VÝCHOVA PŘEDMÝTNÍCH POROSTŮ POŠKOZENÝCH ZVĚŘÍ

Redakce

Pod stejnojmenným názvem uspořádala Česká lesnická společnost a Lesy ČR, Lesní správa Kaplice dne 22. června v oblasti Novohradských hor seminář zaměřený na řešení výchovy porostů poškozených zvěří s cílem jejich zpevnění a zkvalitnění.

LESY NA KAPLICKU

LS Kaplice hospodaří na výměře asi 15 000 ha státních lesů a na 1700 ha soukromých lesů vykonává odbornou správu z titulu pověřeného odborného lesního hospodáře. Ve zdejší oblasti došlo v minulosti k společensky podmíněnému rozsáhlému poškození porostů loupáním vysokou zvěří. Poškozené porosty jsou koncentrovány na revírech Pohorská Ves, Černé údolí, Horní Stropnice, kde je poškozeno přibližně 50 % porostní plochy a mírně přes polovinu porostní zásoby. Řešení problému spočívá ve dvou rovinách: jednak v redukci stavu vysoké zvěře na únosné počty, jednak v pokusu výchovou docílit zvýšení stability poškozených porostů tak, aby měly šanci se dožít mýtního stáří.

Výchova byla na Kaplicku dlouhodobě zanedbávána a v minulých decenniích se v průměru plnila pouze na 40 %. Kořeny tohoto stavu spočívaly v potřebě vysokých dodávek kulatiny a ve zpracování rozsáhlých nahodilých těžeb. Vzhledem k současným výrazně redukovaným stavům vysoké zvěře je důsledná výchova poškozených porostů prvořadým cílem. Za uplynulou polovinu decennia došla lesní správa k následujícím výsledkům výchovy (probírek):

Tabulka:

	plocha v ha	hmota v m3	m3/ha
Předpis LHP	5532,05	108 199	19,56
Plnění v 1. pol. dec.	2794,12	142 620	51,05
Zbývá	2737,93	-34 421

Z přehledu plyne, že plošné plnění výchovy je rovnoměrné. Kdežto intenzita výchovy výrazně překračuje předpis LHP (přehled je zkreslen asi o 10 m3/ha předmýtní nahodilé těžby). Kapličtí lesníci se domnívají, že při dostatečné intenzitě výchovného zásahu dojde u poškozených porostů vlivem intenzivního světlostního přírůstu ke snížení štíhlostního koeficientu a tím ke zvýšení stability proti dalším škodlivým vlivům (vítr, sníh). Intenzita zásahu je volena podle přírodních podmínek. Od r. 1995 přistoupili na Kaplicku v nejpostiženějších a rozpadajících se porostech k vyznačování probírek metodou kladného výběru s trvalým vyznačením kostry porostu (cca 150 ks/ha).

JELENÍ ZVĚŘ NA KAPLICKU

Vysoká zvěř se v Novohradských horách vyskytovala již v hluboké minulosti. V nejstarších dobách její stavy tlumily predátoři, později člověk, od poloviny 18. stol. hlavně proto, aby vypěstoval kvalitní dřevo. Ještě před 60 lety zde vysoká zvěř nepůsobila vážnějších škod, protože každý kousek lesa patřil konkrétnímu vlastníkovi. Také pytláci z řad prostého lidu si mezi zvěří vybírali svou daň. Avšak za 2. svět. války musela značná část mužské populace narukovat do wermachtu. Po válce došlo k odsunu sudetských Němců a pohraničí se vylidnilo. Tím vznikl první předpoklad, jenž vedl k neúměrnému přemnožení zvěře. Důležitou roli v udržení ještě přijatelných stavů (asi do konce 60. let) měla tehdy honitba Pohraniční stráže, kterou tvořil úzký pás pozemků podél státní hranice.

Od r. 1972, kdy byly vytvořeny honitby v nových hranicích, došlo k enormnímu nárůstu vysoké zvěře. Honitby o rozloze přes 5000 ha nebyly výjimkou a tento stav se nezměnil až do konce r. 1993. Jednalo se vesměs o honitby JčSL. Myslivost se v nich, podle názoru autora sborníku, stala výsadou několika jednotlivců a též součástí společenské prestiže. Přestože se navenek proklamovaly záměry udržet zvěř v únosných mezích, opak byl pravdou. Z období 70. let pocházejí největší škody, loupány byly i porosty desetileté, založené na bývalých zemědělských půdách.

Podle přehledu lovu (1986 - 136 ks, 1987 - 131 ks, 1988 - 133 ks, 1989 - 231 ks, 1990 - 184 ks, 1991 - 200 ks, 1992 - 176 ks, 1993 - 142 ks) je patrné, že k výraznému nárůstu lovu dochází v roce 1989, kdy do funkce ředitele býv. LZ Kaplice nastoupil ing. Navrátil, který přešel od proklamací k činům. Od té doby se stavy vysoké zvěře snížily, i když k ideálnímu stavu máme ještě daleko. Další významný faktor, který určuje stavy vysoké zvěře, je vztah lesního personálu k myslivosti. Život v pohraničí není jednoduchý. Bez možnosti lovit vysokou zvěř by zde mnoho lesníků vůbec nesloužilo. Zcela prioritní pro přemnožení vysoké zvěře byly tedy tyto faktory: neúměrná velikost režijních honiteb JčSL s absolutním právem odepisovat škody zvěří bez jejich zúčtování; vztah lesního personálu k myslivosti a nedostatečný pocit odpovědnosti za stav lesa; ignorace škod státními orgány v režijních honitbách JčSL. Pro nápravu stavu provedli kapličtí lesníci následující opatření: snížili výměru honiteb na 1700-2000 ha, pronajali 8500 ha bývalých režijních honiteb, důsledně vyžadují plnění nájemních smluv (vč. úhrady škod), usilují o sladění skutečných a normovaných stavů zvěře, zlepšují úživnost honiteb a přikrmují zvěř.

ŠKODY LOUPÁNÍM A OHRYZEM V OBLASTI POHORSKÉ VSI

Tyto škody se dnes stávají klíčovým faktorem pro další vývoj zdejších porostů. Z celé oblasti Novohradska byly vždy škody největší v rozsáhlém lesním komplexu na Pohorské Vsi a Černém údolí. Škody lze rozdělit zhruba do tří období - oborní, poválečné, současné. Oborní škody jsou zaznamenány převážně v porostech III. věkové třídy a starších, včetně přestárlých kmenovin. Smrkové porosty jsou převážně loupány celoplošně, opakovaně, se 100% intenzitou. Podle toho je možné sledovat plochu bývalé obory (Leopoldov, Pohoří, Žofín), založené v polovině 19. stol. Totálně poškozen byl nejen smrk, ale před 100 lety byl loupán i buk. Později se již tyto škody na buku neopakovaly. Oborní škody končí jejím zrušením během 2. svět. války. Mimo oboru byly porosty také postiženy, ale s menší intenzitou a v menším rozsahu.

V poválečném období postihly škody nejen vlastní ucelený komplex, ale i celou přilehlou oblast. Výsledkem je značné, místy až totální poškození mladších věkových stupňů (dnes 3.-5.). Stavy zvěře se vymkly jakékoliv kontrole a z let 1950-1965 pochází největší rozsah poválečných škod. Teprve v letech 1965-1970 dochází k pronikavější redukci stavů vysoké zvěře a poklesu škod. Po r. 1971 však byla redukce zastavena a škody opět narůstají. V letech 1975-1990 se téměř celé území polesí nacházelo za “dráty”, což výrazně omezilo přirozenou migraci zvěře. Oblast se tak stala nejvíce poškozovanou v celém kraji. Konečným výsledkem je stav, který ohrožuje samotnou podstatu lesa.

Současné škody jsou vysoké, prakticky všechny smrkové porosty II. věk. tř. a mladší jsou totálně poškozeny. Zvěř začíná loupat porosty již zhruba od 15 let věku ještě v období mlazin a okusem stačí znehodnotit převážnou část nastupující obnovy. Škody, po léta soustředěné na smrk, se rozšiřují i na ostatní dřeviny, tj. buk, jedli, klen, borovici. Nicméně v posledních 2-3 letech se nové škody objevují sporadicky. To však ještě nemusí být signál trvalého zvratu, protože období s nižší intenzitou škod se občas objevila i v minulosti, často v návaznosti na mírné zimy beze sněhu. Pravděpodobně i uvolnění migračních cest odstraněním “drátů” má na tom svůj díl.

EKONOMICKÉ ZTRÁTY

Loupané porosty, vedle silně narušené stability, jsou kvalitativně podstatně horší. V zásobě narůstá až 27 % paliva, a to hlavně v oddenkové části kmene, tj. sortimentně nejcennější. V porostech III. věkové třídy byla na vzornících zjištěna hniloba až do 7 m délky kmene. Podle posledního LHP stálo v oblasti vlivem následných hnilob 187 000 m3 znehodnocené hmoty. Vezmeme-li průměrnou dnešní cenu 1200 Kč/m3, pak lze ztráty vyčíslit na 224,4 mil. Kč. Pokud bychom uvažovali s cenami kulatiny (jde o oddenkové části kmenů), byly by ztráty ještě mnohem vyšší. K tomu lze přiřadit průměrné roční ztráty na kvalitě těžené hmoty ve výši 3750 m3 a produkční ztráty v podobě omezení tloušťkového i výškového přírůstu ve výši 1400 m3. Do kalkulace je také nutné zahrnout náklady, které ovšem už asi nikdy nikdo nespočítá, na víceméně neúčinnou ochranu proti škodám, jež se tu po celou dobu samozřejmě prováděla.

INDIVIDUÁLNÍ OCHRANA LISTNATÝCH SAZENIC

Současná snaha zakládat jednotlivě smíšené porosty klade před lesníky problém, jak zajistit dostatečný podíl zpevňujících a melioračních dřevin. Individuální ochrana pomocí plastových tubusů je jedním z možných řešení a na Kaplicku jej používají již pět let. Vyhovuje jim po stránce jak ekonomické, klimatické, tak především po stránce ochrany proti škodám zvěří. Ročně jimi osadí 40-50 ha zalesňovaných ploch. Chrániče jsou vyráběny na zakázku z polypropylenové folie (s UV filtrem) ve tvaru komolého kužele. Tento tvar je velmi výhodný pro budoucí růst sazenice, protože vytváří větší prostor pro budoucí korunku. Chrániče lze aplikovat po celé vegetační období, ale vzhledem ke značnému skleníkovému efektu je nejekonomičtější zahájit práce už koncem března a v dubnu, aby se prodloužila vegetační doba a rychleji nastartoval růst. Sazenice musí mít bohatý a zdravý kořenový systém (nejlépe obalovaný). Odrostek (135 cm +) lze tímto způsobem vypěstovat za 1-3 vegetační období podle druhu dřeviny. Podle výrobce by se měl plast rozpadat za 2-3 roky, zkušenosti však ukazují, že k destrukci dochází za 4-5 let. Tento druh plastu se hodí výhradně pro listnaté dřeviny. Nejrychleji odrůstá dub, klen a jilm, buk poměrně zvolna. Přes původní skeptické a konzervativní názory lze ze zkušenosti kaplických lesníků konstatovat, že tento způsob zakládání jednotlivě smíšených porostů je úspěšný a není příliš ekonomicky náročný. Bylo by však potřeba vědecky proměřit a zdůvodnit faktory způsobující rychlé nastartování růstu.

Připraveno s využitím Sborníku semináře, redakce