Srovnání systémů lesní certifikace je především cestou k jejich zkvalitnění

Srovnávání dopadů jednotlivých certifikačních systémů

Srovnání systémů certifikace lesů může vést ke zvýšení jejich účinnosti a být tak prospěšné. Pro posuzování účinnosti systémů lesní certifikace je zásadní monitoring jejich dopadu na praxi lesního hospodaření, jeho ekonomiku, ekologické a sociální dopady. Program FSC pro monitoring a hodnocení publikoval v minulém roce výsledky ve zprávě „FSC reflected in scientific and professional literature.“

Za účinnost certifikace systém FSC považuje skutečný, měřitelný vliv na sociální, ekologické a hospodářské aspekty lesního hospodaření. To v našich podmínkách mimo jiné znamená změnu statusu quo směrem k většímu uplatnění postupů přírodě blízkého lesního hospodaření, zapojení veřejnosti do rozhodování o správě lesa a zlepšení postavení výrobků z českých lesů na náročných trzích. Národní certifikační systémy, které zastřešuje systém PEFC, postupně více či méně úspěšně přejímají prvky důvěryhodné lesní certifikace, jako jsou posouzení nezávislou třetí osobou, transparentnost tvorby standardů a zpráv z auditů, otevřenost všem zájmovým skupinám a jejich účast v procesu standardizace a certifikace, vyloučení kontroverzních zdrojů ze zpracovatelského řetězce, vyloučení GMO dřevin či vyloučení dřeva z konverze lesů atd.

Na stránkách www.czechfsc.cz v rubrice „Srovnání certifikačních systémů“ najdete několik z mnoha srovnání, která má kancelář FSC ČR k dispozici. Nešlo nám o kritiku jednoho certifikačního systému, ale jejich vyvěšením jsme reagovali na časté dotazy, které naše národní kancelář dostává zejména ze strany zpracovatelských firem a odborné veřejnosti. Žádné z nich také není z našeho pera, vytvořily je jiné instituce. Cílem jejich uveřejnění tak oproti tvrzení v příspěvku Františka Morávka bylo poskytnout odlišný pohled a informace, které si případný zájemce může dále zjistit u autorů textů.

Certifikace v tropech

Není pravdou, že systém FSC byl původně vytvořen výhradně pro tropické lesy a „že systém FSC v tropických zemích neuspěl“ (LP 12/2009, s. 30). Certifikace FSC a její pozitivní dopady se do jednotlivých tropických zemí a k jednotlivým vlastníkům lesa dostávají pochopitelně postupně. Plocha certifikovaných lesů ale prokazatelně vykazuje významný meziroční nárůst v Latinské Americe, rovníkové Africe i jihovýchodní Asii, což s sebou přináší pozitivní dopady nejen na dodržování práv domorodého obyvatelstva, ale i na ostatní certifikované aspekty lesního hospodaření. Certifikační systém PEFC se naopak právy domorodých obyvatel vázaných živobytím na les při svých certifikačních aktivitách nezabývá vůbec.

Prosazování ekologicky, ekonomicky a sociál-ně šetrného lesního hospodaření v tropech je totiž důležité i vzhledem k dovozu tropického dřeva do evropských zemí, včetně rostoucího českého importu. FSC certifikovalo lesní majetky v 31 tropických zemích, „tropické certifikáty“ se na celkovém počtu FSC certifikátů podílí zhruba 1/4. V roce 2008 přijatá globální strategie organizace vidí certifikaci v tropech jako jednu z pěti priorit a obsahuje celou řadu nástrojů k většímu uplatnění FSC v tropických zemích s dosud existujícími většími bloky málo narušených lesů. FSC se zde orientuje mj. na přínosy certifikace pro komunitní a malé vlastníky lesů, nedřevní produkty lesa a lesy s nízkou intenzitou hospodaření či kombinaci certifikace FSC s Fair Trade.

Domorodí lidé podle definice OSN a v roz-poru s tvrzením Františka Morávka také nežijí jen v tropech. Zvyková a tradiční práva lidí Udege na ruském dálném východě, Aboriginů v Austrálii či Sami na severu Evropy se někdy dostávají do střetu zájmů s lesním hospodařením a je třeba hledat dohodu.

FSC a přírodě blízké lesní hospodaření

FSC nepracuje s pojmem trvale udržitelného hospodaření. Od svého počátku v roce 1993 byl FSC systémem celosvětovým, vycházejícím ideově spíše z konference o Zemi v Riu de Janeiru. Není však nijak v rozporu se závěry helsinské ministerské konference o ochraně lesů. Ve svých mezinárodních i národních standardech lesního hospodaření jde FSC hlouběji, jeho požadavky jsou konkrétnější a důslednější, právě proto, že lesní ekosystémy patří celosvětově k nejohroženějším a současný status quo vede k jejich úbytku a degradaci. Principy a kritéria FSC jsou v současnosti na celosvětové úrovni podrobeny revizi a aktualizovány tak, aby zahrnovaly nové poznatky o vlivu lesních ekosystémů a jejich obhospodařování na klima v souvislosti s programy omezování emisí z odlesňování a degradace lesů REDD+.

FSC ČR se hlásí k myšlenkám Pro Silvy a přírodě blízkého lesního hospodaření. Český lesní zákon č. 289/1995 Sb., na němž je téměř beze zbytku postaven standard PEFC v ČR, představuje v evropských poměrech kvalitní legislativní podklad pro hospodaření v lesích. Jak bylo řečeno, je ovšem třeba mít též na paměti zdravotní stav našich lesů, pokračující klimatickou změnu a potřebu zabránit dalšímu masivnímu hynutí lesů v budoucnosti. Z diskuzí mezi členy FSC ČR při tvorbě Českého standardu FSC v letech 2002–2005 vyplynulo, že současná legislativa není plnou zárukou dostatečně razantního řešení problémů, jako jsou pokračující úbytek biologické rozmanitosti v našich lesích, jejich nízké retenční schopnosti či nedostatečná rezistence vůči abiotickým a biotickým vlivům (kůrovcové kalamity jsou jedním z projevů stavu).

František Morávek se ve svém článku věnoval téměř výhradně dopadům certifikovaného lesního hospodaření na ekonomiku, a to izolovaně, jako bychom nebyli součástí globálního trhu a neměli svou spotřebou dopad na hospodaření s lesy v jiných částech světa. Také právě probíhající ekonomická krize nepochybně zostří konkurenci i na nadnárodním trhu a benefity v podobě záruky ekologicky a sociálně šetrného původu produktů mohou poskytnout konkurenční výhody společnostem, které se na tyto zdroje orientují. Stejně jako jim stále narůstající poptávka po těchto produktech ze strany koncových zákazníků a (zahraničních) obchodních partnerů může zajistit zvýšený a stabilní odbyt, a tedy i příjem.

Ekonomická perspektiva předchozího příspěvku pracuje s krátkým časovým horizontem v národním měřítku a v pěstebních úvahách přemýšlí v systému „normálního lesa“. Český standard FSC však směřuje k přeměně převažujících jehličnatých monokultur na druhově a věkově rozmanité porosty, obhospodařované podrostními a výběrnými způsoby. Indikátory standardu mají vlastníka vést k orientaci na širší škálu dřevin a sortimentů, což, jak ukazují příklady domácí i zahraniční (zejména ze Švýcarska, Německa či Slovinska), se střednědobě a dlouhodobě vyplácí ekologicky stabilnějšími lesy a prosperující ekonomikou lesních podniků.

S neumístěním etátu nemají certifikované lesní celky problémy, dokonce i v borovém hospodářství není problém zajistit přirozenou obnovu postupným prosvětlováním porostů. Kotlík o průměru střední porostní výšky není považován za holoseč (viz definice holé seče v Komentovaném Českém standardu FSC, s. 55), a proto nečiní, jak se autor mylně domnívá, problémy na žádném LHC.

Předchozí text také uvádí, že se certifikace PEFC snaží nezatěžovat vlastníka požadavky, které by mohly mít dopad na ekonomiku lesních podniků: „Pokud jsou navrhovány postupy, které mohou mít ekonomické dopady, jsou brány jako doporučení, a jejich dopad je ponechán na vlastníkovi lesa a jeho konkrétních podmínkách...“ (LP 12/2009, s. 31). Požadavky standardu PEFC jsou však málo konkrétní, často spíše deklarativní, a v praxi, jak nám bohužel ukázaly nedávné případy i z ČR (viz LP 10/2009, s. 33) a Německa, není jejich plnění v některých případech vyžadováno.

FSC a zpracovatelský řetězec

František Morávek přesně pojmenovává současnou situaci, kdy zpracovatelské firmy v ČR mají problém se získáním potřebného množství certifikované vstupní suroviny, kterou potřebují pro uplatnění na náročných trzích. I proto Svaz zaměstnavatelů dřevozpracujícího průmyslu v roce 2007 a letos nově i Konfederace lesnických a dřevařských svazů vyzvaly Lesy ČR, s.p., respektive ministerstvo zemědělství, k přistoupení k certifikaci FSC na větším podílu svěřených lesů. Nyní je potřeba, aby obě strany vedly jednání o cenovém zvýhodnění certifikovaného dřeva tak, aby vlastník byl kompenzován za šetrnější postupy podobně, jako je tomu například ve Švédsku, kde společnost Södra platí od 1. července 2009 10 švédských korun (tj. asi 25 Kč) za kubický metr dřeva vlastníkům, kteří hospodaří podle standardu FSC.

K certifikaci zpracovatelského řetězce FSC v těchto měsících přistupuje stále větší množství podniků průmyslu zpracování dřeva i papíru a celulózy. Nechybí ani ty nejvýznamnější v oboru. Systém FSC roste i v době ekonomické krize rychlostí kolem 40 % ročně, při poloviční ploše certifikovaných lesů oproti PEFC má FSC celosvětově 3krát více certifikovaných zpracovatelských podniků a výrazně silnější pozici na trhu s desítkami tisíc certifikovaných výrobků a významně se zvyšujícím povědomí koncových spotřebitelů o smyslu loga FSC.

Certifikace FSC může být přínosem i pro české vlastníky lesů z hlediska konkurenceschopnosti a odbytu v obdobích nadbytku dřeva na trhu. Až budou mít výrobci v ČR dostatek certifikované suroviny, budou další zpracovatelé dávat přednost jejich výrobkům už jenom z důvodu přepravních nákladů. Zatím to není možné, naneštěstí právě v důsledku absence certifikátu FSC u dominantních českých vlastníků lesa. Zpracovatelé včetně tiskáren jsou nuceni tyto suroviny dovážet od zahraničních výrobců.

Při nákupu tuny papíru jen za logo FSC platí cca 20 eur navíc.

Certifikace a estetika lesa?

Je otázkou, zda FSC certifikace dbá méně na rekreační a estetické funkce lesa a zda „již v tom je vidět odlišný přístup k návštěvníkovi lesa“ (LP 12/2009, s. 31). Z 5 lesních majetků dosud certifikovaných systémem FSC jsou všechny zároveň certifikovány systémem PEFC. A FSC žádným indikátorem nesnižuje požadavky na jejich rekreační ani estetickou funkci. Také exkurz za estetickou hodnotou lesa v uměleckých dílech a tvrzení „mimochodem nejsou známa díla, ve kterých by umělci byli uneseni např. uschlým lesem“ (tamtéž) jsou velmi normativně zatížena. Ponechme stranou, kde vznikla asociace FSC a uschlého lesa. Vnímání lesa člověkem se v historii prokazatelně výrazně měnilo, což se odráželo i v dílech umělců. Autoři, jako byl Rousseau, Stifter, Leopold, Thoreau, Mácha či Váchal objevovali i krásu „divokého přírodního“ lesa. To, že si většina naší veřejnosti stále ještě asociuje les s „uklizeným“ uměle vysazeným jehličnatým lesem, je dnes spíše na překážku lesníkům, kteří ve své většině chápou pozitivní význam ponechaného mrtvého dřeva a stabilněj-ších věkově a výškově rozrůzněných porostů. Lepší variantou je společně prostřednictvím informačních kampaní připravovat naši veřejnost na budoucí lesy s bohatou prostorovou výstavbou a nezbytným podílem mrtvého dřeva.

Revize Českého standardu FSC

Jak už jsme na stránkách LP informovali (viz LP 1/2009, s. 10 a LP 3/2009, s. 36), začal na podzim roku 2008 proces revize Českého standardu FSC, který bude ukončen v polovině roku 2010. Úroveň standardu je dána výsledkem demokratické diskuse v rámci FSC ČR. V těchto měsících probíhají jednání revizní komise, která jsou otevřená všem členům a pozorovatelům sdružení. Je výborné, že v současné diskusi o revizi českého standardu FSC je zastoupen i podnik Lesy ČR, a právě některé Františkem Morávkem zmiňované indikátory standardu jsou podrobeny velmi detailní diskusi, která pravděpodobně přinese jejich změnu. Dovolte nám tímto na stránkách Lesnické práce znovu pozvat všechny zájemce k jednacímu stolu.

Použitá literatura a zdroje jsou k dispozici u autorů.

Autoři: Mgr. Michal Rezek, Ing. Tomáš Duda,

FSC Česká republika

E-maily: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.