Vliv invazních predátorů na původní populace živočichů – příklad norka amerického

Ing. Martin Šálek

Nepůvodní invazivní druhy živočichů (ale i rostlin) jsou považovány za jeden z významných faktorů ohrožující druhovou pestrost na celém světě. Vetřelci ovlivňují jak domovské druhy, tak jejich přirozené ekosystémy. Tento vliv je znám přímým působením (predací) původních druhů, kompeticí o potravu či prostředí, ale i šířením či zavlečením nemocí z domovského prostředí invazivních druhů do osídlovaných oblastí.

Pokud se náš zájem zúží pouze na řád šelem(Carnivora), které se po introdukci či úniku z chovných stanic rozšířily do nepůvodního prostředí, nalézáme ve světě řadu příkladů. Asi nejznámější pochází z australské oblasti, v níž byli vysazeni hranostaj, kolčava a fretky jako predátoři, zající za úkol snižovat přemnožené králíky divoké (taktéž vysazené druh). Ačkoliv, a to především v případě fretky, se tyto šelmy staly důležitým regulátorem stavů kralíků, jejich vliv katastrofálně zasáhl i mnohé původní druhy australské a novozélandské fauny. V evropském kontextu je v souãasnosti asi nejvýraznější invaze psíka mývalovitého, mývala severního a především norka amerického.

PREDÁTOR ZE ZÁMOŘÍ

Norek americký (Mustela vison) neboli mink je severoamerický druh, který se u nás rozšířil pfiedevším z kožešinových farmových chovů (Anděra a Hanzal 1996). První zprávy o výskytu této šelmy v naší přírodě se datují od začátku 60. let minulého století (Mazák 1964). Ještě před 20 lety bylo možné rozlišit na území ČR několik samostatných populací norka, z nichž asi největší obývají okolí řeky Berounky a oblast Středního Povltaví (Červený a Toman 1999). Z těchto míst však docházelo k velice rychlému a ntenzivnímu osidlování nových území. V rychlosti šíření a kolonizací dalších lokalit nemá tento druh v porovnání s ostatními druhy savců konkurenci. Expanzi mu umožňuje především jeho velice dobrá přizpůsobivost, všežravost a chybějící přirození nepřátelé. Biotopy, které v současné době osidluje norek americký, byly v minulosti přirozeným domovem norka evropského (Mustela lutreola), který však z Čech vymizel koncem 19. století (Anděra a Hanzal 1996).
Pouhé porovnání velikosti obou druhÛ norků napovídá, že norek americký se díky své velikosti (je asi o 60 procent větší než norek evropský) dokáže živit i vûtší kořistí, a ve srovnání se svým evropským příbuzným je konkurenceschopnější. Stejně jako u ostatních druhů čeledi
lasicovitých je i u norka amerického patrný pohlavní
dimorfismus – samci jsou až o polovinu větší než samice.
Norek americký je všežravý predátor, který se živí širokým spektrem potravy, a to především různými drobnějšími savci, ptáky, rybami, ale i bezobratlými živočichy. Mnoho autorů uvádí velké sezónní změny ve složení potravy, závislé především na specifičnosti lokality, aktuální potravní
nabídce či na roční době. Ryby jsou nejdůležitější složkou potravy v Evropě, zatímco v přirozeném prostředí v Severní Americe je potrava charakteristická spíše vyšším zastoupením savců. Ptáci (především vodní) hrají důležitější roli v Evropě než v Americe. Ryby jsou obecně hlavním typem potravy v zimě a na začátku jara (způsobeno menší mobilitou vodních obratlovcÛ), savci jsou druhou nejdůležitější složkou a korýši a ptáci jen nepatrnou složkou. Během léta se potrava skládá z pestřejšího spektra živočichů, především ptáků a savců. Na podzim se norci živí především savci (Dunestone a Birks 1987, Dunestone 1993).
Zajímavým aspektem v potravní ekologii volně žijících norků je potravní specializace. Někteří jedinci loví přednostně určité druhy živočichů, čímž mohou na příslušné druhy vyvinout velký predační tlak. Studie ze severovýchodního Běloruska ukázala, že z deseti telemetricky sledovaných norků se tři specializovali na drobné savce.

VLIV NORKA NA POPULACE KOŘISTI
S expanzním rozšifiováním Norka amerického po celé Evropě vyvstává otázka jeho vlivu na volně žijící populace mnohých původních druhů živočichů. Nevelký predátor totiž působí velké starosti ochráncům přírody, rybářům I myslivcům.
Predace je jedním z hlavních faktorů ovlivňujících přežívání, reprodukční úspěšnost a chování populace kořisti (Rickefs 1969, Norrdahl a Korpimäki 1998). Predační tlak se lišív závislosti na čase a prostoru, ale většina živočichů je největšímu tlaku vystavena v období rozmnožování. Vlivu norka amerického jsou vystaveni jak obratlovci, tak bezobratlí.
V mokřadních biotopech je popisována predace populací vodních ptáků. Studie ze západního Polska ukazuje, že během jara a léta tvoří potravu norka z 35-60 % vodní ptáci. Hlavní složkou potravy byla lyska černá, z jejíž populace norek během jara odebral 7,8 % jedinců. Významný vliv norka byl zaznamenán i na populace kachen, u nichž celková predace činila 11,2%. Velký predační tlak norek vytvářel i na kachní hnízda. Na hnízdních podstavcích pro husy velké bylo úspěšně vyvedeno jen 13,6% snůšek, přičemž norek se na predaci podílel z 35-77%. Podobný tlak vyvíjel i na kachny divoké a husice liščí, hnízdící v umělých budkách (Bartoszewicz a Zalewski 2003).
Obdobný výzkum proběhl v povodí řeky Temže ve Velké Británii. Norek tam průkazně ovlivňoval početnost hnízd lysek a množství vylíhlých mláďat, stejně jako hnízdní úspěšnost slípky zelenonohé. Predační vliv norka během
hnízdní sezóny byl střední až velký pro slípky (16-27% dospělých jedinců, 46-79% snůšek) a vysoký pro lysky (30-51% dospělců a 50-86% snůšek) (Ferreras a MacDonald 1999). Predační tlak norka byl považován za klíčový faktor poklesu populace hryzce vodního ve Velké Británii (Barreto et al. 1998).
Z našeho území jsou zmínky o predačním vlivu norka amerického zatím jen kusé. Většinou jde o informace z lokálně omezených studií, které však vydávají varovná svědectví. Za zmínku stojí především silný vliv norka na kriticky ohroženého raka kamenáče na Příbramsku.
Predace byla zjišťována pomocí sběru nestravitelných zbytků raků (nohy, části krunýře) na toku řeky Klabavy (úsek v délce 7 km). První případy predace byly zaznamenány v r. 2000 a v r. 2004 byl v důsledku predačního tlaku norka na této lokalitě popisován 53% úbytek račí populace (Fisher in lit.).
Další výzkum popisuje hnízdní úspěšnost poláka velkého na Třeboňsku (Albrecht et al. in press, Šálek et al. 2005), která u tohoto druhu dosahovala v letech 1999-2000 na umělých ostrovech 65%. Situace se však radikálně změnila
v r. 2003, kdy byl na ostrovech zaznamenán první výskyt norka – úspěšnost vyhnízdění polákÛ okamžitě klesla na 30%. V rozmezí let 2003-2005 bylo ve sledované oblasti odhadnuto, že populace poláka velkého poklesla o 50%. Na Slavonicku norek zničil 19% monitorovaných umělých hnízd umístěných na rybnících(vlastní data).

JAK DÁL?
Podle současné myslivecké legislativy patří norek americký k druhům, které může lovit pouze myslivecká stráž. Jedním z řešení zamezení dalšího šíření a početního nárůstu tohoto
nepůvodního invazivního druhu by mohlo být jeho přeřazení mezi zvěř, již je možné obhospodařovat lovem. V oblastech s výskytem zvláště chránûných živočichÛ a na významných hnízdištích vodních ptáků by se mělo přistoupit k plošné eradikaci. Jedno je jasné. Stojíme před závažným ekologickým problémem poslední doby. Jeho opomenutí by mohlo přijít naši faunu velice draho.

Autor pracuje na Ústavu systémové biologie a ekologie Akademie věd ČR v Českých Budějovicích a zpracovává disertační práci “Ekologie lasicovitých šelem” na Biologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Citovaná literatura je uložena u autora.


Svět myslivosti na Facebooku