Myslivost u Lesního závodu Židlochovice (I.) – historie a volné honitby

Ing. Jiří Špunar a ing. David Vaca, Ph.D.

Jižně od Brna se až po státní hranici s Rakouskem a Slovenskem rozkládá rozsáhlé území obhospodařované Lesním závodem Židlochovice, jenž patří mezi pět přímo řízených lesních závodů Lesů České republiky, s. p. Katastrální rozlohou 167 tis. ha pokrývá LZ Židlochovice jižní část Jihomoravského kraje. Výraznou charakteristikou LZ Židlochovice je intenzivní myslivecké hospodaření, které má dlouholetou tradici. Pojem „židlochovická myslivost“ zná mnoho lovců spárkaté a drobné zvěře nejen u nás, ale i v zahraničí.

Myslivost je u LZ Židlochovice vykonávána na ojedinělém územním celku tvořeném čtyřmi volnými honitbami, šesti oborami a devíti bažantnicemi, což představuje celkovou honební plochu 27 526 ha. Nedílnou součástí LZ je zámek Židlochovice, který byl postaven na místě vodní tvrze. Ve 20. letech 18. století byl zámek přestavěn do téměř dnešní podoby rakouského klasicismu. V současné době patří k nejzachovalejším loveckým zámkům v Evropě, sídlí v něm ředitelství LZ a v období lovů poskytuje zázemí loveckým hostům.

HISTORIE MYSLIVOSTI NA ŽIDLOCHOVICKU

První písemná zmínka o židlochovickém panství pochází z r. 1237. Vlastníci panství se poměrně často měnili, na zámku se vystřídala řada šlechtických rodů. Mezi nejznámější patřili Žerotínové, Sinzendorffové a především Habsburkové. Většinu lesů v jižní části dnešního LZ spravovali až do r. 1945 Dittriechsteinové a Liechtensteinové. Lesy na Moravskokrumlovsku byly součástí majetku velkostatku Kinských.
Myslivost byla na úrodném a na zvěř bohatém Židlochovicku velmi rozvinutá. Nejstarší bažantnice byly v oblasti zakládány již na sklonku 17. století a v průběhu 18. století. První písemná zmínka týkající se lovu je z r. 1562, z r. 1564 pochází zpráva o oboře u Židlochovic. Velký rozvoj myslivosti nastal po r. 1697, kdy panství přešlo do rukou hraběte Filipa Ludvíka Sinzendorffa. Ten dal přestavět židlochovický zámek, přeměnit park a velkou péči věnoval provozování myslivosti v duchu barokních zvyklostí. Za jeho působení byly vydány instrukce, které měly zlepšit prostředí zvěře a zvýšit její stavy zejména v bažantnicích (vysazování nových porostů, zákaz kosení trávy a pastvy dobytka, ochrana bažantích hnízd, sbírání vajec, komorování koroptví, zakládání nových bažantnic atd.). Z konce 17. století pochází první písemná zmínka o velkodvorské bažantnici poblíž Pohořelic. Zvěř ulovená na panství byla určena především pro hraběcí kuchyň, zbytek se prodával. Prostřednictvím poslů a na povozech byla dodávána hraběti Sinzendorffovi do Vídně, který tam působil jako císařský rada. Když se v r. 1723 prováděl odhad ceny panství, bylo v zápise zdůrazněno, že rozsáhlý provoz myslivosti poskytuje tak značný užitek z ulovené zvěře („červené“ i černé, bažantů, koroptví, hus i kachen, sluk i ostatní zvěře), že se z tržby zaplatí náklady na lesní personál a ještě zbude čistý výnos.
Nepříznivé období pro myslivost přinášely válečné konflikty. Např. v r. 1743 došlo během prusko-rakouské války k vybití zvěře pruskou armádou. Situace se opakovala za napoleonských válek, především v letech 1805–1809.
Významný vzestup zaznamenala židlochovická myslivost a bažantnictví především za doby, kdy panství vlastnili Habsburkové. Ti si po r. 1848 pronajímali všechny honitby sousedící se svými revíry. Spolu s vlastními pozemky tak tvořila celková výměra honiteb přibližně 12 000 ha. Největší rozmach myslivosti na Židlochovicku nastal především za éry arcivévody Bedřicha v letech 1895–1914.
V r. 1919 byla na habsburský velkostatek Židlochovice na základě výnosu Ministerstva zemědělství ČSR uvalena nucená správa. O čtyři roky později byla vytvořena Správa státních lesů a statků v Židlochovicích, která sídlila na židlochovickém zámku a měla na starosti lesnické a myslivecké hospodaření na daném území. Honitby zůstaly zachovány a myslivosti byla nadále věnována velká pozornost. Bažantnice se využívaly k pořádání státních reprezentačních honů, jichž se zúčastňovaly významné osoby politického a společenského života (v letech 1936 a 1937 např. rumunský král Carol se svým synem princem Michalem).
Další etapa vývoje LZ se začala psát po druhé světové válce v souvislosti s konfiskací majetku zabaveného soukromým vlastníkům. Zkonfiskovaná lesní půda přešla pod správu Státních lesů a statků a celková rozloha území obhospodařovaného židlochovickou správou lesů se zvětšovala. Přičlenění částí někdejšího LZ Moravský Krumlov v r. 1971 a LZ Břeclav v r. 1978 přineslo další nárůst výměry hospodářského celku LZ Židlochovice do dnešní podoby. V myslivosti byla věnována pozornost nejen bažantnictví, ale i spárkaté zvěři –
především zakládání oborních chovů zpravidla na území někdejších historických obor. V 50. letech vznikla obora Pálava (byla zrušena v r. 2000) a po ní obory Bulhary a Klentnice (1966), Soutok (1971), Moravský Krumlov (1985), Termanec (1984) a Císařská (2004).
Po transformaci lesního hospodářství v r. 1992 zůstal LZ Židlochovice zachován jako jeden z pěti přímo řízených LZ nově vzniklého s. p. Lesy České republiky s důrazem na provozování myslivosti. V současnosti má dvoustupňovou organizační strukturu – ústředí a osm polesí (Židlochovice, Velký Dvůr, Mikulov, Diváky, Valtice, Lanžhot, Tvrdonice a Moravský Krumlov) a dvě střediska. Veškerou lesní výrobu i myslivecké hospodaření LZ zajišťuje ve své režii.

PŘÍRODNÍ PODMÍNKY A HONITBY
Lesnatost rozsáhlého území ve správě LZ Židlochovice dosahuje pouze 15 %. Lesy se v zemědělsky intenzivně obdělávané krajině zachovaly jen v několika komplexech, na půdách, které nebylo možné využít zemědělsky. Hospodářsky i rozlohou nejvýznačnějším typem lesa jsou lužní lesy podél řek Moravy, Dyje, Jihlavky a Svratky. Výměrou 9700 ha představují 30 % všech lužních lesů ČR. Z lesnického hlediska stojí za zmínku ještě lesní komplex na vátých píscích mezi Břeclaví a Valticemi se zastoupením borovice lesní, černé, dubu ceru a akátu. Pahorkatiny Divácka, Mikulovska a Moravskokrumlovska pokrývá především listnatý, dříve pařezinový les s převahou dubu letního a zimního s příměsí habru a lípy.
Území LZ Židlochovice patří k nejteplejším oblastem ČR. Průměrným ročním úhrnem srážek kolem 550 mm se řadí mezi oblasti semiaridní. Nejvyšším bodem spravovaného území je vrchol Pavlovských vrchů (550 m n. m.), nejnižší nadmořská výška (150 m) byla naměřena na soutoku řek Moravy a Dyje na hranici ČR, Slovenska a Rakouska.
Volné honitby, jimž budeme věnovat pozornost v tomto článku, se rozkládají na území jihovýchodně od Židlochovic přes Lednicko-valtický areál až k Hodonínu (celková honební plocha 19 066 ha, z toho 8514 ha připadá na honitby s bažantnicemi). Jde o větší lesní celky, převážně listnatého lesa, zasazené do zemědělsky velmi intenzivně využívané přírodní krajiny.  
Obory zaujímají celkovou plochu 8460 ha.
Přehled všech honiteb LZ Židlochovice je uveden v připojené tabulce.

ZVĚŘ A MYSLIVOST VE VOLNÝCH HONITBÁCH

Jelení zvěř  
Jelení zvěř je normována v počtu 30 kusů pouze v jediné volné honitbě, kterou je honitba Tvrdonice Luh, rozkládající se podél řeky Moravy od Břeclavi po Hodonín. Jde o populaci lužní jelení zvěře, která se kříží se zvěří migrující ze Slovenska. Nejsilnější trofej jelena z této honitby má bodovou hodnotu 206,30 b. CIC a pochází z r. 1991. V současné době se v honitbě loví jeleni s bodovou hodnotou mezi 130 až 190 b. CIC, s převážně tmavým, velmi dobře perleným a vzhledově zajímavým parožím. Protože koncentrace jelení zvěře je v této honitbě v době říje nízká, lov jelenů je velmi obtížný. Celkem se ročně uloví kolem 35 kusů převážně holé jelení zvěře.
V posledních letech je ve volných režijních honitbách LZ na Břeclavsku (Háje, Horní les a Dolní les) stále častěji pozorována zvěř migrující ze Slovenska a Rakouska.

Mufloní zvěř    
Mufloní zvěř se ve volnosti vyskytuje rovněž jen v jediné režijní honitbě LZ, jíž je honitba Diváky, kde jsou mufloni normováni v počtu 40 kusů. Honitba se rozkládá v kopcovitém terénu teplomilných habrových doubrav na Divácku a její součástí je bažantnice Kurdějov. Proto je honitba v tabulce uvedena jako bažantnice, nikoliv jako volná honitba.  
Zdejší populace mufloní zvěře vznikla prokřížením zvěře dovezené v r. 1982 z obory Klentnice a z volných honiteb na Jihlavsku. V současné době představuje trofejově nejsilnější volně žijící mufloní zvěř na světě. Potvrzuje to i bodová hodnota trofeje muflona uloveného v r. 1996 (246,20 b. CIC), která se stala světovým rekordem z volnosti, což stále platí. V r. 2004 byl v honitbě uloven poraněný čtyřletý muflon s bodovou hodnotou toulců 235,30 b. CIC a v říjnu 2005 byl v odchytovém zařízení ohodnocen a následně vypuštěn zpět do honitby rovněž čtyřletý muflon s 233,2 b. CIC.
Negativem chovu mufloní zvěře v honitbě Diváky je malá výměra této honitby. Mufloní zvěř velmi často přechází do sousedních honiteb, kde jsou kapitální berani loveni bez dodržení pravidel chovnosti a zpravidla se neobjeví na přehlídce trofejí. Proto z honitby Diváky chybí početnější kolekce špičkových trofejí.
Průběrná zvěř se z chovu odstraňuje při odchytech téměř celé místní populace. Zvěř projde přísnou selekcí a kolem 20 kusů se každoročně přemístí do některé z režijních obor. Odstřel holé či mladé samčí zvěře se téměř neprovádí. Cílem LZ Židlochovice je omezit zneklidňování zvěře a docílit toho, aby se zdržovala v průběhu celého roku ve středu honitby u velkého odchytového zařízení (10 ha).
V honitbě Diváky lze v současnosti ulovit kapitálního berana s bodovou hodnotou trofeje přesahující 230 b. CIC. Lov je však velmi obtížný a mnohdy končí neúspěšně. Nejvhodnější dobou lovu je období říje od poloviny října do konce listopadu.

Srnčí zvěř
Srnčí zvěř má ve všech honitbách LZ Židlochovice téměř ideální životní podmínky. Především bohaté bylinné a keřové patro větších či menších lesních komplexů s různě velkými loukami a políčky poskytuje zvěři vynikající zdroje potravy a kryt. Proto jsou celkové stavy srnčí zvěře v honitbách LZ vyšší – odpovídají přirozené úživnosti (celkem je v honitbách normováno 1399 kusů srnčí zvěře).
Průměrná bodová hodnota trofejí lovených srnců se pohybuje okolo 70 až 80 b. CIC. Často jde o lovecky velmi ceněné abnormální trofeje. Nejsilnější srnci na území LZ se loví v bažantnicích v bezprostřední blízkosti Židlochovic či Velkého Dvora. Každoročně se tam uloví od dvou do šesti medailových srnců. Nejsilnější srnec z honiteb LZ byl uloven v r. 1999 v honitbě Vranovický les: 139,13 b. CIC.
Nejčastějšími způsoby lovu jsou ranní a večerní čekaná na krytých pozorovatelnách a přenosných posedech. Kouzlo má samozřejmě i šoulačka ranním lesem. Protože v podmínkách LZ Židlochovice představují lesní porosty především lužní lesy s bujnou vegetací, loví se většina průběrných a zralých srnců již od počátku doby lovu do konce května a pak až v říji. Ročně se uloví přibližně 220 srnců a 500 kusů holé zvěře.

Černá zvěř  
Prase divoké je ve volných honitbách LZ Židlochovice velmi oblíbeným druhem zvěře poplatkových lovců. Ročně se uloví (včetně obor) mezi 700–1000 kusy především mladé zvěře. Normovaný stav ve volných honitbách je pouze 69 ks, skutečné stavy jsou mnohonásobně vyšší. Početnost černé průběžně narůstala až do r. 2005, kdy po nezvykle silné a dlouhé zimě přišly rozsáhlé jarní povodně, čímž došlo k velkému úhynu zvěře a snížení přírůstku. Proto bylo v r. 2006 uloveno pouze 373 kusů černé zvěře. Po silném semenném roku dubu v r. 2006 a velice mírných zimách 2006/2007 a 2007/2008 dochází opět ke zvýšení stavů divočáků (v r. 2007 se ulovilo 1069 kusů). Podobný trend lze očekávat i v letošním roce.
Poměrně vysoké stavy černé zvěře se LZ snaží využít k intenzivnějšímu komerčnímu zhodnocení při individuálních lovech i naháňkách. Naháňky jsou velmi žádané, průměrný denní výřad se pohybuje mezi 5 až 15 kusy černé zvěře.
V posledních letech bylo ve volných honitbách LZ uloveno několik medailových kňourů. Nejsilnější trofej pochází z r. 2001 a má bodovou hodnotu 120,40 b. CIC.

Daňčí zvěř
Daňčí zvěř není ve volných honitbách LZ Židlochovice normována a z mysliveckého hlediska nemá význam. Pouze v honitbách Diváky a Háje uloví personál LZ ročně několik kusů holé zvěře, příp. daňků I. věkové třídy.

PÉČE O ZVĚŘ
Volné honitby a bažantnice lze z pohledu všech druhů spárkaté zvěře označit za velmi úživné. Většinu lesních porostů tvoří lužní lesy s vysokou hladinou spodní vody a bohatým keřovým a bylinným podrostem. Keřové patro je zastoupeno bezem černým, javorem babykou, hlohem a podrostem hlavních dřevin. V bažantnicích jsou pro zvýšení úživnosti vysazovány i ptačí zob, pámelník aj. Bylinné patro tvoří převážně společenstva lužního lesa, dominantním druhem je často kopřiva. Specifická je oblast valtická, kde se na pískovcovém podloží daří nejlépe borovici lesní a dubu ceru, který každý rok plodí a poskytuje tak spárkaté zvěři bohatě prostřený stůl. V podrostu pod borovicemi se navíc vytváří neprostupný pokryv z maliníku a zejména ostružiníku, který může zvěř spásat po celý rok. Rovněž teplomilné chlumní doubravy v kopcovitém reliéfu Divácka představují díky pařezovým výmladkům a bohatému keřovému patru vysoce úživná stanoviště pro spárkatou zvěř.
Z celkové výměry volných honiteb 19 066 ha tvoří 7481 ha zemědělská půda (téměř 40 % plochy všech honiteb). V menším rozsahu jsou uvnitř lesních porostů zastoupeny pastevní plochy o výměře 0,5–3 ha, které LZ obdělává ve své režii. Vysévá se na nich především vojtěška a speciální jetelotravní směsky, které se po několika letech mění. Pro zvěř jsou zakládána zvěřní políčka s kukuřicí, slunečnicí, krmnou řepou, kapustou, topinamburem aj. Větší celky orné půdy navazující na lesní porosty obhospodařují soukromí zemědělci a družstva pěstující zejména kukuřici, pšenici, ječmen, vojtěšku, slunečnici, hrách, cibuli, cukrovku aj. Všechny uvedené zemědělské plodiny a vysoká přirozená úživnost lesa zajišťují ve vegetačním období spárkaté i drobné zvěři pestrou potravní nabídku. K vodě má zvěř celoročně přístup u vodních toků, četných slepých říčních ramen, nádrží i uměle vytvořených napajedel. V posledních letech byly vloženy nemalé finanční prostředky do revitalizací vodních kanálů v lese a lesních tůní.
V období vegetačního klidu je zvěř přikrmována jadrným krmivem (kukuřice, oves, ječmen, hrách), krmnou řepou a kvalitním vojtěškovým senem. K tomuto účelu slouží ve všech honitbách krmelce s jeslemi. U srnčí zvěře se osvědčila speciální samokrmítka. Zahušťují síť krmelců a podle potřeby se dají přemísťovat. Zvěř se začíná přikrmovat většinou v říjnu a přikrmování končí zpravidla v březnu, kdy se již objevuje zelená pastva.
Samozřejmou součástí péče o zvěř je celoroční předkládání kamenné soli do lizů a podávání antiparazitika Cermix v předjarním období. V místech výskytu kvalitní populace srnčí zvěře se rovněž aplikují vitaminominerální doplňky a speciální krmné směsi (prosinec–únor).

LOV ZVĚŘE A OSTATNÍ AKTIVITY  

Plány lovu se stanovují každoročně s ohledem na výsledky sčítání, škody způsobené zvěří na lesních a polních kulturách a dopad nepříznivých klimatických jevů (silné a dlouhé zimy, povodně) na zvěř. Spárkatá zvěř se loví výhradně individuálním způsobem, černá i na naháňkách.
Průběrný odstřel holé zvěře a trofejové zvěře do věku dvou let provádí personál podle zásad stanovených mysliveckým oddělením LZ. Ostatní trofejovou zvěř loví pouze poplatkoví hosté, příp. jubilanti z řad zaměstnanců LČR. K uskladnění, ošetření a prodeji zvěřiny slouží tři sběrná místa a jeden exportní závod, vše provozované v režii LZ. Roční produkce zvěřiny spárkaté zvěře představuje přibližně 50 tun, u drobné zvěře 50 tisíc bažantů.
Z výše uvedeného je zřejmé, že myslivost hraje u LZ Židlochovice velmi významnou roli a nemalou měrou se promítá i do hospodářského výsledku. LZ za dobu své existence získal stálou loveckou klientelu z celého světa, která se do židlochovických honiteb pravidelně vrací. Jako příklad lze uvést jednu loveckou skupinu z Německa, která jezdí lovit bažanty do Židlochovic každoročně již přes čtyřicet let! Pro uspokojení lovecké klientely je zásadní zajistit profesionální a současně přátelský přístup veškerého personálu nejen při lovu samém, ale též při poskytování všech vedlejších služeb. Jde především o ubytování na zámku v Židlochovicích či v loveckých chatách v honitbách, spojené se zajištěním stravování vč. přípravy kulinářských specialit, dopravu klientů z letiště na místo lovu, zajištění loveckých lístků, zbrojních průvodních listů a pojištění, preparace trofejí vč. jejich zaslání do místa bydliště lovce atd. Nesmírně důležité je též dodržování mysliveckých zvyků a tradic, které zahraniční i tuzemští poplatkoví lovci přijímají velmi kladně.
LZ Židlochovice od r. 1996 pravidelně pořádá všestranné zkoušky ohařů, které si svou náročností získaly dobré jméno mezi kynologickou veřejností z celé ČR. V r. 2006 se LZ s úspěchem zhostil organizace Memoriálu Richarda Knolla a pro r. 2010 již obdržel oficiální delegaci k pořádání Memoriálu Karla Podhajského.
1Autor je referent pro myslivost na LZ Židlochovice.
V příštím čísle vyjdou samostatné články o ochraně přírody a mysliveckých památkách u LZ Židlochovice a oborních chovech u LZ Židlochovice (jako součást seriálu Naše obory).

Součástí tohoto čísla Světa myslivosti (pouze pro předplatitele) je DVD Lovy v Židlochovicích. Obal k DVD lze stáhnout z internetových stránek Světa myslivosti: www.silvarium.cz/svetmyslivosti.

Svět myslivosti na Facebooku