

- Podle České spořitelny je smlouva o prodeji Nového Forestu výhodná pouze pro budoucího majitele – Agrofert. Tato si­tuace může navozovat dojem, že insolvence byla od počátku takto plánována...

To je nesmysl. Stačí použít selský rozum, a je zřejmé, že to tak být ani nemohlo. Nedo­vedu si představit, že by Andrej Babiš vzal 300 milionů a vyhodil je oknem, aby si při­pravil lepší pozici pro následující insolvenci. Protože v tuto chvíli je naprosto zřejmé, že tyto peníze nedostane nikdy zpět. Opticky může vítězství Agrofertu ve výběrovém ří­zení na prodej Nového Forestu vypadat po­dezřele, ale je třeba si uvědomit, že prodáváme části LESS & FOREST, které jsou určeny k obsluze zakázek (školky, doprava, harves­tory). Tento majetek může efektivně sloužit investorovi pouze tehdy, pokud disponuje dostatečným objemem lesnických zakázek. V ČR je maximálně pět firem, které by do­kázaly celý Nový Forest převzít, jenomže by také na to musely mít peníze. Ale my všichni víme, že lesnické firmy peníze nemají, pro­tože všechny peníze, které měly, jsou dnes na účtech Lesů ČR. Proto jsme byli rádi, že se našli alespoň dva investoři (Agrofert a LST Trhanov).

- Vy jste si půjčil 300 milionů od An­dreje babiše v době, kdy bylo zřejmé, že pa­trně nedojde k významné změně parametrů spolupráce mezi LČR a lesnickými firma-mi – proč jste vlastně tenhle krok udělal?

Na to byste se měl zeptat spíše Andreje Babiše. V té době to podle mého názoru ni­komu zřejmé nebylo. Dnes je snadné být chytrý. Byl jsem hluboce přesvědčen, že okrádání firem už nemůže dál pokračovat a že vedení Lesů ČR nemůže dál porušovat smlouvy. O tom, že za celou věcí nebyl žád­ný kalkul, svědčí fakt, že jsem za uvedenou půjčku převzal osobní záruku. Kdyby byla pravda to, co naznačujete, tak bych to samo­zřejmě nikdy neudělal. LESS v té době ne­byl předlužená firma. My jsme se dostali do insolvence kvůli tomu, že nás LČR po­stupně připravily o tolik peněz, že jsme ne­byli schopni udržet cash flow. Jenom příběh zneužité indexace cen dříví nás stál čtvrt mi­liardy korun. Půjčka od Agrofertu měla tedy dvojí důvod: doplnění cash flow, ale protože jsme byli v té době velmi daleko v jednání o vstupu AGF do firmy LESS, měla tato půjčka uklidnit banky a jejich oprávněné obavy. Jinými slovy, měla nám umožnit zís­kat čas pro vyřešení naší situace. Jak je však bohužel dnes zřejmé, ani tyto peníze nám nakonec nepomohly.

- Často se v sektoru objevují domněnky, že celý proces insolvence LESS mohl být s Agrofertem předem domluvený nebo dokonce za tímto účelem iniciovaný. Na­hrává tomu i historie bývalého ředitele Lesů ČR Svatopluka Sýkory, který dříve pracoval pro Andreje Babiše, ale i zájem Agrofertu vstoupit do podnikání v les­nicko-dřevařském sektoru v ČR.

K tomu mohu říci pouze to, že taková úvaha nemá logiku, protože ředitel Sýkora se choval zcela autonomně, z jeho kroků to bylo naprosto zřejmé a myslím, že to takto viděla celá lesnická veřejnost

- Takže plně důvěřujete Andreji Ba­bišovi?

Já jsem díky průběhu událostí za posled­ní tři roky získal možnost Andreje Babiše poznat docela zblízka. Absolvovali jsme spolu desítky jednání. Vzhledem k našim povahám, naší společné československé minulosti, jsme se nezabývali vždy pouze podnikatelskými tématy. Bavili jsme se i o osobních věcech, rodině, naší osobní historii v podnikání a podobně.

Nejsem si jist, zda veřejnost, která se k Babišovi často vyjadřuje, má dost infor­mací o začátcích jeho podnikání.

Babiš totiž nic neprivatizoval, ať už pří­mou privatizací nebo prostřednictvím kupónových privatizací, on všechno koupil. Patří do kategorie lidí, kteří byli v devadesá­tých letech připraveni -uměl jazyky, měl zku­šenosti se zahraničním obchodem a byl ve správnou chvíli na správném místě. Začal od píky, ale byl úspěšný, protože rozuměl tomu, co chtěl dělat. Věděl, jak se to dělá, a především se mu podařilo přesvědčit banky, aby mu důvěřovaly, a podařilo se mu získat úvěry na investice. V té době bylo na trhu hodně příležitostí a on se orientoval na obory, kterým rozuměl. Ten chlap nabyl majetek le­gální cestou, díky vlastním schopnostem. Dnes zaměstnává tisíce lidí a na rozdíl od mnohých jiných platí daně v České repub­lice. To je velký rozdíl oproti miliardářům, kteří zbohatli v lepším případě na privatizaci státního majetku nebo v horším případě pro­střednictvím korupce a okrádání státu.

- Myslíte, že jeho vstup do politiky může být pro občany přínosem? Vždyť na mnoha politických rozhodnutích bude záviset i prosperita jeho firem.

Tohle je věc, kterou mohu hodnotit na základě své osobní zkušenosti. Proto vím a dám krk za to, že Babiš vstupuje do politiky opravdu proto, že chce něco zlepšit. To, zda to dělá šikovně nebo neši­kovně, jestli bude nebo nebude úspěšný, je jiná věc. Zajisté to nedělá proto, aby mohl od někoho inkasovat úplatky, nebo je někomu dávat, aby něco získal. To je srandovní před­stava. To by se musel v ČR prodávat každý rok dvakrát ČEZ, aby mu to stálo za úvahu.

K tomu bych rád podotkl ještě jednu drob­nost: není člověka, co je na světě 50 let, kte­rý by se mohl ohlédnout zpět a prohlásit, že na všechno, co kdy udělal, může být hrdý. Každý z nás někdy někde někomu tu poblil koberec, tu se vyspal s paní, se kterou neměl, nebo provedl jinou blbost. Rozhodující je, jak jsme s těmito průšvihy dokázali vypo­řádat, jak jsme je řešili.

- Není ale váš pohled na Andreje babiše ovlivněn také tím, že mu dlužíte 300 milionů?

Jasně, to se nabízí a je to legitimní námit­ka. Půjčil jsem si 200 milionů, ale zbytek vznikl kvůli konzumovaným garancím, kte­ré Agrofert poskytl na naše zakázky u Lesů ČR. O půjčce jsem již mluvil, takže jenom dodám, že Andrej Babiš mi nikdy neřekl: „Ty sviňáku, připravil jsi mě o peníze,“ a měl k tomu mnoho příležitostí. Já samozřejmě tento závazek cítím velmi naléhavě, protože je to můj osobní finanční, ale i morální záva­zek. Nikdy mu 300 milionů nevrátím, protože je pravděpodobně už nevydělám. Samozřej­mě byl bych rád, kdybych dostal příležitost mu to nějakým přiměřeným způsobem opla­tit. Až budu mít volné ruce pro rozhodování o tom, co udělám s tím krátkým zbytkem své­ho života, bude mít můj závazek k Babišovi jedno z významných míst. Ale tento můj osobní závazek nemá a nemůže mít vliv na probíhající insolvenční proces firmy LESS. Během uplynulého roku se o tom mohl každý zúčastněný přesvědčit.

- Jak vidíte budoucnost insolvenčního procesu?

Já si přeji jedinou věc, aby všichni naši věřitelé dostali zpět všechny své peníze. Udělám pro to maximum. Aktuálně může­me udělat vše pro to, aby se prodal veškerý majetek co nejlépe. Dalším úkolem je doře­šení sporů s LČR.

Ale ať už to dopadne jakkoli, já musím až do smrti žít s tím, že díky mně přišli lidé o peníze, o svůj majetek a v některých přípa­dech se kvůli tomu dostali do zásadních po­tíží. Můžu chodit po světě a stokrát vykládat, že jsem to já ani LESS nezavinil, ale co je to platné – oni o ty peníze přišli. Neuplyne den, abych na to nemyslel, protože jde i o pocit zodpovědnosti vůči zaměstnancům, obchod­ním partnerům a mnoha dalším.

Až budu tak starej, že mi bude všechno jed­no, tak si spolu někdy sedneme a povyprávím vám, jak korupce zasahovala velké nadnárod­ní firmy, banky a jejich zaměstnance, státní úředníky na všech úrovních, velký státní fir-my, politiku a tak dále. Ale teď mne to nebaví.

Děkuji za rozhovor (24. 9. 2013), Jan Příhoda