STARÉ ZLATÉ ČASY

Lov ondater na rybnících v jižních Čechách

Bylo to počátkem února r. 1926, když vstoupil jsem do společnosti pronájmu honitby s několika Pražáky v krajině západně od Tábora. Mimo polní a lesní, byla zde též honba vodní. Zajev si za sněhové a mrazivé pohody s jedním pánem ze společnosti do nové honitby, shledal jsem tuto v zuboženém stavu, potřebující úplného šetření zajíců, nového zazvěření koroptvemi a bažanty a pak radikálního zamezení rozšířeného pytláctví v celém okolí. Přibrav ještě jednoho hajného, bydlícího o samotě na kraji lesa, najal jsem si u téhož byt, do kteréhož jsem se hned nastěhoval. Za 14 dní jsme měli honitbu z části vyčistěnu od škodné a pytláků a já věnoval nyní pozornost dvěma velkým obecním rybníkům, na jichž ledové pokrývce mezi zbylým rákosím bylo asi 20 kupek 1 metr vysokých, pozůstávajících z nahromaděného rákosí, kořenů a puškvorce. Podle těchto zásobníků jsem předpokládal velké množství ondater v obou rybnících. 

Měl jsem dříve častěji příležitost střeliti ojedinělou ondatru na potoku nebo malé řece, ale v takovém množství, jako zde se vyskytly, to mně bylo novinkou. Dle vyprávění hajného a obyvatel městyse, jehož honitba byla, měl dřívější léta výtěžek odstřelu ondater krýti polovičku nájmu a byl jsem tedy zvědav na objevení se krys probouzením se jara.
Koncem února dostavilo se oteplení, ledová pokrývka pomalu mizela a ondatry počaly se objevovati. Jarní doba páření teplou pohodou nastala, ondatry opustily nevlídné nory na březích a jezdily brázdíce rybník o plané vodě, a to hlavně samci, hledající své družky. Však toto zajímavé rejdění konalo se pouze za noci mezi 9. až 11. hodinou, a proto s toužebností jsme čekali na měsíční svit. Než měsíček nám jasněji mohl na ten vodní cirkus posvítiti, činili jsme zatím ve dne přípravy na březích rybníka úpravou náležitých krytů pro střelce.
Též hlavně našich pušek jsme seřídili pro noční střelbu, opatřivše si kolem mušky z obou stran po bílém korálku na černé gumě. Za náboj připravili jsme si broky č. 6 a 8. Za klidného jasného večera zasedli jsme si já, můj společník a oba hajní o 8. hod. večerní na svá stanoviště k rybníku a očekávali "brázdění" ondater, které se na stříbrném povrchu hladiny při svitu měsíce krásně vyjímalo. Neseděli jsme ani půl hodiny, když pod mým, 3 m od kraje rybníka vzdáleným krytem se hladina vodní mírně rozvlnila, znamení to, že ondatra opustila pod vodou svou noru a co nevidět objeví se na povrch hladiny. Připraviv se k výstřelu, očekávám brzký výnor ondatry, který také v 15 m ode mne nastal, a krysa, majíc čtvrtinu svého tílka s hlavou nad vodou vynořenu, brázdila dosti rychle směrem k rákosí. Rychle zalíciv na hlavu ondatry, dám první ránu v tiché únorové noci. Broky rozčeří hladinu a pozoruji, že svůj cíl dobře zastihly, neboť ondatra počala sebou jako kapr na mělčině mrskati, kroužíc při tom v malém okruhu a po dvou minutách zůstala klidně na hladině ležeti. Kdybych byl ondatru snad chybil neb postřelil, tak se ihned po ráně ponoří a pluje pod vodou tak daleko, jak dlouho vydrží, až zmizí buď v rákosí, neb noře. Po mé ráně počala čilá střelba také mých sousedů a tak jsme se bavili do 11 hod. vystřílevše 16 ran při úlovku 8 ondater. Brázdění ondater již v tu dobu ustalo, hajní pomocí loďky a síťky sebrali střelené ondatry na rybníce a my jsme šli s uspokojením domů. Druhý den opakovali jsme čekání a střelili 6 ondater. Třetí den byl nejšťastnější při úlovku 11 ondater, a to při ranním čekání od 4 do 6 hod. přede dnem. Čtvrtý den bylo velice větrno a nedalo se pro velké vlny na rybníce nic dělat. Pátý den bylo opět klidněji a vypravili jsme se ke druhému, čtvrt hodiny od prvého vzdálenému rybníku, na kterém jsme ulovili 4 ondatry.
Když jsme příští dny pozorovali, že krysy jsou přestrašeny střelbou a že brázdí v úctyhodné vzdálenosti od břehů, zkusili jsme čekati na loďce v rákosí umístěné, avšak pokus se nezdařil. K obveselení nás všech střelil můj společník omylem místo ondatry 2 kg kapra. Jelikož měsíček nám počal vykazovati službu a my chtěli do Prahy se vrátiti alespoň s jedním malým kožíškem z ondater, políčili jsme 3 Grellova talířová železa, davše za vnadidlo mrkev a kedlubny, a umístivše tato na plovoucí prkno k rákosovým boudám (kupkám). Na tento způsob chytili jsme ještě 6 ondater, tedy celkem 35 kusů, z nichž některé byly značné velikosti a všechny pěkné v kožišině.
J. G., Stráž myslivosti č. 2, ročník VIII. (1930)

Měsíc hladu, liščí, sviničar*) a králičí
Tíhou zimy ubitá příroda šlehá ostrými větry, svítí zamrzlými kalužemi a omrzlými mezemi, pod nimiž s námahou hledají vyhublé koroptvičky ztracená zrníčka. Nekonečné bílé pláně, prorvané černí vysokých lesů, vydechují těžce prosbu do chladné klenby svého okolí o seslání hřejivých paprsků životodárného sluníčka. Ustrašená, hladová a mrazy prokřehlá zvěř volá o milosrdenství v hodině dvanácté. Prosba je úpěnlivá, vždyť zajíc a koroptev stojí za stodolou a odkládají svou přirozenou plachost, bažant se prodírá k podsněžnímu osení, jelen, srnčí, černá, muflon stojí v závětří milosrdné houštinky a čekají, až se jim dobře povědomý obrys starostlivého hajného někde zastaví a ozve se zatroubení nebo dutý poklep na střechu zimního zásypu, aby mohla všechna zvěř hájemství nasytit své vychladlé útroby.
A přece je měsíc hladu často již i měsícem první spásy, měsícem oživujících paprsků, které jakoby kouzelným proutkem zbaví v lese jižní svahy, stráně, meze, závětrná zátiší sněžného příkrovu, aby svým miláčkům poskytly po dlouhých týdnech zas první zelenou travičku, měkkou kůru jívy, či dokonce její první kvetoucí kočičky.
Pozorující lovec vidí na průsecích radostné poskakování králíků, mihne se v houštině liška, stane s podivem nad změnou na srncově palici a počítá stav zvěře, aby zjistil, kolik zdravých kusů po vražedné zimě mu zůstalo v revíru; koncem února najde někdy i shozený již paroh, jehož lahodnou kostní hmotu tak rádi ohryzují lesní hlodavci. A kde mají černé rytíře, tam sledují jeho rodinu, podobně jako vážné stádo muflonů a daňků.
Rok myslivců končí!
Co vám říci, chaso myslivecká? Radostným rozevřením paží chtěl bych vám, lovci, honci, myslivci, a všem dobrým lidem poděkovat za vše, co jste v mysliveckém roce vykonali pro ochranu a řádný výkon myslivosti!
Z knihy lesmistra Františka Vodičky "Zvěř a myslivost ve světle věků" (1948)
*) Tak nazývají únor v Jugoslávii.

Myslivecká pozvání
V únoru zpravidla končí myslivecké zábavy a plesy, takže jsem se rozhodl věnovat aktuální výběr pohlednic pozvánkám na různé myslivecké akce. Připojenými pozvánkami se však vrátíme ještě o několik měsíců do časů honů. Těm je věnována více než polovina a můžeme na nich vidět výjevy související s lovem. Pozvánky se týkaly buď lovu konkrétního druhu zvěře, nebo byly univerzální. Na druhé straně pozvánky bylo většinou místo pro adresu a vylepení známky. Další pozvánka je zajímavá tím, že kromě místa pro uvedení adresáta a pokynů týkajících se lovu obsahuje i základní pravidla, která by se měla na honu dodržovat. Zpravidla se tomu říkávalo desatero, ale na připojené pozvánce je uvedeno dvakrát tolik zásad. Poslední tři pozvánky jsou věnovány lesnickým a mysliveckým plesům, poslední je pozváním na přehlídku trofejí.
Připravil ing. Jiří Dort

Svět myslivosti na Facebooku