Sokolnický festival 2007

Bc. Marcela Medková

Ve dnech 14. a 15. července t. r. se v Anglii, u města Reading v hrabství Berkshire, uskutečnil první Sokolnický festival (The Festival of Falconry). Jeho hlavními organizátory byly International Wildlife Consultans spolu s Mezinárodní asociací pro sokolnictví a ochranu dravců (International Association for Falconry and Conservation of Birds of Prey, I. A. F.) a nemalou měrou se na pořadatelství podílel také Emirates Falconers Club (Sokolnický klub Spojených arabských emirátů). A protože jedním z pořadatelů byla I. A. F., staly se jejím prostřednictvím spolupořadateli také státy a kluby sdružené v této organizaci, které se v nebývalém počtu festivalu zúčastnily.

Festival se uskutečnil na panství Englefield house patřící dr. Nicku Foxovi, který akci a jejím účastníkům poskytl vhodné a dostatečně reprezentativní zázemí. Co více si přát než spojení historie a sokolnictví? Zámek majestátně shlížející na dění kolem, anglický park přecházející v oboru, mohutné stromy, jezero … romantika evokující dávné doby, kdy sokolnictví patřilo ke každodennímu životu, kdy bylo jeho neodmyslitelnou součástí, ať už rozšiřovalo lidem možnost obstarávání potravy, nebo bylo velmi oblíbenou zábavou, ale také třeba součástí diplomacie.

SE SOKOLNÍKY KOLEM SVĚTA
Každý sokolnický klub, každý stát chtěl předvést „své sokolnictví“ v nejlepším světle a co nejokázaleji. Na festivalu bylo možné setkat se s dvěma různými pojetími prezentace: především evropští sokolníci vsadili na ukázky historické podoby sokolnictví, zatímco asijští kladli důraz na národní aspekt. Mnohé kluby, resp. státy pojaly své expozice velmi okázale, nevyužily nabídku pořadatelů na možnost umístění expozic do typizovaných stánků, ale přivezly si své „národní stany“ typické pro jejich zemi (např. jurty používané v asijských stepích či arabská přístřeší). Pod zámkem tak vyrostly různé, pro Evropany exotické, stavby.
Po celé dva dny konání festivalu bylo na co se dívat. Jen prohlídky jednotlivých národních či klubových expozic zabraly hodiny času. Mimo to byl v průběhu obou dnů připraven pro diváky velmi bohatý program – přehlídky evropského sokolnictví od nejranějšího středověku do současnosti, provázené zasvěceným komentářem, se vším, co bylo pro dané období charakteristické – tedy nejen typické oděvy či dravci, kteří k dané době a zejména k společenské vrstvě patřili, ale také koně, psi, kočáry … Historické pojetí se střídalo s ukázkami např. japonského sokolnictví, tedy sokolnictví typického pro asijské stepi, které jsou jeho kolébkou, či s ukázkami sokolnictví arabského. Nemalý zájem byl také o ukázky výcviku dravců a lovu na pernatou či srstnatou kořist. Vyvrcholením programu každého dne byl průvod zástupců jednotlivých států reprezentujících před početnými diváky podobu sokolnictví v příslušných státech.
Velký obdiv diváků sklízeli arabští sokolníci s velbloudy a s expozicí v podobě pouště a života v ní. Nemenší zájem budili sokolníci z Turkmenistánu předvádějící mimo majestátné orly také jízdu na nádherných achaltekinských hřebcích, které s sebou přivezli do Anglie. Zaslouženou pozornost poutala také jízda „středověkých dam“ v dámských sedlech, pestrá paleta historických a národních kostýmů mnohých účastníků atd. V průběhu celého programu bylo na co se dívat a co obdivovat, a to jak z pohledu laických diváků, tak sokolníků.  

ČEŠTÍ SOKOLNÍCI NA FESTIVALU
Co se týká účasti Klubu sokolníků ČMMJ na festivalu, lze ji shrnout do jediné věty: ostudu jsme českému sokolnictví rozhodně neudělali.
V našem stánku, přestože nebyl tak okázalý jako některé stánky asijských kolegů, bylo mnohé k vidění. Na reprezentativních plakátech, opatřených anglickým textem, byla představena historie českého sokolnictví sahající až do dob Velké Moravy a také novodobá čtyřicetiletá historie Klubu sokolníků ČMMJ. Divácky velmi atraktivní bylo promítání několika krátkých filmů o českém sokolnictví se záběry z mezinárodního sokolnického setkání v Opočně, z různých loveckých setkání, z chovů dravců u několika chovatelů z našeho klubu, z praktické ochrany ohrožených druhů dravců a podpory jejich populací v přírodě či z biologické ochrany letišť atd. Na nezájem odborné i laické veřejnosti jsme si nemohli stěžovat. Mnohé diváky přilákala skutečnost, že naše expozice nebyla díky loveckým záběrům pouze statická.
Také prezentace klubu na přehlídce evropského sokolnictví či v průvodech v závěru obou dnů festivalu byla důstojná a na úrovni většiny ostatních evropských států. Přestože naše kostýmy představující dobu pozdní gotiky nebyly tak honosné jako např. kostýmy z období baroka, jimiž se prezentoval rakouský sokolnický klub, sklidily zaslouženou pozornost a obdiv početného publika.

ODBORNOST I KOMERCE
Festivalový program, koncipovaný především pro návštěvníky z řad laiků, měl i část určenou sokolníkům a odborné veřejnosti. Ve zvláštním stanu proběhla řada seminářů např. na téma péče o dravce, nemoci dravců a nové metody a poznatky v jejich léčení. Několik odborných přednášek se týkalo také problematiky ochrany dravců. Sokolníci totiž nejsou vykradači hnízd, jak je občas prezentují jejich odpůrci. Opak je pravdou – sokolníkům na dravcích ve všech směrech záleží a na péči o ně a na zlepšení jejich životního prostředí a ochranu vynakládají nemalé finanční prostředky. Také čas věnovaný této stránce sokolnictví není zanedbatelný.   
Nelze se nezmínit také o komerční části festivalu. V areálu festivalu bylo možné po oba dny konání zakoupit téměř cokoliv z oblasti sokolnictví, např. výstroj pro dravce i sokolníky – čepičky k zastínění dravců, sokolnické rukavice, brašny, telemetrické přístroje ke sledování dravců, rolničky, vitamínové doplňky, ošacení i vhodnou obuv do přírody. Samozřejmě nechyběly odborné publikace z oblasti sokolnictví a biologie dravců a jejich ochrany, jichž vychází zejména v Anglii velké množství, takže je z čeho vybírat. Velmi navštěvované (a to i „nesokolníky“) byly stánky výrobců již zmíněných čepiček pro dravce, sokolnických rukavic a opasků, jejichž výrobu předváděli zruční řemeslníci před zraky návštěvníků. V nabídce prodejců bylo velké množství upomínkových předmětů, od triček a v zahraničí oblíbených kšiltovek s logem festivalu či některých sokolnických klubů, až pod nejrůznější drobnosti v podobě klíčenek s tématikou sokolnictví a dravců, odznáčků či samolepek a pohlednic. Velké množství zákazníků našli také umělci, kteří na festivalu prezentovali svá díla. Vybírat bylo opravdu z čeho – od velkých pláten až po drobné grafické listy s tématy lovu, dravců, evropského i asijského sokolnictví, ale i s ryze přírodními motivy dravců ve volnosti. K zakoupení bylo i broušené sklo, vyšívané tapiserie atd. Nelze popsat celou škálu výrobků a zboží, které bylo nabízeno, a to např. i z oblasti rybářství a lovu obecně. Limitujícím faktorem byly pro většinu návštěvníků snad „pouze“ peníze …

CÍL SPLNĚN
Cíl pořadatelů – představit prostřednictvím sokolnického festivalu široké veřejnosti sokolnictví a vše, co s ním bezprostředně souvisí – se určitě podařilo splnit. Rozsah festivalu, obrovský zájem sokolnických klubů a států představit „své sokolnictví“ v celé jeho šíři a v neposlední řadě též návštěvnost festivalu jdoucí do tisíců diváků, svědčí o jediném – sokolnictví žije v téměř nezměněné podobě již 4000 let a rozhodně není zkamenělým artefaktem. Je kulturní tradicí udržovanou mimo Antarktidu na všech kontinentech. Jeho smysl se sice během staletí změnil, ale je snad ještě ušlechtilejší než v minulosti či jeho úplných počátcích. V současné době usilují představitelé arabských států o zápis arabského sokolnictví do světového kulturního dědictví UNESCO. K tomuto úsilí se na základě usnesení představitelů I. A. F. v r. 2005 připojily také evropské státy, které v současné době připravují podklady, aby také evropské sokolnictví bylo jakožto světové kulturní dědictví vzato pod ochranu UNESCO. I k dosažení těchto cílů měl přispět sokolnický festival, jehož se zúčastnili komisaři UNESCO a řada významných osobností. Přes drobné organizační nedostatky způsobené nebývalým zájmem sokolnických klubů a členských států I. A. F. o prezentaci na festivalu nelze pořadatelům téměř nic vytknout. Podařilo se jim úspěšně a důstojně tisícům zájemců předvést sokolnictví, jeho historii a pestrost. Podařilo se jednoznačně dokázat, že sokolnictví má příznivce na celém světě, že je váženou a v mnoha státech ctěnou národní a kulturní památkou a že není přežitkem minulosti, ale naopak stále živou atraktivní činností, každodenním zájmem mnoha lidí, kteří jej přijali jako součást svých životů, svého životního stylu.
Závěrem nezbývá než poděkovat všem kolegům – sokolníkům, kteří svou finanční, materiální či osobní pomocí přispěli k úspěšné prezentaci českého sokolnictví a Klubu sokolníků ČMMJ na festivalu. Poděkování za pomoc s organizací a zajištěním naší účasti na festivalu patří rovněž Českomoravské myslivecké jednotě a Lesům České republiky, s. p.                                                                                                                                                                                                                          Autorka je členkou Klubu sokolníků ČMMJ.


Svět myslivosti na Facebooku