SCHWARZENBERGSKÉ LESY NA ORLÍKU

Redakce

Česká lesnická společnost a Karel Schwarzenberg, Lesní správa Orlík nad Vltavou, uspořádaly exkurzi po trase vycházek České lesnické jednoty z let 1899 a 1890 v orlických lesích, kde v letech 1866-1911 působil v různých funkcích (1880-1911 jako ředitel) Josef Bohdanecký. Akce byla zaměřena na ukázky vývoje porostů od roku 1899, jejichž stav byl popsán v textu “Průvodce k vycházce ČLJ v roce 1899”, a na současnou činnost Lesní správy Orlík n. V. s orientací na přírodě blízké hospodaření.

HISTORIE

Rod Schwarzenbergů zdědil orlické lesy (spolu s dalším majetkem) od rodu Eggenbergů v r. 1719 a hospodařil zde nepřetržitě až do r. 1948 (s nucenou správou v době německé okupace za 2. svět. války). V r. 1994 restituoval Karel Schwarzenberg, kromě jiného majetku, 10 038 ha lesa. Vývoj lesního hospodaření v orlických lesích lze přibližně rozdělit do pěti období podle toho, jak se měnily společenské poměry, které se vždy s určitým zpožděním promítly do hospodářských opatření v lese.

1. do roku 1700

První písemné zprávy o hospodaření pocházejí z r. 1540. Období je charakteristické “toulavým hospodářstvím” (intenzivním poblíž osídlení a vodních toků) s výběrem potřebných dřevin a sortimentů; převládala spotřeba na palivo. Lesa ubývalo ve prospěch zemědělského hospodaření. Z hlediska obnovy dřevin se les vyvíjel relativně přirozeně.

2. 1700-1780

Započal přechod od toulavého hospodaření k cíleném hospodaření; v r. 1754 byl vydán lesní patent Marie Terezie. Les byl devastován rozsáhlými požáry, pastvením dobytka, hrabáním steliva, ořezáváním klestu; zvyšovalo se zastoupení pařezin, z porostů mizel buk. Začíná se hospodařit holosečně, rozsazují se nálety, uměle se zalesňuje síjí sebraným semenem (usměrňuje se dřevinná skladba, zastoupení původně dominujících listnáčů postupně klesá na 5 %).

3. 1780-1860

Období je typické systémovým přístupem k majetku z hlediska trvalého výnosu, v důsledku toho dochází k zařízení lesů. V r. 1792 je dokončena systemizace lesů (Matz), tj. zavedena lánová soustava plošná, zjištěna zásoba, zaměření lesů, stanoven etát, obmýtí. Začíná pasečné hospodaření. V r. 1838 je zavedena staťová soustava hmotová (Nikodým), tj. stanoveno obmýtí, etát, popis dřevin (bez zastoupení), typy porostů podle místních tratí, zastoupení věkových tříd. Hospodaření je zaměřeno na řešení těžební úpravy podle schématu (plocha, hmota). Začíná se s prováděním probírek a vedením LHE. Zcela převládlo umělé zalesňování (smrk, borovice), od r. 1800 je již běžná vedle síjí také sadba (část kultur je oplocována). Hlavním důvodem je pokračující tlak na les pastvou, hrabáním steliva, a rozsáhlé kalamity. Plocha lesa se opět rozšiřuje, zalesňují se zemědělské pozemky. Listnáče se vysazují jen z estetických a mysliveckých důvodů. V r. 1852 vešel v platnost císařský lesní zákon.

4. 1860-1940

Jde o období intenzivního cíleného LH. V letech 1860-1876 jsou veškeré lesy zařízeny saskou metodou, nově prostorově rozděleny (mýtní články), základní směr obnovy je od východu k západu. V mýtních porostech se přechází od schematismu podle věku k hospodaření podle konkrétního stavu (přeměny). Provádí se intenzivní prořezávky a probírky mladých porostů (Bohdanecký). Vznikají rozsáhlé škody ohryzem a loupáním vysokou zvěří ve smrkových porostech a okusem v kulturách. Při zakládání porostů se kultury běžně oplocují (polaření), objevují se konkrétní předpisy dřevinné skladby (směsi, skupiny) s přihlédnutím ke stanovišti, expozici a klimatu. Jednoznačně převažuje umělá obnova (již převládá sadba nad síjí). Listnáče jsou kultivovány jako odrostky.

5. 1940-1990

Systém plánování se již zásadně neměnil. Radikální změnou však bylo utřídění a prohloubení dosavadních empirických poznatků o stanovišti a biologii dřevin a provedení typologického mapování (dokončené v základu v 70. letech). Hospodářské soubory nahradily dosavadní hospodářské skupiny a diferencovaly hospodaření. Po celé období pokračují rozsáhlé škody ohryzem, loupáním a okusem jelení zvěří. Vlastní hospodaření bylo zásadně ovlivněno nejrozsáhlejšími kalamitami (1939-1945) v historii orlických lesů a politickou nejistotou 40. let. Velmi negativně se dodnes projevují vynucené experimenty v zakládání lesa v 50. letech. Rozsáhlé kalamity v letech 1979-80, 1981-85, 1990 rozvrátily řadu porostů. Na druhé straně jako reakce na tyto jevy se (a to již ve válečných letech) výrazně zvýšil podíl listnáčů v zalesnění. Přestala se však vysazovat jedle.

JOSEF BOHDANECKÝ

Protože se exkurze zčásti věnovala kritickému zhodnocení působení lesmistra J. Bohdaneckého na orlickém panství, připomeňme si podrobněji tuto významnou lesnickou osobnost. J. Bohdanecký se narodil 1. března 1846 ve Vráži u Písku (zemřel 11. září 1920). Po přípravné praxi na Orlíku vystudoval v letech 1863-65 vyšší lesnickou školu v Bělé p. B. Po jednoroční taxační praxi na panství drhovelském, kde sloužil jako lesmistr jeho otec, byl přijat za lesního adjunkta opět na panství Orlík. Roku 1878 se podrobil státní zkoušce pro lesní hospodáře a r. 1880 byl pověřen vedením lesního úřadu orlického panství, v roce 1883 byl jmenován lesmistrem a tuto funkci zastával až do roku 1911, kdy odešel do výslužby. Kromě řízení orlického lesního úřadu zastával J. Bohdanecký v letech 1888-1894 funkci odborného ředitele dvouleté lesnické školy v Písku (administrativním ředitelem byl L. Burket).

Orlické lesy (převážně smrkové a borové) byly v letech 1833-1841 a 1868-1872 postiženy velikými polomovými a kůrovcovými kalamitami. Následné holiny se zalesňovaly síjí smrku a borovice, z čehož vzešly přehoustlé stejnověké monokultury. Zkoumáním jejich slabého přírůstu a srovnáváním přírůstu ve starých porostech smrku a borovice, v nichž se dříve hospodařilo toulavým způsobem, a přírůstu na volně rostoucích stromech dospěl Bohdanecký k přesvědčení, že je třeba zejména ve smrčinách začínat s probírkami již záhy od mládí a ponechávat stromy ve volném zápoji tak, aby do věku 25 let sahala koruna až k zemi, do 35 let asi do 2/3 kmene a poté až do mýtního věku do 1/2 kmene. Podle této zásady, přizpůsobené daným porostním poměrům, zavedl Bohdanecký na Orlicku intenzivní probírky smrčin, tj. do 30 let věku porostu snížit čtyřmi zásahy počet stromů na 1,8-3,5 tis. ks/ha. Domníval se, že přírůst porostu nezáleží ani tak na produkčních schopnostech půdy, jako spíše na prostorové výchově porostu již od mládí. Probírky prováděl tak, aby v mýtném porostu zůstalo asi 30-70 stromů/ha z nejlepší kmenové třídy v náležitě volném rozstupu. Prostorovou výchovou porostu již od mládí se snažil dosáhnout zvýšeného, zejména tloušťkového přírůstu (šířka letokruhů měla být místo běžného 1 mm trojnásobná, tj. 3 mm). Uvolněním korun zvyšoval tvorbu asimilačních orgánů stromů a nehleděl tak na obvyklé čištění kmene a tvorbu plnotvárných pňů, jaké vznikají v hustším zápoji. Zdůrazňoval přitom další zásadu, že v první polovině života porostu má výchova směřovat především k tvorbě dřevní hmoty a zpevnění porostu a teprve ve druhé polovině věku k tvorbě plného válcovitého kmene.

Přestože základ jeho pěstebních úvah byl odvozen z cíle dosáhnout co nejvyšších, a tedy i finančních výnosů v co nejkratším obmýtí při přijatelné vnitřní struktuře dříví, účastníci exkurze měli možnost posoudit platnost tohoto způsobu výchovy po 120 letech i z hlediska odolnosti proti škodám větrem a sněhem. Bylo patrné, že mnoho porostů nedosáhlo svých optimálních produkčních možností ať už z důvodů rozvrácení přírodními živly (kalamity víceméně kopírují lesní typy 3H1, 3O1), nebo přílišnou intenzitou výchovy, která ponechala na hektaru zbytečně málo jedinců. Dnes se zdejší lesníci musí potýkat s rozsáhlými, silně zabuřenělými kalamitními holinami. Také staré prosvětlené (v důsledku intenzivní výchovy) porosty jsou silně zabuřenělé, což prakticky znemožňuje využít přirozenou obnovu.

CHARAKTERISTIKA MAJETKU

Přírodní podmínky lze charakterizovat takto: PLO 10 - Středočeská pahorkatina (Zvíkovská plošina a Táborská pahorkatina s kaňony Vltavy a Otavy); nadm. výška 354-570 m; prům. roční srážky 590 mm; prům. roční teploty 7,5 0C; geologické poměry - amfibolicko-biotitický granodiorit, amfibolicko-biotitický granit, křemenný diorit, žilné žuly (aplit); LVS - dubový (ostrůvkovitě na slunných místech kaňonů), bukodubový (10 %) dubobukový (70 %), bukový (20 %); stanovištní řady - kyselá (25 %), svěží (40 %), oglejená (25 %), extrémní (10 %).

Lesní správa je rozdělena na ředitelství (3 pracovníci), 3 revíry (3 revírníci) a 13 hájenství (13 hajných). Průměrný přepočtených stav vlastních pracovníků v roce 1999 činí 119 zaměstnanců (bez všeobecné správní režie). Za rok 1998 se zde vytěžilo 63 200 m3 (z toho 58 % nahodilá těžba), probírky činily 364 ha (z toho do 40 let 68 %), prořezávky 257 ha, zalesnění 148 ha (podíl melioračních a zpevňujících dřevin činí 40 %), stav holin k 1. 1. 1999 162 ha (k 1. 1. 1994 byl 342 ha). Za pět let samostatného hospodaření se zalesňování snížilo o 52 %. Podnik má vlastní školky o výměře 12 ha s roční produkcí 1,1 mil. výsadbyschopných sazenic a je soběstačný. Z hlediska genetického se zde vyskytují cenné porosty douglasky (vysazovány od r. 1883) s její přirozenou obnovou a původní bukové porosty, které se dobře zmlazují. V oblasti se nachází několik chráněných území, nejznámější je Rukávečská obora (3 ha) a Sobědražský prales (1,8 ha).

KONCEPCE OBHOSPODAŘOVÁNÍ LESA

Obnova lesa

Vzhledem k trvalým kalamitám v posledních 20 letech zůstala většina rozsáhlých smrkových porostů nepřipravena k obnově, proto je většina těžebních zásahů v letech 1997-2000 zaměřena na rozčlenění, odluky, zpevňovací pruhy. Přestože zde převládají silně buřenící lesní stanoviště, je využívána každá možnost k přirozené obnově smrku a buku. Smrkové porosty ve všech věkových třídách jsou poškozeny loupáním a zimním ohryzem (redukovaná plocha 1581 ha, odhad skutečné plochy je minimálně dvojnásobný). Je nutné urychlit obnovu porostů zvláště v případech sníženého zakmenění. Při zakládání lesa se bude ke zvýšení stability budoucích porostů uplatňovat skupinovité smíšení s důslednou volbou dřevin podle stanoviště.

Výchova lesa

Základem je výchova smrkových porostů, které doposud převažují a vyžadují časově cílené zásahy. Podle názoru zdejších lesníků základní myšlenky výchovy smrkových porostů podle Bohdaneckého neztratily svoji platnost ani po 120 letech. Dnešní systém výchovy je přizpůsoben nižším výchozím počtům sazenic při zakládání lesa (3,5-4 tis. ks/ha), tj. 4 výchovné zásahy do 50 let s prvořadou naléhavostí první prořezávky v 10-15 letech věku, první probírky v 20-25 letech, redukce počtu jedinců po dvou zásazích o 40-50 % podle stavu porostu, důsledné rozčlenění porostů přibližovacími linkami. Metoda výchovy vychází z výsledků výzkumu v Německu a Rakousku. Experimenty s hospodařením směřujícím k výběrnému lesu zde považují s ohledem na přírodní podmínky za velmi riskantní. Výchova smíšených porostů bude vycházet z biologických vlastností dřevin, nelze při ní užívat žádných pevných, dopředu daných schémat.

MYSLIVOST

Myslivost se podílela v celém historickém období velmi výrazně na hospodaření majetku a má významnou tradici. První písemné zmínky o zvěři pocházejí z r. 1540, podrobná evidence odstřelu se prováděla již v 17. stol. Po roce 1848 v souvislosti se společenskými změnami a velkými škodami na zemědělských kulturách byla zvěř uzavírána do obor. V r. 1890 byly obory sloučeny (oploceno 9500 ha lesa). V té době byly nejvyšší stavy spárkaté zvěře. V následujících letech se obory pro neúnosné škody na porostech postupně rušily. Chovala se zvěř jelení, srnčí, černá, daňčí, mufloní, viržinská a z drobné zvěře bažant. Dnes se stavy zvěře výrazně redukují (v podstatě se zrušil chov jelení a mufloní zvěře) v důsledku značného zvýšení podílu listnáčů a jedle při zalesňování (v průměru 40 % z celkového zalesnění).

Koncepce

Nebude se jednoznačně chovat zvěř poškozující kůru stromů (jelení a mufloní). Chov se zaměří na kvalitní zvěř srnčí, daňčí a černou (tu však pouze v oboře). Cílem je také zvýšit stav drobné zvěře ve volné honitbě (koroptev, bažant).

ZÁVĚR

Exkurze ukázala, že poznatky týkající se intenzivní výchovy smrkových porostů ve věku mlazin a prvních probírek, kterými obohatil lesnickou praxi J. Bohdanecký, mají svou platnost dosud. Na labilních stanovištích (hlinité půdy a půdy ovlivněné vodou) však zlepšuje tento způsob výchovy stabilitu lesa jen částečně. Mnohé lokality na Orlicku dokumentují rozvrácení i takto intenzivně vychovávaných čistých smrkových porostů ve věku 65-90 let právě na těchto stanovištích. Závěr z toho je jednoznačný - neodkladná změna druhové skladby. Výrazná převaha smrku při zakládání lesa v uplynulých 250 letech přinesla zvýšení zásob dříví téměř na dvojnásobek. Předpokladem udržení těchto zásob při zvýšení stability lesa je pěstování smíšených lesů.

S přechodem k maloplošným jemnějším způsobům hospodaření (bez nich nelze zajistit cílovou skladbu dřevin v dnešním pojetí) vystupuje naléhavě do popředí skutečný stav porostu (rozmístění dřevin, zdravotní stav, narušení kalamitou, proměnlivost lesních typů). Tím se podle ředitele Lesní správy ing. J. Vovesného snižuje univerzální uplatnění ustanovení pro hospodářský soubor v konkrétních porostech. HS vyhovují pro rámcové plánování, těžební úpravu a pěstební opatření na úrovni majetku (příp. LHC). Zde jsou optimálním podkladem pro stanovení závazných ukazatelů. Nevhodnost pro závaznost plánovaných opatření v konkrétních porostech nezachytila ani nová legislativa (meliorační a zpevňující dřeviny, porostní výchova), v tom musí během decennia rozhodovat odborný lesní hospodář. U maloplošných forem hospodaření je HS pro stanovení dřevin k zalesnění v konkrétním porostu příliš širokou jednotkou. Proto je nutné využívat typologické jednotky, lesního typu (příp. SLT) a stavu konkrétního porostu. Tím však nabývá na významu přesnost určení lesního typu a jeho hranice. Při revizích typologického mapování pro OPRL se musí tato zásadní změna hospodaření respektovat, neboť přírodě blízké hospodaření na jiných než stanovištních základech postavit nelze. S tvorbou smíšených lesů vystupuje do popředí také potřeba porovnání vývoje smíšených porostů z hlediska produkce a vztahů dřevin. Přitom dosavadní výzkum i poznatky praxe jsou soustředěny převážně na vývoj čistých porostů jedné dřeviny.

Pro zpracování bylo využito Sborníku exkurze, redakce