Třešeň ptačí – vtroušená, nebo hlavní dřevina?

Ivo Kupka

Třešeň ptačí (Cerasus avium Melsch. L.) se vyskytuje na většině území ČR jako vtroušená dřevina. V teplých oblastech republiky je však dosti hojná (BURIÁNEK 1994). Hlavní produkční oblasti jsou podle většiny českých autorů ve středních Čechách, Českém středohoří a na jižní Moravě (HEJNÝ, SLAVÍK 1997). Je rozšířena zvláště v habrových doubravách a v teplomilných doubravách, zejména v porostních pláštích těchto společenstev. Přitom však třešeň ptačí vystupuje i do vyšších poloh, jak se lze přesvědčit v moravských Karpatech, kde vystupuje až do bukového stupně. Její ekologické nároky přitom nevylučují, že by se stala porostotvornou dřevinou, což podporuje i dobrá možnost uplatnění jejího kvalitního dřeva na trhu. Jaké jsou tedy možnosti jejího pěstování v naší republice?

Vlastnosti

Názory na původní areál výskytu třešně ptačí se dělí na dva tábory. Jedni tvrdí, že je původu čistě evropského, druzí, že asijského. O naší třešni ptačí píše KUDRNA (1987), že její původní areál se mohl rozkládat na jižní Moravě a do Čech se rozšířila až druhotně. Dnešní podoba třešně ptačí je ale určitě výsledkem samovolné mnohonásobné hybridizace.

Třešeň snáší nižší úrodnost půdy, ale nejlépe roste na svěžích, mírně vlhkých, středně hlubokých a dobře propustných půdách. Vyhovují jí zejména úpatí svahů, takže z typologického hlediska jde nejčastěji o diluvia potoků a řek. Nejčastěji se vyskytuje v živné ekologické řadě v 1. až 5. lesním vegetačním stupni (ČÍŽKOVÁ a BENDÍKOVÁ 1999). Preferuje osluněné polohy v porostních okrajích. Na vodou dobře zásobených stanovištích dobře prospívá i uvnitř porostů, zejména pokud se udrží v hlavní korunové vrstvě. Na druhé straně nesnáší půdy zamokřené, těžké a studené. OTTO (1994) považuje sice třešeň ptačí za dřevinu s nízkou tolerancí vůči chladu a zastínění, ale rovněž za dřevinu s nízkou tolerancí k menšímu zásobení živin v půdě, a naopak vysokou tolerancí k suchu. Třešeň je tolerantní vůči imisím, a hodí se proto i do míst se silně znečištěným prostředím (FÉR 1994). Není příliš odolná vůči bořivému větru a z tohoto hlediska nemá v porostním plášti velký význam jako dřevina zpevňující.

Zakládání porostů

Třešeň ptačí jako poloslunná dřevina silně trpí útlakem buřeně, a proto je důležité ji sázet jako vyspělé školkované sazenice, které mají zejména dostatečnou výšku nadzemní části a dobře vyvinutý kořenový systém, aby mohly rychle odrůstat působení buřeně. To potvrzují i výsledky výzkumu (tab. 1). Ztráty na vysázené kultuře činily první roky 13 % a 17 %, celkový podíl poškozených a uhynulých sazenic byl větší než 20 %. Pokud se proti buřeni výrazně nejméně dvakrát ročně nezasahuje, ztráty na kulturách jsou obvykle mnohem vyšší.

Omezení ztrát na čerstvě vysázených kulturách lze také dosáhnout hnojením sazenic při výsadbě, tzn. zkrácením času, který potřebuje třešeň ptačí k tomu, aby odrostla působení buřeně (tab. 2). Na konci pátého roku po výsadbě a aplikaci hnojiva, kdy už lze předpokládat odeznění jeho pozitivního vlivu, dosáhla třešeň průměrné výšky dvou metrů, přičemž rozdíl oproti nehnojené kontrolní ploše činil zhruba jen 10 % ve prospěch hnojených variant. Pro dosažení skutečně významného efektu na zkrácení období odrůstání kultury z dosahu buřeně to byla zřejmě nedostatečná dávka.

Kořenový systém

Pro úspěšnost umělé obnovy je pravděpodobně nejdůležitější dostatečně rozvinutý kořenový systém použitého sadebního materiálu. Vývoj kořenového systému lze pozitivně ovlivnit umělou mykorrhizací, ošetřením kořenů hydrokoloidem. Ve všech případech ošetření se kořenový systém rozvíjel výrazně lépe než u sazenic, kde k žádnému speciálnímu ošetření nedošlo. Toto zjištění je důležité proto, že ve vývoji nadzemní části v prvních letech po výsadbě nedošlo k žádnému významnému pozitivnímu ovlivnění jeho růstu, takže na první pohled nebyl patrný žádný pozitivní efekt použitého ošetření na vysázenou kulturu (tab. 3).

Výchova mladých porostů

- Třešeň jako hlavní dřevina

Pro tvorbu kvalitní korunky je třeba hned od počátku vyvíjet na třešeň ptačí lehký výchovný tlak výplňovými dřevinami. Nejčastěji se doporučuje javor nebo buk, někteří němečtí autoři doporučují i modřín (SPIECKER 2002). S ohledem na světelnou náročnost této dřeviny se doporučuje vysázet jen okolo 1000–1500 ks/ha třešně ptačí a zhruba stejný počet sazenic výplňové dřeviny. Sazenice se zpočátku vyvíjejí bez bočního tlaku na korunu, a vytváří se tak poměrně dlouhá koruna, která má tendenci ke zvětšování objemu i šířky. Vztah mezi výškou stromu a délkou její koruny je v juvenilní fázi lineární (gr. 1) a bez výplňové dřeviny vytvářející boční tlak na korunku či bez umělého vyvětvení se nevytvoří předpoklady pro vytvoření dostatečně dlouhého bezsukatého oddenku.

Ilustrativní je zejména vztah mezi výškou stromu a objemem koruny juvenilní třešně ptačí. Mezi těmito dvěma veličinami existuje exponenciální regresní vztah (gr. 2), který lze interpretovat jako prudký nárůst objemu koruny při jejím volném růstu bez zápoje a bez výplňové dřeviny v juvenilním stadiu. K zabránění tomuto nepříznivému vývoji je nutno použít umělého vyvětvení koruny, protože požadavek na výplňovou dřevinu už je v této fázi nerealistický.

Pokud se umělé vyvětvení provádí „za zelena“ v první polovině vegetační sezóny, rány se stihnou ještě zacelit. Důležité je správné vedení řezu: musí být veden těsně u kmínku, ale tak, aby nebyly dotčeny tkáně hlavního kmene. Důležitou otázkou je, zda se snížení objemu koruny významně projeví na následném růstu vyvětvených stromků. Měření prokázala jen statisticky nevýznamné rozdíly ve vývoji výšky vyvětvených stromků. Na druhé straně byl zjištěn významný pokles tloušťkového přírůstu, zejména při velmi silném vyvětvení (tab. 4).

Už v následujícím roce (2003) po provedeném vyvětvení došlo k významnému poklesu přírůstu výčetní tloušťky a tato růstová deprese pokračovala i v dalším roce.

- Třešeň jako vtroušená dřevina

Při zakládání porostu se doporučuje vytvářet spíše hloučkovité vtroušení (velikost hloučků asi 0,01 ha), při kterém je naděje dosažení počtu 25 až 100 ks/ha při zhruba deseti až dvaceti metrových rozestupech. V těchto případech se rovněž doporučuje poskytnout třešni výškový předstih. Ten však nelze realizovat předsunutými kotlíky, ale vyspělostí sazenic. Ty by měly být výrazně vyšší než výplňová dřevina. Další možností je dosadba jednotlivých řad vtroušené dřeviny do již existující kultury. Použité sazenice, které ještě čeká povýsadbový šok, by měly mít dostatečný výškový předstih.

Porosty středního věku

PODRÁZSKÝ (2002) publikoval údaje o zastoupení třešně ptačí v zhruba padesátiletých porostech, kde se její zastoupení pohybovalo od 8 % do 55 %. Podle jeho šetření lze optimální zastoupení této dřeviny jako dřeviny porostotvorné položit do rozmezí 30–40 %. Také on ve svých závěrech konstatuje, že tato dřevina se nejlépe pěstuje v dominantním postavení v rámci ostatních porostních složek. Jako vhodný typ smíšení doporučuje jednotlivé smíšení s minimálním kontaktem mezi sebou (LP 5–6/2002).

Budoucnost třešně ptačí

Třešeň ptačí je dřevina, která se obtížně prosazuje v umělé obnově, a její počáteční obtížný vývoj vyžaduje zvýšenou pozornost a péči. Přes vysokou cenu kvalitních výřezů první jakosti na trhu (uvádí se 12–20 000 Kč za m3) je zřejmé, že nízké zastoupení v porostech ji výrazně diskvalifikuje v provozní praxi, protože odvoz a zejména prodej jednotlivých výřezů je obtížný. Malý je také zájem o sadební materiál, což vede k nedostatku v nabídce školkařských provozů a k vysoké ceně. Přesto je to strom, jemuž je v Evropě věnována zvýšená pozornost. Ve Francii a Německu běží velkoryse založené šlechtitelské programy pro tuto dřevinu a v obou zemích jsou realizovány i výsadby třešně ptačí jako hlavní porostotvorné složky na mnoha lokalitách. Na vhodných lokalitách si zaslouží naši pozornost, protože je to velmi krásný strom a s ohledem na rostoucí význam mimoprodukčních funkcí našich lesů její význam poroste.

Pozn.: Výzkum byl prováděn FLE ČZU Praha v rámci Výzkumného záměru MSM 414100007 „Využití vzácných lesních dřevin v polyfunkčním lesním hospodářství a komplexu lesy – dřevo ČR.“

Použitá literatura

je k dispozici u autora článku.

Adresa autora: Doc. Ing. Ivo Kupka, CSc.

FLE CŽU v Praze

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.