Seminář Tradice v myslivosti se letos konal na Svatém Hostýně aneb 12 + 9 = 5
Ing. et. ing. František Bezděk
Ne, nebojte se, čísla v nadpisu nepředstavují abstraktní matematický výraz, ale pouze vyjadřují skutečnost, že 12. seminář o mysliveckých tradicích pořádaný Řádem sv. Huberta a v pořadí již 9. Svatohubertská pouť na Svatém Hostýně se odehrávaly pod závojem pěticentimetrové vrstvy prvního letošního sněhu ...
TÉMATA S MNOHA OTÁZKAMI
Protože jsem se v minulosti zúčastnil téměř všech ročníků obou akcí, mohu si dovolit srovnávat. I letos slibovala jména lektorů a témata referátů překvapení.
Seminář zahájili fanfárami trubači Potštátského tria a po nich úvodním slovem velmistr Řádu Jan Votava. Jeho přehled, takt, a především skromné vystupování je zárukou toho, že se Řád vydal dobrou cestou.
Podrobný referát o škodách působených zvěří, který přednesl ing. Josef Vlášek z ředitelství Lesů České republiky, s. p., nabídl průřez historickými fakty a změnami v přístupu k hodnocení škod v posledních třech stoletích a přiměl mne též k zamyšlení. Jak dál? Co jsou škody únosné a jak odpovědět těm, kteří obdobnou otázku kladou v souvislosti s bobrem, rysem a medvědem, jež se v naší přírodě znovu zabydlují?
S dalšími naprosto neuspořádanými myšlenkami ve mě dlouho doznívaly dojmy z přednášky ing. Františka Havránka, CSc., který se věnoval aktuálnímu tématu: ať se to nám myslivcům líbí nebo nelíbí, používání olověných broků při lovu vodního ptactva skončí k 31. 12. 2009. V příspěvku autora působícího ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., zaznělo, že výskyt broků jako jedné z prvotních příčin úhynu vodní pernaté zvěře může být v některých lokalitách výrazně nadměrný. Zdá se vám snad, že odhadovaný počet 150 olověných broků na metr čtvereční půdy či vodní plochy je málo, když k otravě kachny či husy jich stačí pět a intoxikaci s následným poškozením mozku zajistí u výše uvedených druhů jediný zkonzumovaný brok? Autor příspěvku pomocí přepočtu výměry vodních ploch k celkové výměře našich honiteb a průměrného počtu každoročně ulovených kachen v ČR odhadl, že vodní plocha je zatížena 30x více než ostatní plocha honiteb. Kolem vody „nasázíme“ každoročně 718,1 tuny olova! Hlavou mi proběhly další otázky – vychází i u mne poměr vystřelených ran a počet ulovených kachen 1:4, jak se prý nejčastěji počítá? Jak se změní má úspěšnost střelby nebo zažitá (obvyklá) myslivecká vzdálenost v okamžiku, kdy budu nucen použít náboj s ocelovými broky? Jak dlouho se budu znovu učit střílet, když má takový náboj výrazně odlišné vlastnosti než současně používané střelivo s broky olověnými? Nic naplat, musíme si zvyknout! Pokud byly v Dánsku, Holandsku a Švédsku olověné broky již zcela zakázány (a to již v r. 1993, resp. 1996), bude tento trend postupně pokračovat v celé Evropě.
Referát o výzkumu zvěře v kulturní krajině byl za nepřítomného autora doc. MVDr. Karla Bukovjana, CSc., z Veterinární ošetřovny pro drobná zvířata a zvěř v Přibyslavi pouze přečten. I po něm by však bylo možné diskutovat o spoustě detailů.
Vpravdě bouřlivá diskuse se pak rozvinula po příspěvku ing. Romana Rybaka, předsedy výboru Mezinárodního sdružení myslivců příhraničí (v Dolním Slezsku), který se zabýval rozborem organizační struktury a sdružováním myslivců v Polsku a zhodnocením dlouhodobých výsledků mysliveckého hospodaření s husou, kachnou, bažantem, zajícem a koroptví v honitbě Sylvan se sídlem ve Wroclavi. Jaké jsou perspektivy existence zajíců (záměrně již nemluvím o chovu) ve volné krajině, uvážíme-li, že v celém Polsku se v celkem 4739 honitbách na honební ploše 25 396 tisíc ha ulovilo v sezóně 2005/2006 pouhých 477 701 zajíců, tj. průměrně 100 kusů v každé z nich, neboli pouze 18,81 kusů na tisíc ha? K jakému výsledku bychom dospěli u nás? Při posuzování těchto čísel je třeba upozornit na to, že v Polsku se někde „malozemědělci“ udrželi bez nucené přestávky dodnes, a zajíc by tam měl mít podstatně lepší podmínky než v našich honitbách. Co si myslet o snahách polských ochranářů, kteří již dnes prosadili veškerý zákaz lovu (nejen tedy olověnými broky) v pásmu 300 m od vodní plochy, která je největším hnízdištěm vodního ptactva v dolnoslezském regionu? Kam za tohoto stavu kráčí myslivost, a to nejen v Česku či v Polsku, ale v celé Evropě?
Seminář má v názvu slovo „tradice“, takže po obědě zazněly i dva příspěvky z oblasti historie. První, zabývající se minulostí a současností myslivecké kuchyně, přednesla mgr. Olga Ptáčková, ve druhém jsem podrobně popsal organizaci lovů na panstvích hraběte Sporcka.
V „zákulisí“ jsem se od pořadatelů dozvěděl, že součástí sborníku jubilejního semináře, který se uskuteční za tři roky, bude CD se všemi referáty, které byly na seminářích předneseny. To je více než lákavý příslib, který jistě ocení všichni zájemci o odbornou problematiku, historii naší myslivosti, myslivecké zvyky a tradice.
POUŤ VE VÁNICI
Pouť na Hostýně začíná každý rok setkáním a modlitbami u obrázku svatého Huberta. Jeden z hlavních organizátorů P. Jiří Kopřiva zahájil letošní pouť větou: „Vítám vás všechny v tomto nádherném počasí. To, že je nádherné, mi potvrdí každý myslivec. Vždyť nový sníh, kterému se říká obnova, je pro každého z nich svátkem. Také my ostatní máme dnes možnost využít tohoto mysliveckého svátku a podívat se za sebe, jaké zanecháváme na obnově stopy. Při každodenním shonu je opravdu nutné se občas zastavit a podívat se na to, co za námi zůstává…“ Tím zahnal chmury i z tváří nejprochladlejších návštěvníků a současně je vyzval k tomu, aby se neostýchali přidat se ke slavnostnímu průvodu, který vzápětí vykročil směrem k již téměř zcela zaplněné bazilice. K jejímu oltáři přinesli v průvodu jdoucí myslivci trofej jelena desateráka.
Hlavním bodem programu pouti byla nepochybně troubená Svatohubertská mše B dur autorů Petra Vacka a Josefa Selementa. Její provedení zajistili vedle tradičních „opor“ – souboru Trubači OMS Přerov – i tři sličné trubačky ze Zábřehu. Vyslechnout mši v tak početném obsazení nástrojů a po zvukové stránce v naprosto dokonalé podobě je velký zážitek. Mnohým proběhlo po těle zvláštní chvění při úvodním zpěvu smíšeného sboru Collegium vocale z Olomouce, a slovech „…poklekněte myslivci na kolena a zpytujte své svědomí!“ Především to – naši pokoru a potřebu trvalé lásky, kterou dáváme najevo konáním dobra druhým, nejen sobě navzájem, ale i zvěři – připomenul ve svém kázání Otec arcibiskup Jan Graubner, který tradici mysliveckých poutí na Svatém Hostýně založil, a po roční přestávce mezi myslivce znovu přijel. Že již zmíněný genius loci působí na některé opravdu velmi silně, se potvrdilo i v závěrečné řeči P. Jiřího Kopřivy, který patří mezi hlavní pořadatele a vede početnou skupinu dobrovolníků, kteří pouť připravovali. Místní rodák a původní profesí lesník poděkoval v závěrečném rozloučení všem přítomným za hojnou účast.
Je cenné, že se letošní Svatohubertské pouti na Svatém Hostýně zúčastnili i zástupci dvou vrcholných institucí, které se podílejí na řízení naší myslivosti. ČMMJ reprezentoval její jednatel ing. Jaroslav Kostečka, Ph.D., Ministerstvo zemědělství ČR vrchní ředitel sekce lesního a vodního hospodářství ing. Martin Žižka, Ph.D. Snad je to důkazem, že podobné myslivecké svátky či slavnosti mohou být pro oba subjekty „zajímavé“ nejen na Hluboké nebo pouze v nejbližším okolí Prahy.
V začínající sněhové vánici byly odpolední doprovodné programy, které obvykle probíhají na okolních volných plochách, zkráceny na minimum. Někteří návštěvníci se zájmem vyslechli krátkou přednášku o historii mysliveckých ceremoniálů s ukázkou přijímání do cechu Hubertova, kterou ozdobily fanfáry trubačů Střední lesnické školy Hranice. Vzápětí se na pódiu objevila skupina Vancoš z ostravské ZOO s ukázkou výcviku loveckých dravců.
Poté již každý spěchal ke stánkům, protože pouť bez svařáku, klobásky a tureckého medu by nebyla ta pravá! Všeho bylo dost, stejně jako stánků s nejrůznějšími mysliveckými doplňky. Komu byla velká zima, ohřál se v hlavním sále Poutního domu, v němž byla stejně jako v uplynulých letech instalována prodejní výstava obrazů Václava Nasvětila a prodávaly se tam štítky pod trofeje a nejrůznější, často velmi užitečné drobnosti. Potom zase rychle ven – bylo by škoda nechat si ujít koncert české lovecké hudby, který tradičně zajistili Trubači OMS Přerov na schodech před vchodem do baziliky.
Malý sněhulák postavený dětmi u příjezdové cesty naproti dřevořezbě s obrázkem svatého Huberta se v pozdním odpoledni začal usmívat. Asi dobře věděl, že příští rok přijedou mnozí návštěvníci znovu ...