Dřín obecný (Cornus mas)

Vladimír Janeček, Jana Ešnerová

Dříny jsou opadavé keře, popřípadě malé stromy. Známe asi 40 druhů tohoto rodu rozšířených v teplejších územích mírného pásma severní polokoule. U nás je domácí pouze jeden druh, a tím je dřín obecný. Název je odvozen buď z řeckého slova cornu – roh, nebo cornum – kopí z tvrdého dřeva.

Popis druhu
Jedná se o velký keř, někdy malý strom. Kmínky jsou křivé a hrbolaté, koruna je hustá. Dorůstá zpravidla 2 až 6 m výšky (může ale údajně být až 10 m vysoký) a průměr kmene dosahuje až 50 cm. Dřín je dlouhověká dřevina dožívající se věku až 250 let. Kořenový systém je bohatý s obvykle velmi dlouhým kůlovým kořenem – je schopen čerpat vodu ze značných hloubek. Kůra je tenká, rozpraskaná, drobně šupinatá a odlupčivá. Letorosty jsou slabě čtyřhranné, olivově zelené nebo hnědočervené. Listové pupeny jsou zašpičatěle vejcovité, postranní mírně odstávající, kryté dvěma šupinami. Lístky jsou celokrajné, jejich postavení je vstřícné, vejčité až eliptické, špičaté, 4–10 cm dlouhé. Na rubové i lícové straně listů najdeme roztroušeně stejnosměrně přitisklé dvouramenné chlupy, zvláště v paždí žilek. Řapík je krátký. Listy se na podzim barví do červena. Listová čepel je za sucha papírovitá. Listy jsou i v rámci jednoho jedince značně proměnlivé. Kvete nápadně časně zjara před olistěním, někdy již koncem února. Květní pupeny jsou kulovité na krátkých brachyblastech, větší, se 4–8 šupinami. Květy jsou uspořádány v kulovitých stažených okolících po 10 až 25 kvítcích, korunní lístky jsou žlutě zbarvené, kopinaté. Květy jsou oboupohlavní, cizosprašné i samosprašné (záleží na kultivaru), pestík je 1–2 mm dlouhý, blizna je zelenožlutá. Pylové váčky jsou v úrovni blizny s velkým počtem pylových zrn žluté barvy. Semeník je spodní. Plodem je elipsoidní červená peckovice, 1–3 cm dlouhá, dvoupouzdrá, se dvěma peckami. Dozrává v srpnu až září.

Rozšíření
Je to naše domácí dřevina. Celý její areál se rozkládá ve střední a jižní Evropě, Malé Asii a Kavkazské oblasti. Severní hranice vede v Evropě Belgií, Porýním a Duryň-skem. Východní hranice vede Ruskem, jižní přes Peloponés a střední Itálii. Na západě zasahuje k údolí Rhóny. U nás roste roztroušeně v nížinách a pahorkatinách v nejteplejších oblastech jako součást lesostepních keřových společenstev, nejčastěji v teplomilných dřínových doubravách spolu s dubem pýřitým a vzácnějšími dřevinami, jako je například jeřáb muk nebo břek. Najdeme ho dále na kamenitých svazích, jako součást lesních plášťů, v pro-světlených suchých lesích, atd. Nejvýše ho najdeme v Českém středohoří – 725 m n. m. Jeho přirozený výskyt v ČR lze rozdělit do dvou hlavních oblastí: střední a severozápadní Čechy a jižní a střední Morava. Na Slovensku zasahuje do vyšších poloh – Tatry – 950 m n. m.

Význam, možné využití dřeva a jiných produktů
Dřín má výbornou výmladkovou schopnost. Dobře snáší seřezávání, proto se hodí jako součást živých plotů, větrolamů, porostů podél silnic i jako solitéry ve městech. Slouží jako první potrava pro včely. I pro ostatní zvířata a ptáky je vítaným zpestřením stravy. Plody (dřínky) obsahují vysoký obsah vitamínu C (50–70 mg na 100 g) a proto se zpracovávají na džemy, kompoty a sirupy. Ve starém Římě byly dřínky užívány po velkolepých hostinách jako prostředek pro lepší trávení. Plody se nakládají do aromatického alkoholu, například do rumu. V některých oblastech se dřínky nakládaly do slané vody nebo octa a zelené se používaly jako náhrada za olivy. Z překvasených dřínek se získává dřínkovice, výnos je ale velmi malý, jen 3–4 litry ze 100 kg plodů. Rozemleté dřínky se používají k přípravě omáček ke zvěřině. V některých studiích uveřejněných v posledních letech se diskutují antioxidační účinky dřínu – ochrana vůči škodlivému působení kyslíkových volných radikálů, které vznikají při různých patologických procesech a jsou zapojeny do vzniku některých degenerativních chorob. Dřín má velký obsah látek fenolické povahy, které antioxidačně působí, zejména silnou absorbcí UV záření. Z tohoto důvodu je dřín intenzivně zkoumán a obsah těchto zdraví prospěšných látek je zjišťován v celé rostlině, nikoli jen v plodech.
Zahradní kultivary nejsou příliš rozšířeny. Byly vyšlechtěny velkoplodé odrůdy cv. ´Macrocarpa´ – dřínky hruškovitého tvaru, ´Jolico´ – hmotnost plodu je dvaapůlkrát vyšší než u čistého druhu. Velkoplodé odrůdy ´Děvín´ a ´Titus´ byly vyšlechtěny ve Výzkumném ústavu ovocných a okrasných dřevin v Bojnicích na Slovensku a jejich výnos je až 36 kg z jednoho keře. Existují i okrasné kultivary ´Elegantissima´ – listy lemované na okraji žluté nebo růžové, někdy i zcela žluté, ´Variegata´ – listy bíle lemované atd.
V lidovém léčitelství se využívaly i jiné části rostliny – například z listů nebo kůry se vařil čaj. Ten měl uklidňující účinky, používal se při horečkách, zánětech, zažívacích problémech, při rekonvalescenci po dlouhodobých onemocněních a podobně. Dřevo je velmi pevné, v řezbářství se využívalo při výrobě nářadí a tkalcovských člunků – pro svoji vysokou kvalitu se dokonce vyvážely do zahraničí. V minulosti se také používalo na výrobu šípů, Řekové a Římani využívali dřevo na zhotovování kopí.

Pěstební nároky
Jedná se o světlomilnou dřevinu, v porostu snáší i střední zástin. Ve vegetační době mohou stanoviště, na kterých roste, vysychat. Najdeme ho na vápencových stanovištích na kvalitních půdách s příznivými formami humusu. Přestože roste na teplých stanovištích, je mrazuvzdorný. Dobře snáší exhalace a je odolný městskému prostředí.
Rozmnožuje se hlavně semeny – semena klíčí ve druhém roce po vysetí, ozdobné kultivary se množí roubováním, případně očkováním. Při očkování bylo dosaženo ujímavosti až 96 %. Roubování je poměrně těžké. Z řízků zakořeňuje velmi slabě. Pro rozmnožování lze používat hřížení. Po přesazení trpí přesazovacím šokem, ale kolem pátého roku po přesazení již většinou dostatečně plodí.

Škůdci
Dřín je dřevinou, která je velmi málo napadána škůdci a chorobami. Jako potenciální škůdce se uvádí bejlomorka Craneiobia corni. V literatuře se zmiňuje mšice Anoecia corni. Podle jiného autora škodí na dřínu 4 druhy hmyzu: červec Pulvinaria regalis, kovovníček Incurvaria pectinea, obaleč lískový Pandemis corylana a píďalka podzimní Operophtera brumata. Při zjišťování škůdců na tomto druhu na pokusné ploše MZLU v Brně byl zjištěn jediný škůdce: bronzovníček dřínový Antispila pfeifferella. Proti tomuto škůdci ale není třeba nijak chemicky zasahovat.

Současný stav a opatření k podpoře
Dřín je v ČR řazen mezi vzácnější taxony vyžadující další pozornost – kategorie C4a (podle Červeného seznamu), popřípadě je zařazen v kategorii ohrožený druh (podle zákona 114/1992). Bylo zmíněno jeho využívání už ve starém Římě, což znamená dlouhodobé ovlivňování jeho výskytu člověkem, a proto je v současné době prakticky nemožné určit přesně hranice jeho přirozeného rozšíření. Na našem území je znám z archeologických nálezů už z třináctého století, ale využíván byl pravděpodobně již dříve. V současné době prožívá renesanci díky chutným plodům s vysokým obsahem vitamínu C.

Autoři:
Ing. Vladimír Janeček, Ph.D.,
Ing. Jana Ešnerová, Ph.D.,
KDŠLD FLD ČZU,
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: Václav Bažant