Výcvik a lovecké využití dravců

Ing. Vladimír Spejchal

Z předchozích dílů našeho seriálu již víme, jak sokolníci dělí dravce podle jejich loveckých vlastností a jak byli dravci pro sokolnictví získáváni v minulosti a dnes (Svět myslivosti č. 5 a 7/2007). V tomto pokračování se budeme věnovat způsobům sokolnického lovu s ohledem na jednotlivé skupiny dravců a krátce se zmíníme o činnosti předcházející lovu, tedy o výcviku dravců.

Pravděpodobně první způsob sokolnického lovu byl ten „nejpřímočařejší“, tedy lov z pěsti. Teprve později se rozvinuly další techniky lovu, při nichž byla např. nezřídka využívána spolupráce se psem. Než se sokolník rozhodne, k jakému způsobu lovu bude svého dravce vést, musí kromě svých představ zohlednit také jiné faktory, např. krajinné prostředí, v němž bude s dravcem lovit, nabídku vhodné kořisti a v neposlední řadě též individuální založení dravce.   

VÝCVIK DRAVCE
Základní výcvik spočívá v získání dravcovy důvěry, jeho přivyknutí na okolní rušný lidský svět a v přípravě na lov samý.
První, „ochočovací“ fázi říkáme onášení. Dravec je přivykán na nošení na ruce opatřené sokolnickou rukavicí. Na ruce je také pravidelně krmen. Sokolník musí být v této fázi trpělivý a nezavdat dravci příčinu ke zrazení jeho počínající křehké důvěry k člověku. Současně s touto fází je dravec, pokud je to potřeba z hlediska jeho uvažovaného využití, přivykán na čepičku. Tato fáze může trvat jeden až tři týdny.
Pokud je dravec klidný, neruší ho vnější vlivy, bez problémů snáší zastínění (nasazená čepička) a jeví zájem o potravu předloženou sokolníkem, je čas začít nacvičovat přílety na ruku. Princip spočívá v tom, že pokud dravec na zavolání přeskočí a později přiletí na ruku, je vždy odměněn chutným soustem. Tato část výcviku je především u dravců nízkého letu a orlů velmi důležitá pro jejich pozdější ovladatelnost. Protože trénink je pro dravce také leteckou průpravou, sokolníci do něho často zařazují přílety dravce ze vzdáleností až stovek metrů, ze svahu a do svahu, mezi překážkami (např. stromy) apod.
Další pomůckou k vypěstování fyzické zdatnosti a obratnosti u dravců nízkého letu a orlů je simulace lovu pomocí vlečky. Vlečku často představuje vycpaná kůže zvěře, která je tažena před dravcem, jenž se ji snaží „ulovit“. Vlečky zvyšují fyzickou kondici mladého dravce a při použití kůže určitého druhu zvěře jej metodicky navádějí na druh budoucí kořisti.
U dravců vysokého letu bývá část výcviku zahrnující přílety na pěst podstatně zkrácena, někteří sokolníci ji zcela vynechávají. K letovému tréninku a přivolávání sokolů se tradičně používá vábítko. Skládá se z koženého jádra opatřeného řemínkem v délce přibližně 1,5 m, pomocí něhož sokolník vábítkem otáčí ve vzduchu, a tím k němu láká sokola. K jádru vábítka jsou připevněna vyschlá ptačí křídla, v ideálním případě z druhu, jenž by měl být v budoucnu dravcovou kořistí. Mezi křídla se upevňuje odměna, která dravci náleží po „ulovení“ vábítka. Zpočátku učí sokolník sokola na vábítko opatřené odměnou přešlápnout, později přeskočit a poté přiletět.
Když je sokol na vábítko dostatečně potravně fixován, může začít trénink jeho fyzické kondice a obratnosti. Ten spočívá v tom, že sokolník otáčí vábítkem na řemínku a sokol na něj doráží. Těsně před dravcem sokolník vábítkem prudce „uhne“, sokol proletí okolo, vystoupá a útok opakuje. Zpočátku je potřeba pouze jeden či dva takové průlety, aby se sokol nezradil. Počet průletů se však postupně zvyšuje a dobrý sokol je schopen absolvovat 50, ale i 100 průletů, než je mu dovoleno vábítko „ulovit“ a nasytit se.
Sokolníci, kteří mají v úmyslu cvičit svého sokola nebo raroha k lovu z krouživého čekání, nejsou většinou v tréninku na vábítko tak důslední. Své dravce se snaží spíše přimět ke kroužení nad sebou a k čekání na vábítko, které vyhodí obloukem do vzduchu, a to je dravcem „uloveno“. Je to simulace chování při lovu.

LOV Z PĚSTI
Lov z pěsti je nejstarší způsob sokolnického lovu. Spočívá v tom, že sokolník jdoucí pěšky nebo jedoucí na koni vypouští dravce z pěsti na letící nebo běžící kořist. Dravec tedy „startuje“ na kořist, kterou vidí, jeho útok je přímý. V Evropě a na americkém kontinentu jsou pro lov z pěsti používáni především dravci nízkého letu, méně orli a výjimečně – např. v Anglii k lovu vran – dravci vysokého letu. Středoasijské národy používají k tomuto způsobu lovu tradičně orla skalního, Arabové dravce vysokého letu.
Nejtypičtějším příkladem lovu z pěsti v našich podmínkách je lov zajíce jestřábem lesním. Lov probíhá jako osamělý i společný. Sokolník nebo řada sokolníků prochází honitbou a v případě vypíchnutí zajíce z lože vypustí nejbližší sokolník jestřába. Útok bývá velmi prudký, většinou na krátkou vzdálenost. Jestřáb kořist váže, nebo ji mine. Někteří jestřábi jsou schopni po neúspěšném prvním útoku tyto v sérii opakovat. Úspěšnost útoku závisí především na fyzické připravenosti jestřába, na schopnosti vyrovnat často velmi krkolomné kličky uhánějícího zajíce a ve finální fázi na způsobu vázání kořisti.
Další typickou kořistí jestřába je v posledních desetiletích bažant. Lov probíhá podobně jako v případě zajíce. Bažant neklade svému pronásledovateli odpor kličkováním a není schopen tak účinné obrany jako zajíc. Jeho devizou je však velmi rychlý start a let. Jestliže se k lovu zajíců používají fyzicky zdatné jestřábí samice, na bažanta stačí jestřábí sameček – terček. Ten je vhodný i k lovu králíků, populárnímu především v Anglii a Španělsku.
K lovu zajíců se používají též orel skalní, káně Harrisova nebo káně rudochvostá. Pokud je lov jestřábem „sprinterskou“ záležitostí, lov orlem nebo kání představuje delší letecký zážitek, protože káně je podobně jako orel schopna útočit na dlouhé vzdálenosti.
Lov z pěsti dravci vysokého letu splňuje nejvyšší kritéria „rytířských soubojů“ ve výškách. Vzhledem k tomu, že tímto způsobem lovu většinou byla, popř. je lovena kořist letově až akrobaticky nadaná (např. jeřábi, volavky, havrani a dropi obojkoví), je kladen velký důraz na dravcovy letecké schopnosti. Lovení ptáci při napadení sokolem většinou nevyhledávají záchranu na zemi nebo v krytu, ale snaží se uniknout kličkováním ve výškách. Dravec musí být natolik zdatný, aby byl schopen vystoupat nad pronásledovanou kořist a seshora zaútočit. Obratnost kořisti způsobuje mnoho neúspěšných útoků, a proto se popsaný děj několikrát opakuje se zvyšující se výškou souboje a vzdáleností od sokolníka. V současné době tento způsob lovu provozují především arabští sokolníci, kteří od pradávna loví se svými rarohy dropy obojkové.
Co se týče vhodnosti jednotlivých druhů dravců vysokého letu k lovu z pěsti, je třeba vycházet ze specifik tohoto lovu. Dravec musí být schopen rychle stoupat tak, aby se několikrát po sobě dokázal dostat nad pronásledovanou kořist, a po náročném útočném letu musí mít ještě tolik sil, aby relativně velkou a často obranyschopnou kořist udržel. Těmito dvěma základními vlastnostmi vyniká především raroh lovecký. Vhodným dravcem, který se cení především pro houževnatost a schopnost absolvovat dlouhé útočné lety, je raroh velký. Sokol stěhovavý sice byl v minulosti často používán k lovům z pěsti, avšak proporcemi svého těla nedosahuje pro tento způsob lovu kvality rarohů. Jeho doménou je lov z krouživého čekání.  

LOV Z KROUŽIVÉHO ČEKÁNÍ
Zatímco k lovu z pěsti jsou podle druhu kořisti používáni zástupci všech skupin loveckých dravců, lov z krouživého čekání je doménou pouze dravců vysokého letu. Tento lov je založen na součinnosti sokola, psa a sokolníka. Kromě arabských a tradičních středoasijských států dnes jde o nejrozšířenější způsob lovu se sokoly (sokolníky používaný výraz sokol často zahrnuje celou skupinu sokolovitých dravců využívaných v sokolnictví – sokoly, rarohy, dřemlíky atd.).
Jak vypadá lov z krouživého čekání? Sokolník nese zastíněného sokola na pěsti a jeho ohař prohledává okolní terén. Pokud najde a vystaví pernatou zvěř (v našich dnešních podmínkách bažanta), sokolník dravce odstíní (sejme mu čepičku) a ten po krátkém rozhlédnutí odletí z pěsti a začne spirálovitě vytáčet pravidelné kruhy, až dosáhne „své“ výšky. Někteří sokoli preferují před spirálovitým stoupáním přímočaré šikmé odlétnutí vzhůru. Poté se sokol vrátí nad psa a sokolníka již v lovecké výšce. Ohař stále vystavuje zvěř a zkušený sokol pečlivě sleduje jeho počínání. V příhodnou chvíli, když je sokol natočen směrem k ohaři, vydá sokolník povel a ohař zvěř vypíchne. Bažant, který „drží“ do poslední chvíle, vyletí. V ten moment se sokol současně ve výši překlopí dopředu, několikrát prudce udeří přivřenými křídly, poté je zcela stáhne k tělu a řítí se střemhlavým, závratně rychlým letem v ideálním kapkovitém tvaru na kořist, kterou svými pařáty prudce udeří. Často již zhaslý bažant bezvládně padá k zemi. Sokol současně vyrovnává svůj útočný let, vytočeným obloukem se vrací ke ko¬řisti a postaví se na ni. Přispěchavší sokolník položí na úlovek chutné sousto jako od¬měnu, sokola sejme, zastíní jej, kořist uloží do brašny a lov může pokračovat.
K výcviku ke krouživému čekání jsou vhodní tzv. „lehcí sokoli“. Tento termín nesouvisí s hmotností sokola, ale s jeho ochotou stoupat. Sokol před útokem musí vystoupat do výšky 100 až 300 m v závislosti na typu terénu. Terén českého typu, často protknutý zarostlými příkopy, struhami a jinými kryty, není vhodný k extrémním výškám. Velmi efektní útok z velké výšky trvá nějakou dobu a nemusí být díky blízkosti krytu účinný. Sokol si většinou s narůstajícími zkušenostmi najde „svoji“ výšku. Lov z krouživého čekání považují mnozí sokolníci za absolutní vrchol sokolnického umění.
Autor je členem výboru Klubu sokolníků ČMMJ.

Klub sokolníků ČMMJ srdečně zve všechny přátele sokolnictví na jubilejní 40. setkání sokolníků, které proběhne ve dnech 10.-13. října t. r. v Opočně.

PROGRAM
Středa 10. října 2007
10:00 vernisáž výstavy v Letohrádku (40. výročí založení Klubu)
12:00 létání s dravci na Balón (sraz na náměstí, společný odjezd)

Čtvrtek 11. října 2007
8:30 slavnostní Svatohubertská mše
9:30 zahájení setkání a sokolnických lovů na nádvoří zámku, sokolnické lovy
19:00 výřad na nádvoří zámku

Pátek 12. října 2007
10:00 nástup na nádvoří zámku, sokolnické lovy
19:00 výřad na nádvoří zámku

Sobota 13. října 2007
9:00 nástup na nádvoří zámku
10:00 ukázky výcviku dravců pro veřejnost, sokolnické lovy
19:00 výřad na nádvoří zámku a slavnostní zakončení setkání

Svět myslivosti na Facebooku