Těžký osud patterdale teriéra u nás

Zuzana Hodová

Patterdale teriér je ryze pracovní plemeno psů, jehož existenci lze doložit již z počátku 18. století. V posledních letech se těší neobvyklé oblibě a popularitě v Evropě, ale především v USA. Dochází tak ke znovuobjevení plemene, a to zejména v oblasti lovecké kynologie. U nás však v současné době paradoxně naráží na legislativní překážku, která mu brání ve složení loveckých zkoušek a v následném uplatnění v honitbách. Ve svém příspěvku představím patterdala očima zakladatelky jeho chovu u nás. Přeji si, abych tím alespoň částečně přispěla k vyřešení situace, která využití loveckých vlastností tohoto výjimečného teriéra neprospívá.

PŮVOD PLEMENE
Patterdale teriér pochází z hraniční oblasti hornaté části jižního Skotska a severní Anglie. Téměř v každé tamní vesnici kdysi bylo chováno jiné plemeno teriéra.
Šlechtění podle standardů Kennel Clubu však tuto velkou rozmanitost potlačilo. V některých vzdálenějších oblastech se však nadále chovají národní, neuznaná plemena psů, mezi něž patří také patterdale teriér.
Plemeno bylo pojmenováno podle vesničky Patterdale v oblasti Cumbria, jež je charakteristická vysokými kopci (fell’s) a početnou populací lišek. Setkáváme se
i s jiným názvem patterdala, např. fell teriér nebo černý fellský teriér. Jde vždy výhradně o „pracovního“ psa, loveckého společníka a „krysaře“. Jeho hlavní úlohou
byl lov lišek v hlubokých norách, a to i v nejsložitějších podmínkách skalnatých hor. Některé záznamy obsahují zmínky o výskytu patterdala i v jezernaté oblasti
Lake District, která se shoduje s oblastí výskytu a vývoje lakeland teriéra. Patterdale je proto často uváděn jako předek lakeland teriéra a velšteriéra, jimž ovšem není vzhledově příliš podobný.

ROZŠÍŘENÍ VE SVĚTĚ
Cesta patterdala vedla z Anglie a Irska do USA, kde jej nejprve chovali především chovatelé pitbulteriérů, kteří si vysoce cenili jeho neústupnosti až k hranici sebezničení. Plemeno se dále šířilo do Německa, Francie, Belgie a také k nám. V současné době je chován v USA, ve většině států Evropy, ale také např. v Kuvajtu.
V r. 1993 vznikl v USA Patterdale terrier Club of America (PTCA), který sdružuje všechny zájemce o plemeno z celého světa. V současné době má přes 1000 členů, vydává klubový časopis „The Black Dog“ a vede registr plemene.
V r. 1995 uznal toto plemeno United Kennel Club a posléze i další kynologické organizace v USA i v Evropě.

POVAHA, TEMPERAMENT, VLASTNOSTI
Informace ze země původu patterdala hovoří o neobyčejně pracovitém plemeni, chovaném pro skvělé lovecké vlohy a ochotu spolupracovat s vůdcem. Na exteriér se při šlechtění příliš nehledělo. Hlavními kritérii pro zapojení do chovu byly pracovní výsledky, odolnost, houževnatost a již zmíněná schopnost spolupráce s člověkem. Tyto vlastnosti, které si patterdal udržel dodnes, jej v současné době posunují hodně vysoko v žebříčku popularity všude tam, kde není jeho využití v lovecké kynologii ničím omezeno. I dnes tedy lze patterdala nazvat pracovním teriérem, schopným zdolat pod zemí mnohonásobně těžšího a silnějšího soupeře. Proto si právem vysloužil pfiezdívku „malý černý pes z Anglie se lvím srdcem“.
Je třeba podtrhnout skutečnost, že na rozdíl od jiných teriérů používaných v lovecké praxi je patterdal mnohem ovladatelnější, ochotněji spolupracuje a není „sólový lovec“. Naopak, jde o „týmového hráče“. I to je důvod jeho narůstající popularity. Je velmi citlivý na vedení, nesnáší nátlak a není třeba jej výrazně trestat – stačí slovní povel nebo posunek. Jde o vysoce inteligentního psa, schopného samostatného rozhodování. Skutečným zážitkem je sledovat patterdala při těžké práci v noře, nebo při nahánění a stavění divočáků. Je odvážný, rychlý a dokáže být velmi tvrdý. Pracuje s obrovským nasazením a přitom s velkým citem pro výsledek. V norování je velmi vytrvalý, z nory jej lze jen velmi těžko odvolat.
K lidem jsou patterdalové přátelští. Většinou dobře hlídají, ale nejsou zbytečně „uštěkaní“. „Své rodině“ jsou nesmírně oddaní a milují především děti.

POUŽITÍ A UPLATNĚNÍ

Ze zahraničních materiálů lze vyčíst, že patterdal se ve světě používá nejčastěji k lovu malých šelem (liška, jezevec, psík mývalovitý, mýval apod.) a dalších různých menších živočichů (vačice, psoun) norováním. Úspěšně je využíván také při lovu černé zvěře a je též významným pomocníkem při dosledech.
Donedávna putovala většina štěňat do rodin lovců k loveckému využití. V současné době však stoupá počet zájemců o patterdaly pro různé kynologické sporty (coursing, agility, flyball, frisbee, tanec se psem aj.), a to právě pro jejich příslovečnou ochotu spolupracovat s člověkem a výbornou ovladatelnost. Jsou neúnavnými aportéry, dobře a rádi také plavou. K tomu všemu přispívá ještě snadná péče o ně a jejich nenáročnost na krmení a ošetřování.

EXTERIÉR
Exteriér patterdalů není nijak výjimečný a jen málokoho na první pohled zaujme. Není divu. Patterdalové byli více než 200 let chováni pro výkon, nikoliv pro vzhled, a i dnes je velmi těžké najít mezi nimi exteriérově výjimečného jedince. Výhodou patterdalů je jejich krátká a hrubá srst, která se nemusí trimovat. Přesto srst zůstává stále pevná, velmi hustá a tvrdá. Výborně odolává nepřízni počasí a chrání tak psa nejen před chladem, ale i před vlhkem a případným zraněním, k němuž může dojít při práci pod zemí i na povrchu.
V zahraničí, odkud pochází všichni jedinci, kteří se podíleli na založení našeho chovu, nejsou výjimkou psi s předkusem, chybějícími zuby, světlým okem, vadami prutu, volnými lokty, mělkým hrudníkem (považováno za přednost) a měkkým hřbetem. Je potěšitelné, že se přesto podařilo dovézt jedince exteriérově kvalitní. Nelze však zastírat, že důsledky volného chovu ve světě pociťujeme a budeme pocit’ovat ještě několik dalších let. Jak málo se dbá na exteriér, dokazují výsledky loňské mezinárodní výstavy v Německu, kde se sešlo 80 patterdalů z Německa, Belgie, Finska, Švédska, Itálie a ČR. Titul Vítěz plemene získala fena, které „stálo“ jedno ucho! Na světlé oko a předkus vůbec nebyl brán zřetel! Není divu – standard neuvádí barvu, uložení ani tvar oka a předkus toleruje. Důraz byl na výstavě naopak kladen na hloubku a objem hrudníku a celkovou vyváženost psa. Psy posuzoval prezident amerického klubu patterdalů Bob Burns a jeden z nejuznávanějších odborníků na patterdaly Gordon Mason z Anglie. Vidět pohromadě 80 patterdalů byl skvělý zážitek.

PLEMENNÝ STANDARD
Původ: Anglie.
Celkový vzhled: Patterdale teriér se jeví jako podstatně menší a lehčí, než ve skutečnosti je. Má užší, mělký hrudník, který mu umožňuje vniknout i do velmi
úzkých nor. Je vyvážený a působí kompaktním, pevným a statným dojmem. Vzezřením je to aktivní a energický pes.
Hmotnost a kohoutková výška: Hmotnost kolísá mezi 4,5 až 7,5 kg, výška se pohybuje od 28 do 38 cm. Za ideální je považována výška 30-31 cm.
Hlava: Musí být pevně stavěná, se silným výrazem. Při posuzování v kruhu nesmí
být penalizovány zjevné jizvy utržené při norování.
Uši: Měly by být přiměřené postavě a velikosti psa, nesmí být ani příliš dlouhé, ani krátké. Ohnuté ušní boltce tvoří trojúhelník obrácený základnou nahoru a přiléhající těsně k lícím.
Chrup a skus: čelisti i zuby musí být dostatečně silné (odpovídají požadavkům na ostatní lovecky používané teriéry). Žádoucí je nůžkový skus, klešťový skus je rovněž přijatelný a tolerován má být i mírný předkus.
Krk: Silný, dobře osvalený, přiměřený velikosti psa.
Tělesný rámec: Obdélníkového tvaru, vyvážený, proporcionální.
Končetiny: Hrudní i pánevní by měly být rovné.
Ocas: Vysoko nasazený a vždy krácený na délku 13-18 cm úměrně k tělesnému rámci psa.
Srst: Vyskytuje se ve dvou základních formách – krátká a hrubá. Krátká srst musí být pevná, nikoli však hladká jako např. u dobrmana. U krátkosrsté formy je povolena hrubá srst na mordû (vous). Hrubá srst nemá být příliš dlouhá a musí mít dobrou podsadu.
Zbarvení: 90-95 % jedinců je zcela černých (bez pálení), 5-9 % je čokoládově hnědých (také bez pálení), pouze necelé 1 % má jiné zbarvení (černé s pálením, červené, sedlové). Bílé znaky na hrudi a končetinách jsou povoleny v rozsahu do 1/3 základní barvy.
Vady: Kryptorchismus, monorchismus, mírný temperament, bázlivost.

PRVNÍ PATTERDALOVÉ U NÁS
Patterdalové k nám byli dovezeni v r. 1997. Prvním jedincem využitým k chovu byl černý pes vynikajícího exteriéru Hammonds Black Hole Nut, importovaný z Texasu
(USA). Ve stejný rok k němu přibyla červená fena Hammonds Curly Pat, pocházející ze stejné chovné stanice. S odstupem času lze říci, že tato fena byla nejlepším základním kamenem pro náš chov: její potomci jsou pracovně i exteriérově vynikající. Další importy z Texasu posílily náš chov v r. 1999: šlo o červené sourozence – psa jménem Hammonds Hod a fenu Hammonds Hoddie. V r. 2000 je následovala černá fena Hammonds Patty a rok později k nám z Anglie přiletěli dva černí patterdalové od tamního nejuznávanějšího chovatele Briana Nuttalla – pes Nuttall’s Tarka a fena Nuttall’s Nutty. Další posilou českého chovu byl černý hrubosrstý pes Booth’s Tomi z Irska a červený pes Hod’s Jeremy z USA. V r. 2002 se chovná základna rozšífřla o dovozy z Německa – černého psa s anglickou krví Nuttall’s Bandit a černou fenu Schwab ’s Olga.
Protože u nás chyběla vzácná čokoládově hnědá barva patterdalů, byla v r. 2005 dovezena hrubosrstá fena této barvy Fulford’s Choco Lady z USA a o rok později ještě z Německa čokoládový pes Wochele’s Fredy. Jedním z posledních dovozů z USA je černá fena BeR’s Kimi.

CHOV A JEHO ÚSPĚCHY
Chov patterdalů v ČR je na vysoké úrovni a bez nadsázky lze říci, že patříme k evropské špičce. Máme nejširší chovnou základnu v Evropě a na kvalitu našich psů
můžeme být právem hrdí. Oceněním chovu je nejen zahraniční zájem o naše štěňata, ale také třeba zapůjčení našich chovných psů do Švýcarska a Finska. Významného úspěchu jsme dosáhli na již zmíněné výstavě v Německu, kde jedinci z našeho chovu patřili k nejúspěšnějším. Řada zahraničních chovatelů i posuzovatelů projevila zájem o jejich odkoupení. Největší obdiv a pozornost sklidil špičkový mladý pes Yrrk Srdcové eso, který vyhrál svoji kategorii. Zájem o něj projevili oba rozhodčí.
Chovné podmínky jsou pro patterdaly v ČR velmi jednoduché: stačí ocenění exteriéru minimálně známkou velmi dobrá ve stáří nejméně 12 mûsíců. Pes i fena se do chovu mohou zapojit nejdříve ve věku 5 měsíců. V r. 2006 přišlo v devíti vrzích na svět 39 štěňat, uchovněno bylo pět psů a šest fen. V současné době je u nás evidováno přes 450 patterdale teriérů. Za deset let chovu je to číslo poměrně vysoké. V posledních čtyřech letech však nelze popřít určitou stagnaci chovu. Problém vězí v našem zákonu o myslivosti.

ČR: „NEUZNANÝ“ LOVECKÝ PES
„Zakopaný pes“ je v souvislosti se zákonem o myslivosti ve slově „uznaný“. Patterdale teriér patří totiž z pohledu mezinárodní kynologické organizace FCI mezi národní plemena neuznaná FCI. Přestože FCI nemá námitky proti tomu, aby se patterdalové zúčastňovali pracovních zkoušek a výstav a průkazy původu jim vystavuje plemenná kniha uznávaná FCI, nemohou u nás být využíváni v lovecké praxi, protože jim to nedovoluje zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Ten stanovil, že loveckým psem se rozumí pes loveckého plemene uznaného FCI, s průkazem  původu, který složil pří slušnou zkoušku z výkonu. Absolvovat zkoušku z výkonu však patterdalovi řády pro zkoušky lovecké upotřebitelnosti neumožňují (na základě znění zákona o myslivosti). Ministerstvo zemědělství ČR vyloučilo možnost udělení zákonné výjimky, takže situaci může vyřešit zřejmě jen změna zákona samého, což při postupech v našem zákonodárství nebude jistě jednoduchá záležitost ...
V krátkém čase, který mi zahraniční rozhodčí věnovali na výstavě v Německu, jsem se zmínila o „českém problému“. Oba pánové mi laskavě vysvětlili, že nikdo ze zahraničních chovatelů či majitelů patterdalů neusiluje o uznání plemene u FCI. Naopak, právě tohoto kroku se chtějí vyvarovat. Obávají se totiž, že by patterdalové mohli skončit stejně, jako mnoho plemen uznaných FCI, jejichž chov se zaměřil především na exteriér, a pracovní vlohy a lovecké využití zůstávají až na druhém místě. K tomu u patterdalů prý nesmí dojít! Ze slov obou rozhodčích tedy plyne, že nikdo z chovatelů a jejich organizací nestojí o to, aby po světě „běhaly“ desetitisíce sice krásných, ale k lovu nepoužitelných patterdalů. Na můj argument, že u nás je chováno přes 400 patterdalů, kteří však nemohou být kvůli „neuznání FCI“ používáni k lovu, pánové projevili lítost, ale pomoci prý si musíme sami. Bohužel jsme ve světě jediní, kdo má tento problém. Nikde nejsou patterdalové omezeni ve využívání k lovu, nikde chovatelé nepotřebují, aby plemeno bylo uznáno FCI.

JAK DOPADNOU PATTERDALOVÉ?
Za deset let si u nás patterdalové vydobyli silnou pozici a jejich majitelé mohou být právem pyšní na výkony a schopnosti svých malých pomocníků. Vzhledem k počtu
jedinců ve světě i u nás můžeme s klidným svědomím konstatovat, že plemeno patterdale teriér je perspektivní, konkurenceschopné a z chovatelského hlediska i schopné dalšího růstu a vývoje. I když momentální pozice patterdalů u nás není právě růžová, jejich majitelé se jen tak nevzdávají. Mají stejně jako jejich svěřenci „lví srdce“.
Foto autorka

Patterdale teriér, aneb Rozhodli jsme správně?

Již delší dobu sleduji dosti zmatený a neúspěšný boj o záchranu kvalitního pracovního plemene – patterdale teriéra – pro loveckou praxi. Chtěl bych se připojit k těm, kteří se snaží o jeho opětovné zařazení mezi lovecky upotřebitelné psy.

Myslivost a kynologii provozuji jako jediného koníčka již více než 30 let. Zajímám se o každé nové plemeno psů, které je k vidění na výstavách nebo při práci v honitbě. Při těchto příležitostech můžeme totiž nejlépe porovnávat a vybírat psa pro sebe nejen podle jeho vlastností a vzhledu, ale také s přihlédnutím k charakteru honitby a v ní zastoupené zvěři, ke své finanční situaci a v neposlední řadě ke svému věku.
Před několika lety jsem měl možnost pozorovat „patíky“ na jednom bažantím honu. S potěšením jsem konstatoval, že se do rukou myslivců dostává další plemeno teriérů, které bude mít všestranné využití. A co je důležité: může si jej dovolit i mladý myslivec bez velkých zkušeností s výcvikem a s vedením psa. Za svoji kynologickou praxi jsem poznal řadu „loveckých plemen psů“, o nichž si troufám říci, že nesplňují nároky kladené na tuto kategorii psů. V souvislosti s tím mě zaráží skutečnost, že v době, kdy se „hrneme“ do Evropy a otvíráme se světu, nám není hloupé rozhodovat o tom, zda plemeno psa, které není uznané FCI, může či nemůže absolvovat lovecké zkoušky a může či nemůže být lovecky upotřebitelné.
Obzvláště, když je k tomu přímo stvořené a po generace chované! Myslel jsem si, že zástupci zvolení do vrcholných mysliveckých a politických orgánů jsou lidé rozumní ... Je správné určovat, které plemeno je lovecké a které nikoliv? Nejsou za tím nějaké postranní úmysly zastánců jiných plemen? Nebojí se hrozící konkurence? Dobám, kdy se na jarních svodech a na zkouškách z loveckého výkonu objevovalo pouze několik plemen, odzvonilo. A to je dobře. Je na čase dát možnost všem plemenům psů, která „na to mají“, aby projevila své lovecké vlohy. Teprve podle toho, jak se osvědčí v praxi, lze uvažovat – pokud to bude nutné – o jejich zařazení mezi lovecká plemena psů. Nebo snad chceme, aby takoví psi skládali zkoušky „na černo“, popř. Aby v honitbách pobíhali sice schopní čtyřnozí pomocníci, ale „mající smůlu“, protože jsme o nich na rozdíl od jiných loveckých plemen rozhodli, že je nepřijmeme mezi lovecky upotřebitelné psy?
Přátelé myslivci a kynologové, diskutujme o této problematice, jednejme a snažme se najít řešení ve prospěch patterdalů.

Jiří Plecháček,
Starý Máteřov, Pardubice
Foto Jaroslav Koráb


Svět myslivosti na Facebooku