Úvodník 8/2011

Doc. RNDr. Jakub Hruška, CSc.

Vážení čtenáři,

úvodník v tomto čísle našeho časopisu bych rád začal malou hádankou: čím je pro myslivost významný 25. červenec, který nedávno minul? Napovím, že nejde o den, kdy se narodil či zemřel některý z významných mysliveckých odborníků, ani o zahájení doby lovu některého z druhů lovné zvěře. Dobrá, prozradím odpověď: jde o termín, do něhož je třeba odevzdat plány lovu drobné zvěře. Tak praví vyhláška o mysliveckém plánování č. 553/2004 Sb. Tyto plány je nutné připravit na základě sčítání, přičemž každý, kdo se zabývá biologií drobné zvěře i na zcela amatérské úrovni (jako autor těchto řádků), ví, že plánovat počty nenarozené a „neviditelné“ zvěře je absurdní. Sčítat zvěř v lánech kukuřice, řepky, obilí, řepy a slunečnice? Před sklizní, před suchým, či naopak deštivým vrcholem léta? Před podmítkami, které v mžiku promění strniště v hladovou poušť? Těžko se lze více vysmát znalostem biologie. Například Oldřich Kučera ve své knize Umělý chov zajíce na str. 140 uvádí: „Z uvedeného dále vyplývá důležitost co možná nejodpovědněji provedeného sčítání zvěře k 31. 8., popř. k 15. 10.“ O 25. červenci se nezmiňuje.

Odbornou literaturou či selským rozumem se však tvůrci vyhlášky zřejmě příliš nezabývali. Přesto se mi ani po mnoha letech „aplikace“ tohoto nesmyslu nepodařilo dopátrat jediného dobrého důvodu, proč by se měl lov zajíce a bažanta plánovat v době, kdy ještě nejméně třetina mladých zajíců není na světě a všechna kritická místa přežívání mláďat jsou ještě před nimi. Pravda, jistou odpověď mi poskytl jeden z vrcholných představitelů ČMMJ, který argumentoval tím, že v červenci je třeba „naplánovat lov holubů a kachen, a aby nemuseli myslivečtí hospodáři chodit s výkazy dvakrát a nebyli příliš zatěžováni administrativou, dělá se to najednou“. Tak tedy nejsou zatěžováni administrativou, zato jsme ale všichni zatíženi neuvěřitelným odborným diletantismem. V tomto duchu se nesla i odpověď onoho funkcionáře: „Ale vždyť si to přece mohou (myslivečtí hospodáři) do honů změnit.“ Je mi trapné pokládat následující otázku, ale musím to udělat: Proč by to dělali? Je-li jim přikázán nesmysl, jistě si o tom myslí své, ale nebudou se obtěžovat o nějaké změny žádat. Dobře vědí, že chce-li po nich někdo sčítat nenarozenou zvěř uprostřed lánů kukuřice, pak ho asi jejich reálné odhady úlovku drobné zvěře vůbec nezajímají. Jinak si totiž onen 25. červenec neumím vysvětlit. Myslivečtí hospodáři i pracovníci státní správy si na dotaz, co si myslí o termínu 25. července, buď poklepou na čelo, nebo se shovívavě pousmějí: „To si někdo na ministerstvu vymyslel, ale nám to nevadí, my si to stejně uděláme, jak potřebujeme. Když uvidíme, že je zvěře málo, lovit nebudeme, a pokud jí bude dost, tak holt do výkazu všechno nenapíšeme.“ Ano, tak to lze jistě udělat. Ale vznáší se tu, alespoň pro autora těchto řádků, důležitá otázka: Má to celé vůbec nějaký smysl? Proč si lžeme do kapsy a tváříme se, že v červenci je možné sčítat drobnou zvěř? To se opravdu nenajde jediný z kompetentních úředníků, který by tento nesmysl uvedl na správnou míru? Zatím se od roku 2004 nenašel, asi má nějakou důležitější práci. Každý červenec to tak vrtá hlavou zřejmě jen mně a několika dalším kverulantům. Nerad si zvykám na diletantství.

Přeji pěkný zbytek léta.

Svět myslivosti na Facebooku