Dřevovláknité desky (DVD)

Martin Böhm, Jan Reisner

Dřevovláknité desky se vyrábějí v celé škále tvrdostí a tloušťek s rozdílnými úpravami povrchu. Výroba těchto desek částečně využívá poznatků získaných při výrobě celulózy a papíru. Dřevo bez kůry je zpracováno na mezistupňový polotovar – štěpky, které jsou po hydrotermické úpravě následně rozvlákněny na drobné vláknité částice – vlákna. Vlákna jsou dále vrstvena a lisována rozdílným tlakem, a to buď za použití lepidla, nebo bez jeho přídavku. Vznikají desky s jemnou strukturou, které mohou být podle stupně slisování vláknitých částic (hustoty) buď měkké, polotvrdé, nebo tvrdé. Hustota desek zásadně ovlivňuje fyzikální a mechanické vlastnosti jednotlivých druhů desek.

Výroba dřevovláknitých (vláknitých) desek

U všech druhů dřevovláknitých desek je základní vstupní surovinou kvalitní bílá štěpka z odkorněného, většinou jehličnatého dřeva (nejčastěji SM). Optimální velikost štěpky je 20–30 mm šířka, 40–50 mm délka a 3–5 mm tloušťka. Pro výrobu vláknitých desek není možno používat piliny.

Před vlastním rozvlákňováním musí být štěpky tříděny na plošných vibračních síťových třídičích, kde je odstraněna hrubá i příliš jemná frakce a pomocí několikastupňových magnetických separátorů jsou odstraněny kovové příměsi. Vytříděné štěpky se propírají v pračkách, aby došlo k odstranění drobných nečistot, zejména písku.

Další výrobní operací je rozvláknění štěpek na jednotlivá vlákna nebo shluky vláken. Z tlakového předehřívače jsou změkčené štěpky vtlačovány do rozvlákňovací mlecí komory, ve které dojde mezi pevným a rotujícím rýhovaným diskem k rozdělení štěpek na vlákna a vzniká mokrá vodní suspenze (princip v Evropě nejčastěji používaného rozvlákňovacího zařízení s názvem Defibrator – v Defibrátoru se při rozvlákňování štěpky napaří, čímž dojde k částečnému uvolnění ligninu, který při lisování působí jako pojivo).

Se získaným dřevním vláknem je možno pracovat dvojím způsobem. Starší způsob výroby, výroba DVD mokrou cestou, spočívá v přídavku chemikálií a ve formování vláknité suspense na podložní síto, kde dochází k postupnému odvodňování, lisování a vytvrzování desky. Dnes se tento výrobní způsob používá poměrně málo, protože je energeticky náročný a vyžaduje velké množství technologické vody, která musí být recyklována.

Druhý, energeticky méně náročný způsob, je výroba DVD suchou cestou, při které je na mokré nebo u některých technologií až na suché vlákno naneseno lepidlo a přídavné látky. Po usušení (vlhkost 5 až 10 %) je tento materiál vrstven na pás do koberce a postupně předlisován a slisován. Používání tohoto dnes převažujícího způsobu výroby bylo umožněno díky vývoji kvalitní bezpečné sušárny vlákna a způsobů nanášení lepidla.

Poslední výrobní operací následující po lisování je oboustranné broušení povrchu s cílem egalizovat desku na přesnou tloušťku.

Měkké dřevovláknité desky se vyrábějí většinou mokrou cestou s přídavkem lepidla a hydrofobizačních přísad (obvykle parafínu). Lisování tohoto typu desek probíhá jen velmi nízkým tlakem většinou pomocí válcových lisů.

Polotvrdé dřevovláknité desky (MDF) se vyrábějí suchým způsobem výroby. Pro desky určené jen pro interiéry je používáno močovinoformaldehydové lepidlo. U desek určených do prostředí s vyšší vlhkostí (např. na vchodové dveře nebo na koupelnový nábytek) se používá fenolformaldehydové nebo melaminformaldehydové lepidlo.

Tvrdé dřevovláknité desky byly původně vyráběny technologií výroby mokrou cestou. Na vlákna se přidávalo jen velmi malé množství lepidla a parafín. Konečné odvodnění bylo prováděno při lisování. Síto, na kterém je při lisování koberec položen, umožňuje rychlý odtok vody a odchod páry z lisované desky. Na hotové desce je na rubové straně vždy patrný otisk síta, lícová strana je hladká. Od osmdesátých let minulého století se u těchto desek používá také výroba suchou cestou.

Měkké dřevovláknité desky

Jako měkké bývají označovány vláknité desky, jejichž hustota je nižší než 400 kg/m3. V současné době jsou nejčastěji vyráběny s hmotností kolem 250 kg/m3. Díky velmi malému slisování dřevních vláken se tyto desky nemohou používat jako samostatný konstrukční materiál. Nejčastěji bývají používány jako výplňový nebo izolační materiál připevněný k nosné konstrukci.

Výroba a použití těchto desek prošla od poloviny minulého století velkým vývojem. Řadu let byl tento materiál omezeně používán pro tepelně a zvukově izolační účely, např. do vnějších dveří, stěn lehkých dřevostaveb apod. Od šedesátých let minulého století byly postupně vyvinuty modernější izolační stavební materiály (na bázi plastů, minerálních látek, skla apod.) a měkké dřevovláknité desky byly téměř vytlačeny z používání ve stavebnictví. V posledním desetiletí se ale jejich výroba opět rozšířila, je oceňován především jejich přírodní charakter a také to, že působí jako difúzně otevřený izolační materiál (umožňují prostup vlhkosti).

Měkké dřevovláknité desky jsou v ČR obvykle známé pod dnes již neexistujícím názvem Hobra. V současnosti se do ČR importují (nejčastěji ze Slovenska pod obchodním názvem Hofatex).

Vlastnosti a použití měkkých dřevovláknitých desek

Hlavními přednostmi těchto desek je odstranění anizotropního charakteru dřeva, dobré zvukově a tepelně izolační vlastnosti, biologická nezávadnost a jednoduché zpracování.

V současné době je na trhu nabízeno několik typů dřevovláknitých desek v tloušťkách od 6 mm až do 120 mm. Měkké vláknité desky jsou používány zejména jako tepelná a zvuková izolace, např. při novém i dodatečném zateplení vnějších stěn a podkrovních prostorů, podhledů a stropů, při stavbě příček a dále jako podklad různých druhů podlah a izolace kročejového hluku. Pro konečnou povrchovou úpravu stěn je obvykle doporučována tenkovrstvá omítka.

Desky jsou dodávány v normalizovaných formátech s rovnou hranou nebo úpravou hran na pero a drážku.

Cena

Cena měkkých vláknitých desek se pohybuje v závislosti na druhu, tloušťce a kvalitě od cca 40 Kč/m2 do 540 Kč/m2 (15 mm, 230 kg/m3 ~ 70 Kč/m2).

Dřevovláknité desky se střední hustotou (MDF, polotvrdé desky)

Polotvrdé dřevovláknité desky, obvykle označované jako MDF desky (Medium Density Fiberboard), mají hustotu od 400 do 900 kg/m3. Výrobcem MDF v ČR je od roku 1990 Dřevozpracující družstvo Lukavec.

Vlastnosti a použití polotvrdých dřevovláknitých desek

Nejdůležitější vlastností MDF je homogenita v celém průřezu desky, která umožňuje čisté kvalitní opracování frézováním reliéfů do ploch desek a profilování boků desek. U tohoto typu desek je také pozitivně hodnocena poměrně vysoká hodnota pevnosti v tahu kolmo na plochu (rozlupčivosti).

MDF desky jsou používány tam, kde nevyhovují běžné typy dřevotřískových desek, které jsou levnější, ale mají nehomogenní strukturu. Nejčastější použití tohoto materiálu je ve výrobě nábytku, kde bývají používány desky s hustotou okolo 650 kg/m3. Používají se na dílce s tvarově profilovanými boky nebo na dílce s reliéfovanými plochami. Tvarově profilované boky desek obvykle bývají dokončeny lakem. Velmi časté použití je také na kuchyňská dvířka a čela zásuvek. V laminovaném nebo dýhovaném provedení mohou být využívány pro výrobu stolních desek.

Desky se zvýšenou vlhkuvzdorností mohou být využity také při výrobě vstupních dveří.

Cena

Polotvrdé dřevovláknité desky jsou, především v důsledku finančně náročnější výroby vláknitých částic, dražší než dřevotřískové desky. Cena surových desek se pohybuje v rozmezí cca 60–380 Kč/m2 (18 mm, ~ 218 Kč/m2).

Tvrdé dřevovláknité desky

Tvrdé dřevovláknité desky mají hustotu větší než 900 kg/m3. Ve většině případů jsou vyráběny v tloušťkách od 2 do 6 mm. V ČR výrobu tvrdých DVD mokrou cestou započala v roce 1949 firma Solo Sušice (pod obchodním názvem Sololit) jako jedna z prvních na světě. Od počátku výroby se jednalo o velmi kvalitní materiál, který se rychle uplatnil na domácím i zahraničním trhu. Tento typ DVD má ve většině případů horší mechanické vlastnosti než překližka, ale je výrazně levnější. Díky některým přednostem, zejména tvrdosti a homogenitě, v mnoha případech překližku nahradil (např. záda skříňového nábytku). Závod v Sušici je od konce devadesátých let uzavřen. Tento druh DVD se do ČR importuje.

Vlastnosti a použití tvrdých dřevovláknitých desek

Tyto desky se nejčastěji vyrábějí v tloušťkách 3 a 5 mm. Na pevný povrch lze dobře provádět potisk, laminovat, nalepovat dýhu a papírové fólie.

Dlouhá léta byly tvrdé DVD vyráběné mokrou cestou (tloušťky 3,2 mm) využívány hlavně na pláště dveřovek při výrobě interiérových hladkých dveří. V současnosti se při výrobě hladkých dveří většinou tvrdé DVD nepoužívají a bývají nahrazovány levnějšími tenkými dřevotřískovými deskami.

Hlavní použití tvrdých DVD, většinou vyráběných suchou cestou, je v současné době při výrobě nábytku na záda skříní a dna zásuvek. Další využití těchto desek je pro obklady v interiéru.

Některé desky mající hustotu až 1 200 kg/m3 mohou být, např. v drážkovaném provedení s velmi odolným povrchovým nátěrem, určeny jako koupelnové dlaždice. Podobné desky s tloušťkou 7–8 mm, v provedení dýhovaném nebo častěji laminovaném, se velmi často používají jako podlahové materiály (plovoucí laminátová podlaha).

Cena

Tvrdé dřevovláknité desky jsou dražší než stejné dřevotřískové desky, ale výrazně levnější než překližky. Cena je závislá na tom, zda jsou prodávány jednostranně nebo oboustranně surové, potiskované, laminované, kašírované papírovou fólií nebo i ojediněle dýhované. Cena surových desek se pohybuje v rozmezí cca 45–84 Kč/m2 (3,2 mm, ~ 47 Kč/m2).

Autoři:

Ing. Martin Böhm, Ph.D.

Ing. Jan Reisner, Ph.D.

Fakulta lesnická a dřevařská, ČZU v Praze

Katedra zpracování dřeva

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: Martin Böhm