ZÁKLADNÍ PRINCIPY LESNÍHO PRÁVA V SOUSEDNÍCH ZEMÍCH - I.

(Spolkové republice Německo, Rakousku, Polsku, Slovensku),
1. část - Poslání a terminologie předpisů v jednotlivých zemích

Mgr. dr. ing. Martin Flora - FLD MZLU Brno

Před více než dvěma lety prodělalo české lesní právo přijetím zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, a jedenácti prováděcích vyhlášek zásadní proměnu. Provázela ji, i na stranách Lesnické práce, obsáhlá diskuse, v jejímž rámci se poměrně často odkazovalo též na právní úpravy platné v jiných státech. O významu zahraničních zkušeností v této souvislosti ostatně svědčí sama důvodová zpráva k návrhu zákona o lesích, v níž se příslušné německé, rakouské a švýcarské předpisy výslovně označují za jedno z východisek při zpracování zákonné předlohy.

Jakkoliv je zmíněná diskuse již otázkou minulosti, zdá se, že informace o základních principech lesního práva v cizině, přinejmenším v sousedních státech, mohou být využitelné i dnes. Toto tvrzení se opírá jednak o autorovo přesvědčení o obecné užitečnosti a prospěšnosti znalosti situace v zahraničí, jednak o fakt, že dva roky účinnosti zmíněných předpisů a s tím související získané zkušenosti vedou řadu lesníků a koneckonců i všech ostatních zainteresovaných osob k nejrůznějším úvahám o budoucích změnách, přičemž lze očekávat vznik nové diskuse o českém lesním právu, tentokrát však pravděpodobně již nikoliv na úrovni "revolučních", nýbrž pouze "technických" změn. Tato nová diskuse pak zřejmě bude, stejně jako v minulosti, argumentačně opřena i o zahraniční srovnání. Z uvedených důvodů vznikl následující informativně-komparační seriál.

Základní principy lesního práva v SRN, Rakouské, Slovenské a Polské republice jsou sledovány v několika tématických okruzích, jejichž vytyčení a systematika z důvodů ryze praktických vychází ze systematiky zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (zkráceně LesZ). Zachyceny jsou skutečně pouze základní principy, když detailní rozbor by sice byl v mnoha ohledech zajímavý, avšak neúměrně rozsáhlý.

Pokud jde o lesní právo SRN, je vzhledem k jeho federativnímu uspořádání sledována jednak úroveň celospolková, jednak úroveň zemská ve třech spolkových zemích - v Bavorsku, v Sasku a v Bádensku-Würtembersku. V Rakousku, s ohledem na rozhodující význam spolkových předpisů, je sledována pouze centrální úroveň. Nakonec chci upozornit na skutečnost, že na Slovensku v současné době vrcholí intenzivní přípravy celkové novelizace lesního práva. Předmětem zájmu jsou především tyto předpisy (pro lepší orientaci jsou pro německou jazykovou oblast uvedeny i originální názvy) v platném znění:

SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO

Spolková úroveň

• Zákon o zachování lesa a podpoře lesního hospodářství, tj. spolkový lesní zákon ze dne 2. 5. 1975 (Gesetz zur Erhaltung des Waldes und zur Förderung der Forstwirtschaft-Bundes-waldgesetz), zkráceně BWG,
• Spolkový zákon o lesním semenném a sadebním materiálu ze dne 25. 9. 1957 (Gesetz über forstliches Saat- und Pflanzgut), zkráceně BGfSP,
• Spolkový zákon o zákonných obchodních třídách surového dříví ze dne 25. 2. 1969 (Gesetz über gesetzliche Handelsklassen für Rohholz).

Bavorsko

• Zemský lesní zákon pro Svobodný stát Bavorsko ze dne 25. 8. 1982, zkráceně WGB, (Waldgesetz für Freistaat Bayern)
• Zákon o lesních služebnostech ze dne 3. 4. 1958 (Gesetz über die Forstrechte),
• Zemský zákon pro Svobodný stát Bavorsko o ochraně přírody, péči o krajinu a odpočinku ve volné přírodě ze dne 27. 7. 1973 (Gesetz über den Schutz der Natur, die Pflege der Landschaft und die Erholung in der freien Natur).

Sasko

• Zemský lesní zákon pro Svobodný stát Sasko ze dne 10. 4. 1992 (Waldgesetz für den Freistaat Sachsen), zkráceně WGS.

Bádensko-Würtembersko

• Zemský lesní zákon pro Bádensko-Würtembersko ve znění ze dne 31. 8. 1995 (Waldgesetz für Baden-Würtemberg), zkráceně WGBW.

RAKOUSKÁ REPUBLIKA

• Zákon o opatřeních k neškodnému svádění horských vod (zákon o hrazení bystřin) RGBl. 117/1884 (Gesetz betreffend Vorkehrungen zur unschädlichen Ableitung von Gebirgwässern - Wildbachverbauungsgesetz),
• Spolkový zákon o úpravě lesnictví, lesní zákon 1975 BGBl. 440/1975 (Bundesgesetz, mit dem das Forstwesen geregelt wird - Forstgesetz 1975),
• Spolkový zákon o lesním reprodukčním materiálu BGBl. 419/1996 (Bundesgesetz über forstliches Vermehrungsgut Forstliches Vermehrungsgutgesetz).

SLOVENSKÁ REPUBLIKA

• Zákon č. 61/1977 Zb., o lesích,
• Zákon SNR č. 100/1977 Zb. o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství,
• Zákon SNR č. 131/1991 Zb., o Státním fondu zvelebování lesa Slovenské republiky,
• Zákon č. 259/1993 Z.z., o Slovenské lesnické komoře,
• Zákon č. 181/1995 Z.z., o pozemkových společenstvech,
• Zákon č. 291/1996 Z.z., o odrůdách a osivech.

POLSKÁ REPUBLIKA

• Zákon o lesích ze dne 28. září 1991,
• Zákon o ochraně zemědělských a lesních pozemků ze dne 3. ledna 1995.

Kromě uvedených je pak případ od případu využíváno i ustanovení prováděcích předpisů, zejména tehdy, pokud zásadním způsobem zpřesňují obsah nadřazených zákonů. Názvy prováděcích předpisů však nejsou pro jejich značné množství uváděny.

POSLÁNÍ A TERMINOLOGIE

Prvním ze sledovaných tématických okruhů je poslání předpisů v jednotlivých zemích a jimi používaná terminologie. Poslání předpisu se do jeho textu formálně promítá především v části, obsahující tzv. vymezení účelu. Toto vymezení plní několik funkcí. Slouží především k vyjádření cíle a úmyslu zákonodárce, pokud jde o předmět úpravy, dále určuje předpisu místo v systému práva, neboť rámcovým způsobem stanoví jeho věcnou působnost, a konečně představuje důležitou pomůcku při účelovém výkladu jednotlivých ustanovení. Jeho přítomnost v předpisu, ačkoliv není nezbytně nutná, je proto žádoucí.

Vedle toho bývají, zpravidla v úvodní části předpisu, definovány některé používané pojmy. Jde většinou o termíny, které připouštějí různý výklad a zákonodárce má na mysli pouze jeden z nich, nebo o termíny odborné, jejichž obsah nemusí být laické veřejnosti vždy bezezbytku zřejmý. Nedostatek nebo úplná absence definic mohou v konečném důsledku vést k nesrozumitelnosti a nejednotné aplikaci jednotlivých právních norem.

SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO

Téměř všechny předpisy lesního práva v SRN zákonného charakteru obsahují vymezení účelu. U lesních zákonů, a to jak spolkového, tak zemských, se tato část podobá ustanovení § 1 LesZ, když účelem BWG je zejména "zachovávat a v případě potřeby rozšiřovat les pro jeho hospodářské užitky (produkční funkce) a pro jeho význam pro životní prostředí... (ochranná a rekreační funkce) a trvale zabezpečovat řádné hospodaření v něm, podporovat lesní hospodářství a vytvářet rovnováhu mezi zájmy celku a zájmy vlastníka lesa." Poslední ze jmenovaných dílčích účelů je dále upřesněn v zemských lesních zákonech, kde všechny tři mají za cíl též "podporovat vlastníka lesa při plnění jeho úkolů, vyplývajících z lesního zákona". S pojmem "trvale udržitelné hospodaření v lese", známým z LesZ, se při vymezení účelu setkáme pouze v bavorském lesním zákoně. Ostatní zákony hovoří o "trvalém zabezpečení řádného hospodaření v lese", ovšem dá se předpokládat, že tento obrat má být vykládán a překládán rovněž ve smyslu trvalé udržitelnosti hospodaření. BWG a lesní zákony v Sasku a Bádensku-Würtembersku se obsáhleji než náš věnují otázce funkcí lesa, přičemž výslovně jmenují funkci hospodářskou, ochrannou a rekreační a hovoří o jednotě těchto funkcí.

Účelem BGfSP jako předpisu speciálního je "zavedením pojmů vybraný reprodukční materiál a přezkoušený reprodukční materiál a popisem vnější kvality lesního reprodukčního materiálu podporovat lesní hospodářství, především udržovat a zlepšovat les v jeho výnosové schopnosti a jeho účincích na životní prostředí".

Část věnující se vymezení pojmů je ve všech německých lesních zákonech pojata stručněji než u nás a většina pojmových definic se objevuje až na začátku ustanovení, v němž se daný pojem poprvé vyskytuje nebo v němž je upraven. Výjimku tvoří BGfSP, který v úvodu definuje celkem 14 jím užívaných pojmů z oblasti reprodukčního materiálu. Jde zejména o pojmy "reprodukční materiál, semenný materiál, sadební materiál, generativní reprodukční materiál, vegetativní reprodukční materiál, druhový hybrid, semenná plantáž, místo původu, oblast původu, vybraný reprodukční materiál a přezkoušený reprodukční materiál".

Německé lesní zákony nerozlišují pojmy les a pozemek určený k plnění funkcí lesa, když používají pouze pojem les, který je ve všech německých předpisech chápán jako "každá plocha porostlá lesními dřevinami", v saském lesním zákoně pak jen ta, která je "vzhledem ke své velikosti schopna plnit hospodářskou, ochrannou a rekreační funkci". Za les jsou dále, stejně jako u nás, považovány i plochy bez lesních porostů, tj. typicky lesní cesty, plochy lesních skladů, plochy sečí atd., s tím, že některé plochy uvedené pojmové znaky naplňující naopak za les považovány nejsou (např. lesními dřevinami porostlé malé plochy uprostřed polí nebo zastavěných oblastí, plantáže vánočních stromků, plantáže pro produkci ozdobného chvojí apod.). Místo pojmu "vlastník lesa" používají německé lesní zákony pojem "držitel lesa".

RAKOUSKÁ REPUBLIKA

Předpisy rakouského lesního práva jsou typické absencí vymezení účelu. Takové vymezení neobsahuje ani spolkový lesní zákon, ani zákon o lesním reprodukčním materiálu ani zákon o hrazení bystřin. Pokud jde o vymezení pojmů, definuje spolkový lesní zákon zejména pojem "les", a to jednak pozitivně jako pozemek porostlý lesními dřevinami, pokud zaujímá plochu nejméně 1000 m2 a má průměrnou šířku alespoň 10 m, jednak negativně výčtem pozemků, které není možno za les považovat. Je použit a definován u nás neznámý pojem což je zóna mezi přirozenou stromovou hranicí a skutečnou hranicí zapojeného lesního porostu. Ustanovení lesního zákona se vztahují i na tuto zónu. Ani zde není vyjádřen žádný rozdíl mezi pojmem "les" a "pozemek určený k plnění funkcí lesa". Další řadu specifických pojmových definicí pak najdeme i ve spolkovém zákoně o lesním reprodukčním materiálu, kde se situace velmi blízce podobá SRN. "bojová zóna lesa",

SLOVENSKÁ REPUBLIKA

Slovenské lesní právo obsahuje vymezení účelu téměř ve všech svých základních předpisech, a to buď přímo jako vymezení účelu předpisu (zákon č. 259/1993 Z. z., zákon č. 181/1996 Z. z.) nebo jako vymezení účelu instituce, která je zřizována (zákon č. 131/1991 Zb.), popř. jako proklamativní vymezení významu předmětu úpravy (zákon č. 61/1977 Zb.). Výjimku tvoří zákon č. 100/1977 Zb. a zákon č. 291/1996 Z. z.

Jelikož základem právní úpravy je stále i u nás kdysi platný zákon č. 61/1977 Sb., působí dnes některé jeho úvodní formulace poněkud archaicky. Příkladem budiž obrat "v lesích je třeba hospodařit podle zásad pokrokové biologie, techniky a ekonomiky". V témže ustanovení je zakotvena obecná povinnost starat se o zvelebování lesa a to "soustavně a plánovitě", což otvírá cestu ke stanovení obecné povinnosti plánovitého obhospodařování lesů, jak činí zákon č. 100/1977 Zb., podle kterého "všechny lesy bez ohledu na velikost a správu (vlastnictví, užívání) musí být plánovitě obhospodařovány".

Pokud jde o definice pojmů, těm se slovenské předpisy věnují poměrně málo. Jednou z výjimek je vymezení pojmu "lesní půdní fond" (zákon č. 61/1977 Zb.), který, až na drobné odchylky, odpovídá pojmu "pozemky určené k plnění funkcí lesa" podle českého LesZ. Zajímavá je přetrvávající existence ustanovení opravňujícího orgány státní správy prohlásit za lesní pozemky a tedy za lesní půdní fond ty pozemky, které je možno nejhospodárněji využít k zalesnění, a pozemky, které mají být zalesněny zejména z důvodů vodohospodářských, půdoochranných, zdravotních, rekreačních a estetických. Takové prohlášení totiž může (zejména v prvním případě) znamenat významný zásah do práv vlastníka pozemku a v SRN, Rakousku, Polsku ani u nás se s ním nesetkáme. V zákoně pak chybí definice pojmu "les", ačkoliv je často používán.

Z dalších pramenů lesního práva obsahuje vymezení pojmů zákon č. 291/1996 Z.z. o odrůdách a osivu s ohledem na řadu zcela nových pojmů, které do slovenského právního řádu zavádí. Jde zejména o definice termínů "odrůda, odlišná odrůda, vyrovnaná odrůda, stálá odrůda, klon, multiklonová varieta, geneticky modifikovaná rostlina, majitel odrůdy, majitel klonu, udržovatel odrůdy, sadební materiál, osivo, uznané osivo, kategorie osiva, základní osivo, certifikované osivo, standardní osivo a obchodní osivo".

POLSKÁ REPUBLIKA

Předpisy lesního práva v Polské republice nijak nevybočují z popsané tendence. Zákon o lesích charakterizuje svůj účel slovy "zákon stanoví zásady pro zachování, ochranu a zvětšování lesních zásob a zásady lesního hospodářství ve spojení s ostatními částmi životního prostředí a s národním hospodářstvím". Účelem zákona o ochraně zemědělských a lesních pozemků je pak "úprava zásad ochrany zemědělských a lesních pozemků a rekultivace a úpravy užitné hodnoty pozemků".

Polský lesní zákon definuje zejména pojem "les", kterým je "pozemek o souvislé ploše nejméně 0,10 ha pokrytý lesními rostlinami - dřevinami a keři nebo lesním porostem - nebo přechodně těchto rostlin zbavený, který je určen k lesní produkci nebo tvoří přírodní rezervaci nebo součást národního parku nebo je zapsán do seznamu kulturních památek". Lesem ve smyslu zákona jsou i "pozemky spojené s lesním hospodářstvím, nacházející se pod potřebám lesního hospodářství sloužícími stavbami a budovami, zařízeními vodních meliorací, liniemi prostorového rozdělení lesa, lesními cestami, průseky pod energetickými vedeními, lesními školkami, skládkami dříví" a rovněž "pozemky využívané jako lesní parkoviště a turistická zařízení". V dalším textu najdeme legální definice pojmů "vlastník lesa" a "lesní hospodářství", které kromě činnosti spočívající v zakládání, ochraně, obhospodařování lesa a zabezpečování mimoprodukčních funkcí zahrnuje na rozdíl od českého LesZ výslovně též hospodaření se zvěří a prodej nezpracovaných lesních produktů. Poslední novelou lesního zákona byla do jeho textu zařazena též definice pojmu "trvale udržitelné lesní hospodářství". Tím je "činnost zaměřená na vytvoření struktury lesů a jejich využití způsobem, zajišťujícím trvalé zachování jejich biologického bohatství, vysoké produkce a regeneračního potenciálu, životnosti a schopnosti plnit všechny významné ochranné, hospodářské a sociální funkce lesa, a to jak nyní, tak v budoucnu na lokální, národní i globální úrovni tak, aby nebyly poškozeny jiné ekosystémy". Navíc je v zákoně obsažena i definice třídy bonity lesní kultury, zakmenění a plánu zařízení lesa. 

Definiční část zákona o ochraně zemědělských a lesních pozemků je značně rozsáhlá. Je zde obsaženo vymezení téměř třiceti zákonem používaných pojmů, počínaje legální definicí zemědělského pozemku "půda organického a minerálního původu", "degradovaný pozemek" přes definici pojmu "vlastník", až k pojmu "stanovištní typ lesa". Zajímavé je, že ačkoliv lesní zákon používá jednotný termín "les" pro všechny pozemky, na které se jeho ustanovení vztahují, zavádí zákon o ochraně zemědělských a lesních pozemků do polského právního řádu navíc termín "lesní pozemek", kterým je jednak les ve smyslu lesního zákona, dále pozemek zrekultivovaný pro potřeby lesního hospodářství a konečně pozemek pod příjezdovou cestou na lesní pozemek. 

SHRNUTÍ

Předpisy lesního práva v sousedních státech své poslání zpravidla, s výjimkou Rakouska, vyjadřují v části věnované vymezení účelu, přičemž účelem je obecně především zachování a další rozšiřování lesa v jeho kvalitě i kvantitě. Majitele lesa patrně zaujme skutečnost, že účelem zemských lesních zákonů v SRN je výslovně též podpora vlastníků lesa při plnění úkolů vyplývajících z těchto předpisů.

Lesní právo ve všech okolních státech obsahuje nejrůznější definiční ustanovení. Vždy jsou definovány pojmy "les", popř. "lesní pozemek", když převažuje definice pojmu "les". Dichotomie mezi pojmy "les" a "pozemek určený k plnění funkcí lesa" se v podobě známé z českého LesZ v sousedních státech neobjevuje, neboť s výjimkou Slovenska, kde definice lesa chybí, je les vždy chápán jako pozemek s určitými vlastnostmi.