Lesní pastva v ukrajinských Karpatech
Štěpán Křístek
Potká-li dnes český lesník v lese pasoucí se hovězí dobytek, je to pro něj asi takové překvapení, jako by potkal živého Krakonoše v přátelské debatě s Trautenberkem. Jediné možné vysvětlení, které ho napadne, je, že se zvíře zatoulalo z nějaké blízké pastviny a majitel je bude jistě hledat. Lesní pastvu známe již jen z historických knih a školních lavic naší Alma mater viridis, kde nám ji líčili vždy jako něco nezákonného, škodlivého, les ohrožujícího a z podstaty nemravného.
Historická exkurze
Negativní pohled na lesní pastvu má u nás své historické opodstatnění, vždyť již ve 14. století byla významná plocha lesů v české kotlině pastvou, hrabáním steliva a toulavou sečí zcela zdevastována. Snaha o regulaci lesní pastvy je minimálně stejně stará jako snaha o řádné lesní hospodaření vůbec a objevuje se od počátku v nařízeních a normách k usměrnění využívání lesů. Zákaz lesní pastvy obsahoval již tzv. Tereziánský lesní řád v polovině 18. století a od té doby se stal součástí prakticky každé právní normy upravující lesní hospodářství. Ještě před 100 lety ale nebyla v českých a moravských lesích pastva zcela výjimečnou. Současný platný lesní zákon č. 289/1995 Sb. zakazuje lesní pastvu v § 20, odst. 1, písm. n).
Podobná situace jako u nás je také v sousedních zemích: na Slovensku a v Polsku je lesní pastva zákonem striktně zakázána, rovněž německý lesní zákon na spolkové úrovni pastvu v lese všeobecně zakazuje – umožňuje však úřadům jednotlivých spolkových zemí stanovit vlastní pravidla. Pouze rakouský lesní zákon pastvu v lesích (mimo kultury) povoluje a její regulaci ponechává místním úřadům.
…a ukrajinská současnost
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v letech 2005–2007 v rámci projektu Zahraniční rozvojové spolupráce zpracoval „Regionální plán rozvoje lesů“ pro východní část pohoří Horhany, které náleží do Vnějších Východních Karpat. Autor článku při ochranářském průzkumu zmapoval podstatnou rozlohu této oblasti ukrajinských Karpat a seznámil se s naprosto odlišnou praxí lesní pastvy.
Ukrajinský lesní zákon z roku 1994 sice v článku 65 zakázal lesní pastvu „jestliže to může způsobit lesu škodu“, zároveň však umožnil (státnímu) lesnímu podniku na podkladě státní správy lesů vymezit lesní pozemky pro sklizeň sena a pastvu dobytka.
V hospodářských lesích Horhan (mimo národní parky a přísně chráněná území) se setkáte s lesní pastvou prakticky všude. Není výjimkou, když po hodinovém prodírání se naprosto neprostupným porostem do strmého balvanitého svahu narazíte na dobytčí stezku, která vás dovede na vypasenou mýtinu s jednoduchým přístřeškem a napajedlem pro dobytek. Tyto dobytčí stezky jsou nejhustší sítí komunikací v Horhanech a často jediným orientačním vodítkem v nepřehledném lesnatém a členitém terénu.
V přírodních podmínkách podobných našim Moravskoslezským Beskydům nebo severním pohořím Slovenska se na Ukrajině pase na jakýchkoli stanovištích, ne pouze v údolích nebo na horských poloninách, ale stejně běžně i na strmých a velmi kamenitých svazích. Bezlesými balvanitými a suťovými moři často vede dobytčí chodníček, po kterém je dobytek přeháněn z jedné pastviny na druhou. Budete-li jej následovat, snadno dojdete k závěru, že kamzík není nejobratnějším evropským sudokopytníkem.
Jak škodí pastva lesu
Lesní pastva je v lesích Horhan nejčastějším škodlivým činitelem, natolik významným, že jsme pro její evidenci museli v Regionálním plánu rozvoje lesů vytvořit samostatnou mapovou vrstvu. Přesto působí vážné škody jen zřídka. Především se jedná o pastvu rozptýlenou, nahodilou pastvu jednotlivých kusů dobytka nebo malých stádeček do deseti jedinců. Ve skladbě dobytka výrazně dominuje skot, naopak volná pastva koz, ovcí, nebo dokonce prasat je spíše raritou. Na živných stanovištích jsou přímé škody pastvou minimální, skot přednostně okusuje trávy a širokolistou buřeň – ostružiník maliník (Rubus idaeus), z lesních dřevin jsou nejvíce poškozovány vrby (Salix sp.) a javor klen (Acer pseudoplatanus), méně buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba), nejméně smrk ztepilý (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Pastva tak může na pasekách působit i pozitivně při tlumení buřeně, neboť hovězí dobytek obvykle dřeviny k okusu nevyhledává.
Škodlivý vliv pastvy také do značné míry eliminují příznivé přírodní podmínky a především přírodě blízká druhová a někdy i věková struktura porostů. V porostech podle stanovištních podmínek, způsobu obnovy a růstové fáze střídavě dominují buk, jedle a smrk, všechny hlavní dřeviny se dobře zmlazují a zejména zmlazení jedle je velmi vitální a na příhodných místech přerůstá buk i smrk. Obnova porostu je tak obvykle zajištěná již před jeho smýcením a ani pastva dobytka na tom nic nemění.
Jen asi na 16 % plochy lesních porostů lze najít známky pravidelné a soustředěné pastvy větších stád dobytka. Největší problémy jsou pak v místech, kde se s lesní pastvou pojí další škodlivé činnosti člověka – pastevce: zakládání požárů podrostu i porostu za účelem zvýšení úživnosti a rozšíření pastviny nebo získání dříví z asanační těžby, „výroba souší“ a nelegální těžba. Asi na 1 % plochy dosahuje pastva takové intenzity, že působí vážné problémy ohrožující až obnovu a existenci lesa vůbec. Jedná se především o lesní porosty podél polonin, které jsou takříkajíc „bojovým pásmem“, ve kterém se mění hranice lesa podle intenzity zemědělského hospodaření: na místech, která nejsou obhospodařována pastvou ani kosením luk, dochází k náletu lesních dřevin z okolních porostů a hranice lesa postupuje, naopak v některých místech je vlivem intenzivní pastvy v přilehlém lesním porostu, vypalování lesního podrostu a ilegálních těžeb bráněno obnově lesa a dochází až k jeho ústupu a rozšiřování poloniny.
Škody, nebo funkce lesa?
Přestože se tedy lze v ukrajinských Karpatech setkat s lesní pastvou nad očekávání často a studovat ji na řadě případů, není hodnocení jejího vlivu jednoznačné. To se odráží i v ukrajinském lesním zákoně, který na jedné straně pastvu, pokud by mohla uškodit lesu, zakazuje, na druhé straně umožňuje vymezit lesní pozemky vhodné k pastvě. Na rozdíl od našeho lesního zákona, který akcentuje hospodářskou funkci lesů v podobě produkce dříví, lesní zákon Ukrajiny deklaruje lesy jako „národní bohatství“, plnící většinou ekologické, estetické, vzdělávací a další funkce, zatímco jejich hospodářský význam považuje za omezený.
Intenzivní pastva v některých lokalitách má nepochybně škodlivé účinky ohrožující samotnou podstatu lesa, na druhé straně rozptýlená pastva na většině stanovišť přinejmenším nevadí a v jednotlivých případech lze diskutovat i o jejím pozitivním působení na tlumení buřeně a podporu obnovy lesa. Je také třeba chápat, že v ukrajinských Karpatech může být lesní pastva jednou z (a pro obyvatele možná základní) funkcí lesa, tradičním způsobem obživy a životním stylem místních obyvatel.
Kde se pase lesní zvěř
Nabízí se srovnání s působením volně žijících sudokopytníků na lesy v ČR. Stavy zvěře v ukrajinských Karpatech jsou všeobecně nízké, mj. i díky časté přítomnosti dobytka, pasteveckých psů a pastevců (nezřídka vyzbrojených loveckou zbraní) v lese; to se týká nejen spárkaté zvěře, ale také velkých šelem – medvědů, vlků, rysů. Naopak v ČR, kde je lesní pastva zakázána, se pasou po lesích neregulovaně stáda „divoké“ zvěře, v některých oblastech možná početně srovnatelná s početností stád hovězího dobytka na Ukrajině. Zatímco ukrajinský skot ve vegetační sezóně přednostně spásá bylinný podrost a na zimu (ale i na noc) je sháněn do krytých stájí u lidských obydlí, stáda spárkaté zvěře v ČR v zimě mnohdy nemají jiné potravní možnosti než lesní dřeviny – a někdy se zdá, jako by si tyto „lahůdky“ přednostně vybírala. V nevhodných podmínkách, kde její stavy přesahují možnosti lesního ekosystému, tak může nesprávně myslivecky obhospodařovaná zvěř působit větší škody než pastva hovězího dobytka v lesích ukrajinských Karpat.
Autor:
Ing. Štěpán Křístek
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů
pobočka Frýdek-Místek
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor