Kam se ubírá výzkum zvěře? - Zamyšlení nad XXVIII. kongresem IUGB

Doc. RNDr. Petr Koubek, CSc., a doc. ing. Jaroslav Červený, CSc.

Ve dnech 13.-18. srpna t. r. se ve švédském městě Uppsala uskutečnil XXVIII. kongres Mezinárodní unie biologů zvěře (International Union of Game Biologists, IUGB). Tato významná akce, která se koná ve dvouletých intervalech, přinesla zajímavé poznatky z biologie různých druhů zvěře z celého světa a současně potvrdila trendy současného výzkumu.

MYSLIVECKÝ VÝZKUM VE SVĚTĚ
Myslivecký výzkum má ve světě i u nás sice dlouholetou tradici, ale ta sama o sobě není zárukou nových přístupů při zkoumání či řešení aktuálních problémů myslivosti. Navíc, ať se nám to líbí nebo ne, myslivost je obor obecně dosti konzervativní. Zásadní otázka tedy zní, zda myslivecký výzkum stačí držet krok s bouřlivým rozvojem základních vědeckých disciplín (např. biologie, chemie, matematika), a zejména s technickým pokrokem. Odpověď lze hledat různým způsobem. Velmi jednoduchou cestou je listování v programech vědeckých kongresů IUGB. Těch již bylo od vzniku IUGB celkem 28, a protože se konají pravidelně, lze sledovat vývoj mysliveckého výzkumu za období delší než je polovina století. Abychom však byli zcela přesní: sledovat je možné zejména změny a pokrok ve výzkumu zvěře, což sice nepředstavuje celou jeho šíři, ale pro většinu myslivců je to určitě ta nejzajímavější část.
Co je tedy pro vývoj mysliveckého výzkumu nejvíce charakteristické? Určitě jako u všech vědeckých disciplín (i když s určitým časovým zpožděním) je to posun od popisného přístupu k přístupu experimentálnímu. Z kongresů např. postupně mizí příspěvky morfologické, a to zejména ty, v nichž se jejich autoři zabývají měřením parohů či rohů (na letošním kongresu již nebyl takový příspěvek zastoupen). Naopak stále častěji se objevují příspěvky věnované hodnocení různých fyziologických, parazitologických či geobotanických pokusů. Dalším charakteristickým znakem jsou nová témata, jako je management populací, biologická rozmanitost (biodiverzita), vztah predátorů ke kořisti a prostředí, ochrana přírody či genofondu, koexistence člověka a přírody, konflikty člověka a velkých šelem, problematika introdukcí a reintrodukcí apod. Tato témata se řeší pomocí zcela nových metod, jako je např. telemetrie (nejprve konvenční, dnes již GPS), cytogenetika nebo molekulární biologie. To vše při využití moderních statistických programů a sofistikovaných počítačových modelů. Jediným kongresovým evergreenem zůstávají příspěvky týkající se vyhodnocování úlovků. I v tomto případě se však pozvolna upouští od popisného statistického výčtu ulovených jedinců či vývojových řad odstřelu (údaje typu našich jarních kmenových stavů se pro naprostou nevěrohodnost již téměř nepoužívají) a přechází se na modelování vývoje populací druhů a společenstev (jak v minulosti, tak v současnosti i v budoucnosti). Zcela evidentní je také skutečnost, že příspěvky dostávají stále více multidisciplinární charakter, že jejich autorství přechází z jednotlivých řešitelů na široké autorské kolektivy a že kolektivy řešitelů mají stále častěji mezinárodní složení.

KONGRESOVÁ „STATISTIKA“
Jak lze z výše uvedeného pohledu charakterizovat letošní kongres IUGB a jak k němu přispěli čeští (a slovenští) zástupci? Kongresu se zúčastnilo celkem 452 osob z 37 států světa. ČR zastupovalo 11 účastníků, Slovensko účastníci dva. Program kongresu byl tématicky rozdělen do 21 samostatných bloků, v nichž bylo prezentováno 335 přednášek a posterů. Tzv. plenární přednášky se týkaly metod monitoringu přírody (přednášející E. J. Milner-Gulland z Velké Británie), využívání prostředí zvěří a jeho fragmentace (přednášející I. Storch z Německa), vlivu lovu medvědů na jejich populace (přednášející J. Swenson z Norska), adaptivního managementu v rozhodovacím procesu (přednášející J. D. Nichols z USA) a nemocí tažných vodních ptáků (přednášející R. C. Clark z Kanady). Nejvíce příspěvků (84) bylo uvedeno v části týkající se managementu populací zvěře. Následovala témata predátoři, býložravci a lesnictví (42 příspěvků), početnost zvěře a statistiky úlovků (38), návrat a introdukce zvěře (26) a technický pokrok ve výzkumu zvěře (19). Na kongresu však bylo možné navštívit přednášky a zhlédnout postery i z dalších specifických tematických okruhů, např. z genetiky, monitoringu populací zvěře, biologie drobné zvěře, výběru prostředí zvěří, migrace lovných druhů vodních ptáků atd. Stranou nezůstala ani témata jako „lidský rozměr“ myslivosti, populace zvěře a její lov v Africe apod. Program kongresu jednoznačně potvrdil trend moderního biologického výzkumu zvěře, který byl nastolen již na minulých kongresech IUGB.
Během kongresu uspořádali organizátoři několik exkurzí: do Výzkumné stanice zvěře v Grimsö, do centra Švédského mysliveckého svazu v Öster – Malma, na souostroví u Stockholmu a po stopách slavného přírodovědce Carla Linného.

ZÁSTUPCI ČR SE V UPPSALE NEZTRATILI

Naše republika, která v nedávné minulosti bohužel výrazně ustoupila z předních pozic světového mysliveckého výzkumu, byla od r. 1990 na kongresech IUGB zastoupena ojediněle, a to především pracovníky Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně a České zemědělské univerzity v Praze. V Uppsale však ČR po dlouhé době reprezentoval větší počet účastníků z více pracovišť, tak jak by se vzhledem k historii mysliveckého výzkumu u nás slušelo.  
Tradiční zastoupení měly ÚBO AV ČR (P. Koubek, J. Červený) a Fakulta lesnická a environmentální, resp. dnes po rozdělení Fakulta lesnická a dřevařská ČZU Praha (J. Červený) a Fakulta životního prostředí ČZU Praha (K. Šťastný, V. Bejček). Své příspěvky však představila i další pracoviště: IFER – Ústav pro výzkum lesních ekosystémů, s. r. o. (F. Havránek), Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti ve Zbraslavi (F. Havránek), Národní park a Chráněná krajinná oblast Šumava (L. Bufka, P. Šustr), Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze (P. Musil). Velkým příslibem pro návrat českého mysliveckého výzkumu na výsluní byla aktivní účast studentů a doktorandů obou výše zmíněných fakult ČZU Praha (M. Nentvichová, M. Hučko, M. Ježek). Na uvedených prezentacích se však podíleli i další pracovníci uvedených institucí, P. Marhoul z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, M. Suk z Vojenských lesů a statků ČR, s. p., divize Horní Planá, M. Anděra z Národního muzea v Praze a ze zahraničí pracovníci Národního parku Bavorský les a bavorského ministerstva životního prostředí.
Co naši výzkumníci představili?
Přednášky: Výsledky záchranného programu tetřeva hlušce v ČR (Bejček, Šťastný, Marhoul, Bufka, Červený), Využití dat z GPS telemetrie pro vyhodnocení aktivity a chování zvěře (Šustr, Löttke, Heurich), Prostorová organizace reintrodukované populace rysa ostrovida na Šumavě a v Bavorském lese – výsledky radiotelemetrie (Bufka, Červený, Wölfl, Heurich, Koubek, Kocurová).
Postery: Prostorová aktivita srnce obecného na Šumavě – výsledky radiotelemetrie (Bufka, Červený, Suk, Šustr, Bělková), Potrava lišky obecné v různém prostředí Šumavy (Červený, Fejklová, Bufka, Koubek), Srovnání potravy lišky obecné a rysa ostrovida na Šumavě (Červený, Fejklová, Bufka, Koubek), Důležitost pastvy na diverzitu rostlinných společenstev (Havránek, Hučko, Ježek), Změny rozšíření a početnosti norka amerického v ČR (Červený, Daniszová, Anděra), Preference prostředí psíka mývalovitého v ČR (Nentvichová, Červený, Mrštný), Dlouhodobé změny (1966-1997) početnosti a rozšíření zimujících vodních ptáků v ČR (Musil, Musilová), Početnost a přežívání potápivých kachen v mozaikovité krajině rybníků jižních Čech (Musil, Nachtigalová, Musilová, Albrecht, Brožová, Horák, Klvaňa, Pasavová), Zubní anomálie lišky obecné (Nentvichová, Anděra).
Naši autoři byli navíc zastoupeni i v příspěvcích prezentovaných zahraničními účastníky konference: Přeshraniční výzkum vztahu predátor – kořist v Bavorském lese a na Šumavě (Heurich, Bufka, Šustr, Löttker, Stache, Baierl, Kiener) a Přesnost a efektivita GPS radiotelemetrie v závislosti na hustotě podrostu, sezóně a denní době v jedlobučinách Evropy (Stache, Šustr, Löttker, Heurich).
Od slovenských autorů zazněla přednáška o ohroženém endemickém poddruhu kamzíka tatranského (R. Kropil, Lesnická fakulta Technické univerzity ve Zvolenu) a byl vystaven poster o početnosti zvěře na Slovensku a škodách, které tato zvěř působí v zemědělství (J. Slamečka, Slovenské centrum zemědělského výzkumu, myslivecké pracoviště oddělení malých hospodářských zvířat, Nitra).

ZA DVA ROKY V RUSKU

Velmi důležité a doslova přelomové bylo zasedání národních zástupců IUGB. Unie biologů zvěře sice existuje již od r. 1954, ale teprve letos, po mnohaletém úsilí, byla za účasti zástupců ze 17 států (včetně ČR a Slovenska) oficiálně založena jako nezisková organizace s mezinárodním členstvím a se sídlem ve Švýcarsku (Stampa). Zasedání zároveň rozhodlo o místě konání 29. kongresu. Uskuteční se za dva roky v Rusku, a to buď v Moskvě, nebo v Petrohradu. Na zasedání byl rovněž zvolen nový prezident IUGB, jímž se stal Vladimír Melnikov z Ruska.
Závěrem snad ještě jedna poznámka, které zdánlivě přímo nesouvisí s výzkumem zvěře. Na kongresu byli přítomni nejen vědci, ale též představitelé ministerstev, která v jednotlivých státech řídí myslivost, národních mysliveckých svazů, Federace mysliveckých svazů Evropské unie, Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře či zástupci různých firem vyrábějících zařízení pro výzkum zvěře. Mimo oficiální program se totiž živě diskutovalo, dohadovala se spolupráce, zajišťovaly se návštěvy, lobbovalo se ve prospěch regionální myslivosti apod. Jednoduše řečeno – vládl čilý společenský ruch. Někteří naši účastníci byli v tomto ohledu poněkud zaskočeni otázkou zahraničních hostů, zda jsou v Uppsale přítomni také zástupci Českomoravské myslivecké jednoty ...

Autoři pracují v Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně a na Lesnické a dřevařské fakultě České zemědělské univerzity v Praze.

Svět myslivosti na Facebooku