Pozemky určené k plnění funkcí lesa – problémové okruhy

Odnětí PUPFL trvalé, dočasné odnětí
Mnoho dotazů ze strany orgánů státní správy lesů se dotýká toho, kde se nachází hranice mezi dočasným a trvalým odnětím. Lesní zákon však žádnou takovou hranici nestanoví. V § 15 odst. 1 lesního zákona může být odnětí nebo omezení trvalé nebo dočasné. Trvalým se rozumí trvalá změna využití pozemků, dočasným se pozemek uvolňuje pro jiné účely na dobu uvedenou v rozhodnutí (§ 13 odst. 1).
Orgány státní správy lesů tedy musí posoudit, zda v konkrétním případě má být pozemek trvale odňat plnění funkcí lesa s tím, že (s největší pravděpodobností) v budoucnu do pozemků určených k plnění funkcí lesa nebude opět zařazen (prohlášen). Pokud však po určité době má být pozemek zařazen zpět do pozemků určených k plnění funkcí lesa, mělo by se jednat o odnětí dočasné.

Rozhodování v pochybnostech
Při rozhodování v pochybnostech podle § 3 odst. 3 lesního zákona se deklaruje, zda na základě zjištěných skutečností jde či nejde o pozemek určený k plnění funkcí lesa. Řešení pochybností však není založeno na volné úvaze orgánu státní správy lesů (kterým je obecní úřad obce s rozšířenou působností). Ten musí zjištěné skutečnosti uvádět do souladu nejen s lesním zákonem, ale i s jinými právními předpisy, jimiž jsou zejména stavební zákon, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, jakož i další předpisy.
Je nezbytné uvést, že správní řízení v pochybnostech lze zahájit jak z moci úřední, tak i na základě žádosti, protože ani jeden z uvedených způsobů lesní zákon nevylučuje. Názor, že správní řízení v pochybnostech vede orgán státní správy lesů jen v případech, kdy má sám pochybnost tedy nelze považovat za správný.
Rozhodování v pochybnostech o tom, zda jde o pozemky určené k plnění funkcí lesa je poměrně obtížné a v řízení, které mu předchází, je třeba vždy posoudit konkrétní okolnosti daného případu. Přede-vším je třeba uvést, že orgán státní správy lesů musí posoudit nejen faktický stav pozemku, o kterém se rozhoduje, ale také okolnost, zda k výslednému stavu došlo legálně, či nikoliv. Rozhodování v pochyb-nostech nesmí být využíváno k obejití rozhodování o odnětí pozemku plnění funkcí lesa, které je ve smyslu § 16 a přílohy lesního zákona zpoplatněno.
Objevují se případy, kdy vlastník pozemku vykácí lesní porost a tvrdí, že pozemek neplní funkce lesa, protože se na něm nenachází lesní porost. O charakteru pozemku zde však není pochybnost, neboť odlesnění pozemku samo o sobě (ať již jde o právní nebo protiprávní jednání) nemění jeho charakter a nadále se proto jedná o pozemek určený k plnění funkcí lesa.
Někdy je snahou vlastníků pozemků dosáhnout prostřednictvím rozhodování v pochybnostech nápravy chybného zápisu v katastru nemovitostí. Jde o to, že do katastru nemovitostí byl v některých případech zanesen druh pozemku „lesní“ a způsob ochrany pozemku „pozemek určený k plnění funkcí lesa“ bez jakéhokoliv podkladu (listiny). Uvedené se pak označuje jako omyl právní. V tomto případě je možné domáhat se nápravy nejen podle § 3 odst. 3 lesního zákona, tedy rozhodnutím v pochybnostech, ale též podle ustanovení § 8 katastrálního zákona č. 344/1992 Sb.
V praxi by mělo být rozhodování v pochybnostech, kdy orgán státní správy lesů rozhoduje o tom, že pozemek není pozemkem určeným k plnění funkcí lesa rozhodnutím velice výjimečným, např.:
- V uvedeném případě právního omylu (zařazení pozemku do pozemků určených k plnění funkcí lesa bez právního podkladu (listiny)).
- V případě, kdy po zaměření stavby (např. křižovatky) dojde ke zjištění, že je stavba/křižovatka „posunuta“. Tedy zčásti se nachází na pozemku určeném k plnění funkcí lesa, který nebyl odňat a zčásti mimo odňaté pozemky. V uvedeném případě pak lze stav narovnat rozhodnutím v pochybnosti, avšak za podmínky, že výměra pozemků zabraných nad rámec odnětí a část pozemků, které byly odňaty, ale stavba se na nich nenachází, mají obdobnou výměru.
- V případě, že sice není dohledáno rozhodnutí o odnětí plnění funkcí lesa (vynětí z lesního půdního fondu dle předchozí právní úpravy), ale z jiných podkladů vyplývá, že pozemek legálně neplní funkce lesa – případ vojenských staveb (objekty důležité pro obranu státu), které se do katastru nemovitostí nezapisovaly. U vo-jenských staveb obvykle Vojenská ubytovací a stavební správa je schopna dohledat, že objekty byly vybudovány legálně – např. stavební povolení. V případě prvorepublikového opevnění byla většina – nikoliv však všechny zastavěné pozemky vyvlastněny a legálně zastavěny opevněním na základě zákona č. 63/1935 Sb., o vyvlastnění k účelům obrany státu.

Problematika dobývacích prostorů – rekultivace
Podle platné právní úpravy (§ 14 odst. 1 lesního zákona) jsou projektanti nebo pořizovatelé návrhů na stanovení dobývacích prostorů povinni navrhnout mimo jiné způsob následné rekultivace. Dále podle ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) lesního zákona orgán státní správy lesů schválí plán rekultivace, pokud je nezbytný (v případě dobývacích prostorů jej za nezbytný považovat lze). Uvedená kompetence je přiřknuta orgánu státní správy lesů, který rozhoduje o odnětí, což je do výměry 1 ha obecní úřad obce s rozšířenou působností a nad tuto výměru krajský úřad, ale současně je v ustanovení § 49 odst. 3 písm. d) lesního zákona uvedeno, že ministerstvo zemědělství vydává souhlas k návrhům na stanovení dobývacích prostorů, jimiž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa, a určuje způsob jejich rekultivace.
Orgán státní správy lesů pak může prohlásit prostor za pozemek určený k plnění funkcí lesa, na kterém bylo ukončeno dobývání jen tehdy, pokud byl zrekultivován dle plánu rekultivace.
V praxi nastalo již několik případů, kdy na území, na kterém došlo k ukončení dobývání, se vyskytly náletové dřeviny, které nemohly být na místě ponechány z toho důvodu, že neodpovídaly schválenému plánu rekultivace, a to přesto, že byly životaschopné. Z hlediska biodiverzity a zájmů ochrany přírody byly dokonce hodnotnější, než uměle vysazený porost dle plánu rekultivace.
Na základě uvedeného ministerstvo životního prostředí zahájilo práce na metodickém pokynu, který by měl umožnit prohlášení území, na kterém skončila dobývací činnost a došlo k jeho rekultivaci přirozenou cestou, nebo ho ponechat přirozenému vývoji, za pozemek určený k plnění funkcí lesa. Tedy umožnit ukončení dočasného odnětí, které je spojeno s povinností hradit poplatek za dočasné odnětí pozemku plnění funkcí lesa.
Realizace metodického pokynu je závislá na tom, zda dojde ke shodě ministerstva životního prostředí a ministerstva zemědělství.
Dále se ministerstvo životního prostředí zabývá též právním rozborem platné právní úpravy, která problematiku rekultivací neupravuje v dostatečném rozsahu a návr-hem na její novelizaci tak, aby byl dán rekultivacím právní obsah odpovídající současným požadavkům.

Problematika chatových oblastí
Obecně
Snaha řešit problematiku chatových oblastí na lesních pozemcích se projevila již při přípravě platného lesního zákona. Návrhem na řešení bylo bezúplatné převedení pozemků, na kterých se nachází chatové osady z lesních pozemků do zeleně (zeleně rostoucí mimo les) a tím převedení z právního režimu lesního zákona do režimu zákona o ochraně přírody a krajiny. Souvislé chatové oblasti již ztratily charakter lesa a lesního porostu a nelze u nich hovořit o lesnickém hospodaření. V sou-časné době se dle dostupných informací nikdo problematikou chatových osad nezabývá.

Doplňkové stavby
Z hlediska lesního zákona je třeba uvést, že se v souvislosti s chatovými osadami setkáváme s problémem ohledně budování, resp. snahou o budování doplňkových staveb k rekreačním chatám. Jakákoli doplňková stavba k chatě je jejím příslušenstvím ve smyslu § 121 občanského zákoníku, které plní stejnou funkci jako chata, tedy funkci rekreační. Doplňkové stavby jsou tedy také novými stavbami pro rekreaci ve smyslu ustanovení § 15 odst. 2 lesního zákona, jejichž vybudování je podmíněno souladem se schválenou územně plánovací dokumentací.
Podmínka souladu nové stavby pro rekreaci se schválenou územně plánovací dokumentací znamená, že orgán státní správy lesů může rozhodnout kladně o odnětí nebo o omezení pouze při jejím splnění. Je proto důležité, že lesní zákon neobsahuje žádnou možnost, aby orgán státní správy lesů mohl nesplnění této podmínky liberovat (prominout). Pokud tedy obec nemá schválenou územně plánovací dokumentaci, ve které je uveden předmětný záměr, nelze pro nové stavby pro rekreaci rozhodnout o odnětí nebo omezení pozemků plnění funkcí lesa. Přitom je třeba zdůraznit, že soulad se schválenou územně plánovací dokumentací nelze nahradit souladem s žádným jiným územně plánovacím dokumentem (např. urbanistickou studií).

Legalizace rekreačních chat
Za novou stavbu se považují stavby „nové“ ve smyslu právním, tedy i stavby, u kterých je v rámci řízení o odstranění stavby podle stavebního zákona podána žádost o jejich dodatečné povolení, a to bez ohledu na to, jak dlouho se již fakticky na pozemcích určených k plnění funkcí lesa nacházejí. Pro dodatečné povolení stavby je nezbytné rozhodnutí orgánu státní správy lesů o odnětí pozemku plnění funkcí lesa podle § 13 odst. 1 lesního zákona. Bez souladu se schválenou územně plánovací dokumentací však nelze žádosti o odnětí pozemku plnění funkcí lesa vyhovět a stavební úřad v tomto případě nemůže stavbu dodatečně povolit.

Lesní cesty
Přesto, že v časopisu Lesnická práce byly zveřejněny již nejméně dva články, které se věnují lesním cestám jako pozemním komunikacím (v srpnu 2009 a září 2012), stále se objevují dotazy s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Odo 449/2005 ze dne 22. 2. 2006. V uvedeném rozsudku je konstatováno zhruba tolik, že: „Lesní zákon neomezuje provoz na pozemních komunikacích, kterými jsou mimo jiné i lesní cesty, které tedy lze užívat v rozsahu stanoveném zákonem o pozemních komunikacích.“
K uvedenému rozsudku je třeba uvést následující:
- uvedený rozsudek soudu byl vydán v rámci občanskoprávního sporu, je tedy závazný pouze pro jeho adresáty a je vydáván toliko v konkrétní věci,
- předmětem sporu byla náhrada za užívání cizích pozemků, předmětná cesta se nacházela mimo jiné i na lesním pozemku (tedy nejen výlučně na něm),
- rozsudek byl vydán před změnou právní úpravy, ke které došlo novelou zákona o pozemních komunikacích č. 152/2011 Sb., která (s účinností od 1. července 2011) do ustanovení § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích výslovně zakotvila, že omezení a úprava stanovená zvláštními právními předpisy jsou zachovány (tedy jinak řečeno zákaz jízdy a stání motorovými vozidly na lesních cestách je zachován).
Z výše uvedených důvodů nelze zmíněný rozsudek, resp. právní názor uvedený v jeho odůvodnění považovat za závazný pro výkon státní správy lesů, tedy za názor negující zákaz vjezdu a stání motorových vozidel v lese (na lesních cestách).
Státní správa lesů je tak povinna sankcionovat porušení zákazu jízdy a stání v lese jako činnost v lesích zakázanou v § 20 odst. 1 písm. g) lesního zákona.

Autor:
Mgr. Petr Dvořák
E-mail:Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.