MODŘÍN ADAMOVSKÝ

Ing. Jiří Truhlář, CSc. - Školní lesní podnik “Masarykův les” Křtiny

Školní lesní podnik “Masarykův les” Křtiny (ŠLP) je dnes centrem rozšíření populace modřínu opadavého (Larix decidua Mill.), který je pro svoje vynikající růstové vlastnosti považován za samostatnou kulturní populaci, označovanou jako modřín adamovský, viz např. Směrnice pro uznávání a zabezpečení zdrojů reprodukčního materiálu dřevin a pro jeho přenos (VÚLHM, 1988). Modřín je v této oblasti dřevinou nepůvodní a byl sem uměle zaveden. Velmi se mu zde daří a zdomácněl tu natolik, že se stal běžnou hospodářskou dřevinou. Jeho průměrné zastoupení na území podniku je dnes 8,6 % a ve výhledovém cíli se plánuje 10 %. Pěstební význam zdejšího modřínu opadavého, jeho výjimečnost a důvody pro odlišení samostatné kulturní populace snáze pochopíme studiem historie jeho vnášení do lesních porostů ŠLP.

HISTORIE INTRODUKCE

Umělé pěstování modřínu zde začalo podle Novotného (1973) po r. 1790, podle Nožičky (1957) již od 70. let 18. stol. Potvrzují to i záznamy lesních hospodářských plánů. V nejstarším z nich z r. 1848 je uváděn jen výčet dřevin v pořadí četnosti zastoupení bez udání konkrétního podílu. O modřínu je zde ojediněle zmínka na poslednějších místech v pořadí uváděných dřevin, a to v porostech ve věku do 55 let. Přesnější údaje o zastoupení jednotlivých dřevin s uvedením konkrétního podílu účasti v porostech jsou až v LHP z r. 1898. Modřín je v něm většinou uváděn jako dřevina vtroušená, a to ve všech věkových stupních. Nejstarší porosty jsou ve věku 110 let a byly tedy založeny kolem r. 1788. První etapa intenzivnějšího zavádění modřínu připadá přibližně na první čtyři decennia 19. stol. Bylo to ovlivněno snahou po zlepšení stavu lesních porostů v té době značně narušených přetěžbami dřeva (Novotný 1973), které bylo důležitým energetickým zdrojem (výroba dřevěného uhlí) pro vzmáhající se místní výrobu železa, pro sklárny, draslárny, vápenky, prachárny apod.

Další významná etapa zavádění modřínu v oblasti ŠLP připadá na konec 19. a počátek 20. stol., zejména na období působení Julia Wiehla v letech 1895-1915. Tehdy, po vyčerpání místních ložisek železné rudy, zaniká hutní výroba, v důsledku toho ustává i zájem o listnaté palivové dříví a buk se stává na trhu málo žádanou dřevinou. Vzrůstá zájem o technicky upotřebitelnější jehličnaté dříví. Lesní hospodářství se proto zásluhou Julia Wiehla přeorientovává na pěstování smíšených porostů s převahou jehličnanů, zejména smrku. Podle Wiehlovy instrukce bylo obecně pro oblast ŠLP doporučováno zastoupení dřevin v porostech: SM 50 %, BK 30 %, BO 12,5 %, MD 12,5 %. Toto složení nebylo striktně dodržováno a bylo podle místních podmínek upravováno, zvláště v porostech se zdařilou obnovou listnatých dřevin. Modřín byl v této směsi používán hlavně jako přimíšená zpevňující dřevina; v převážně listnatých porostech jako příměs zvyšující celkově objemovou i hodnotovou produkci. Kromě toho byl J. Wiehlem využíván modřín při převodech pařezin jako přimíšená rychlerostoucí dřevina ke zmírnění produkčních ztrát při převodech vzniklých. Modřín tedy nebyl v minulosti považován za hlavní hospodářskou dřevinu a byl vždy pěstován jen jako významná vedlejší přimíšená dřevina. Tak je tomu i v současnosti.

Uměle zavedený modřín vykazuje obvykle velmi dobrý vzrůst i tvar. V dospělých porostech dosahuje střední porostní výšky až 42 m (nejvyšší naměřená výška 48,5 m) a porostní zásoby ve směsi s bukem přes 800 m3/ha (v některých případech i přes 1000 m3/ha). Kvalita dřevní hmoty je vynikající. Dřevo se vyznačuje sytě zbarveným jádrem a velmi úzkou bělí. Dobře se přirozeně zmlazuje.

GENETICKÝ PŮVOD

Z hlediska genetického je důležitá otázka původu adamovského modřínu. Jeho šetřením se zabýval Gustav Novotný (1973) a výsledky jeho studie v období do r. 1924 jsou shrnuty v grafu. Ve studii není žádná zmínka o vlastním sběru modřínu, který je u ostatních dřevin běžně evidován. Je tomu tak proto, že v té době nebyly na podniku modřínové porosty ve stáří, kdy by mohly plodit. Byl tedy modřín uměle pěstován jen ze semene či sazenic získaných nákupem. Až po r. 1924 bylo semeno zajišťováno z vlastních zdrojů.

Nejstarší záznamy o nákupu jsou z let 1829-1834 z Bučovic, tj. z místa, kde byl modřín rovněž nově introdukován a nebyly zde proto porosty, které by mohly poskytovat semeno. Jedná se zřejmě o hromadný nákup, poněvadž v té době jak lesy Bučovic, tak i lesy dnešního ŠLP náležely stejnému vlastníkovi - Liechtensteinům. Další záznamy jsou až z let 1863-1924. Z grafu je zřejmé, že v delších časových odstupech, přibližně desetiletých, se střídal nákup semene z Jeseníků s nákupem z Rakouska (Innsbruck).

VZÁJEMNÁ HYBRIDIZACE

Na ŠLP tedy byly soustavně zaváděny dvě provenience - sudetská a alpská (rakouská) a jejich rozmístění na podniku se vzájemně prostorově i časově prolíná, což nutně muselo vést k jejich křížení opylováním. Tato skutečnost nás opravňuje k vyslovení hypotézy, že právě v tomto křížení můžeme spatřovat podstatu a výjimečnost adamovského modřínu. Vzdálenou hybridizací obou proveniencí byla bezděky vyšlechtěna samostatná kulturní populace, která shodou okolností získala příznivé vlastnosti obou původně pěstovaných proveniencí. Heterozní efekt je mimořádný. Zde vyslovená hypotéza o genetickém základu adamovského modřínu vyžaduje samozřejmě ověření testováním. Podle dosavadních výzkumných šetření na modřínových provenienčních plochách, z nichž je několik i na ŠLP, lze odvodit určité závěry, i když ne vždy zcela jednoznačné.

Modřín opadavý provenience sudetské je charakteristický rychlým růstem v mládí, značnou objemovou produkcí, dobrým zdravotním stavem, ale jen průměrnou tvárností (jakostí) kmene (Šindelář 1989, 1996). Modřín opadavý provenience alpské, zejména soubor proveniencí ze severovýchodních alpských okrajových oblastí, Vídeňského lesa a salcburských Alp, vykazuje velmi dobrou tvárnost kmene, jemné ovětvení, dobré čištění kmene (Šindelář 1996, Hladilín 1991) a horší zdravotní stav. Z těchto oblastí bylo zřejmě nakupováno i osivo používané na ŠLP. Lze tak usuzovat proto, že se zde nevyskytují modříny nepříznivých vlastností proveniencí z centrálních Alp. Obdobně vyznívají i výsledky šetření na provenienčních plochách založených G. Vincentem na ŠLP v r. 1937 (Vyskot 1966, Weiserová 1998, Orany 1997, Šmardová 1998).

Vzájemnou hybridizací byl vyšlechtěn modřín, který se vyznačuje velmi dobrým vzrůstem, vynikající objemovou produkcí, tvárným kmenem, jemným větvením a dobrým čištěním kmene. Můžeme to doložit stavem porostů, které vznikly z hybridního osiva, tj. porostů s modřínem 2. generace, tedy porostů mladých, dnes ve stáří do 75 let. Jedině tyto porosty vlastně můžeme řadit ke kulturní populaci adamovského modřínu. Porosty starší 75 let jsou buď provenience sudetské, nebo rakouské v 1. generaci jejich zavedení a nelze uvažovat, že by se v tak krátké době přizpůsobily místnímu prostředí natolik, že by vytvořily samostatnou kulturní populaci.

Příkladem mohou být taxační údaje naměřené v porostu 154B6 ve věku 57 let, kdy modřín dosahuje střední výšky 28,2 m, středního výčetního průměru 25,7 cm, objemu středního kmene 0,76 m3 a při zastoupení 70 % ve směsi s bukem 395 m3/ha. Modřín vyniká velmi dobrou tvárností, jemným větvením a schopností vzájemného čištění kmenů. Další zušlechťování je zajišťováno selekcí, a to odstraňováním jedinců méně kvalitních, zejména se silnějšími větvemi a méně tvárným kmenem. Podmínkou úspěšnosti je nutná zásada, že k přirozené i umělé obnově modřínu bude zásadně používáno semeno místního původu a vyloučí se nákup osiva z jiných oblastí. Dostatek uznaných porostů modřínu pro sběr osiva na ŠLP to zcela umožňuje. Na ŠLP se modřínu velmi dobře daří ve 3. a 4. LVS. Je velmi přizpůsobivý a roste dobře jak na kyselých stanovištích, tak i na úrodných půdách. Nejkvalitnější modříny jsou zejména ve směsi s bukem.

CENTRUM ROZŠÍŘENÍ

Jádro těchto porostů je v CHKO Moravský kras. Podle názorů ochránců přírody v posledních letech je však modřín, i když je dřevinou středoevropskou, považován za dřevinu nepůvodní, a proto se jeho pěstování v chráněných krajinných oblastech nepřipouští. Bylo by ale velmi krátkozraké vyloučit vynikající populaci adamovského modřínu z porostů v centru jeho rozšíření. Proto byla k uchování a pěstování porostů s příměsí modřínu rozhodnutím MŽP čj. 9411/92 - OOP/1955a/92 ze dne 11. 8. 1992 povolena na základě § 43 zákona 114/1992 výjimka z ustanovení § 26 téhož zákona ze základních ochranných podmínek CHKO a podle ní lze mimo 1. zónu CHKO přirozeně i uměle pěstovat modřín opadavý jesenického původu v příměsi nepřesahující celkem 10% zastoupení. Je to rozhodnutí uvážené a vyšší průměrné zastoupení není ani z hlediska lesnického žádoucí.

ZÁVĚR

Dvě stě let pěstování modřínu opadavého na ŠLP Křtiny, tj. mimo území jeho přirozeného rozšíření, prokázalo, že modřín v oblasti mezi dvěma geograficky nepříliš vzdálenými regiony přirozeného rozšíření, kterými jsou oblast jesenická a rakouská, našel příhodné přírodní podmínky a zcela zde zdomácněl. Navíc dlouhodobě střídavou introdukcí proveniencí jesenické a rakouské došlo k samovolnému křížení obou proveniencí vzájemným opylením. Vzniklý hybrid získal příznivé vlastnosti obou proveniencí. Vykazuje v mládí rychlý růst, výbornou kvalitu kmene, jemné ovětvení a značnou objemovou produkci, zvláště ve směsi s bukem. Tyto hospodářsky mimořádně příznivé vlastnosti nás opravňují považovat hybrid modřínu opadavého pěstovaného v porostech ŠLP Křtiny za samostatnou kulturní populaci, označovanou jako modřín adamovský.

LITERATURA

- Hladilín, V. (1991): Alpský modřín na Šumavě. In: Exkurze Šumava - Exkursion Böhmerwald 7.-11. 10. 1991. VÚLHM Jíloviště-Strnady: 28-31;

- Novotný, G. (1973): Historický průzkum LHC ŠLP Křtiny. Elaborát LHP LHC ŠLP Křtiny. ÚHÚL Brandýs n. L. - pobočka Brno: 170 + přílohy;

- Orany, T. (1997): Růst a chování modřínu na provenienční ploše “Babice”- ŠLP “Masarykův les”. Diplomová práce, FLD MZLU v Brně: 34 + přílohy;

- Šindelář, J. (1985): Nejstarší výzkumné provenienční plochy s modřínem opadavým v Krušných horách. Práce VÚLHM Jíloviště-Strnady, 67: 9-40;

- Šindelář, J. (1989): Přehled dosavadních výsledků výzkumu proměnlivosti modřínu opadavého a perspektiv dalšího šlechtění. Práce VÚLHM, Jíloviště-Strnady, 74: 4-48;

- Šindelář, J. (1996): Ekovalence sudetské populace modřínu opadavého. Lesnictví-Forestry, 42 (3): 101-115;

- Šmardová, P. (1998): Srovnání proveniencí modřínu na ploše “Habrůvka” v oblasti ŠLP Křtiny. Diplomová práce, FLD MZLU v Brně: 45 + foto;

- VÚLHM (1988): Směrnice pro uznávání a zabezpečení zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin a pro jeho přenos. VÚLHM Jíloviště-Strnady: 22 a přílohy;

- Vyskot, M. (1996): Komparace rozdílných proveniencí modřínu Larix decidua Mill. ve fázi probírek. Lesnický časopis, 12 (XXXIX), 8: 697-717;

- Weiserová, R. (1998): Porovnání proveniencí modřínu na ploše “Jezírko” na území ŠLP “Masarykův les” Křtiny. Diplomová práce, FLD MZLU v Brně: 52 + 12 foto