O daňčí zvěři

 

{mosimage}

00HON

O daňčí zvěři

Ing. Karel Klusák

Chov daňčí zvěře se stal v posledních letech velmi významnou součástí české myslivosti, obliba daňků u našich myslivců stále stoupá. Na jaké úrovni je chov daňka evropského v našich podmínkách?

Daňčí zvěř byla na naše území introdukována v polovině 15. století a byl chována v oborách patřících šlechtě. Ještě v první polovině minulého století se pohlíželo na daňčí zvěř jako na zvěř čistě oborní, jejíž chov a lov byl záležitostí „horních deseti tisíc“. Pro převažující část myslivců byla daňčí zvěř nedostupná, a nutno říci, že většina z nich o ni neměla zájem. Po druhé světové válce se však postupně situace změnila a v současné době získává daňčí zvěř větší oblibu, a to jak pro trofeje, tak pro dobrou přizpůsobivost ve volných honitbách.

KOLIK MÁME DAŇČÍ ZVĚŘE?

Početní stav daňčí zvěře v našich honitbách lze nejlépe posoudit podle hlášeného lovu ve statistických výkazech. V letech 1924-1937 se u nás roční odstřel daňčí zvěře pohyboval v rozmezí 1200 až 1800 ks. V té době byla téměř veškerá daňčí zvěř chována v oborách. Kromě několika státních obor (např. Lány) patřila většina těchto chovů majetkově silným soukromým subjektům.

Druhá světová válka velmi negativně poznamenala stavy daňčí zvěře. Ke konci války a těsně po ní docházelo k poškozování oplocení obor, zvěř z nich unikala do volnosti a zpravidla byla hned lovena v okolních honitbách. Docházelo i k pytláctví v oborách. Postupně však narůstaly stavy zvěře a její odstřel, ze 463 ks v r. 1948 na 1135 ks v r. 1960, 1620 ks v r. 1970, 1877 ks v r. 1980, 5044 ks v r. 1990 a 9651 ks v r. 2000. Od té doby se již výrazně nezvyšuje a po mírném poklesu v r. 2002 na 8390 ks a následném nárůstu v r. 2003 na 8647 ks dosáhl v r. 2004 9335 kusů a v r. 2005 rekordních 10 049 kusů. Z uvedených výsledků lovu lze odvodit, že sčítané jarní kmenové stavy daňčí zvěře se po r. 2000 stabilizovaly a pohybují se v rozmezí 24 000 až 26 000 ks oproti hlášeným 20 000 ks a normovaným jarním kmenovým stavům 14 200 ks. K tomu je nutno uvést, že část daňčí zvěře je sčítána a lovena i mimo bonitované honitby pro daňčí zvěř. To však zdaleka nezpůsobuje rozdíl mezi normovanými a sčítanými stavy. Stejně jako je tomu u všech ostatních druhů spárkaté zvěře je nemalá část daňčí zvěře ve sčítání nevědomky nebo úmyslně zatajována.

V období let 1960-2000 došlo přibližně ke zdvojnásobení oborní plochy věnované chovu daňčí zvěře a ve volných honitbách se 3,5krát zvýšila bonitovaná plocha pro daňčí zvěř. Zejména v období od r. 1990 do 1. 7. 2002 byly intenzivně zakládány nové obory. Vznik nových oborních chovů byl  v té době benevolentně povolován bez ohledu na jejich výměru. Do nabytí platnosti nového zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. bylo evidováno 27 obor o rozloze do 20 ha (z toho sedm s výměrou do 10 ha). Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., který platí od 1. 7. 2002, stanovil pro nově zakládané obory minimální výměru 50 ha, bez ohledu na chované druhy zvěře.

Pro zhodnocení chovu daňčí zvěře porovnávám dvě období: 1976-1990 a 1991-2004. Jsou přibližně stejně dlouhá, v každém z nich byly uspořádány čtyři celostátní výstavy trofejí s mezinárodní účastí, na nichž hodnotila trofeje mezinárodní hodnotitelská komise. Období se však liší politickým uspořádáním našeho státu, což mělo dopad na provoz myslivosti.

V letech 1976-1990 se stanovené normované stavy daňčí zvěře pohybovaly v rozmezí 4600-7744 ks, přičemž přibližně 50 % zvěře bylo chováno v oborách. V průběhu 14 let (1991-2004) vzrostly normované stavy až na 14 231 ks, z nichž opět přibližně 50 % připadá na obory. Odstřel v oborách v období 1976-1990 činil 50 % z celkového odstřelu daňčí zvěře, v posledních letech je to kolem 30 %, což koresponduje s nárůstem bonitované plochy pro daňčí zvěř ve volných honitbách.

V 80. letech minulého století docházelo k živelnému zazvěřování daňčí zvěří, a to především ve společenstevních honitbách. Zazvěřování se dělo nejen vysazováním zvěře, ale též jejím rozšiřováním z již existujících daňčích honiteb do dalších. Rozšíření daňčí zvěře a zvýšení jejích stavů zatím nepůsobí vážnější škody v lesním hospodářství a zemědělství, kromě případů, kdy lesní porosty v konkrétní honitbě jsou nevhodného druhového složení – převažuje v nich smrk. Dobrou mysliveckou péčí o zvěř lze poškozování lesních porostů daňčí zvěří snížit.

V současné době tedy máme daňčí zvěře nebývalé množství. To však není nic výjimečného, ke zvyšování početnosti daňka evropského dochází i v ostatních evropských státech.

Jak je to S kvalitou daňčí zvěře?

V předválečném období ještě nebyl tak rozvinut kult trofeje. První mezinárodní výstava, na níž byly poprvé použity exaktní hodnotitelské metody CIC, se konala až v r. 1937 v Berlíně. Do té doby se hodnocení trofejí provádělo okulárně, spíše jen odhadem než přesným měřením. U daňčích trofejí byl kladen důraz hlavně na dobře vytvořené lopaty s kvalitním krajkováním. Síla trofeje – obvody lodyh, jejich délka a obvody růží – byla spíše podružná. Soutěživost lovců o zlaté medaile a rekordní trofeje se plně rozvinula až v poválečném období souběžně s rozvojem lovecké turistiky, zvláště po první poválečné světové výstavě myslivosti v Budapešti v r. 1971. Soutěživost o rekordní trofeje se rozvíjela také mezi uživateli honiteb, zvláště obor, neboť rekordní trofeje a zlaté medaile byly nejlepší reklamou pro poplatkové lovce. V dalším hodnocení uvádím pouze trofeje, které byly oficiálně hodnoceny hodnotitelskou komisí delegovanou CIC.

Naše výstavy trofejí

V r. 1976 se konala naše první „Celostátní výstava loveckých trofejí s mezinárodní účastí České Budějovice 1976“, pořádaná pod záštitou CIC. Hodnotitelská komise CIC se skládala z odborníků ze sedmi států, takže toto hodnocení trofejí má oficiální platnost (výstavy v Brně v letech 1965 a 1971 se neuskutečnily pod patronací CIC, takže hodnocení trofejí není oficiálně platné). Také všechny naše další celostátní výstavy splňovaly podmínky pro oficiální mezinárodní hodnocení CIC. Jen ve stručnosti: jde o výstavy v Nitře v r. 1980, v Brně v r. 1985, v Nitře v r. 1990, v Českých Budějovicích v r. 1993, v Lysé nad Labem v r. 1996 a v Lysé nad Labem pod názvem Natura viva v letech 2000 a 2005. Z uvedených výstav uvádím přehledné tabulky výsledků hodnocení. Hodnocení chovu daňčí zvěře jsem rozdělil podle obor a volných honiteb. Obory jsem hodnotil jednotlivě, volné honitby podle okresů, v nichž leží.

Obory

Obora je podle zákona č. 449/2001 Sb. druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným. Náklady na postavení obory, její údržbu, provoz a samozřejmě pronájem jsou velmi vysoké, takže oborní chov je veden především v zájmu ekonomiky. Hlavním příjmem obory jsou poplatkové lovy. Poplatky za odstřel rychle stoupají s bodovou hodnotou trofeje a obecně lze říci, že obora, která pravidelně neprodukuje „medailové trofeje“, nemůže ekonomicky obstát. Proto je nutné obory hodnotit pod tímto zorným úhlem. Trofeje z obor by měly být vedeny v katalozích výstav odděleně od trofejí z volných honiteb a na přehlídkách trofejí by měly být vystaveny zvlášť. 

Tab. 1 zahrnuje výsledky výstav z období 1976-1990. Limity pro přidělení medailí do výstavy Nitra 1980 včetně byly pro bronzovou medaili 165,00-174,99 a pro stříbrnou 175,00-179,99 b. CIC. V tabulce jsou trofeje zařazeny podle současných limitů (bronzová medaile 160,00-169,99 b. CIC, stříbrná 170,00-179,99 b. CIC, zlatá 180,00 b. CIC a více). V tabulkách je rovněž uvedena hodnota nejsilnější trofeje výstavy a název obory, z níž trofej pochází. Tab. 2 uvádí tytéž údaje za výstavy pořádané v letech 1993-2005, přičemž je zachováno stejné obsahové členění. V tab. 3 je uvedeno pořadí obor za období 1976-1990, v tab. 4 za období 1993-2005. Pořadí obor je sestaveno podle systému: nejsilnější trofej, počet zlatých medailí, počet všech medailí.

Z připojených tabulek je patrné, že v prvním období (1976-1990) byla nejlepší oborou obora Soutok, a to jak rekordní trofejí, tak počtem zlatých medailí i celkovým počtem všech medailí. Nutno dodat, že na výstavě Nitra 1980 byly hodnoceny též shozy daňka ze Soutoku, nalezené v r. 1979. Dosáhly hodnoty 216,86 b. CIC, což by trofej o této hodnotě zařadilo v r. 1980 na třetí místo ve světovém žebříčku nejsilnějších daňčích trofejí. Obora Soutok je naší největší oborou s velmi výhodným porostním složením a bohatým zastoupením pastevních ploch. Daňčí zvěř byla do tohoto oborního chovu získána z obory Březka v r. 1956 (Joch 2003). Historicky první dvě naše daňčí trofeje s hodnotou přes 200 b. CIC pocházejí právě ze Soutoku z let 1971 a 1975. Lze říci, že soutocká daňčí zvěř byla v té době nejvyšší kvality. Škoda jen, že kvůli přezvěření obory jelení, daňčí a černou zvěří v 80. letech produkce silných trofejí dále nevzrůstala. V té době produkovalo zlaté trofeje pouze 13 obor (tab. 3). Další trofejí přes 200 b. CIC byla trofej z obory Březka, hodnocená na světové výstavě v Plovdivu v r. 1981 – 200,19 b. CIC (měla být, ale nebyla uvedena v katalogu Brno 1985). V oborách Slezské Rudoltice a Títěž se projevily první výsledky importovaných daňků z Maďarska.

Druhé období (1993-2005) je charakteristické vysokým nárůstem kmenových stavů daňčí zvěře, a to jak v oborách, tak ve volných honitbách. Na mezinárodních přehlídkách trofejí  došlo ke značnému nárůstu bodových hodnot trofejí, takže zatímco do r. 1990 máme pouze dvě obory a celkem tři trofeje nad 200 b. CIC, v dalších 15 letech je to již 25 obor s 46 trofejemi nad 200 b. CIC (jsou započteny tři trofeje z obory Termanec, hodnocené mezinárodní komisí CIC ad hoc v Židlochovicích v letech 1995 a 1994 v hodnotách 224,18, 210,92 a 205,41 b. CIC, které měly být uvedeny v katalogu Lysá nad Labem 1996). Na poslední výstavě v Lysé nad Labem v r. 2005 bylo 29 trofejí nad 200 b. CIC. Trofeje pocházely ze 16 obor.

Porovnáme-li jednotlivé obory v obou obdobích, lze říci, že se dalo očekávat, že obory, v nichž dosáhly trofeje v prvním období nad 190 b. CIC, budou v druhém období produkovat trofeje nad 200 b. CIC. To však z osmi obor splnilo pouze pět. Za očekáváním zůstala především do té doby nejlepší obora Soutok, dále obory Kralice a obora Slezské Rudoltice. Do čela se dostaly nové obory: Podčejk (původně Bezno), Poodří, Žďárka, Chlumek, Vlkov, Studánka, Kopidlno a Volský žlab, které dosáhly daňčích trofejí již přes 210 b. CIC. Z historických obor vynikla především Stará obora, která se na poslední výstavě v Lysé nad Labem (2005) prezentovala vynikající kolekcí 17 zlatých trofejí, s čtyřmi trofejemi nad 200 b. CIC, včetně svého rekordu 208,18 b. CIC. (Poznámka k tabulce: obora Práče /uživatel JZD Práče/ sice existovala de facto, avšak úředně jako obora nebyla uznána, proto není uvedena její výměra).

Co nejvíce ovlivňuje dobré výsledky chovů daňčí zvěře?

Při hodnocení chovu daňčí zvěře nelze nevěnovat pozornost faktorům, které jej ovlivňují.

A) Přírodní podmínky – jako kritérium se nejvíce uplatňuje nadmořská výška, délka vegetačního období, složení lesních porostů a zastoupení luk a pastvin. Za nejvhodnější se považují polohy do nadmořské výšky 300 m s délkou vegetačního období 160-190 dní a s listnatými lesy s převahou dubu. Podmíněně vhodné jsou polohy v nadmořské výšce 300-500 m v oblastech s délkou vegetačního období 140-160 dní, se smíšenými lesy se zastoupením 40 % listnáčů a s podrostem. Málo vhodné jsou polohy v nadmořské výšce 500-700 m, s délkou vegetačního období 120-140 dní a převážně jehličnatými porosty. Podíl luk a pastvin by měl být nad 15 % výměry.

B) Lidský faktor - uplatňuje se: 1. genetika, 2. výživa, 3. zdravotní stav a 4. selekce kmenového stavu.

1. Genetika - v r. 1972 rozhodli v zájmu urychlení zlepšení kvality daňčí zvěře naši přední odborníci na spárkatou zvěř importovat z Maďarska kmen daňčí zvěře z obory Gyulaj do obory Jabkenice. V oboře Gyulaj byla v té době chována jedna z nejkvalitnějších populací daňčí zvěře na světě - v tehdejší první desítce nejsilnějších daňčích trofejí světa pocházely všechny trofeje z této obory. Obora Jabkenice měla následně produkovat daňčí zvěř pro případné výměny geneticky špatné zvěře a také pro zazvěřování daňčí zvěří v našich oborách a honitbách. Obora Jabkenice však nesplnila očekávaní, její nejsilnější oficiálně hodnocená trofej dosáhla hodnoty jen 183,46 b. CIC (Lysá nad Labem 2005), přičemž jde o jedinou oficiálně hodnocenou trofej se zlatou medailí z této obory. Přes neúspěch zazvěřování daňky z Jabkenic dosáhla řada našich chovů dobrých výsledků. O tom, že jsme měli a stále máme geneticky velmi dobrou zvěř, svědčí především trofeje z obory Soutok, vystavené v r. 1976 v Českých Budějovicích. Na světové výstavě v Plovdivu v r. 1981 byla také představena trofej z obory Březka s bodovou hodnotou 200,19 b. CIC. Část obor tak zůstala u své zvěře a zlepšenou mysliveckou péčí bylo dosaženo již do r. 1990 také úspěšnosti v chovu (obory Soutok, Březka, Stará obora, Kralice, Poodří). Někteří naši chovatelé však v zájmu rychlého zlepšení kvality trofejí začali v druhé polovině 80. let dovážet zvěř z Maďarska, a první úspěchy se dostavily v oborách Slezské Rudoltice, Podčejk a Títěž. Vysazování zvěře maďarského původu probíhalo dost spontánně a využívalo se někdy i zvěře z farmového chovu, která měla původ v Maďarsku (chov v Čejči). Maďarští daňci vynikají ve srovnání s „našimi“ především délkou paroží a délkou a šířkou lopat. Podobně jako u obor docházelo k zazvěřování daňčí zvěří i ve volných honitbách, kde též byla z části používána i zvěř maďarského původu.

2. Výživa - oborním chovům bývá vytýkáno, že trofeje jsou „uměle vytvářeny“ speciálními krmivy. Naráží se též na doping zvěře hormonálními přípravky. Speciální krmiva ale nejsou nic nového, vždyť to dělal již ve 30. letech minulého století ve své oboře na Děčínském Sněžníku Franz Vogt. Rozdíl je jen v tom, že v současné době se sezamové pokrutiny nahrazují sojovými šroty s přídavkem minerálních a vitamínových doplňků. Co se týká hormonálních přípravků, jde spíše jen o domněnky některých jednotlivců.

Výrobci krmiv v celé řadě států, a samozřejmě i u nás, v současné době běžně produkují speciální granulovaná krmiva, často cíleně pro konkrétní druhy zvěře, a tak je jimi přikrmována nejen daňčí, ale i jelení a mufloní zvěř, a to nejen v oborách, ale také ve volnosti (a tam i zvěř srnčí). Míra přikrmování těmito krmivy závisí jen na finančních možnostech uživatele honitby a jeho chovatelských záměrech. Velmi dobře je propracována technologie přikrmování s ohledem na „nasazení krmiv“ podle roční doby, a mnohde se díky tomu daří snižovat škody ohryzem a loupáním v lesních porostech.

V souvislosti s přirozenou úživností prostředí, tedy pastvy, lze říci, že většina nových obor (založených po r. 1990) vykazuje daleko vyšší podíl pastvin, luk a orné půdy (často přes 50 %) než staré obory, takže přirozená úživnost ve vegetačním období je výborná. Na druhé straně však v nových oborách mívají lesní porosty nevhodné složení, protože tyto obory jsou zakládány převážně na zemědělské půdě, která se nehodí pro intenzivní zemědělskou výrobu. Takové pozemky se vyznačují poměrně nízkým zastoupením lesních porostů, které mají často nevhodnou druhovou skladbu dřevin (smrk, borovice). Následně může docházet ke škodám na lesních porostech ohryzem kůry. Ochrana proti škodám působeným zvěří individuální mechanickou ochranou jednotlivých stromů je velmi nákladná a narušuje i estetiku obory.

3. Péče o zdravotní stav zvěře - v průběhu 70. let minulého století byla vyvinuta řada antiparazitárních přípravků pro spárkatou zvěř, a stále jsou zdokonalována jak léčiva, tak formy aplikace. Většinu parazitů z řad gastrointestinálních červů, plicnivek i střečků tak lze účinně tlumit. To se následně příznivě projevuje nejen na zdravotní a tělesné kondici zvěře, ale též na parožení.

4. Selekce kmenového stavu, tedy průběrný odstřel, se v některých oborách provádí jen omezeně, a to z finančních důvodů. U holé zvěře se odstřel zčásti nahrazuje odchytem, s tím, že za živou zvěř je finanční výnos přibližně pětinásobný než za zvěřinu. Průběrný odstřel daňků v první věkové třídě, hlavně „jelenovitého typu“ šesteráků a osmeráků se záměrně omezuje a šetří se pro poplatkové lovce požadující finančně dostupnou trofej např. nepravidelného lopatáče nižší bodové hodnoty. Tím ovšem bývají ovlivněny i finální trofeje. Na výstavě Natura viva 2005 tak bylo vidět hodně silných trofejí, jimž byly uděleny srážky za vady. Porovnáme-li výstavy Brno 1985 a Natura viva 2005 v množství udělených srážek, je patrný velký rozdíl. Na výstavě Natura viva 2005 mělo ze 125 zlatých trofejí srážku na nepravidelnosti a tvarové vady lopat 83 trofejí, tedy 66 %, zatímco v Brně mělo ze 44 trofejí srážkové body jen 13, tedy 30 %.

Celkové zhodnocení našich oborních chovů daňčí zvěře

Naše oborní chovy daňčí zvěře jsou na velmi vysoké úrovni. Vždyť 24 našich obor již vyprodukovalo trofeje nad 200 b. CIC, z toho deset nad 210 b. CIC. V první desítce světových daňčích trofejí máme čtyři zástupce. Je třeba ještě dodat, že 4. února t. r. proběhlo v oboře Poněšice hodnocení komise CIC svolané ad hoc, při němž byly, mimo jiné, hodnoceny i dvě mimořádně silné daňčí trofeje, a to daněk z obory Chlumek (okr. Žďár nad Sázavou) – 230,07 b. CIC, a daněk z obory Poodří (okr. Nový Jičín) – 214,40 b. CIC.

Jakou perspektivu mají oborní chovy daňčí zvěře? Předně je třeba zopakovat, že je velmi silně ovlivňuje ekonomika, z čehož plyne snaha o maximální produkci silných a optimálně zpeněžitelných trofejí. Tento stav bude trvat tak dlouho, dokud bude ze strany lovců domácích nebo i zahraničních o poplatkové lovy v oborách zájem.

Volné honitby

V r. 1966 byl jarní kmenový stav (JKS) ve volných honitbách 513 ks a odstřel 126 ks. Do r. 1982 nepřesáhl JKS 2000 ks a odstřel 349 ks. Poté došlo k poměrně velkému nárůstu stavů i odstřelu a v r. 1991 byl JKS 5144 ks a odstřel 1669 ks. V r. 2004 se ve volných honitbách ulovilo již celkem 6314 ks, což by odpovídalo JKS ve výši 17 000-18 000 ks, zatímco normované kmenové stavy činí pro volné honitby 6700 ks.

Co se týče kvality trofejí, je velmi dobrá, a to zvláště v Jihomoravském a Jihočeském kraji. Z těchto dvou krajů pochází téměř 60 % medailových trofejí z výstav pořádaných v letech 1993-2005. Zvláště dobré výsledky vykazují okresy Domažlice, České Budějovice, Hodonín, Uherské Hradiště, Kroměříž, Šumperk a Jindřichův Hradec.

Tab. 5-8 dávají přehled o účasti a výsledcích jednotlivých okresů na pořádaných výstavách. Je patrné, že výsledky nejsou zrovna špatné, a to přes poměrně velké změny, které zasáhly volné honitby v letech 1993-2003. Tehdy došlo často k dosti podstatným změnám ve velikosti honiteb a jejich uživatelů. Kvalita daňčí zvěře se však udržela na dobré úrovni a vzrůstá se zvyšujícími se stavy zvěře. 

Co dodat k výše uvedenému? Počet trofejí z obor a jejich síla sice zastiňuje chovatelské výsledky ve volných honitbách, ale o to radostnější je skutečnost. Chov naší daňčí zvěře ve volnosti, a to zvláště ve společenstevních honitbách, vykazuje vynikající výsledky. Společenstevní honitby mají zpravidla větší výměry než vlastní honitby, zvláště ty, jejichž držitelem jsou Lesy České republiky, s. p. Je to kvůli tomu, že LČR se snaží tvořit spíše menší honitby do výměry 1000 ha, což je však pro daňčí zvěř málo. Vhodné by snad bylo zavést oblasti chovu a pomocí nich lépe hospodařit s daňčí zvěří. Zúčastnil jsem se několika okresních přehlídek trofejí a byl jsem mile překvapen nejen úrovní vystavených trofejí, ale hlavně živou diskusí o problematice chovu daňčí zvěře. Bylo znát, že někde v podstatě funguje oblast chovu daňčí zvěře na zcela dobrovolné bázi.

Co nejvíce ovlivňuje chov daňčí zvěře ve volných honitbách?

A) Přírodní podmínky

Volné honitby s daňčí zvěří by neměly být v nadmořských výškách nad 500 m. V lesních porostech by měly být zastoupeny listnaté dřeviny (dub, habr, jasan, lípa), a to nejméně 30 %, a také dostatek luk a pastvin.

B) Lidský faktor

Genetika – vlivem živelného rozšiřování daňčí zvěře v 80. letech minulého století máme dost pestrý genetický fond, a je velmi důležité, jak ho budeme spravovat. Zatím se zdá, že si naši myslivci počínají velmi dobře a přizpůsobují kritéria průběrnosti daňků genetickému původu zvěře, což je možné pozorovat na okresních přehlídkách trofejí.

Péče o zvěř i výživa zvěře v době vegetačního klidu ve volných honitbách se zlepšila díky přijatelným cenám jadrných krmiv v současné době, i poměrně širokému sortimentu průmyslově vyráběných krmiv pro spárkatou zvěř. V lesních částech honiteb by bylo vhodné navázat jednání s vlastníky o obnově, příp. zakládání lesních palouků a louček, které byly likvidovány hlavně začátkem druhé poloviny minulého století. Péče o zdravotní stav zvěře, hlavně používáním účinných antihelmintik, je velmi dobrá.

Celkové zhodnocení: oproti oborám mají volné honitby velkou nevýhodu v tom, že každých deset let se mění nejen výměra honiteb a jejich hranic, ale často též jejich uživatelé, což působí dosti negativně zvěř. Nárůst medailových trofejí v letech 1991-2005 je jistě potěšující a koresponduje s nárůstem celkových stavů daňčí zvěře ve volných honitbách. Dá se očekávat, že v období příštích deseti let zaznamenáme odpovídající nárůst zlatých trofejí.

A na závěr: chov zvěře v oborách lze přirovnat k profesionálnímu a ve volných honitbách k amatérskému sportu. Tyto dva druhy chovu zvěře nelze srovnávat, je třeba hodnotit každý zvlášť.      

Svět myslivosti na Facebooku