DVA ZAPOMENUTÍ LESNÍCI - C. F. TRAMPUSCH A I. FERLES
CARL FRANZ TRAMPUSCH
Carl Franz Trampusch, se narodil dne 29. prosince 1801 v Cukmantlu či ve Zlatých Horách v dnešním okresu Jeseník. Byl nejstarší syn v rodině místního praktického lékaře a purkmistra. Po skončení studií, aniž tušíme jakých, u koho a kde, získal zaměstnání zřejmě jako zařizovatel. Poté se připomíná jako nadlesní na velkostatku Křesetice u Ledče nad Sázavou. Rozloha lesů zde činila asi 925 ha a jeho učitelem se stal pověstný zařizovatel a pozdější odborný spisovatel, vydavatel a pedagog Christoph Liebich (9. 10. 1783 Falkenberg v Pruském Slezsku - 11. či 22. 1. 1874 Praha), jeho spolupracovníkem a zřejmě důvěrným přítelem na celý život pak Heinrich Caesar Weeber (14. 2. 1811 Těšín - 8. 3. 1891 Brno-Tuřany). Po krátkou dobu pobyl C.F. Trampusch i na dolnorakouském velkostatku Matzen. V roce 1830 se oženil s dcerou vrchního Exnera z Ledče nad Sázavou.
Nejvýznamnější etapa v Trampuschově životě nastala od července 1831 jeho nástupem do funkce lesmistra v rodném Slezsku. Jako třicetiletý se totiž stal v Jeseníku za knížete biskupa Emanuela Šimonovského vrcholným lesním úředníkem či "technickým dirigentem" čtyř velkostatků vratislavského biskupství v tzv. Rakouském Slezsku, tzn. Javorník-Jánský Vrch, Jeseník, Zlaté Hory a Žulová. Navázal zde na práci svých předchůdců v hodnosti vrchního lesmistra, z nichž je třeba jmenovat hudebníka Karla Ditterse von Dittersdorf, barona Josepha Zedlitze, lesního inspektora Floriana Haniga a Franze Haniga a konečně vrchního Jungwirtha.
C. F. Trampusch se postaral jak o kvalitní hospodářskou úpravu asi 32 700 ha svěřených lesů a významný výnos z nich, tak o osamostatnění lesního provozu a jeho nezávislost na komorním ředitelství. S nejvyšší pravděpodobností vypracoval v roce 1847 taxační instrukci a návrh na nové zařízení biskupských lesů, podle něhož jeho podřízení ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století zařídili tamější lesy. Sám zřejmě zpracoval nové elaboráty pro lesy javornické, jesenické a zlatohorské a vytvořil povšechné popisy lesního hospodářství na jednotlivých velkostatcích. Postaral se i o zavádění limby a modřínu.
C. F. Trampusch se stal, přispěním H. C. Weebra a svým, šiřitelem pokrokových trendů v lesnictví na Moravě a ve Slezsku. Zúčastňoval se lesnické činnosti c. k. moravsko-slezské hospodářské společnosti se sídlem v Brně (K. k. mährisch-schlesische Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde in Brünn) a např. v roce 1840 byl sekretářem čtvrtého sjezdu německých zemědělců a lesníků v Brně. V roce 1849 se uvádí mezi zakládajícími členy lesnické sekce této hospodářské společnosti, jejímž předsedou byl zvolen lesní rada Leopold Grabner a místopředsedou lesní inspektor H. C. Weeber. Podílel se na výměně poznatků z hospodářské úpravy lesů, na spolupráci při zřízení samostatné lesnické školy pro Moravu a Slezsko a na zahájení a provádění systematických lesnicko statistických šetření podle obcí a nově zřízených okresních hejtmanství. Od počátku padesátých let byl i předsedou či jedním ze šesti zkušebních komisařů pro nižší státní zkoušku lesnickou v Opavě, kterou po roce 1850 skládal lesní personál pro ochrannou, pomocnou a technickou službu.
Za dvacetiletou poctivou, věrnou a záslužnou činnost obdržel C. F. Trampusch od knížecí biskupské kurie titul lesního rady a vrchního lesmistra. Zřejmě v roce 1860 odešel ze zdravotních důvodů do výslužby. Nevíme však, z jakého důvodu opustil Slezsko. Přestěhoval se totiž do Kyjova a krátce nato do Brna, kde také dne 26. dubna 1862 zemřel. Je nepochybné, že C. F. Trampusch patřil vedle svého současníka Jana Pfeifra a svého přímého následníka Julia Micklitze ke třem nejvýznamnějším lesníkům zasloužilým o zásadní pokrok lesního hospodářství v minulém století obecně a dále i speciálně na církevních velkostatcích ve Slezsku. Bohužel neznáme podobizny ani C. F. Trampusche ani Ignaze Ferlese. O tomto druhém lesníkovi víme ještě méně než o jeho současníkovi Trampuschovi.
IGNAZ FERLES
Ignaz Ferles se narodil na nám neznámém místě zřejmě krátce před koncem 18. století. Po studiích, aniž opět tušíme jakých, u koho a kde (což je bezesporu velmi významné pro další uplatnění a schopnosti lesníka), přišel do služeb velkého velkostatku Valašské Meziříčí - Krásno nad Bečvou-Rožnov jako praktický lesník. Zřejmě v roce 1820 se stal lesním pojezdným a v roce 1825 rožnovským lesmistrem (podle Josefa Nožičky působil na velkostatku v letech 1813-1860). Působil ve svěřených lesích o rozloze více než 10 600 ha podle nejpokrokovějších zásad své doby a k plné spokojenosti vlastníka hraběte Eugena Kinského, který ho později jmenoval i doživotním ústředním ředitelem tohoto pozemkového komplexu na Moravě.
I. Ferles proslul např. jako obratný vyjednávač při vyvazení služebností škodlivých pro lesy a intenzivní hospodaření v nich ještě před jejich zákonnou úpravou, v roce 1831 sestavil spolu s lesmistrem F. Protivenským z Lesonic a polesným a zařizovatelem Janem Schüfflem z Oder odhad valašskomeziříčských lesů, z něhož se mj. dovídáme o zalesňování pastvin v lesních enklávách také modřínem. Od roku 1841 psal příspěvky do tiskového orgánu zmíněné c. k. hospodářské společnosti Mittheilungen... Ve zmíněném roce 1841 se zabýval zhoubnými účinky větru na lesy, v roce 1842 doporučoval pěstování smíšených lesů smrkových a bukových, v roce 1847 se zúčastnil debaty "o příčinách ubývání přírůstu, zvláště pak následkem hrabání steliva".
V roce 1856 udělila I. Ferlesovi C. k. moravsko-slezská hospodářská společnost v Brně zlatou medaili za jeho četné zásluhy o zemědělství!. Přesto však o něm víme daleko méně skutečností než o celé řadě "méně" významných lesníků. Zemřel zřejmě v Rožnově dne 10. října 1862 ve stáří 63 let, tedy necelého půl roku po C. K. Trampuschovi. O jejich vzájemných stycích nic netušíme.