Těžba dříví

Vladimír Simanov

V lesnictví je zpravidla nejvíce sledována těžba dříví. Do 2. světové války jsou údaje o její celkové výši sporadické a neúplné, protože zpravodajskou povinnost měly jen některé kategorie lesních majetků.

V grafu chybí i válečná léta, protože v té době byla část současného území ČR přičleněna k Velkoněmecké říši (Großdeutsches Reich), část Těšínska byla odstoupena Polsku a na zbytku území existoval do roku 1940 Protektorát Čechy a Morava, v němž byl Vládním usnesením č.122/1939 Sb. administrativně upraven těžební předpis na 150 % etátu. Zjevně tak byly ve válečných letech únosné výše těžeb překračovány, na což poválečná ČR reagovala nižším objemem těžeb, a to až do Inventarizace lesů (1950), provedené na základě vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 3021 z 8. listopadu 1948. Od roku 1946 je k dispozici nepřetržitá časová řada, včetně členění na těžbu jehličnatou a listnatou.

Vývoj těžeb

Upozornit je třeba na skutečnost, že vzhledem k soudobé metodice jsou údaje za poslední léta nepřesné, protože se dopočítávají z údajů zpravodajů na celkovou výměru lesů. Skutečná výše těžeb tak může být spíše vyšší než vykázaná. V poválečném období byl nejnižší objem roční těžby v roce 1947 (5,310 mil. m3) a zatím rekordní těžby byly v roce 2007 (18,508 mil. m3), ve kterém bylo po lednovém orkánu Kyrill zpracováno 14,885 mil. m3, nahodilých těžeb. Rokem 2007 se objem těžeb pravděpodobně přiblížil možnému maximu, trend růstu těžeb se zastavil, a ny-ní probíhá období hledání optimální výše a struktury těžeb. Na růstu celkových těžeb se výrazněji podílí růst těžeb jehličnatých (4,682 mil. m3 v roce 1947, 17,278 mil. m3 v roce 2007), zatímco těžby listnaté rostou podstatně pomaleji (z 0,407 mil. m3 v roce 1948 na 2,041 mil. m3 v roce 2011). Přesto-že těžby listnaté v absolutním objemu rostou, trend jejich podílu na celkových těžbách sice velmi nepatrně, ale klesá! Nejvyšší podíl listnatých těžeb na těžbách celkových byl v roce 1965 (13,64 %), nejnižší v roce 2007 (6,65 %) a průměrný podíl je méně než 10,5 %. To je ve zjevné nerovnováze s plošným zastoupením jehličnatých a listnatých dřevin (v roce 2011 jehličnaté dřeviny 73,6 %, listnaté 25,3 %).

Podstatný vliv kalamit

V mezinárodních srovnáních mají své trvalé místo ukazatele těžba v m3 na 1 ha lesní půdy a těžba v m3 na 1 obyvatele.
První ukazatel je měřítkem produktivity národního lesnictví, a druhý mírou národní soběstačnosti či exportní schopnosti. Úskalím obou je jejich proměnlivost v čase, neboť v letech zvýšených těžeb vlivem zpracování kalamit se oba ukazatele „vylepšují“, aby se „zhoršily“ při poklesu těžeb na běžnou úroveň. Protože je v Evropě každý rok kalamitní pro některý region, je srovnatelnost údajů k jednomu roku vždy poněkud zkreslená. Protože je těžba dříví v m3/ha lesní půdy nesporně měřítkem úrovně lesního hospodářství, je umístění ČR v „top five“ v Evropě jednoznačně lichotivé. A dosažená těžba v m3 na obyvatele zařazuje ČR mezi potenciálně soběstačné státy (s výjimkou dovozu mimoevropských dřevin) a státy s exportním potenciálem.

Disproporce těžby a zastoupení listnatých dřevin

Z analýzy těžeb dříví v ČR je zjevná disproporce mezi výší listnatých těžeb a plošným zastoupením listnatých dřevin, a proto bude tento rozpor předmětem některé z dalších analýz. Dosahovaná výše těžby dříví z 1 ha lesní půdy je i po snížení celkových těžeb po roce 2007 impozantní, a mělo by být zajisté v zájmu státu, aby těžební možnosti zůstaly zachovány při optimalizaci výše a struktury zásob dříví v porostech a udržení výměry lesní půdy.

Zásady státní lesnické politiky bez produkčních funkcí

Je proto překvapivé (či spíše varující!), že v současných Zásadách státní lesnické politiky se na čtyřech stranách A4 nenašel ani řádek pro formulaci záměrů státu, týkajících se produkčních funkcí lesa. Pokud by bylo z koncipování vládního materiálu zřejmé, že je produkce dříví samozřejmou prioritou, mohlo by to lesníky a dřevaře uklidnit. Ale tak tomu není! V preambuli se sice hovoří o lese jako zdroji dřeva i o jeho hospodářské a sociální funkci, ale to poprvé a naposled. Pak už se zdůrazňuje úsilí o zachování podílu lesů ponechaných samovolnému vývoji (kap. I.), zvyšování biodiverzity v lesních ekosystémech, jejich celistvost a ekologická stabilita (kap. III.), podpora zachování podílu lesů ponechaných samovolnému vývoji a zvyšování podílu těchto lesů ve vlastnictví státu (A1/kap. IV.), umožnění směn lesů ve vlastnictví státu za lesy ve vlastnictví jiných osob, především těch, ve kterých je hospodaření ve veřejném zájmu omezeno (B4/kap. IV.), podpora hospodaření v lese s cílem zachovat a zvyšovat biologickou rozmanitost zejména tak, aby se lesní porost blížil přirozené skladbě lesa a byly v něm stanovištně přirozené druhy (C1/kap. IV.), podpora ponechávání v lese přiměřeného podílu tlejícího dřeva, těžebních zbytků, stromů prošlých přirozeným vývojem stárnutí a melioračních a zpevňu-jících dřevin (C2/kap. IV.), a podpora přírodě blízkých způsobů hospodaření v lese včetně v minulosti tradičních způsobů hospodaření. (C3/kap. IV.). Podle mého názoru už nelze ani diplomaticky říci, že jsou Zásady státní lesnické politiky nevyvážené. Bohužel se z nich polyfunkčnost lesů vytrácí, a zbývá už jen malý krůček k tomu, aby se stala nástrojem pasívní ochrany přírody, potlačujícím hospodářské využívání krajiny. Pak ale nechť se tento paskvil nenazývá Zásady státní lesnické politiky!

Autor:

Prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.