K DŮSLEDKŮM A POUČENÍM Z POVODNÍ 1997
Prof. ing. Jaroslav Herynek, CSc. - Lesnická fakulta MZLU Brno
V návaznosti na předchozí článek se ještě jednou vrátíme ke katastrofálním povodním v roce 1997 (pozn. red.). Vzápětí po odeznění otřesných zážitků z průběhu a ničivých důsledků rozsáhlých povodní v červenci 1997 se ozvaly řady laických i odborných aktivit, které byly směrovány jak na zjištění příčin, tak i na další vývoj situace při návrzích opatření, zaměřených na minimalizaci důsledků podobných krizových situací, provázených oběťmi na životech, zdraví a majetcích fyzických i právnických subjektů v postižených oblastech.
Samotná katastrofální povodeň proběhla počátkem července 1997 a postihla zejména severní a střední Moravu a také severovýchodní Čechy. Voda zaplavila plochu kolem 15 tisíc km2 a způsobila přímé i nepřímé škody dosahující desítek miliard Kč. Odstranění důsledků těchto povodňových situací a vzniklých poškození se má pouze v nejnutnějším rozsahu realizovat nejdříve do 3-5 let.
Souběžně s nároky na realizaci postupných sanačních zásahů a opatření se zákonitě projevily i následující základní snahy:
- po odhalení a poté následné totální likvidaci příčin a důsledků podobných krizových jevů jak z pozice samotných postižených, tak i z pozice odpovědných státních úřadů a institucí,
- široká snaha odborných pracovníků různých oborů rozebrat hydrometeorologickou a povodňovou situaci s průvodním vyvozením námětů a návrhů pro přístupy k prevenci a ochraně,
- pochopitelné úsilí až nátlaky na co nejrychlejší a co možná úplnou sanaci všech škod spolu s poskytnutím garancí ve smyslu zlepšení protipovodňové ochrany na našem území.
V těchto intencích proběhlo také několik závažných akcí, zabývající se podrobněji širokou a mezioborovou problematikou povodní a povodňové ochrany i prevence krizových situací. Především to byla konference “Vodní toky 1997” (Olomouc 30. 9. - 2. 10. 1997), dále odborný seminář “Opti-malizace technických opatření na ochranu před negativními účinky povodní (Brno 24. 9. 1997), konference “Krajinotvorné programy” (Příbram 4. - 6. 11. 1997) a konečně konference ICID s mezinárodní účastí (Brno 13. - 14. 11. 1997). Tato seminární a konferenční jednání proběhla nejen s mezinárodní účastí, ale zejména za všeobecného zájmu a aktivního přístupu stovek odborníků a pracovníků vodohospodářského, lesnického, zemědělského i ekologického zaměření z oblasti realizační, projekční, návrhové i ze všech úrovní státní správy a některých nevládních organizací a sdružení.
PŘÍČINY POVODNÍ
Co lze ještě závažného a faktického dodat k samotné genezi a průběhu katastrofální povodně v červenci 1997 v České republice? Nešlo v žádném případě o lokální přívalovou srážku, vyznačující se vysokou intenzitou deště až přes 5 mm/min., krátkou dobou trvání většinou do 2 hodin a zasahující plošně omezený prostor do výměry 15-45 km2 (KREŠL, 1997). Vždyť povodní byla zasažena rozsáhlá území, čítající až 15 tisíc km2, srážkami trvajícími 100-110 hodin a s poměrně nízkou intenzitou deště mezi 0,001-0,185 mm/min., často a náhle se měnící.
Nízká, ale přitom trvalá intenzita deště se přitom blížila obvyklým hodnotám hydraulické vodivosti (propustnosti) lesních i zemědělských půd. Tak došlo postupně k naplnění všech retenčních a akumulačních půdních kapacit v zasažených oblastech bez zřetele k hospodářskému využívání půd i k jejich okamžitým hydropedologickým charakteristikám. Hlavní úlohu sehrávaly při těchto dlouhotrvajících deštích především mocnost půdy a kvalita půdních pokryvů. K naplnění všech retenčních a akumulačních kapacit došlo podle provedených hodnocení nejpozději do 20-40 hodin od počátku trvalého intenzivního deště v podstatě i bez ohledu na jejich předchozí vlhkostní charakteristiky. Poté musel již bez zřetele k charakteru půdy i jejího momentálního využívání a způsobu obhospodařování nastat téměř 100% povrchový odtok se všemi následnými negativními a ničivými důsledky.
Momentální disponibilní kapacity všech vodních děl a nádrží v zasažených povodích byly velmi rychle a zcela naplněny a poté pochopitelně pozbyly své účinnosti na zploštění povodňových vln v rozsáhlých plošných výměrách zasažených povodí a regionů. Ke zvýraznění škod ještě přispěla dlouhodobá absence péče a údržeb o všechny zpřístupňovací prvky, trasy a objekty, stejně jako o dočasné i trvalé dráhy soustředěného odtoku, rýhy a strže i všechny kategorie hydrografických sítí, zvláště v povodích drobných a bystřinných toků.
Také ne dostatečně funkční stav, druhová a prostorová skladba břehových a doprovodných porostů nepochybně působila druhotné závady zejména na všech příčných objektech a zařízeních - propustech, mostech, silničních a železničních tělesech vedených napříč údolními polohami. Tak byly vyvolány ještě některé druhotné povodňové vlny, mnohde zvýrazňující nebo dokonce dokončující započatá díla ničení a zkázy. Ke zmnožení a zvětšení rozsahu způsobovaných škod přispívaly často i nevhodně uložené plodiny, hmoty a materiály jak na ploše zemědělských a lesnatých povodí, tak i v zalesněných inundačních polohách nebo v zastavěných okrscích intravilánů míst a měst, a často i v přilehlých údolních nivách řek zejména na jejich středních a dolních tocích.
LZE POVODNÍM PŘEDCHÁZET?
Ze všech uváděných skutečností a zkušeností jednoznačně vyplývá, že povodňovým situacím lokálním, ale z velké části i oblastním a regionálním nelze za určitých klimaticko-hydrologických situací zcela a jednoznačně zabránit. Jsme ale jako zodpovědní hospodáři a občané tohoto státu s plnou odpovědností povinni řešit všemi známými a dostupnými prostředky a metodami racionální protipovodňovou prevenci a ochranu. Musí být zaměřena především na způsoby a charakter využívání našich zemědělských a lesnatých povodí při důsledném, trvalém a komplexním respektování zásad protierozní ochrany, se souběžnými efektivními snahami po všestranném zvýšení retenčních a akumulačních kapacit právě pro výskyt mimořádných nároků na jejich postupné zaplňování a retardační i transformační funkci.
Je potřebné v této souvislosti připomenout i žádoucí návrat k osvědčeným a účinným způsobům komplexních lesotechnických protierozních opatření a systémů v povodích drobných a bystřinných toků na zemědělských a lesních půdách. Jedná se o vhodnou delimitaci půdního fondu zejména ve prospěch trvalých travních porostů, uspořádání pozemků a organizaci povodí, osevní postupy a způsoby řazení a druhů volených kultur, agro a lesotechnická opatření a metody i specializované způsoby a formy ochrany půd (biologické, biotechnické i technické) vždy ve správné míře a rozsahu v plném souladu s přírodně-ekologickými hledisky a přístupy.
Je nutné trvale a odpovědně pečovat o všechny prvky, trasy a objekty zpřístupnění našich povodí se zřetelem k jejich polyfunkčnímu působení na půdy a vody. Za nejzávažnější a z pohledu potenciální eroze rizikové prvky lze považovat především podélná a příčná odvodnění zpřístupňovacích tras a právě z tohoto pohledu je nutné přistupovat k péči, údržbám i opravám a rekonstrukcím v zájmu jejich trvalé a bezproblémové funkčnosti. Podobné zásady a přístupy lze přijmout i pro všechny územní odvodňovací prvky, zařízení, soustavy, včetně navazující dočasné i trvalé vodní sítě i objektů a úprav na nich.
Je žádoucí a potřebné současně hledat všechny vhodné prostory pro možnosti přirozených i umělých a řízených rozlivů i v horních tratích hydrografické sítě souběžně s budováním akumulačních prostor objekty malých vodních nádrží a vhodných přirozených inundací. Vždy by měly být zásadně respektovány přírodní a hospodářské podmínky příslušných povodí nebo i širších území a regionů. Cestou ke zvládnutí tohoto komplexního cíle by mělo být především důsledné sladění všech územních dokumentů, studií a projektů počínaje územně plánovací dokumentací přes projekty obnovy venkova, záměry zvelebení zemědělství, oblastní plány rozvoje lesů i územní systémy ekologické stability. Samozřejmostí by pak mělo být jejich plné využívání při návrzích, projektech i realizaci všech činností a aktivit, ovlivňujících srážkoodtokové procesy v našich intenzivně využívaných povodích.
Neodmyslitelnou složkou našeho vodního prostředí je také břehová a doprovodná zeleň jednotlivá, řadová a pruhová i pásová a plošná. Působí totiž nejen jako závažný protierozní činitel, ale také jako základní přirozený prvek a útvar komplexního systému ekologické stability v rámci polyfunkční účinnosti naší krajiny i životního prostředí. Právě závažné polyfunkční působení a poslání vyžaduje stálou péči o její druhovou a prostorovou skladbu, která již desítky let postrádá téměř úplně soustavné a cílevědomé přístupy, a to počínaje vlastním odborným a realizačním zázemím přes legislativní předpoklady až po podmínky ekonomické.
Právě v současné situaci generální transformace vlastnických a uživatelských vztahů je nejvýš potřebné urychleně vytvořit všechny potřebné předpoklady úspěšné nápravy současného nedobrého stavu. Jedná se o všechny zákonné a další navazující podklady, dotýkající se vztahů k našim nejvzácnějším a obtížně obnovitelným přírodním zdrojům - půdám, vodám i zeleni v krajinném a přírodním prostředí. Pokud při tvorbě nebo inovaci těchto nezbytných podkladů v první řadě nepůjde o soustavné a účinné zajištění péče, ochrany a tvorby těchto našich prakticky nereprodukovatelných přírodních a krajinných hodnot, nemůžeme předpokládat jakoukoliv změnu v přístupech laické i odborné veřejnosti k jejich ochraně a postupnému zvelebování. Je nejvýš nutné skoncovat pouze s proklamativními a teoretizujícími náměty a nastoupit cestu sice postupných, ale konkrétních a systematických kroků k naplnění výše uváděných činností na plochách povodí našich drobných a bystřinných toků, která ve svém komplexním působení a důsledcích ovlivňují kvantitu i kvalitu vodních zdrojů nejen na území naší republiky, ale prakticky téměř v celé Evropě.
Posledním, ale také jednoznačně podmiňujícím činitelem jsou zdroje a prostředky finanční i zásady jejich využívání a uplatňování pro krytí odborných aktivit při péči o půdy, vody a zeleň. A to nejen při úkonech prevence a ochrany, ale i při revitalizaci a renaturalizaci všech hodnot přírodního a životního prostředí. Právě ucelený a promyšlený systém přísně obhospodařovatelných a směrovaných titulů, dotací a fondů by měl garantovat podmínky pro trvale udržitelné a racionální využívání našich přírodních zdrojů.
ZÁVĚR
Již osvícený panovník v samotném závěru minulého 19. století sáhl k účelnému a účinnému řešení fondového zabezpečení podobných činností (založení melioračního, protipovodňového fondu) i k jejich navazujícímu organizačně-administrativnímu a realizačnímu využívání. I to byly důvody vzniku a fungování specializované účelové Služby lesotechnických informací a hrazení bystřin v našich zemích tehdejší Rakousko-uherské monarchie. Přehled výsledků komplexních aktivit této Služby přesvědčivě dokumentuje úspěšnost a prozíravost podobného počinu.
Není tedy účelné věnovat pozornost a úsilí pouze teoretickým, praktickým a legislativním předpokladům žádoucích aktivit v povodích drobných a bystřinných toků, ale souběžně a usilovně hledat a vytvářet všechny reálné formy a metody pro jejich úspěšnou a systematickou realizaci. Nelze totiž spoléhat na to, že pouhá aplikace i sebekrásnějších zahraničních zkušeností nebo na druhé straně ryze ekonomický přístup vyřeší jednoduše a rychle všechny výše zmiňované závažné problémy prevence i ochrany a tvorby našeho životního a přírodního prostředí. Není smyslem ani otrocké respektování a přebírání našich dosavadních tuzemských forem a přístupů k protierozní a protipovodňové ochraně.
Ale na druhé straně zejména pod stálým nebezpečím výskytu podobných krizových situací je nutné hodnotit zkušenosti, formulovat potřebné závěry a následně jednat v jediném zájmu posílení prevence a zvýšení ochrany zdraví a životů našich občanů i všech našich vzácných přírodních hodnot a zdrojů, zvláště pak půd a vod i všech komponent zeleně. Jsou to velmi žádoucí a potřebné cíle a směry, které by měly sjednotit úsilí zainteresovaných a kompetentních orgánů a institucí počínaje správními a hospodářskými organizacemi a subjekty až po nejvyšší orgány státní správy zemědělství, lesního hospodářství a životního prostředí.
LITERATURA
Herynek, J. a kol., 1996: Koncepce lesotechnických meliorací a hrazení bystřin pro 21. století v ČR. Studie FLD MZLU v Brně pro MZe ČR, 44 s., příl. 8
Sborník, 1997: Optimalizace řešení technických opatření na ochranu před negativními účinky povodí. Sb. ref. semináře Brno, 24. 9. 1997, 36. s.
Sborník ICID, 1997: Povodně a krajina ’97. Sb. ref. konf. s mezinár. účastí Brno, 13. - 14. 11. 1997, Sekce 3, sekce 4.
Sborník, 1995: Význam a předpoklady činností LTM-HB. Sb. tezí odb. semináře, Brno, 1995, 52 s.