JAKÁ BUDE LESNICKÁ STRATEGIE A LESNICKÁ POLITIKA EVROPSKÉ UNIE?
Základním rozhodnutím pro přijetí společné lesnické strategie se stalo usnesení Evropského parlamentu z 30. 1. 1997, ve kterém byla Komise EU vyzvána, aby do dvou let připravila legislativní návrh evropské lesnické strategie. V usnesení se mj. uvádí, že prvořadým cílem této strategie má být komerční využití lesů (proti usnesení hlasovali "zelení"). Přitom má být strategie propojena s politikou ochrany životního prostředí a to mj. v návaznosti na závěry konferencí z Ria a Helsinek.
Komise tímto usnesením dostala za úkol:
- navrhnout prostředky k zajištění ochrany lesů, jejich dalšího rozšiřování a zhodnocování,
- určit potřebu příspěvků nezbytných pro zajištění rentability hospodaření v lesích,
- zřídit evropské informační a komunikační centrum pro lesní hospodářství,
- vytvořit podmínky pro lepší koordinaci lesnického výzkumu, podporu vzdělávání (včetně možného zřízení evropské lesnické školy), organizování osvětových kampaní pro veřejnost,
- navrhnout program pro potírání tzv. "ekologického a sociálního dumpingu" při importu dřeva do EU (v této souvislosti je zmiňována i otázka mezinárodně uznávané certifikace lesů, která musí být nediskriminující, transparentní a dobrovolná, musí brát v úvahu vlastnické poměry v jednotlivých zemích a především musí plnit své hlavní poslání, tzn. podporovat hospodářsky, ekologicky a sociálně únosné těžby.
Již v tomto základním materiálu je zmíněno, že lesnická politika zůstane věcí jednotlivých členských států Unie. Jednání s tématy lesnické politiky a strategie pochopitelně probíhala již dříve. Existovaly "strategie a akční plány pro lesnický sektor" (1988), společná platforma zohledňující konferenci UNCED v Riu (1992). Tento dokument je mj. sdělením, že EU dává přednost mezinárodnímu konsensu o obhospodařování, ochraně a užívání lesů, který by dal vzniknout návrhu mezinárodního, právně závazného nástroje zabývajícího se lesy. Je publikována příručka o lesnické politice Evropského společenství (1992), která do budoucna předjímá nutnost globální, společné lesnické strategie Společenství. Jsou zde uvedeny principy, nástroje a základní opatření pro rozvoj lesnictví EU:
A) harmonizace národních lesnických legislativ (výslovně jsou zmíněny především opatření týkající se genetické kvality lesního reprodukčního materiálu, opatření na ochranu lesů proti chorobám a opatření týkající se klasifikace surového dřeva), projekty lesnického výzkumu:
a) Program "dřevo" (produkce lesů, využití dřeva a korku, zpracování dřevoviny, chemikálie získávané ze dřeva);
b) Energie získávané z biomasy (zvyšování produkce suroviny, doprava, uskladňování a sušení suroviny, obnova biomasy);
c) Demonstrační programy na získávání energie z odpadu (výzkum a vývoj a jejich využití v průmyslovém měřítku);
d) Ochrana životního prostředí a klimatologie (účinky znečištění ovzduší na pozemní a vodní ekosystémy);
e) FAST II - Předpovídání a vyhodnocování ve vědě a technologii (studie o integrovaném rozvoji obnovitelných přírodních zdrojů, biologické různorodosti a využití půdy);
f) Koordinace lesnického výzkumu;
B) Opatření pro rozvoj lesních oblastí (více než 18 nařízení Rady a další předpisy).
C) Opatření na ochranu lesů Společenství proti atmosférickému znečištění, proti lesním požárů.
V části zabývající se integrovanou lesnickou politikou Společenství jsou uvedeny prvky, které by měly být základem této politiky (ekonomické, ekologické, regenerativní a rekreační funkce). Je navrhováno zřízení Stáleho lesnického výboru (kromě SLV, který byl zřízen mj. pro odstranění roztříštěnosti kompetencí rozhodnutím Rady z 29. 5. 1989; existuje Lesnický poradní výbor při Evropském parlamentu) a strukturálních fondů a rovněž další lesnický akční program jehož prioritami byly v letech 1989-1992 zalesňování zemědělské půdy, rozvoj a optimální využití lesů ve venkovských oblastech, produkce korku a ochrana lesů.
Výsledkem dvouleté komunikace a jednání o lesnické strategii a politice je zpráva Komise zpracovaná na konci října 1998, která má být předložena, původně i s návrhem rezoluce k lesnické strategii, Radě a Parlamentu s tím, že vzhledem k zadání by celá procedura projednání a přijetí měla proběhnout v zimním období 1998/99. Franz Fischler, jako člen Komise zodpovědný za zemědělství (a lesnictví), spolu s Ritt Bjerregaardovou (životní prostřední) předkládají zprávu k projednání a v úvodním memorandu zdůrazňují, že lesnická strategie musí být především strategií pro naplňování závazků, které na sebe členské státy a EU vzaly v rámci rezolucí konferencí zabývajících se principy trvale udržitelného rozvoje a obhospodařování lesů a uchování biodiverzity lesů. Připomínají, že strategie je založena na multifunkčním chápání lesů, které mají významnou hospodářskou funkci nejen jako zdroj obnovitelné suroviny, ale zejména s ohledem na zaměstnanost ve venkovských oblastech; plní nenahraditelné poslání ekologické v souvislosti s biologickou různorodostí a ovlivňováním klimatu a v neposlední řadě i funkce sociální, především poskytováním rekreačních možností obyvatelstvu. Zmiňují i problém certifikace, která se má v Evropě dotýkat lesů (nikoli dřeva), ale měla by být projednávána na globální úrovni např. v rámci WTO či Komise pro trvalý rozvoj (CSD), přičemž je uvažována myšlenka vytvoření legislativního rámce pro vznikající iniciativu připravující pan-evropskou certifikaci založenou na obecně přijatých principech potvrzených při ministerské konferenci v Lisabonu. Nepředpokládá se, že by navrhovaná strategie měla jakýkoliv vliv na rozpočet Společenství a navrhuje se, aby materiál byl v předkládané podobě přijat.
ZPRÁVA EVROPSKÉ KOMISE O KONCEPCI LESNICKÉ STRATEGIE EU
Zpráva zpracovaná a připomínkovaná v posledním čtvrtletí r. 1998 byla předložena k přijetí Radě Evropy spolu s návrhem rezoluce o evropské lesnické strategii na zasedání 16. 12. 1998. Je rozdělena do tří částí.
Výzva lesnictví Evropské unii
V úvodní části jsou uvedeny všeobecné informace o lesích EU, o jejich biologické různorodosti a ohrožení, je zdůrazněno uznání významu správně obhospodařovaných lesů poskytujících společnosti životně důležité služby a jsou zde také vyjmenovány klíčové otázky, které Unie považuje v souvislosti s lesy za důležité.
Patří mezi ně podpora rozvoje lesnického sektoru představujícícho významný prvek pro uchování pracovních příležitostí na venkově; ochrana přírodního prostředí a zlepšení stavu poškozených lesů; uchování sociálních a rekreačních funkcí lesů; podpora ekologicky, ekonomicky a sociálně trvale udržitelného hospodaření v souladu se závazky Unie i obchodními pravidly WTO; podpora mezinárodní spolupráce při ochraně lesů; naplňování cílů 5. environmentálního akčního programu na ochranu lesů před požáry, znečištěním ovzduší a odlesňováním; podpora role lesů jako nástroje k fixaci uhlíku a všeobecného významu lesních produktů pro životní prostředí a v neposlední řadě i podpora konkurenceschopnosti evropského zpracovatelského průmyslu.
Je zmíněna skutečnost, že les je tradičně považován za obnovitelný zdroj suroviny a dalších produktů, ale že kromě své hospodářské role jsou lesy zdrojem mnoha dalších užitků, které je nutné považovat za důležité pro celou společnost. Hodnota lesů je dokladována především jejich multifunkčností a je připomínán mj. důležitý sociální prvek rekreační. V této části jsou také zmíněny politické základy a závazky představované závěry mezinárodních konferencí:
Konference Spojených národů o životním prostředí a rozvoji konaná v r. 1992 v Rio de Janeiro přisoudila lesům v kontextu s trvale udržitelným rozvojem a uchováním životního prostředí vzrůstající důležitou roli. Koncept trvale udržitelného hospodaření byl přijat jako základní řídící princip všemi zúčastněnými státy. Zdůrazňuje se, že tento globální proces zabývající se trvale udržitelným rozvojem je potřebné při navrhování lesnické strategie EU brát v úvahu, zejména pro:
- naplňování závazků vztahujících se k lesům;
- příspěvek k všeobecnému trvalému rozvoji při spolupráci na rozvoji lesů naplňováním návrhů mezivládního jednání o lesích (IPF - Intergovernmental Panel on Forests);
- pokračující politiku dialogu o lesích na mezinárodní úrovni s cílem projednat právně závazný nástroj pro všechny typy lesů.
Ministerské konference o ochraně evropských lesů pak představují společnou odpověď a politický závazek zemí Evropy zajistit trvale udržitelné hospodaření a ochranu lesních zdrojů, jak je doporučováno v "Agendě 21" a v právně nezávazných "lesnických principech" přijatých UNCED, berouce v úvahu specifické podmínky a potřeby evropských lesů. Rezoluce pokrývají hlavní body ochrany, zachování a trvale udržitelného rozvoje evropských lesů a ustanovují směrnice pro dosažení těchto tří cílů, včetně naplňování cílů vyplývajících z Konvence o biologické diverzitě. Tento všepostihující charakter rezolucí je hlavním důvodem toho, že Evropský parlament zdůrazňuje důležitost pan-evropského procesu v souvislosti s evropskou lesnickou strategií.
Společný strategický postup Společenství
V druhé části je naznačen společný strategický přístup členských států a vymezují se zde pro ně příslušné role. Všeobecným cílem by mělo být posilování trvale udržitelného rozvoje a hospodaření tak, jak je zmíněno v lesnických zásadách UNCED a jak je definováno v rezolucích o ochraně lesů. Tento přístup by měl být naplňován prostřednictvím národních lesnických programů nebo jim ekvivalentních nástrojů a v souladu s principy subsidiarity.
Lesnická strategie má podporovat cíle politik Společenství; přispívat k naplňování mezinárodních závazků přijatých členskými státy a Unií; vymezovat v souladu s principy svobodného pohybu zboží zásady volné soutěže; podpořit konkurenceschopnost lesnického sektoru EU (lesnictví a navazujícího zpracovatelského průmyslu); přispět k podpoře potenciálu pro zdravou obnovu venkovské i průmyslové zaměstnanosti v rámci trvale udržitelné společnosti; podpořit integraci principu trvale udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí do všech politik dotýkajících se lesů.
Smlouva o EU neobsahuje žádná přímá ustanovení týkající se této oblasti, nicméně z jejího znění jsou pro lesy v rámci existujících zodpovědností určující následující postuláty:
- Lesy jsou zcela základní pro venkovské oblasti a tvoří hlavní prvek integrované politiky rozvoje venkova, zejména pro svůj příspěvek k příjmům a zaměstnanosti a pro své ekologické a sociální hodnoty.
- Lesy a jejich diverzita jsou důležitou součástí evropského přírodního prostředí a jejich ochrana a uchování spadá do kompetence četného množství politik Společenství a je předmětem zejména specifických environmentálních aktivit, jako jsou Strategie EU v otázce biodiverzity, Natura 2000 a naplňování Konvence o změně klimatu.
- Při obchodování s lesními produkty jsou využívána pravidla vnitřního trhu, včetně normálních pravidel EU při soutěžení o státní pomoc, fúze a kartely.
V souladu s principem subsidiarity mají při přípravě lesnické politiky a naplňování národních lesnických programů nebo jim ekvivalentních nástrojů důležitou roli členské státy Společenství. Tyto programy jsou základními nástroji při naplňování principů ustanovených UNCED, návrhů na akce IPF, rezolucí přijatých pan-evropskými konferencemi ze Štrasburku, Helsinek a Lisabonu, právě tak jako iniciativ členských států souvisejících s mezinárodními konvencemi (jako jsou např. Změna klimatu, Biologická diverzita, Dezertifikace, Dálkový přenos znečištění) a 5. akčního programu pro životní prostředí.
Aktivity pro nejbližší období
Nejobsáhlejší je část třetí, ve které jsou podrobněji rozvedeny aktivity, které v rámci Evropské unie přicházejí v lesnickém sektoru v nejbližší době v úvahu a je dále členěná do pěti kapitol. V úvodní kapitole je uveden legislativní rámec aktivit Společenství založený v kontextu Agendy 2000 ve dvou návrzích, kterými jsou návrh nového předpisu na podporu rozvoje venkova a návrh předpisu pro podporu předvstupních opatření pro zemědělství a pro rozvoj venkova v zemích žadatelů střední a východní Evropy.
Současně existující aktivity a jejich další rozvoj jsou předmětem kapitoly druhé:
Směrnice mající souvislost se strukturálními a doprovodnými opatřeními společné zemědělské politiky.
Lesnická opatření v zemědělství se snaží podpořit zalesňování jako prostředku alternativního využití zemědělské půdy a rozvoje lesnických aktivit na farmách. Schéma k rozvíjení a optimálnímu využití venkovských lesních oblastí zahrnuje širokou škálu lesnických opatření k podpoře hospodářských, ekologických a sociálních funkcí lesů jako součásti operačních programů - společenství pomáhá regionům řadou opatření. Přednost je dávána regionálním programům v oblastech, kde podpora lesnictví může pomoci zlepšení ekonomiky příslušné oblasti, tam, kde ochrana půdy a vody spolu s opatřeními na boj s erozí hrají hlavní roli nebo tam, kde jsou důležité zejména sociální a rekreační funkce lesů. Za důležitý je považován rozvoj lesnického sektoru zlepšováním zpracovatelských a marketingových podmínek pro lesní produkty. Financování investic je přednostně směrováno do akcí týkajících se malých a středních podniků, jejichž restrukturalizace a racionalizace může přispět ke zlepšení a ekonomickému rozvoji zemědělského a venkovského prostředí.
Ochrana lesů proti znečištění ovzduší
V této části je zmíněn monitoring stavu lesů prováděný v pravidelné síti pozorovacích ploch v rámci programu ICP Forests a podporovaný EU. Tato pravidelná inventarizace poskytuje informace o vývoji stavu lesů a navíc systém intenzivního monitoringu má za cíl přispět prostřednictvím sběru přesných dat společně s dalšími podrobnými informacemi o základních ekologických parametrech k jasnějšímu pochopení vlivu znečištění ovzduší a dalších faktorů na lesní ekosystémy. V r. 1999 zamýšlí Komise zorganizovat pracovní seminář, kterého by se měli zúčastnit odborníci a zástupci rozhodovací sféry, s cílem připravit kritické zhodnocení současného stavu vědomostí a zkušeností a otevřít možnost přípravy dodatků k legislativě existující v této oblasti a také přispět k naplňování návrhů akcí mezivládního fóra o lesích.
Lesní požáry
Představují pro polovinu lesů Unie významný faktor ohrožující samu jejich podstatu. Zejména Středozemské státy mají za úkol posilovat akce na podporu naplňování rezoluce S3 (ČR k této rezoluci nepřistoupila) a zlepšovat systém preventivních opatření.
Zřízení evropského lesnického informačního a komunikačního systému (Efics)
Cílem tohoto opatření vyplývajícího z nařízení Rady č. 1100/98 je zlepšení kvality národních inventarizací lesů, přičemž má být věnována pozornost zejména porovnatelnosti dat založených na systému pan-evropských kritérií a indikátorů, údajům o vlastnické struktuře lesů a praktické aplikaci GIS.
Trh
Zdůrazňuje se, že jakákoli opatření musí být kompatibilní s povinnostmi vůči mezinárodnímu obchodu a s podepsanými závazky. Přitom komerční aktivity v lesnickém sektoru jsou součástí volného trhu a produkce dřeva jako hlavní činnost je primárně usměrňována tržními silami. Z četných právních nástrojů zřízených na úrovni EU pro ovlivňování komerčních aktivit v lesnickém sektoru jsou zmíněny zejména technické a environmentální normy pro lesní výrobky, obecná pravidla o kvalitě a marketingu lesního reprodukčního materiálu a fytosanitární kontroly zdravotního stavu.
Zpracovatelský průmysl
Je zmíněno odhodlání průmyslu EU přispět k trvale udržitelnému rozvoji v celém lesnickém sektoru a udržení jeho konkurenceschopnosti vůči ostatním materiálům v rámci globální soutěže a s ohledem na výzvu představovanou životním prostředím s tím, že tato oblast bude předmětem zvláštní zprávy.
Podpora lesnického výzkumu
Cílem je posílit konkurenceschopnost zlepšením, konsolidací a harmonizací výzkumných aktivit v Evropě a podpořit ochranu, rozvoj a využití evropských lesů v souladu se závazkem týkajícím se multifunkčního a trvale udržitelného hospodaření v lesích. Přitom základními prioritami jsou:
- socio-ekonomická situace v lesnictví; výhled nabídky a poptávky v krátko-; středně- a dlouhodobém horizontu;
- fungování lesních ekosystémů a interakce mezi hospodařením a ekosystémy;
- vliv přírodních rizik a lidských aktivit; příčiny ústupu lesů; ochrana lesa a zlepšování poškozených lesů;
- trvale udržitelné a víceúčelové hospodaření, analýzy, metody a vhodné indikátory, odpovídající zalesňování; těžební techniky; šlechtění lesních dřevin pro lepší růst, odolnost a kvalitu;
- podpora produkce korku.
Připravuje se tzv. 5. rámcový program výzkumu a výzkumné priority jsou zohledňovány i v již existujících programech (Životní prostředí a klima, Integrovaný rozvoj venkova, Kvalita života a hospodaření s existujícími zdroji). Lesnický výzkum je klíčovým prvkem akce "Klima, globální změna a biodiverzita", je zdůrazňována nutnost spolupráce výzkumných pracovišť, která bude podporována.
Rozvoj spolupráce
Všeobecným cílem rozvoje spolupráce je podpora trvale udržitelného hospodaření v lesích. Evropské společenství bude koncentrovat svoji podporu lesnického sektoru rozvíjejícím se zemím v těch oblastech, kde to bude mít maximální přínos. Prioritami jsou podpora vytváření lesnické politiky, institucionální reformy, zainteresování vlastníků, budování kapacit a výzkumu zaměřeného na trvale udržitelné hospodaření a uchování lesního ekosystému, podpora naplňování závazků z mezinárodních dohod o životním prostředí.
Mezinárodní spolupráce na pan-evropské a globální úrovni
Opět je zdůrazňován tzv. pan-evropský proces, jehož rámcem jsou přijaté závazky ministerských konferencí o ochraně lesů v Evropě. Na globální úrovni bude Společenství hrát aktivní roli v rámci mezinárodního fóra zabývajícího se lesy (IFF).
Koordinace
Lesnické aktivity budou koordinovány Stálým lesnickým výborem sdružujícím reprezentanty členských států, jehož role jsou:
- poradní, usměrňovací a řídící (pro specifická lesnická opatření);
- konzultační (provádění ad hoc expertíz a monitorování lesnických iniciativ);
- je místem výměny informací mezi členskými státy a Komisí a pro dobrovolnou koordinaci při řešení mezinárodních lesnických problémů (další platformou jsou poradní výbory radící Komisi, poskytující stanoviska a podporující výměnu informací).
Další kapitola shrnuje lesnická opatření v rámci "Agendy 2000" a je zde zmíněna jednak podpora členských států v jejich úsilí dosáhnout trvale udržitelného obhospodařování lesů a dále, což je významné i pro naši republiku, jsou uvedena opatření předcházející přijetí žadatelských států střední a východní Evropy. Rozsáhlá je kapitola nazvaná Specifické lesnické otázky, která zdůrazňuje následující problematiku:
Uchování biodiverzity lesů
Tento zájem vyžaduje lesnická opatření při zachování, trvale udržitelném užívání a podílnictví na přínosech plynoucích z lesních genetických zdrojů. V této souvislosti jsou zmiňována především opatření "in situ" i s ohledem na to, že existuje jen málo oblastí, které nejsou komerčně využívány. Měly by být mj. zohledněny aspekty uchování a zlepšení biologické různorodosti v trvale obhospodařovaných systémech všech typů lesů a jako doplňující nástroj k odpovídajícímu lesnickému hospodaření by měly být zřizovány specificky obhospodařované chráněné oblasti. Je zdůrazňováno, že tato doporučení jsou realizovatelná v konkrétních lokalitách pouze za přispění všech zainteresovaných, včetně vlastníků a vyzývá se k aktivní práci s veřejností při objasňování nutných omezení, která by měla být doprovázena příslušnými kompenzacemi. EU v tomto kontextu přispívá k zřízení chráněných území prostřednictvím sítě NATURA 2000. Rovněž se zdůrazňuje odpovědnost členských států za začlenění problematiky biodiverzity do národních lesnických programů a skutečnost, že existující nástroje navrhované Komisí jsou sice užitečné (Směrnice pro rozvoj venkova), ale zejména bude záležet na plnění těchto programů v rámci lesnických politik jednotlivých států.
Dřevo jako zdroj energie
Strategický plán akcí EU v oblasti energetické politiky předpokládá do r. 2010 zdvojnásobení energie získané z obnovitelných zdrojů (na 12 % z celkové potřeby). Doporučuje se vyšší využití zbytků po těžbě, plantáží s kratší dobou obmýtí a zvýhodnění zpracovatelů mnohdy dražší suroviny úpravou daní. Přes možný přínos s ohledem na snížení koncentrací CO2 je nutné mít na mysli i možný negativní efekt na životní prostředí.
Změna klimatu
Lesy hrají významnou úlohu při pohlcování a uchovávání oxidů uhlíku a tato úloha může být i v Evropě posílena prostřednictvím zlepšování ochrany lesů a jejích obhospodařování, rozšiřováním celkové plochy lesů, např. využíváním zemědělských půd (zdůrazňuje se použití domácích adaptovaných druhů a místních proveniencí), náhradou fosilních paliv obnovitelným palivovým dřívím získaným z lesů obhospodařovaných správným způsobem a náhradou energeticky vysoce náročných výrobků (ocel, hliník, beton) průmyslovými výrobky dřevěnými. EU bude úsilí jednotlivých členských států v tomto ohledu podporovat.
Certifikace lesů
Certifikace je definována jako procedura nezávislého ověření, že lesy jsou obhospodařovány trvale udržitelným způsobem. Vystavování štítků (labelling) pak může být označením potvrzujícím, že surovina, ze které je výrobek zhotoven, pochází z takto pěstovaných lesů.
Certifikace je tady podle existujících předpisů EU vztažena k hospodaření v lesích a nezahrnuje celý cyklus, kterým dřevěný výrobek prochází. Primárně má certifikace být nástrojem k podpoře odpovídajícího hospodaření. Nicméně je konstatováno, že klíčovými nástroji jsou lesnické programy a politiky členských států, které certifikace může pouze doplňovat. Evropská komise vítá iniciativu zainteresovaných stran několika členských zemí, která má za cíl připravit evropský systém certifikace. Měl by být dobrovolný, důvěryhodný, průhledný, finančně nenáročný, otevřený a nediskriminační zohledňujíce různé vlastnictví i odlišné typy lesa a měl by být založen na systému přijatých pan-evropských kritérií a indikátorů.
Závěr
Obsahuje pouze konstatování, že společně s návrhy na rozvoj venkova v kontextu s Agendou 2000 představují existující lesnická opatření odpovídající příspěvek k lesnické strategii Evropské unie a kromě výzvy k přijetí zprávy Komise sděluje, že ve vhodný čas předloží k posouzení další aktivity, jakými je např. dobrovolná certifikace lesů.